mi-380 komentáře u knih
Čaroděj Ged se honí za Stínem. Přesuny mezi ostrovy, co připomínají Filipíny, provádí občas v letu, ale hlavně na lodích, celé je to plné fascinace oceánem. Příjemná fantasy s dobře promyšleným světem, dostatečně epická, takže jsem se snadno obešel bez zbytečné krutosti i bez obvyklého sexuálního harašení.
80 % (zatím 572 hodnocení s průměrem 83 %).
Kromě toho, že autor (jako vždy) předvádí svůj přehled politický, ekonomický, historický, umělecký a svou schopnost prognostiky, přidává tentokrát i nevšední autoportrét: druhá hlavní postava je sám MH, označený plným jménem – na třetiny génius, ztracená existence a mučedník. Nečekaně tu nenajdeme obvyklé sexuální orgie, ty ale nahrazuje popis zběsilého řádění vraha. Největší zázrak je, že tohle všechno autor zabalil do originální zábavné a čtivé formy, s rukopisem, který sotva někdo napodobí.
95 % (zatím 333 hodnocení s průměrem 83 %).
…
Jedova studia byla ryze literární a umělecká a nikdy neměl příležitost dumat nad největší kapitalistickou záhadou – utvářením ceny…
Pokud budeme hledat srovnání s nejslavnějším norským policistou (HH), moc toho nenajdeme. S WW se ocitáme na opačném pólu lidských vlastností i vyšetřovacích metod. Bouře versus klid, genialita versus pečlivost, extravagance versus normálnost. Shodu jsem našel v jejich urputnosti, to se ale vlastně týká všech knižních detektivů.
Navíc tentokrát s varováním: pozor na dům po mafiánovi!
80 % (aktuální průměr 81 % od 196 hodnotících).
Už jsem si jen vzdáleně pamatoval potěšení z četby Dumasových knih Tři mušketýři nebo Hrabě Monte Christo. Dramatická romantická dobrodružství, která se točí kolem Markéty z Valois a její rozvětvené královské rodiny, a navíc kolem krvavé Bartolomějské noci, mi autorovu dovednost budování poutavé zápletky (se skutečnou historií na pozadí i v popředí) dokonale připomněla. Každá druhá významná postava knihy je Jindřich, proto jsem se musel trochu ponořit do francouzské historie konce šestnáctého století a seznámit se s oběma hlavními rody Kapetovců, které se v té době střídaly na královském trůnu: Valois-Angoulême/Bourbon. Ale i bez téhle dodatečné lekce historie jde o skvělý zážitek, také díky doprovodném poslechu velkolepé rozhlasové dramatizace z roku 2007.
95 % (zatím 264 hodnocení s průměrem 87 %).
...
Vztah západ/východ (mám dojem, že se za ta staletí moc nezměnil):
„Co je mi po polském trůnu? Já, francouzský princ vychovaný v nejjemnějších mravech, mám jít někam do země sněhu a mrazu? Umírat nudou mezi nevzdělanci, kteří se od rána do večera opíjejí? Zahynu tam!“
(Jindřich III. - bratr Margot, dočasně král polský, později král francouzský)
Nakladatelství Host vykopalo z hloubky minulosti Mayův teprve třetí román. Dávný rok 1981, ve Skotsku pence, v Bruselu franky, trajektem přes La Manche, staré drsné EHS místo přemoudřelé EU. Překvapilo mě, že už tenkrát bruselští byrokrati z důvodu zachování svých dobře placených míst vymýšleli nové předpisy a často tím komplikovali běžným Evropanům život. Dařilo se jim, od té doby se rozmnožili geometrickou řadou.
Novináři pod tlakem, vlády pod tlakem, policie pod tlakem. Pod tlakem koho? To víme dobře, dnes to není jiné. Už tenkrát autor pracoval se základními kameny většiny jeho románů: pohledný Skot s traumatem, smutná láska, citovost, nějaká ta politika, thrillerové finále. A už tenkrát to uměl napsat poutavě a přesvědčivě.
Obálka - nepovedená, s knihou nemá nic společného.
Audiokniha – kvalitní četba Filipa Švarce.
85 % (zatím 188 hodnocení s průměrem 76 %).
