Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky
Edgar Allan Poe
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72802/mid_jama-a-kyvadlo-a-jine-fantasticke-p-lBB-72802.png
4
886
886
Výbor těchto čtrnácti povídek: - SUD VÍNA AMONTILLADSKÉHO - SKOKAN - DÉMON ZVRÁCENOSTI - ZRÁDNÉ SRDCE - MORELLA - ELEONORA - BERENICE - MEDAILON - MASKA ČERVENÉ SMRTI - KRÁL MOR - OHNIVÝ KŮŇ - ZÁNIK DOMU USHERŮ - JÁMA A KYVADLO - ČERNÝ KOCOUR
Přidat komentář
Edgar bol zaujímavý a šikovný spisovateľ, ale mňa úplne za srdce nechytil. Často som tu strácala pozornosť, ale zase nápadité to miestami fakt bolo.
Mám-li být upřímná, tak jsem od těchto povídek čekala asi víc... Před lety jsme na gymplu četli Jámu a kyvadlo a Černého kocoura a obě povídky se mi moc líbily, a tak, když jsem teď sáhla po sbírce více povídek, jsem od všech čekala něco podobného. Pár jich bylo fajn, ale většina mě moc nezaujala. U některých jsem nebyla schopná udržet pozornost, a párkrát jsem dokonce musela přeskakovat odstavce, což já se snažím většinou nedělat. I po těch letech ale stále platí, že ty dvě již zmíněné povídky jsou dost dobré a obsahují to správné napětí a hororové prvky.
Věřím, že ve své době to byl pan spisovatel, ale dnes je většina povídek již zcela mimo mísu. Jediné 2, které mě nějak oslovily byly Černý kocour a Jáma a kyvadlo. U druhé zmíněné si však myslím, že by byla ideální jako část celého románu. Přijde mi to, jako by někdo vytrhl pár stránek z knihy a tím vznikla povídka Jáma a kyvadlo. My nevíme, proč je hlavní hrdina zavřen do jámy, pouze víme, že byl odsouzen soudci. A to by se přeci dalo nakrásně rozvést.
V Poeovi se nezapře básník. Jeho barvité a několika odstavcové (i stránkové) popisy nenechávají čtenářovi již mnoho k domyšlení. Zároveň jsem se u těchto popisů zatoulával myšlenkami jinam a často pro mě bylo obtížné udržet pozornost. Zánik domu Usherů mě teda vůbec nebavil a Démon zvrácenosti mi přišel spíše jako úvaha, než povídka.
"Nepřeme se o tom. Sám přesvědčen nehodlám přesvědčovat."
"Nikdy není vše ztraceno. Jinak by přece člověk nedoufal v nesmrtelnost."
"Nezištná a obětavá oddanost zvířete musí dojímat zejména toho, kdo měl často příležitost zakusit bídnost přátelství a nestálou věrnost ze strany člověka."
Edgar Alan Poe je pro mě mistr a otec hororu. Po přečtení těchto povídek pochopíte proč. Nádherná mrazivá atmosféra, strach, těžká deprese, která prochází skrz všechny tyto povídky. Pochopitelně jako u každého spisovatele jsou povídky skvělé, dobré i slabší a to je i v této sbírce, ale to nic neubírá na tom, že celá sbírka se mi celkově moc líbí. Jáma a kyvadle, Černý kocour, Sud vína amontilladského a hlavně pro mě nejlepší Zánik domu Usherů.
Tyjo, to bylo hodně hustý!
Tohle byla ta první sbírka povídek, kterou jsem od autora otevřela. A líbila se mi. Z každý povídky jsem úplně cítila ty deprese, to vzrůstající šílenství.. dobrý jako!
Bylo jen pár těch, které mě zas tak moc nezaujaly, ale valná většina byla dost dobrá, silná a někdy šílená a zvrácená!
Fakt dobrý.
