mi-380 komentáře u knih

Jako bych se ocitl v jiném světě. Přátelství, klučičí kluby a klubovny, nekonečné aktivity v ulicích. Hezky si to autor vybájil. V jednoduchém, přímočarém vyprávění posílá Jindru na útěku z domova i ze školy do tajemné čtvrti, kde zoufalý klučina ožívá a stává se tam významnou postavou v boji za slušnost a spravedlnost. Typické foglarovské klukovské dobrodružství - příjemně naivní, neskrývaně výchovné, občas úsměvné.
70 % (zatím 515 hodnotících, průměr 87 %).
...
Když Balda vstoupil do klubu, nemluvíval zrovna nejslušněji. Ale stačilo jedno Jindrovo upozornění a Balda si už dával na pusu pozor! Panečku - takovým členem kdyby byl Dušan - a takové nadšení pro klub kdyby měl Ríša!
Jenom ty všelijaké partyky by měl Balda nechat! Pořád si půjčoval od Dušana a někdy i od jiných chlapců v klubu menší částky peněz - a dlouho je nevracel. Také knížka jemu půjčená jako by padla do moře!
...
"Dobrý večer, pane. Pěkně prosím, nepotřebujete učně? Rád bych se u vás učil truhlařině. Jmenuji se Jindřich Sochor. Otec mě vzal ze školy, protože mi je už čtrnáct let - a škola mně poslední dobou moc nešla!"
Mistr Jindru přelétl zkoumavě, poškrabal se na bradě a dlouho uvažoval - pak konečně promluvil:

65 16.04.2023

Další policistka s těžkým traumatem. Psychologa bere jako obtěžující zlo, hektolitry alkoholu samozřejmě jako nutné dobro. U četby mě udržel osvěžující popis byrokratických překážek v pátrání - místo práce v terénu nekonečná školení, místo maximálního nasazení pracovní doba od - do. Jenže brzy se vracíme do hlubokých kolejí dávno už vyježděných tradičními těžkými vahami thrillerových postupů: zvrácený sériový vrah, záhadné sklepení, bizarní vraždění, nepochopení nadřízených, sama v nebezpečném území, zásah na poslední chvíli. Závěrečné dílky skládanky celkový dojem mírně vylepšují, ale další případy s Rosalind Krayovou už řešit nebudu.
60 % (zatím 119 hodnocení s průměrem 87 %).

64 15.04.2023

Závidět mladým? Autor popisuje nekonečnou sérii psychických i fyzických katastrof dvou osamělých hlavních hrdinů - prvočíselných dvojčat (jak jsem se poučil). A dokazuje, že pro někoho osud připravil život smutný, bezútěšný a těžký jako balvan, a nezáleží na věku ani na finančním zabezpečení. Při rozhodování o tom, zda vybrat špatnou možnost nebo tu horší, volí pravidelně to druhé. Sdělení formou i obsahem neobyčejně poutavé a přesvědčivé, jako by autor něco podobného zažíval na vlastní kůži.
90 % (zatím 1282 hodnocení s průměrem 85 %).
...
Mezi matematiky panuje společný názor, že můžete postupovat, jak daleko chcete, a vždycky tam bude další dvojice, i když nikdo nedokáže říct kde, dokud ji neobjeví.
Mattia si myslel, že tohle jsou oni dva s Alicí, prvočíselná dvojčata, osamělí a ztracení, vzájemně si blízcí, ale ne dost, aby se skutečně dotkli jeden druhého. Nikdy jí to neřekl. Když si představoval, jak se jí s tím svěřuje, tenká vrstva potu na jeho dlaních se úplně vypařila a on se dobrých deset minut nedokázal ničeho dotknout.

