mi-380 komentáře u knih
Autor nám dává šanci s pomocí lolitovského tématu nahlédnout do poválečného období obnovy poraženého Německa. Schlinkova rekonstrukce se ovšem netýká budování nového zázemí materiálního, ale naopak jde o sondu do formování myšlení nové nastupující generace, do úvah o vině či nevině národa, rodičů, přátel. Mladí v západní Evropě mají svá traumata. Angličané, Francouzi, Holanďané, Španělé a další chtějí zachraňovat svět, protože předkové měli kolonie, Němci mají k zachraňování světa jiný historický důvod - Hitlera. Samotný děj na mě působil jako záznam grafu zvuku: chvíli to bylo rychlé, pak dlouho pomalé, pak rychlé, pomalé, pomalejší, rychlé...
80 % (aktuálně 675 hodnotících s průměrem 85 %).
Tohle pátrání je nejen ďábelsky vypointované a náležitě krvavé, ale také plné působivých hororových scén. Kniha, od níž se čtenář těžko vzdálí. A dávno už jsem se nesetkal s takovým zloduchem, jako je Jurek.
90 % (zatím 2594 hodnotících s průměrem 91 %).
Mistr vypravěč posbíral snad všechny informace o tragických osudech Franklinovy výpravy a s pomocí eskymáckých legend vytvořil dokonalý příběh, při jehož čtení postavy i příroda ožívají před očima. Nepředstavitelně nepřátelská ledová země a proti ní dokonale vycvičené posádky na nejlepších lodích své doby, přesto v nerovném střetnutí. Terror je jedna z těch knih, k nimž jsem potřeboval spoustu dalších informací a map, do kterých jsem se zahloubal stejně intenzivně jako do Simmonsovy knihy.
95 % (zatím 236 hodnotících, 92 %).
Můj první Harry. Připadal mi jako Phil Marlowe přesazený do současného Osla. Včetně chandlerovsky vykonstruovaného a překombinovaného příběhu. Čtivé a napínavé. 75 %.
Audiokniha – tentokrát velká chyba. Přednes nudný, ani ukolébavka takhle dobře neuspává, větší drama dokáže navodit i automat v mé čtečce. Zatím po dvou hodinách utrpení stop, ale vrátím se, dobrodružné putování středověké ranhojičky a jejích blízkých bych si nerad nechal ujít.
x % (aktuálně 471 hodnotících s průměrem 84 %).
Zalovil jsem v bedně. Rodokapsy – předrevoluční sen, porevoluční záplava, nyní několik krabic ve sklepě. Zachráněno z jakési zásilky určené do sběrny. Obálky hýří barvami, vybírám sci-fi reagující na tehdejší amplitudu popularity dinosaurů a nořím se do příběhu. Jsou vlastně dva; krátké, úderné, žádné zbytečné vysvětlování, ocitám se přímo uprostřed svižně ubíhajících dějů.
Šlo to rychle a místo konce - pokračování příště. Tak jo, jdu zalovit v bedně.
75 % (zatím 36 hodnotících s průměrem 82 %).
…
Corman znovu zapnul startér. V ten moment se současně staly dvě věci: motor se kuckavě probral k životu a dinosaurus napadl helikoptéru…
Od dětství mám rád mapy, od mládí kupuji atlasy a tento považuji za elitu v oboru. Přesto není ani z poloviny tak ohmataný jako ty starší, internet a aplikace úspěšně bodují. Ale i tak do něj občas nahlédnu, i ve vzdálených zemích nacházím nečekané podrobnosti, textová příloha je plná skvělých fotografií, papír je kvalitní, prostě pěkná věc na čestném místě knihovny.
Mapy a atlasy stárnou, ale to mi nevadí, zeměpis se prostě mění na dějepis.
100 % (zatím jsme tři hodnotící s nekompromisním průměrem 100 %).
Tak tohle samozřejmě nikdy celé nepřečtu, to by nešlo ani kdybych se ocitl na pustém ostrově. Jen já a kniha. Stále vzpomínám na den, kdy jsem to monstrum radostně přitáhl domů. Měl jsem ale pocit, že další členové rodiny se k mému nadšení moc nepřipojují, 999 Kč v (pryč) a wikipedie už nabírala rychlost a data… Nedalo mi to a před chvílí jsem knihu zvážil – rovných 5 kg, v paláci Luxor v KK na ni měli speciální stojan, na kterém se dalo v encyklopedii listovat. Působil rozvrzaným dojmem...
Je to krásná kniha a je mi líto, že už dlouhé roky není využitá. A asi už nebude.
100 % (jsem třetí hodnotící, shodujeme se na 5*, zatím jediný komentář).