Devět krátkých povídek, devět velmi nostalgických, vztahových, většinou až smutných minipříběhů s nenápadnými pointami, které mě přenesly do všech mých časových období, od dětství po současnost a nakonec i do budoucnosti, a zároveň nechaly (jako správného vnitrozemce, co měl vždycky rád mapy a od mládí toužil poznávat blízké i daleké přímořské kraje) zavzpomínat na všechny ty země, kdysi zaslíbené, nyní už většinou zažité na vlastní kůži (průzračné moře kamenité Dalmácie, hotýlky řeckých ostrovů, větrná Rujána, egyptské diving středisko, izraelská pláš u kibucu, italský písek, rušná Katalánie). Povídky spojuje moře, u kterého mám ale většinou jiné priority: nádherné modré nebe, západy slunce, zpomalení času, fotogenickou krajinu, úžasné památky. Všechny povídky mi to víceméně úspěšně připomněly, zvlášť po dnešní cestě autem v chumelenici a po náledí na setkání s Hynkem Čermákem a Terezou z Davle, na které jsem se těšil podobně jako na cestu k moři.
80 % (zatím 61 hodnocení s průměrem 64 %).
Čichač stopu v záhadě zří
pravdu cítí, kde jiní bdí.
(Pomáhá mi AI).
Ale teď za mě: přečteno podruhé, mírné ochlazení tehdejšího nadšení z kombinace detektivky se sci-fi motivem. Tentokrát rušil ten laškovný humorný podtón, co žánr posouvá k mazlivé frašce, což zní sice jako oxymóron, ale teď mě nic lepšího nenapadá.
Hodnocení snižuji o půl hvězdobodu.
70 % (aktuální průměr 57 % od 42 hodnotících).
Ve floridském dešti, co padá jak bič,
s velkou chutí řádí nymfomanky chtíč.
Sheilla, Terry, Jim, Hank, jižanská policie.
Kdo tohle přežije?
75 % (aktuální průměr 83 % od 53 hodnotících).
Pod stromečkem jsem objevil vinyl Boba Dylana. Vytáhl jsem z knihovny tuhle velkou knihu, poslouchám, listuji, prohlížím fotky, obdivuji texty. Začátek Dylanovy kariéry jsem nevnímal, jakmile jsem se ale začal kamarádit s kytarou, jeho hudba i texty se mi začaly dostávat pod kůži, a to vydrželo dodnes.
Po pěti letech od mého prvního komentáře přibylo 6 hodnocení, takže celkem 14 s průměrem 93 %, u mě to zůstává stoprocentní.
…
Kniha Leviticus a Deuteronomium,
zákon džungle a moře jsou tvými jedinými učiteli.
V soumračném oparu na mléčně bílém oři,
tvé rysy jako by vytesal sám Michelangelo.
Odpočíváš v polích, daleko od rozbouřeného vesmíru,
podřimuješ blízko hvězd a pejsek ti olizuje tvář.
(Jokerman, 1983)
https://www.youtube.com/watch?v=1XSvsFgvWr0
Vánoce 2024, hledám a nacházím klasiku - laskavou sociální duchařinu, něco jako naše pohádky Obušku, z pytle ven nebo Dařbuján a Pandrhola. Přehnaně pracovitý, nerudný a nenávistný shromažďovatel majetku versus veselí i smutní, ale všichni totálně chudí lidé na opačné straně finanční houpačky. Pomáhat, nepomáhat? To je to, oč všem těm čtyřem duchům běží. Spolu s autorem to Ebenezerovi Scroogeovi/Vydřigrošovi umí hezky naservírovat.
80 % (zatím 2139 hodnocení s průměrem 91 %).
P.S. Velkolepá rozhlasová adaptace z roku 1988, v hlavní roli Josef Kemr, v dalších 17 známých herců své doby.
Příjemně naivní egyptská on the road story z konce devatenáctého století, doby, kdy dobrodruh Kara ben Nemsí (Old Shatternand) svou chytrostí, silou, evropskými znalostmi a německou urputností řeší podél Nilu jeden problém za druhým. Naštěstí domorodci jsou sice mazaní, ale nevzdělaní, podivně umanutí a jejich pikle jsou nepochopitelně komplikované. Kara ben Nemsí s nimi jedná tvrdě i shovívavě, podobně jako dnes vychováváme nezbedná domácí zvířátka. Poučuje, léčí, vzdělává, usměrňuje, vysvětluje dokonce i postup, jak nejlépe v poušti napojit velblouda… Připadá mi podivuhodné, že dle GPT chatu autorova díla v Německu stále vycházejí v původní podobě, dokonce s ilustracemi českých autorů.