67 11.04.2023

Isola/New York, jaro 1989. Uctívání Boha, uctívání Ďábla, uctívání Drog. Autor znovu nachází originální vypravěčský styl, kdy při vyšetřování vraždy kněze přímo čapkovsky relativizuje Pravdu a Lež. Co svědek, to úplně jiný pohled na událost. Násilí se stupňuje, lháři jsou stále drzejší, i na nezdolného Carellu padá beznaděj. V druhé linii sledujeme stejně napínavé pokračování dramatu kolem Willise a jeho tajuplné krásky (viz Ukolébavka).
85 % (zatím 88 hodnocení s průměrem 83 %).
...
To znamenal kdysi odznak.
Zákon.
Civilizaci.
Dnes už neznamenal nic. Dnes je zákon počmárán malůvkami, popsán krví policistů. Chtělo se jí zavolat prezidenta a říct mu, že Rusy ani nenapadne, aby napadli Ameriku, ale že nepřítel je tady a nejsou to Rusové. Nepřítel je tady, krmí naše děti drogami a zabíjí na ulicích policisty.
Dobrý den, pane prezidente, řekla by. Tady je Teddy Carellová. Kdy s tím něco uděláte?
Jen kdyby mohla mluvit!
A to ona ovšem nemohla.
...
Marcella Bella, řekl farář potěšené, když gestem odmítla lichotivou přezdívku, začala pro mě pracovat, když podzemní dráhy byly ještě čisté a když v nich po desáté večer nešlo o život.

57 09.04.2023

Nedávno jsem s Prahou Neznámou a Canonem přes rameno procházel romantickou Malou Stranu a jednou ze zastávek byl i ateliér Josefa Sudka. Dřevěná bouda schovaná ve vnitrobloku na Újezdu mi připomenula mé fotografické začátky, temnou komoru, vůni vývojky a ustalovače, červené světlo, a těch několik knih o fotografování a fotografech, které už dávno spí v mé knihovně. Kirschnerův výběr z celoživotního díla Josefa Sudka jsem oprášil, prolistoval, tu a tam se zastavil a znovu musel uznat, že od tohoto mistra se mám stále co učit.
100 % (zatím 16 hodnocení s průměrem 93 %).
...
Zamžené okno Sudkových fotografií rezonuje i s jeho každoroční touhou, aby mu sluníčko zase moc předjaří a jaro nepopohánělo, aby stačil vyfotografovat všechno, co už měl dávno rozmyšleno, na co třeba několik let čekal a co mohlo snadno utéci proto, že ve správný den a ve správnou hodinu, a tedy při správném světle keře nebo kaštany už kvetly jinak, než Sudek toužil.

55 07.04.2023

Podivná rodina v podivné době, kde fiction převládá nad science. Děj se sune nejdřív trochu povídkově a opakovaně pomalu vpřed a stejně pomalu zase vzad, hlavní záhada se vyjevuje velmi pozvolna a není nijak objevná. Nemám komu fandit, chybí spád a pořádné napětí, děj se smutně vleče. Obálka lákavá.
60 % (zatím 240 hodnotících, průměr 71 %).

52 06.04.2023

Kya - moderní Tarzan(ka). Autorka dokonale přenesla klasické přírodní archetypy jako je Mauglí nebo Tarzan do druhé poloviny dvacátého století. Místo kluka holka, místo afrického nebo indického pralesa americké bažiny, chybí hrdinská neporazitelnost. Co zůstalo je rasová segregace a jedinečný příběh, poutavě vyprávěný, často dojemný, přírodně romantický, proložený poezií a napínavým řešením záhadného úmrtí. I ta zřetelná ekologická linka mi tentokrát připadala opodstatněná, na rozdíl od nepochopitelného jednání několika postav.
Opouštím bažiny Severní Karolíny a věřím, že tenhle příběh mohu zařadit do kategorie
n e z a p o m e n u t e l n é.
90 % (zatím 2902 hodnocení s průměrem 90 %).

122 30.03.2023

Do světa Karla Čapka se rád vracím. Pro jeho všeobecný přehled, laskavou moudrost, umění balancovat na nepřesné hranici mezi pravdou a nepravdou, a hlavně pro dokonalou schopnost empatie. Tentokrát mi pomocí vnitřního monologu v kombinaci s vnitřním dialogem naznačil, že žádný život není úplně obyčejný.
Po létech přidávám hvězdu: 95 % (zatím 372 hodnocení s průměrem 85 %).

