mi-380
komentáře u knih

Další z mnoha autorových lekcí na téma: Jak vyřešit neřešitelné. S tímhle poslechem jakákoliv nevděčná manuální práce letí jak hurikán. Pravému hurikánu se hrdina z Floridy tentokrát vyhnul, ale cyklóna, kterou roztočil na popud své femme fatale, s ním i tak pěkně zamávala. Četba razantní, vtipná, překombinovaná, očekávaná, odpočinková.
70 % (zatím 53 hodnocení s průměrem 78 %).


Tohle „čtení“ šlo rychle. Popisy jednotlivých předmětů jsou jako ze seznamu.cz, stručné až strohé, často chaotické, jen hrubé pravopisné chyby jsem nenašel.
Plusy: přehlednost (kapitoly na téma: zmizelé, pozměněno, zničeno, ukryto, ukradeno) a skvělé reprodukce.
70 % (zatím 9 hodnocení s průměrem 73 %).


Učitelka bez sebevědomí, to jde? Setkání s kolegyní, setkání s přítelem, setkání s terapeutem. Nějak si nerozumíme, odkládám na neurčito.

Píseň o Nibelunzích - tak jsem se konečně seznámil s touhle slavnou germánskou ságou. Přitom jsem ale hledal něco jiného - nějaké další romantické dobrodružství z pera autora Tří mušketýrů. Dumas se zde drží starých zdrojů, a stejně jako Petiška nebo Jirásek vypráví a vypráví. Jen mi není jasné, proč tu najdeme všechny významné postavy pod obvyklými jmény (Kriemhilda, Brunhilda, Niebelungové, Gunther, Mimir, Hagen, Alberich…), hlavní postava se ale jmenuje Lyderich, v originálu přitom jde o Siegfrieda (Sigurda).
Polovina děje připomíná některé známé pohádky nebo legendy (Šípková Růženka, Achilles, Mauglí…), peripetie jsou plné násilí, pomsty, podvodů a podrazů. Až moc přímočaré, naštěstí krátké.
70 % (zatím 39 hodnocení s průměrem 69 %).
P.S.
Kdo neví, co je to absolutní spoiler, ten ať si přečte anotaci zde nad komentáři.


Řešení komplikovaného případu kolem jednoho znovuobjeveného muzikálu, s vydatnou pomocí svérázného, ale efektivního Ollieho z vedlejšího revíru, autor obaluje nostalgií s přibývajícími léty a smutkem ze zdánlivě nezničitelné pevné hráze mezi černými a bílými. Nekonečný rasismus na obou stranách, nepřátelství, nedůvěra. S výjimkou, co dává jiskřičku naděje.
80 % (aktuálně 82 hodnocení s průměrem 77 %).
P.S.
Čtu od první knihy (Zabiják), na tuhle dlouhou cestu jsem se vydal v roce 2020 a teď už se k mému smutku blíží konečná a loučení - zbývá mi posledních pět zastávek.


Biologův pohled na vesmír. Nepřátelský, těžko pochopitelný vesmír. Příběh je napínavý, chytře promyšlený a náležitě hororový, svět na měsících Jupitera přesvědčivě nevlídný a nebezpečný. Kdo tuhle misi přežije, nebo zda vůbec někdo přežije, je do poslední chvíle ve hvězdách. Četl jsem ale nezvykle dlouho, něco těžko vysvětlitelného mě brzdilo. Autorovy povídky Studené světlo hvězd jsem vstřebával o půl hvězdičky snadněji.
90 % (aktuální průměr 84 % od 178 hodnotících).
...
Vesmír nebyl laskavý, dobro se krčilo v norách, zlo tvořilo vrchol potravního řetězce.


Autor pro mě úspěšně oprášil poslední dobou opomíjený SF žánr, před léty nejoblíbenější, dnes většinou zahnaný do komiksů, her, filmů nebo stlačený do fantasy. Povídky jsou dlouhé, napínavé, s údernými pointami, optimismem šetřící. Témata zdánlivě vyčerpaná Pavel Fritz podává poutavou, atraktivní formou. K vysokému hodnocení přispěla skvělá (dokonalejší snad už být ani nemůže) četba audioknihy (Filip Jančík). Jdu hledat další autorovu knihu!
95 % (zatím 223 hodnocení s průměrem 91 %).


Čaroděj Ged se honí za Stínem. Přesuny mezi ostrovy, co připomínají Filipíny, provádí občas v letu, ale hlavně na lodích, celé je to plné fascinace oceánem. Příjemná fantasy s dobře promyšleným světem, dostatečně epická, takže jsem se snadno obešel bez zbytečné krutosti i bez obvyklého sexuálního harašení.
80 % (zatím 572 hodnocení s průměrem 83 %).