Druhá polovina šedesátých let dvacátého století: doba naděje na návrat demokracie, kterou si v té době ještě spousta lidí pamatovala. A také doba navracejících se možností vyrazit za hranice a něco dokázat. Většina příběhů je z této doby, jejich hlavní hrdinové dokazovali sobě i světu českou i slovenskou vynalézavost a touhu po dobrodružství. Někteří dnes ještě žijí, mnozí po roce 1968 emigrovali, na většinu výprav uvalil minulý režim informační embargo (ti lidé toho nějak moc viděli). ČT natočila současně s prvním vydáním knihy i čtyřicetidílný stejnojmenný seriál.
75 % (zatím pouze 15 hodnotících s průměrem 85 %).
Zajímavě napsaný válečný román, podle osnovy:
1. Úvod
2. Plujeme na Maltu a představujeme členy posádky
3. Plujeme na Maltu a představujeme členy posádky
4. Plujeme na Maltu a představujeme členy posádky
5. Námořní bitva a představování členů posádky
6. Závěr
Během plavby na Maltu nás autor seznamuje s životopisy členů posádky a jejich myšlenkovými pochody, to je hlavní výplň, cca 80%. Nezbývá moc dalšího prostoru, ale pokud se najde, pak dostáváme lekce z taktiky, technického vybavení lodi, vlastností střeliva, britské statečnosti a samozřejmě vlastenectví. Poblíž stále krouží italská flotila, má převahu, osudové střetnutí je nevyhnutelné. Dramatická zápletka minimální, kniha je určena přednostně zájemcům o život na bitevních lodích a dokumentuje akci, která pomohla těžce bombardovanému ostrovu (tenkrát v roce 1942 šlo o britskou kolonii) přežít drsné válečné sousedství s fašistickou Itálií.
65 % (18 hodnotících s průměrem 81 %).
Kniha mě nadchla hned na začátku. Holubova odvaha a touha po poznání a dobrodružství hraničila až se ztrátou pudu sebezáchovy, ale jeho poznatky jsou kouzelné. Přečetl jsem prvních 10% knihy a už se musím podělit o citace.
xx% (doposud 5 hodnocení s průměrem 92 %).
…
Ač jsem byl na smrť unaven, přece cítil jsem, že údy mé novou zotavují se silou, když zaslechl jsem ve druhé kajutě volati „země“; neodvratně pozoroval jsem obzor a neustoupil jsem dříve z místa svého, dokud neležela přede mnou v celé spoustě své – hora Stolová a oba její soudruzi Lví hlava na pravici a Čertova hora na levici, jakož i Dvanáct apoštolů, připojujících se k této skupině na jihu.
…
Teprve za několik hodin možno dojíti pláně, balvany skalními poseté, která dala hoře jméno, a když přijdeme nahoru, jest nám míti pozor největší, abychom nezbloudili. Proto jest radno, spolehnouti se na některého obyvatele Kapského Města, aby nás vedl; takových pak dobrovolných průvodčích není nedostatek, neboť obyvatelé převalné části měst jihoafrických vyznamenávají se svou přívětivostí, hostinností a bodrou úslužností.
…
V samé pak zátoce Stolové spatřujeme plochý ostrov Tulenní, znalý po hvězdárně se skupinou domů, na němž nyní nachází se blázinec a státní vězení pro vynikající politické vězně z tmavých plemen.
Poslech.
Skvělý Miroslav Moravec zajišťuje této komplikované konverzační šarádě podstatně vyšší srozumitelnost a uchopitelnost. Jako by se do hlavní postavy – cynického, odpudivého, nevyzpytatelného, zlomyslného génia – převtělil. Příběh je tu na druhém místě, je jednoduchý a podivně vypointovaný.
Od autorky jsem již přečetl Strach a chvění, na to mám vzpomínky jako na „příjemně ujeté“ dílko, Vrahova hygiena je také „ujetá“, jen slůvko „příjemně“ sem nepatří.
80 % (82 hodnotících je na shodném průměru).
Po přečtení příjemně nečekaně poutavého Issacsonova životopisu Alberta Einsteina jsem si horké léto odlehčil překlenutím mezery mezi Lacey 1 a Lacey 3. Bolton umí psát. Škoda, že se pouští do tak šílených zápletek. Čtení mě bavilo s občasnými výkyvy, kdy mě tu a tam rozčilovalo nelogické až hysterické chování hlavní hrdinky a také polopatické nápovědy při odhalování hlavního padoucha.
70 % (zatím 516 hodnotících s průměrem 89 %).
Podivná knihovna – podivná směsice. Alenka v říši podzemních labyrintů se tu potkává s Mistrem bez Markétky a s mou noční můrou.
60 % (zatím 1004 hodnotících s průměrem 67 %).
Začátek roku 1990. Další lekce z historie od Dominika Dána.
Téma: Rekonstrukce československých policejních sil.