72 28.03.2023

Isola/New York, 1987/1988, Silvestr/Nový rok. Skvěle popsaná atmosféra zimního studeného velkoměsta i zdlouhavého trpělivého pátrání v několika rovinách. Nepřestávám obdivovat autora, jak na takhle malé ploše znovu dokázal přiblížit osobní životní peripetie několika významných postav. Za mě jedna z nejlepších návštěv 87. revíru.
95 % (zatím 128 hodnocení s průměrem 80 %).
...
Venku ještě pořád sněžilo.
Před dvěma dny jsem ležela pod palmou a popíjela ledové daiquiri, povzdechla. A podívejte se na tohle.
Carella se podíval.
Nijak ho to nepotěšilo.
Pluhy nevyjedou, dokud nepřestane sněžit, a k tomu se zatím neschylovalo.

65 24.03.2023

Padesátá léta, nezdolný Lew Archer se pohybuje mezi boháči západního pobřeží s jejich unuděnými blondýnami v županech, pátrá mezi podivíny všeho druhu, každý druhý tu má v plánu být umělcem v Hollywoodu a zlo z minulosti sahající do přítomnosti je jako obvykle neúprosné. Nostalgie po lepších časech, ich forma, násilná akce a výstižné strohé popisy, charakteristiky americké drsné školy, nechybí ani tentokrát.
80 % (zatím 12 hodnotících se stejným průměrem: 80 %).
...
Na konci zaprášené chodby zářila jako fata morgána blondýnka v růžovém županu. Když jsem se přiblížil, její třpyt už nebyl tak jasný. U kořínků vlasů měla tmu a trochu zoufale se usmívala. Čekala, dokud jsem jí téměř nestál na špičkách nohou, pak zívla a pružně se natáhla. Z jejího dechu jsem ucítil víno a ospalost. Ale postavu měla velmi pěknou, bujné poprsí a úzký pas. Zajímalo mě, jestli je tělo na prodej nebo ho jen majitelka vystavuje.

60 21.03.2023

Čas od času dostanu chuť na spoluúčast při rozplétání hodně zamotané záhady. K tomu mám po ruce čtrnáct thrillerů od Cobena, právě jsem dočetl sedmý z nich. Dostal jsem, co jsem čekal: komplikovaný děj, propojení s minulostí, záhadnou ztrátu blízké osoby, několikanásobné překvapení, narůstající napětí a maximální čtivost.
90 % (zatím 458 hodnocení s průměrem 87 %).

P.S.
V roce 2006 natočili Francouzi podle knihy bohužel jen průměrný film Nikomu to neříkej (na čsfd 68 %).

66 21.03.2023

V týdeníku Der Freitag a na internetovém Huffington Post Deutschland uveřejnil článek osmnáctiletý Syřan Aras Bacho a stěžoval si, že už má plné zuby těch vzteklých Němců a nezaměstnaných rasistů, kteří jej urážejí a znepokojují. Po několika nadávkách pokračoval: My uprchlíci nechceme žít s vámi v jedné zemi. Máte přece možnost Německo opustit a já myslím, že byste i měli. Když vám nesedíme, proč tu vůbec žijete? Najděte si nový domov!
...
Smutné čtení, s častými pauzami. Autor stránku za stránkou přesně vystihoval mé pocity, související s klesající hladinou mého vrozeného optimismu. A vše přesně zdůvodnil. Přímo tragické mi připadá chování evropských novinářů, profesorů humanitních věd, umělců a hlavně politiků, lidí, co si hrají na elity, které všechno vědí nejlépe a jiné názory považují za strašení, rasismus, dezinformace, ale sami často po několika letech ty stejné, kdysi nepřijatelné názory, přijímají za své, z dezinformací jsou najednou informace. Nechtějí vidět, nechtějí slyšet, nic jim neříká pojem prevence. Místo ní se ohání falešnou humanitou, politickou korektností a cenzurou. Vládcové Evropy si hrají na zachránce světa, na něco, na co náš malý předlužený kontinent díky jejich rozhodnutím už dávno nemá. Emoce a pocity nadřazenosti porážejí zdravý rozum. Samotné europoslance to trápit nemusí, o ty je doživotně postaráno. Zodpovědnost politiků nulová, příští generace si nějak poradí. Poradí?
100 % (aktuálně 100 hodnocení s průměrem 92 %).
...
Politický establishment zapomněl, že mnozí z nás milují tu Evropu, kterou známe. Nepotřebujeme politiky, kteří ze slabosti, sebenenávisti, zloby nebo únavy změnili náš svět na místo, jež vypadá zcela jinak. I když jsou Evropané výjimečně soucitní, jejich trpělivost jistě není nekonečná.

