Mauricie komentáře u knih
Pěkný a zajímavý příběh, který je však příliš natahován zdlouhavými popisy naprosto všeho - šatů, hostin, výzdoby, krajiny, měst, lidí...
Zklamání. Čekala jsem čtení o kočce, místo toho se autor dobrou polovinu knihy babral se sebou a i ve zbytku se pořád zaobíral svými pocity než životem své kočky.
Zajímavé, ale ne zas až tak moc.
Byla jsem na sbírku zvědavá, ale zklamala mě. Nechápu, jak někdo může moje milované Brno vidět tak ošklivé. Alespoň tak na mě ty básně působily.
Zajímavá sonda do různých období naší historie. Ta poslední část se mi hůře četla. Anglicky umím, v tom problém nebyl, ale ta exilová čeština byla naprosto příšerná. To taky bylo důvodem, že mi trvalo déle.
Krásné poetické básně a povídky inspirované obrázky Josefa Mánese.
Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na "dětský" styl vyjadřování, ale potom už se to dalo. Zpočátku mi to přišlo i zábavné, ale později už tolik ne. Spíš než malého kluka jsem za těmi řádky viděla otráveného puberťáka. Všechno ho štve, všichni kolem ho prudí a nic ho nebaví. Čekala jsem něco jiného: svět viděný dětskýma očima. Ale byl to převážně jen výčet příkoří, která mu všichni kolem působili.
Před lety jsem četla první díl a líbil se mi. Teď se mi dostalo do ruky pokračování a to už tak dobré nebylo. Geniální mozek zločinecké bandy má tentokrát samou smůlu a měl by se už uklidit do ústraní. To se nakonec stane, jenže jinak, než si naplánoval.
Historii mám poměrně ráda, ale troška srandy nikdy neškodí. Základní informace jsou správné, autor si jen domýšlí, co, jak a proč se událo tam, kde je dějepis na informace skoupý. Při čtení jsem se bavila, jen tam bylo na můj vkus až příliš mnoho vulgarit.
Po zklamání z "Dryád" jsem měla trošku obavy se do ní pustit, ale je opět výborná, napínavá od začátku do konce. Marina má další těžký úkol, který navíc komplikuje nový nepřítel. Samozřejmě, že všechno dobře dopadne. Už se těším na další díl.
Po přečtení sbírky lyrických básní jsem potřebovala něco lehkého na odreagování.
Slohově jednoduchá, jako by to psalo dítě - to dítě, kterým Eva tenkrát byla. Možná o to autentičtěji na mě působí.
Byla to moje první kniha o holocaustu. Filmů jsem pár viděla, ale žádný film nedokáže zachytit a popsat pocity a myšlenky člověka. To dokáže jen kniha. Zanechala ve mě hluboký dojem.
Chtěla jsem připsat, že "doufám, že už se nic podobného nebude opakovat", ale nemůžu. Děje se to stále znovu a znovu, jen to není u nás.
Vieweghův styl mi prostě nesedí. Byla to jeho třetí kniha v pořadí, kterou jsem četla, ale ani tentokrát jsem mu nepřišla na chuť. Dočetla jsem jen kvůli čtenářské výzvě.
S legendou o podivínském majiteli Ivanovického panství, Janu Václavu Přepyském, jsem se seznámila už dříve. Autorka z této legendy zachovala jen historicky doložená fakta a k nim si vymyslela vlastní příběh lásky, ve kterém ukazuje, že některé věci se mohly odehrát i jinak, než by se na první pohled mohlo zdát.
Žiju na Hané a zajímám se o krajinu kolem sebe. Na podobnou knihu jsem dlouho čekala, protože jsem se v ní dozvěděla zajímavosti o některých drobných památkách v okolí, i o životě prostých Hanáků v minulosti.