75 % (zatím 220 hodnocení s průměrem 81 %).
Přečteno (no, viz dál) potřetí a můj druhý komentář. Jedna z celosvětově nejprodávanějších knih s více než sto milióny prodaných výtisků za to stojí. Mrtvých je tu tolik, že si jejich hříchy a způsoby smrti snad není možné dlouhodobě zapamatovat. Vladimír Čech mi je tedy během osmihodinové četby audioknihy dokonale připomenul a já bez pochybností nechal pohromadě na svém místě všech pět hvězd. Nebyl to ztracený čas.
I v roce 1998, po dvaačtyřiceti letech v revíru 87, je autor stále ve formě. Stejně jako Carella a spol, chlapci, kterým město stárne, hrubne, zločiny jsou stále odpornější, ale oni si udržují klobouky na hlavě a trvalou svěžest Eliny Makropulos - jejich věk je nižší než dosavadní stáří téhle knižní série. Autor znovu předvádí své obvyklé přednosti – na malém prostoru výstižně, poutavě a zároveň vtipně popisuje současně hned tři případy. Nuda nehrozí.
85 % (zatím 108 hodnotících, průměr 87 %).
…
„Jednou jsme zatkli chlapa, který se jmenoval Ernest Hemingway a nebyl to Ernest Hemingway.“
„A kdo to teda byl?“
„Ernest Hemingway. Abyste rozuměl: nebyl to ten Ernest Hemingway, ale někdo, kdo se náhodou jmenoval taky Ernest Hemingway.“
„A kdo to je?“ zeptal se Schwartz. „Ten Ernest Hemingway?“...
Občas mám chuť udělat Vánoce nějak jinak, vyjít z obvyklé rodinné šablony. Hanzel to udělal, pro něj to byl logický krok, jenže autor mu připravil místo vánoční pohody v kanceláři ďábelskou noční jízdu Bratislavou. Pro mě je nová kniha DD znovu úžasný vánoční dárek, který jsem předčasně rozbalil a až moc rychle si ho s Martinem Mňahončákem vychutnal. Znovu, už po devětatřicáté, oceňuji styl s přesně namíchanými ingrediencemi: napětí, humor, smutek, civilnost, citovost, a perfektně popsané (skoro)domácí prostředí a vztahy.
100 % (jsem patnáctý hodnotící, průměr zatím 89 %).
…
„Au! Doriti! Fakt ma varuješ dosť skoro,“ Mayor si cucal prst.
„Si zaočkovaný proti tetanu?“
„Nie, len proti besnote a syfilisu, každý sa dá zaočkovať len proti tomu, čo mu v robote naozaj hrozí.“...
…
Vieš, prečo sa po hlavnom meste jazdí cez sviatky celkom dobre?“
„Nie.“
„Lebo polovica obyvateľov hlavného mesta čučí doma. Na východe.“
„A vieš, prečo sa všetci tlačia do roboty tam k vám?“
„No?“
„Bo u nas na vychodze šicko hotovo!“
„Konečne som pochopil, prečo máme ulice preplnené šoférmi, čo ani netušia, že červený trojuholník znamená daj prednosť v jazde.“
Černí baroni/Švejk v (dánsko)německém podání, okořeněno některými příspěvky tohoto národa naší civilizaci: zdokonalenými koncentračními tábory a nejkrvavější válkou v dějinách. Psáno jednoduchým dokumentárním stylem, ovšem v krátkých válečných epizodách je čtenář víc a víc utvrzován v protiválečné náladě a v nesmyslnosti zdánlivě velkolepých bitevních masakrů. Při podobné četbě mi pravidelně naskakuje jeden citát, zapomněl jsem od koho:
Ve válce se vzájemně zabíjejí lidé, kteří se neznají a nic proti sobě nemají, ve jménu lidí, kteří se velmi dobře znají, ti ale proti sobě nebojují a nezabíjejí se.
80 % (zatím 181 hodnocení se průměrem 85 %).
…
Než jsme opustili Charkov navždy, naši technici ho naprosto zničili. Charkov byl veliké město; rozkládal se na ploše veliké stejně jako Kodaň a při vypuknutí války měl dobrých osm set padesát tisíc obyvatel. Charkov byl jedním z nejpůvabnějších měst v Sovětském svazu a měl to samé renomé jako Moskva nebo Oděsa.
