Matteo komentáře u knih
Při načítání audioknihy se pitvořil Vojta Dyk. A právě proto ji budete buď milovat, nebo nenávidět. Mně velice bavila.
Moc se mi líbily nově představené postavy. V čele samozřejmě s Feldmaršálkem Dudou. I to, jak se titulní křest ohněm proplétá příběhem knihy.
Méně akční, hodně popisné, ale překvapivě čtivé a poutavé. Rozhodně mě to neodradilo od čtení dalšího dílu. Právě naopak.
Rozehrál jsem první videohru o Zaklínači, po pár hodinách přestal a vrhnul se nejdřív na knížky. Začal jsem chronologicky, takže od Bouřkové sezóny. Objevují se tu postavy a události, které v sáze i povídkách jsou zmíněné. Skvěle tak kniha zapadá do už hotového světa a jeho rámcových událostí a dobře se čte.
Taková depka. Fantasticky napsaná depka. Půlku knihy vlastně vlastně nevíte, koho máte litovat a koho nenávidět. Moc se těším na slibně obsazený film, který jsem ještě neviděl.
Tuto knihu jsem dočetl asi za tři dny, což je tak desetina mého průměru na podobně tlustou knihu. Jestli byl předchozí díl rozvolněný a málo akční, tak tady se to řeže ažaž a kují se pikle ve velkém. Je tu ohromná spousta jmen, s jejichž zapamatováním jsem kupodivu neměl takový problém, aby mi to bránilo orientovat se v příběhu.
Líbí se mi koncept jedné povídky, která se celou knihou proplétá kolem ostatních. Vyžaduje to ovšem víc pozornosti, než konvenčně koncipovaný Meč osudu.
V podstatě se ztotožňuji s názorem, který jsem někde četl. Je to jako Stařík, tedy legrace a fůra historických reálií, ale už víc absurdní než uvěřitelné. Ale kdo ví, třeba bych knihy hodnotil obráceně, kdybych je četl (vlastně poslouchal) v opačném pořadí.
Tuhle knížku jsem kdysi poslouchal v notně zkrácené verzi z kazety a moc se mi líbilo, jak se autorův hlas příjemně poslouchá. Teď ji konečně čtu a je moc mile napsaná. Vytknout zatím mohu snad jen ilustrace pana Renčína, které v tomhle případě jdou tak nějak mimo mě.
Moc nového jsem se nedověděl a to jsem viděl jen Piráty ze Silicon Valley. Co teprve, kdybych šel do kina na jOBSe :) Při poslechu audioknihy vás bude štvát, že Martinu Stránskému nikdo neprozradil, jak má co anglicky správně vyslovovat.
Z pozice čtenáře, který už viděl filmové zpracování, mě potěšilo, jak jsou vyprávěné příběhy řazené. V polovině knihy má člověk vlastně rozečtěných šest příběhů a jen tak něco ho od díla nedostane. Bál jsem se, že mi rozdíly mezi knihou a filmem budou v jednom nebo druhém na obtíž. Rozdílů je tu požehnaně, ale všechny působí přirozeně v knize a ve filmu jsou omluvitelné. V knize není láska tak všeobjímajícím motivem jako ve filmu, ne všechny milostné dvojice z filmu jimi jsou i v knize. Chce se mi říct, že to působí realističtěji. Pátou hvězdu nedávám kvůli tichomořskému deníku, jehož druhá polovina mě ve stínu ostatních příběhů tolik nebavila a měl jsem potíže ji dočíst. "Četl" jsem audioknihu od OneHotBook a poslouchala se dobře.
Úžasná knížka, které nikdy nezapomenu na cibuli loupající ninžy na konci povídky "Trochu se obětovat".