Kromě toho, že autor (jako vždy) předvádí svůj přehled politický, ekonomický, historický, umělecký a svou schopnost prognostiky, přidává tentokrát i nevšední autoportrét: druhá hlavní postava je sám MH, označený plným jménem – na třetiny génius, ztracená existence a mučedník. Nečekaně tu nenajdeme obvyklé sexuální orgie, ty ale nahrazuje popis zběsilého řádění vraha. Největší zázrak je, že tohle všechno autor zabalil do originální zábavné a čtivé formy, s rukopisem, který sotva někdo napodobí.
95 % (zatím 333 hodnocení s průměrem 83 %).
…
Jedova studia byla ryze literární a umělecká a nikdy neměl příležitost dumat nad největší kapitalistickou záhadou – utvářením ceny…


Pokud budeme hledat srovnání s nejslavnějším norským policistou (HH), moc toho nenajdeme. S WW se ocitáme na opačném pólu lidských vlastností i vyšetřovacích metod. Bouře versus klid, genialita versus pečlivost, extravagance versus normálnost. Shodu jsem našel v jejich urputnosti, to se ale vlastně týká všech knižních detektivů.
Navíc tentokrát s varováním: pozor na dům po mafiánovi!
80 % (aktuální průměr 81 % od 196 hodnotících).


Už jsem si jen vzdáleně pamatoval potěšení z četby Dumasových knih Tři mušketýři nebo Hrabě Monte Christo. Dramatická romantická dobrodružství, která se točí kolem Markéty z Valois a její rozvětvené královské rodiny, a navíc kolem krvavé Bartolomějské noci, mi autorovu dovednost budování poutavé zápletky (se skutečnou historií na pozadí i v popředí) dokonale připomněla. Každá druhá významná postava knihy je Jindřich, proto jsem se musel trochu ponořit do francouzské historie konce šestnáctého století a seznámit se s oběma hlavními rody Kapetovců, které se v té době střídaly na královském trůnu: Valois-Angoulême/Bourbon. Ale i bez téhle dodatečné lekce historie jde o skvělý zážitek, také díky doprovodném poslechu velkolepé rozhlasové dramatizace z roku 2007.
95 % (zatím 264 hodnocení s průměrem 87 %).
...
Vztah západ/východ (mám dojem, že se za ta staletí moc nezměnil):
„Co je mi po polském trůnu? Já, francouzský princ vychovaný v nejjemnějších mravech, mám jít někam do země sněhu a mrazu? Umírat nudou mezi nevzdělanci, kteří se od rána do večera opíjejí? Zahynu tam!“
(Jindřich III. - bratr Margot, dočasně král polský, později král francouzský)


Nakladatelství Host vykopalo z hloubky minulosti Mayův teprve třetí román. Dávný rok 1981, ve Skotsku pence, v Bruselu franky, trajektem přes La Manche, staré drsné EHS místo přemoudřelé EU. Překvapilo mě, že už tenkrát bruselští byrokrati z důvodu zachování svých dobře placených míst vymýšleli nové předpisy a často tím komplikovali běžným Evropanům život. Dařilo se jim, od té doby se rozmnožili geometrickou řadou.
Novináři pod tlakem, vlády pod tlakem, policie pod tlakem. Pod tlakem koho? To víme dobře, dnes to není jiné. Už tenkrát autor pracoval se základními kameny většiny jeho románů: pohledný Skot s traumatem, smutná láska, citovost, nějaká ta politika, thrillerové finále. A už tenkrát to uměl napsat poutavě a přesvědčivě.
Obálka - nepovedená, s knihou nemá nic společného.
Audiokniha – kvalitní četba Filipa Švarce.
85 % (zatím 188 hodnocení s průměrem 76 %).


Devět krátkých povídek, devět velmi nostalgických, vztahových, většinou až smutných minipříběhů s nenápadnými pointami, které mě přenesly do všech mých časových období, od dětství po současnost a nakonec i do budoucnosti, a zároveň nechaly (jako správného vnitrozemce, co měl vždycky rád mapy a od mládí toužil poznávat blízké i daleké přímořské kraje) zavzpomínat na všechny ty země, kdysi zaslíbené, nyní už většinou zažité na vlastní kůži (průzračné moře kamenité Dalmácie, hotýlky řeckých ostrovů, větrná Rujána, egyptské diving středisko, izraelská pláš u kibucu, italský písek, rušná Katalánie). Povídky spojuje moře, u kterého mám ale většinou jiné priority: nádherné modré nebe, západy slunce, zpomalení času, fotogenickou krajinu, úžasné památky. Všechny povídky mi to víceméně úspěšně připomněly, zvlášť po dnešní cestě autem v chumelenici a po náledí na setkání s Hynkem Čermákem a Terezou z Davle, na které jsem se těšil podobně jako na cestu k moři.
80 % (zatím 61 hodnocení s průměrem 64 %).