Tři sta tisíc jeho obyvatel bylo zabito. Generál Zeitzler napsal do denního hlášení hrdě: Zničeno beze zbytku.
Jedna z těch vzorových historek o souboji spravedlnost A versus spravedlnost B, svědomí A versus svědomí B, s výsledkem nejistým. Celý tenhle psychologicko – kriminální příběh o zločinu a trestu poblíž těžko přístupných oblastí kolem legendární cesty Via Mala jako by navíc naznačoval tvrdý a nesnadný vývoj švýcarské společnosti, úspěšné a zároveň u nás přeidealizované, během dvacátého století.
Absorbováno prostřednictvím velkolepé dramatizace ČRo Plzeň z roku 2012.
90 % (aktuálně průměr 85 % od 112 hodnotících).
1914 – bitva o Toulouse, krvavá a zbytečná. Sharpe se znovu musí vyhrabat z „nejhlubšího bahna“. Jeden z nejlepších dílů, také proto, že ta blbá válka konečně končí.
90 % (zatím 85 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Na své nejlepší kresbě - protože do ní vložil vlastní utrpení - zachytil (kapitán Frederickson, spolu s Sharpem hlavní hrdina knihy) nedokončený a opuštěný Vítězný oblouk, který se měl stát grandiózním pomníkem Napoleonových vítězství, ale teď to byly jen dva pahýly holých zdí, jež stály jako ruiny na blátivé pláni. Kolem tábořili vojáci ruské armády a jejich ženy si mezi sloupy natahovaly šňůry a věšely na ně vyprané prádlo.
Město bylo plné vojáků vítězných spojenců. Na Champs-Élysées byli Rusové, v Tuileriích Prušáci a na velkém náměstí, kde sťali Ludvíka XVI., dokonce tábořilo několik britských jednotek.
Jaro, léto, podzim, a zima je tu. Byl jsem zvědavý na příběh, stejně zvědavý jsem ale byl na dodržení (už počtvrté) autorovy šablony: žena středního věku, chytrá, bystrá, krutě poznamenaná životem, se objeví ve švédském zapadákově a rozkrývá staré tajemství, o jehož vyjasnění někteří místní moc nestojí. Ano, Anders de la Motte splnil zadání - i tentokrát jsem si užil jeho dílko, znovu mírně detektivní, chytře vymyšlené, zručně napsané, sympaticky překombinované, a hlavně - velmi čtivé.
85 % (zatím 605 hodnocení s průměrem 91 %).
…
„A co se teda stalo?“
Hedda pokrčila rameny.
„Zamilovala jsem se.“
„Do koho?“
„Do kluka s kytarou. To je klišé, co?“...
Zase jedna heinleinovská mladá hvězdná pěchota, ovšem s telepatií místo smrtících zbraní. Z výpravy ke hvězdám sálá (jako obvykle u tohoto autora) optimismus z technického a celkově úžasného vědeckého pokroku, které lidstvo jistojistě v dohledné budoucnosti (napsáno v padesátých letech dvacátého století) prodělá. No, v neděli jsem v koši horkovzdušného balónu nad Konopištěm trochu zapochyboval. Ale i tak: pěkně popsané vztahy v rodině i v komunitě na kosmické lodi, do extrému dotažené nápady s telepatií a časovým paradoxem. I na drama na cizí planetě dojde, i když víc soubojů se tentokrát odehrává ve vztazích než s pomocí zbraní.
85 % (zatím 42 hodnocení s průměrem 82 %).
…
„Na světě je moc lidí. Proč podporovat nové kolonie? Matematik by přelidnění dokázal vyřešit v okamžiku. Stačí zastřelit každého druhého.“
Pan OToole se ozval, aniž by zvedl oči od terminálu. „Nejvíc se mi na vás líbí, Babcocku, že máte takové vřelé srdce.“
Tenhle text mám už od léta před očima několikrát týdně. Nacvičujeme další Cimrmany, takže o zábavu je postaráno.
…
Učitel: Takže nic nedrncá, nic neubíhá dozadu, všechno, co tady je, lékárník, zavazadla, sníh, ledy, všechno driftuje k severu.
Frištenský: A já?
Učitel: Taky driftuješ.
Frištenský: Takže podle tebe já tady stojím, nic nedělám a driftuju, jo?
Učitel: Správně.
Frištenský: V životě jsem nic takovýho nedělal a nikdo mě k tomu nedonutí.
95 % (aktuálně 597 hodnotících s průměrem 95 %).