Matamis komentáře u knih
Povídky Edgara Allana Poea jsou z těch, které můžete číst pořád dokola a vždycky mají co nabídnout. Není to v dokonalosti, propracovanosti nebo spletitosti děje, myslím, že to úplně není ani v nápaditosti, i když ta je na dobu, ve které povídky vznikaly, opravdu působivá, je to hlavně v atmosféře, do které vás povídky vtáhnou a kterou pan Poe vytváří i tolik let po své smrti.
Tahle knížka mě na své první stránce doslova "vcucla" a "vyplivla" mě po posledním slově tak uchvácenou, že jsem chvíli musela zůstat jen sedět, koukat a rozjímat nad tím, co jsem právě dočetla. Celý příběh byl tak přirozený, tak opravdový a hluboký, že jeho čtení bylo silným zážitkem. Je to jako bych v tom příběhu sama byla, jako bych ho zažila.
Krásné příběhy napsané krásnou, vřelou češtinou plnou slovních hříček a vtipů, které rozhodně nejsou laciné - to je přesně to, co jsem od této knihy očekávala a čeho jsem se (k velkému potěšení) dočkala. Pozitivní nálada, pohoda a moudrost, která z textu vyzařuje, je tak nakažlivá, že jí snad nelze odolat.
Kniha je velmi čtivá, námět dechberoucí o to víc, že je založený na pravdě. Děj měl rychlý spád, někdy bohužel až příliš. Trochu to ubíralo na autentičnosti a propracovanosti prostředí i postav, což mi v případě autorčiny osobní zkušenosti přijde škoda. Nicméně oceňuji práci autorky, o těchto tématech je potřeba psát, je potřeba rozšiřovat povědomí o nich, je potřeba o nich číst - tato kniha rozhodně stála za přečtení.
Jak mě první stránky knihy neskutečně nadchly, tak mě s blížícím se koncem nadšení opouštělo. I přes nepříliš přesvědčivý závěr se ale četla velmi dobře. Nicméně rozhodně času stráveného nad touto knihou nelituju!