Čichač stopu v záhadě zří
pravdu cítí, kde jiní bdí.
(Pomáhá mi AI).
Ale teď za mě: přečteno podruhé, mírné ochlazení tehdejšího nadšení z kombinace detektivky se sci-fi motivem. Tentokrát rušil ten laškovný humorný podtón, co žánr posouvá k mazlivé frašce, což zní sice jako oxymóron, ale teď mě nic lepšího nenapadá.
Hodnocení snižuji o půl hvězdobodu.
70 % (aktuální průměr 57 % od 42 hodnotících).

Ve floridském dešti, co padá jak bič,
s velkou chutí řádí nymfomanky chtíč.
Sheilla, Terry, Jim, Hank, jižanská policie.
Kdo tohle přežije?
75 % (aktuální průměr 83 % od 53 hodnotících).


Pod stromečkem jsem objevil vinyl Boba Dylana. Vytáhl jsem z knihovny tuhle velkou knihu, poslouchám, listuji, prohlížím fotky, obdivuji texty. Začátek Dylanovy kariéry jsem nevnímal, jakmile jsem se ale začal kamarádit s kytarou, jeho hudba i texty se mi začaly dostávat pod kůži, a to vydrželo dodnes.
Po pěti letech od mého prvního komentáře přibylo 6 hodnocení, takže celkem 14 s průměrem 93 %, u mě to zůstává stoprocentní.
…
Kniha Leviticus a Deuteronomium,
zákon džungle a moře jsou tvými jedinými učiteli.
V soumračném oparu na mléčně bílém oři,
tvé rysy jako by vytesal sám Michelangelo.
Odpočíváš v polích, daleko od rozbouřeného vesmíru,
podřimuješ blízko hvězd a pejsek ti olizuje tvář.
(Jokerman, 1983)
https://www.youtube.com/watch?v=1XSvsFgvWr0

Vánoce 2024, hledám a nacházím klasiku - laskavou sociální duchařinu, něco jako naše pohádky Obušku, z pytle ven nebo Dařbuján a Pandrhola. Přehnaně pracovitý, nerudný a nenávistný shromažďovatel majetku versus veselí i smutní, ale všichni totálně chudí lidé na opačné straně finanční houpačky. Pomáhat, nepomáhat? To je to, oč všem těm čtyřem duchům běží. Spolu s autorem to Ebenezerovi Scroogeovi/Vydřigrošovi umí hezky naservírovat.
80 % (zatím 2139 hodnocení s průměrem 91 %).
P.S. Velkolepá rozhlasová adaptace z roku 1988, v hlavní roli Josef Kemr, v dalších 17 známých herců své doby.


Příjemně naivní egyptská on the road story z konce devatenáctého století, doby, kdy dobrodruh Kara ben Nemsí (Old Shatternand) svou chytrostí, silou, evropskými znalostmi a německou urputností řeší podél Nilu jeden problém za druhým. Naštěstí domorodci jsou sice mazaní, ale nevzdělaní, podivně umanutí a jejich pikle jsou nepochopitelně komplikované. Kara ben Nemsí s nimi jedná tvrdě i shovívavě, podobně jako dnes vychováváme nezbedná domácí zvířátka. Poučuje, léčí, vzdělává, usměrňuje, vysvětluje dokonce i postup, jak nejlépe v poušti napojit velblouda… Připadá mi podivuhodné, že dle GPT chatu autorova díla v Německu stále vycházejí v původní podobě, dokonce s ilustracemi českých autorů.
75 % (zatím 220 hodnocení s průměrem 81 %).


Přečteno (no, viz dál) potřetí a můj druhý komentář. Jedna z celosvětově nejprodávanějších knih s více než sto milióny prodaných výtisků za to stojí. Mrtvých je tu tolik, že si jejich hříchy a způsoby smrti snad není možné dlouhodobě zapamatovat. Vladimír Čech mi je tedy během osmihodinové četby audioknihy dokonale připomenul a já bez pochybností nechal pohromadě na svém místě všech pět hvězd. Nebyl to ztracený čas.

I v roce 1998, po dvaačtyřiceti letech v revíru 87, je autor stále ve formě. Stejně jako Carella a spol, chlapci, kterým město stárne, hrubne, zločiny jsou stále odpornější, ale oni si udržují klobouky na hlavě a trvalou svěžest Eliny Makropulos - jejich věk je nižší než dosavadní stáří téhle knižní série. Autor znovu předvádí své obvyklé přednosti – na malém prostoru výstižně, poutavě a zároveň vtipně popisuje současně hned tři případy. Nuda nehrozí.
85 % (zatím 108 hodnotících, průměr 87 %).
…
„Jednou jsme zatkli chlapa, který se jmenoval Ernest Hemingway a nebyl to Ernest Hemingway.“
„A kdo to teda byl?“
„Ernest Hemingway. Abyste rozuměl: nebyl to ten Ernest Hemingway, ale někdo, kdo se náhodou jmenoval taky Ernest Hemingway.“
„A kdo to je?“ zeptal se Schwartz. „Ten Ernest Hemingway?“...
