medvedice3 komentáře u knih
Postrádala jsem v textu několikrát zmiňované kresby bytostí přírody od autorčina manžela. Zamyslela jsem se, jak zacházíme s tím, čemu říkáme kyberprostor, virtuální realita.
Hodně nutí k zamyšlení, jak není dobré jednoznačně přijímat názor ostatních, i když jsou to blízké osoby, v tomto případě matka, jak je určitá míra pochybnosti potřebná. Jinak mohu jen souhlasit níž s Buschka "...Tolik myšlenek a úvah, tolik rozdílných postav, tolik emocí, iluzí a lží, perverze...v jedné knize."
Skvěle napsaná kniha pro všechny, kterých se týká problém postiženého dítěte.
Jednak skvěle převyprávěné, jednak vynikající doslov v roce 2016 zemřelého filosofa a biologa prof. Zdeňka Neubauera.
Stručný výstižný popis, vypovídající ilustrace (nikoliv fotografie). A jen se člověk s odstupem času divý, že kniha byla neprodejný tiskem České státní spořitelny a podniku Léčivé rostliny.
Skvěle podané dějiny pedagogiky, Doporučila bych i "nepedagogům" pro rozšíření obzorů.
Nejdřív jsem jako desetileté dítko v kině viděla stejnojmenný český film (1970, režie Karel Kachyňa) a teprve pak četla jedno z vydáních sedmdesátých let. V té době to ještě nebyla povinná četba. Při filmu jsem plakala a obdivovala hlavního hrdinu za jeho ohromnou vůli.
Všechny knihy "od rodiny Márovic" by měli číst lidé pro inspiraci v těžkých chvílích pro jejich překoná(vá)ní. Neztrácet optimismus, i když životní karty nepadly příliš dobré.
Kniha je i není cestopis. Všechny knihy "od rodiny Márovic" by měli číst lidé pro inspiraci v těžkých chvílích pro jejich překoná(vá)ní. Neztrácet optimismus, i když životní karty nepadly příliš dobré.
Všechny knihy "od rodiny Márovic" by měli číst všichni lidé pro inspiraci v těžkých chvílích pro jejich překonání. Neztrácet optimismus, i když životní karty nepadly příliš dobré.
Mám ráda arménské pohádky. Tento pronásledovaný národ má pohádky laskavé - např. v situaci, kdy zlá královna - macecha a proradná sestra - princezna jsou v pohádkách střední Evropy (Grimmové, Němcová) uvláčeny koňmi, jsou v arménských poslány pracovat.
Bohužel někdy i jízda na úkor ostatních - netušící veřejnosti. Humor, který zesměšňuje... některé pasáže mě nepříjemně zaskočily.
Miluji Vídeň, knihu - průvodce, "drbárnu" i "deníček" jsem zhltla jedním dechem.
Jako malá holka jsem si s chutí přečetla tuto tatínkovu (kdepak je jí asi konec?), náhodou se mi teď dostalo do ruky její novější vydání...bavila jsem se stejně dobře jako před lety. Infiltrace školního inspektora "do ústavu", nemá chybu.