Otázka: Vyházet všechny komunisty a nahradit je novými lidmi, kteří nebyli spojeni se starým režimem?
Autor na několika propojených kriminálních případech nachází odpověď. Díky amnestii prezidenta Havla došlo k tak prudkému nárůstu násilné kriminality, že každý zkušený policajt byl dobrý. Dříve nebo později odevzdali stranické knížky, súdruhovia sa premenili na pánov, a práce bylo, že nestačily přesčasy.
90 % (zatím 92 hodnocení, průměr 91 %).
PS: Chronologicky zatím čtvrtý díl.
PS2: Na časové skoky jsme u Dána zvyklí, tady jsem ale musel být velmi obezřetný, abych se neztratil.
Poirot už postarší, pomalejší, ale myšlenkově stále ve formě. Na své si opět přijdou milovníci tajuplné atmosféry starého anglického sídla a dokonalé pointy. 80 %.
Naroubováno přesně na první díl. Ke dvěma původním dějovým liniím přibývají další dvě a všechno se to začíná utěšeně míchat a proplétat. Od pokusu vojenské laboratoře, který se vymkl kontrole, se tak dostáváme k dobrodružství několika nedobrovolných nešťastníků a jejich konfliktům s náhlými záblesky druhohor, měnící se přírodou a zabijáckými (jak jinak) monstry. Pravděpodobnost přežití: padesát na padesát. Souboje začínají být trochu monotónní. Dinosaurus, střelba, vrtulník, armáda, dinosaurus, střelba, policie, nějaká potvora, střelba…
Prostě, standardní akční sci-fi - rychlý spád a v rámci žánru přiměřená logika děje. Jen ta panika v Las Vegas zatím není tak hrozná, většina děje probíhá v poušti mimo město a kolem čerpací stanice na jeho okraji. Možná zkusím i třetí sešit.
70 % (zatím 24 hodnotících s průměrem 83 %).
Variace na „bondovky“, ale bez technického vybavení od majora „Q“. Na scéně je Bill Clinton, John Major, vrcholní politici, generálové, umělci. Cestujeme po Spojeném království, Irsku, USA, Libanonu. Vše řeší jeden hlavní agent, při němž stojí věrný anděl strážný, a několik agentů vedlejších. A nejzajímavější je skupinka marxistických záškodníků s ještě zajímavějším cílem. Higginsův styl je jednoduchý, přímočarý, žádná velká psychologie, děj se svižně valí vpřed, přibrzďují ho jen občasné porady politiků a řídících pracovníků, kteří toho ale moc nevymyslí, protože tady se problémy řeší násilím a ne nějakými řečičkami.
65 % (aktuálně 11 hodnocení s průměrem 85 %).
Mladý Reacher dával přednost akci před rozhovorem, ten starší si rád popovídá, na to jsme si museli zvyknout. Co mě ale vždy překvapí, to je čtivost, přímo rychlopalba, kterou čtenáře pomocí svých úderných vět Lee Child s pomocí Ivy Harrisové skoro každým dílem zasypává. Přestože mám Reachera nejraději v armádě, i tento civilní příběh mě bavil vysoce nadprůměrně, zvlášť, když zjistíme, že není Reacher jako Reacher.
Nechybí (až na jednu výjimku*) nic z očekávaného: ponurá záhada, originální humor, svižné dialogy, příležitostná akce, několikanásobná převaha záporáků, překvapení na závěr, ale hlavně ten neohrožený, chytrý, zvědavý a drsný velký chlap se smyslem pro nemilosrdnou spravedlnost.
85 % (zatím je nás jen 33 hodnotících s průměrem 88 %).
… Dveře se o minutu později otevřely a za sítí proti hmyzu se objevil muž. Štíhlý, s rozumným výrazem ve tváři a s nakrátko ostříhanými šedivými vlasy. Měl na sobě džíny z obchodu pro farmáře a obyčejné šedivé tričko. Byl dost starý na to, aby dostal slevu v kině, ale ne natolik, aby potřeboval hůl.
…
„Jsme příbuzní?“
„Každý je někoho příbuzný, když se vrátíme dostatečně daleko do historie.“
P.S.
*Spoiler: Žena v Reacherově posteli.
Na pozadí manželské krize nahlížíme do britského soudního systému. Ten náhled je tak ostrý, přesvědčivý a zdá se, že zcela kvalifikovaný, až mě to přinutilo podrobněji zjišťovat, kdo že je vlastně Ian McEwan. Aha, Betonová zahrada, která mě kdysi tak fascinovala. Autor se prostě zabývá dětmi a jejich možnostmi a omezeními v různých společnostech, ať už sociálních nebo náboženských a věrohodně popisuje opatrné, složité, někdy zdánlivě neřešitelné našlapování soudů v britské multikulturní společnosti.
90 % (183 hodnotící generují průměr 81 %).