Dle mého názoru je povídka Jáma a kyvadlo velmi jímavé a úderné dílo, které nenechá čtenáře chladnými. Styl autorova psaní je vytříben natolik, že každé slovo je precizně zasazeno na svou nezaměnitelný pozici. Nepřijde mi, že by autor kladl přílišný důraz na děj, vnější charakteristiku postav či popis okolí, ale na emoční pochody jednoho hlavního hrdiny. Tímto se povídka stává nezaměnitelnou pro svůj vlivný emočně zabarvený ráz. Čtenář se díky těmto dispozicím dokáže zcela oprostit od reality a zcela se vcítit do odsouzeného.
Toto dílo také poukazuje na vážnou emoční nestabilitu autora. Jak je známo, trpěl silnou depresivní poruchou. Myslím si, že tato povídka má s tímto neduhem co dočinění. Jakoby popisoval jeho každodenní nálady a stavy, které jsou vyvolávány jeho nevyrovnanými pracovními i rodinnými vztahy. Pokud dočteme Jámu a kyvadlo až do konce, můžeme si povšimnout, že i přes neustálé trápení tento pozoruhodný autor věří v osvobozující okamžik, což je podle mě v opravdovém životě nereálné. Všechny naše starosti přeci nezpůsobují druzí, nýbrž náš úhel pohledu, a proto nemůžeme očekávat, že všechny problémy z nenadání zmizí tehdy, když se objeví spásný zachránce. Změna musí začít v nás samotných.
Když jsem četl sbírku hororových povídek E. A. Poa k maturitě, příliš mě nebavila. Nyní jsem se k ní po letech vrátil a musím říct, že jde o dílo vskutku mistrovské. Z téměř každé povídky je cítit deprese a tíseň, a i když některé příběhy jsou svým dějem předvídatelné, lze to obhájit dobou, ve kterých byly napsány. Konkrétně v této sbírce mi chyběl ikonický Havran a Vraždy v ulici Morgue. Jinak jsou zde vesměs velmi kvalitní povídky (především Černý kocour, Král Mor, Zánik domu Usherů a Zrádné srdce). Jediné dvě, které mě příliš nebavily, jsou Démon zvrácenosti a - paradoxně - vlajková Jáma a kyvadlo. Přečtení této či podobné sbírky bych doporučil každému, je třeba však znát a brát v potaz roky vzniku jednotlivých povídek a život samotného autora.
Povedené dílo plné smrti, hněvu, násilí, strachu a šílenství. Prostě Edgar Allan Poe.
Slibně se rozvíjející začátek bohužel brzy nahradilo rozčarování a zklamání. Čekala jsem od autora tak zvučného jména a pověsti mnohem víc. Obecně hodnotím pozitivně velmi dobře vykreslenou atmosféru, často jsem si opravdu realisticky dokázala představit popisované prostředí, duševní rozpoložení a podléhání nejrůznějším formám šílenství, povídky působily příjemně plíživým, ponurým dojmem. Kvalita u jednotlivých povídek mi ale přijde dost nevyvážená a zhruba od poloviny knihy jsem se už dost nudila (v podstatě stále stejný koncept, zdlouhavé popisy, velmi podobná témata, ...). Na dobu vzniku zřejmě neotřelé dílo, které dnes už ale úplně neohromí.
Nejlepší povídky: Zrádné srdce (hezky vykreslená atmosféra, pocity odporu, děsu i následné viny), Eleonora (velmi poetické, téměř něžné, s nečekaně laskavým a pozitivním koncem - docela se zbytku vymyká, i když tam autorův rukopis cítím).
Jsem fascinována tím, co někdo dokáže napsat. Je pravda že v některých povídkách jsem se občas ztratila a zapomněla o co se vlastně jedná, ale kompenzovaly mi to povídky jiné. Má oblíbená o černém kocourovi, na kterou nedám dopustit. Jáma a kyvadlo, Zkáza domu Usherů ale i Sud vína Amontilladského společně se Skokanem. Všechny tyto příběhy mají něco do sebe a nenechají vás abyste je nedočetli. Pokud hledáte něco netradičního a nevadí vám tematika smrti, pochmurnosti, ale taky uvažování, určitě při výběru neuděláte chybu.
Když jsem četla tyto povídky poprvé, ještě na střední škole, byla jsem naprosto fascinovaná zejména povídkou Jáma a kyvadlo. Do té doby jsem nic podobného nečetla a byl to velmi silný zážitek. K nejlepším povídkám vedle Jámy a kyvadla řadím Sud vína Amontilliadského a Zánik domu Usherů. Poe dokáže vytvořit velmi hutnou atmosféru strachu na malém prostoru.
Předmluva od Radima Kopáče Vám představí osud a osobnost E.A.Poea a upřímně jsem netušil jak smutný a bizarní život měl, ale je to právě onen osud, který se odráží v povídkách tohoto spisovatele.
Člověk to byl velmi zvláštní a takové jsou i příběhy zde. Některé jsou děsivé. Někde zase filozofické a jinde zase romantické. Něco bavilo, něco ne, ale to tak asi bývá při takovém počtu příběhů. Hodnotím průměrem, ale rozhodně mě to zaujalo, abych si chtěl přečíst i nějaké další.
5* - Jáma a kyvadlo, Maska červené smrti a Démon zvrácenosti
4* - Černý kocour, Medailon
3* - Skokan
2* - Sud vína, Zrádné srdce a Berenice
1* - Zánik domu Usherů, Ohnivý kůň, Král Mor, Eleonora a Morella
Btw; Obálka vydání z roku 2015 je boží:D
Další z Poeových sbírek osahující pro mě nové povídky, nicméně kvalita je hodně kolísavá, od výtečn Titulní po v lepším průměru Zrádné rdce, Skokana a Černého kocoura, až po vetšinu podprůměrných až slabých. Jako celek to vidím někde v lepším průměru, víc z toho nevytřískám - 55 %
Jsem mile překvapena, ačkoliv některé povídky byly horší, tak se mi obecně tato kniha povídek líbila. Děsil mě popis jak různých skutků (např. Černý kocour), tak hlavně míst (např. Jáma a kyvadlo).
Povídky se četly dobře, ale člověk musel vnímat každé slovo, jakmile mu něco uniklo, ztratil se ihned v ději, takže to nebylo úplně lehké čtení, i přesto není ale co vytknout.
Naprosto chápu čtenáře, kteří tyto Poeovi povídky odmávnou- ony jsou si totiž dost podobné, navíc nečekejte kdovíjaký dramatický oblouk, nebo strhující děj (na to, pravda, v povídce o pár stránkách ani není místo), Poe se zaměřuje na hrdinovu mysl, jeho psychické rozpoložení, většinou následované osobnostním rozkladem a končící smrtí. Každá povídka si žádá vaší stoprocentní pozornost, jinak budete jen přejíždět očima po stránkách, ale pod kůži se vám nedostane... Nejlepší, aspoň pro mě, jsou poslední dvě- Jáma a kyvadlo (totální psycho- to se ani jinak napsat nedá) a potom Černý kocour, při které nemrazí o nic méně. A už si chci zase nechat vytetovat Havrana...
Povídky jsem celé přečetla jen proto, že se mi hodily do čtenářské výzvy. Jinak bych skončila asi hned na začátku. Pár jich dobrých bylo, líbilo se mě spojení bláznovství a děsu, ale přišlo mi po dočtení sbírky, že Poe vykrádal dost slušně sám sebe. :D
Přestávám chápat to uznání autora. K srdci mi sbírka nepřirostla a už se k ní nejspíš nikdy nevrátím.
Štítky knihy
Část díla
- Berenice 1835
- Černý kocour / Černá kočka 1843
- Démon zvrácenosti / Démon perversity 1845
- Eleonora / Eleanora 1841
- Jáma a kyvadlo / Studna a kyvadlo 1842
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Edgar Allan Poe patří mezi hororové klasiky. V této knize je několik různorodých povídek a rozhodně stojí za pozornost.