83 18.03.2023

Lyrické komorní fantasy drama, osudové setkání dvou významných postav Zeměmoří. Velmi, velmi lyrické.
70 % (zatím 261 hodnotících, průměr 83 %).

46 16.03.2023

Pohodová parta na jachtě - jako ve škole: náhoda je svede dohromady, vztahy se lehce navazují a pak zase smutně rozpadají nedůvěrou a podezřením. Každý něco tají, poklidná atmosféra cesty, která má být zároveň i cíl, se mění. Autorka poutavě popsala postupný přechod modrého, prosluněného nebe do temné bouře. Na moři, ve vztazích, v činech. Podivná zmizení, katastrofa, smrt (žádný spoiler, to víme už od začátku).
Překvapení před koncem.
A ještě jedno PŘEKVAPENÍ na poslední straně.
80 % (zatím 353 hodnocení s průměrem 85 %).

59 15.03.2023

Nejcennější obrazy v ČR? Tiziánův Apollo a Marsyas, Picassův Autoportrét. Kroměříž a Praha.
A také Dürerova Růžencová slavnost, zakoupená sto let po vzniku císařem Rudolfem II. a z Benátek v roce 1606 převezená do Prahy, kde časem upadla v zapomnění a koncem 18. století byla prodána jako veteš za 2 zlaté a 15 krejcarů, kde dvě zlatky byla hodnota rámu. Dnes kolem obrazu, který je k vidění v NG v patře Šternberského paláce na Hradčanském náměstí, létají částky s devíti nulami.
Publikace, plná kvalitních reprodukcí, podrobně popsaných, přibližuje, na můj vkus trochu zmateně, umělcův život a vývoj. Cestou musí přejít několik hluchých míst v životopisu, a na konci na dvou stranách vše shrne v chronologickém přehledu. Dvě stručná a výstižná hodnocení z textu:
- génius německé renesance
- první opravdu mezinárodní umělec.
85 % (zatím 7 hodnotících, průměr 77 %).

P.S.
https://www.youtube.com/watch?v=mkmaTdUI14w

57 14.03.2023

Přiměřené napětí a solidní zápletka s dvěma zajímavými záhadami. Jedna se objasní v polovině, druhá na konci. Trochu divadelně, až komicky, na mě působilo zapojování významných postav do děje. Objevovaly se nečekaně, ovšem s dokonalým timingem, aby mohly hrozit nebo zachraňovat, jejich hlavním úkolem ale bylo vyprávět a objasňovat.
70 % (zatím 507 hodnotících, průměr 92 %).

73 10.03.2023

Isola 1987, divoký Halloween. Čtu poctivě od prvního případu (1957), McBain rok od roku přitvrzuje, nejspíš v souladu s narůstající velkoměstskou zločinností. Tenhle keltský svátek navíc hororovou atmosféru úspěšně vyzařuje sám o sobě. Naštěstí, i po třiceti letech a čtyřiceti dílech, autora a detektivy nepřechází černý humor, vyšetřování má spád i napětí, popisy osob jsou stručné a přiléhavé, dialogy svěží. Myšlenky zločinců můžeme sledovat už od začátku, což nejsou příjemné vstupy, vždyť také během několika krvavých přestřelek a mordů tu noc zaměstnávají celý 87. revír.
90 % (zatím 111 hodnocení s průměrem 87 %).
...
Rejpal, Dřímal, Kejchal kolik už to je?
Pět.
Stydlín.
No?
A
No?
Kdo je ten sedmý? řekl Carella.
Nikdo jich nevyjmenuje v šech sedm, řekl Meyer.
Tak mi řekni, který to je.
Přemýšlej o tom, řekl Meyer s úsměvem.
Carella se sklonil nad mapu revíru. Teď ho ten sedmý trpaslík bude pronásledovat celou noc.
Nejdříve udeřili tady, ukázal na mapu.

P.S.
Kam mi zmizely uvozovky?

61 06.03.2023

Silný Courtney a slabý Courney, věrný černošský sluha, velké výzvy, bohatství a krásy jižního cípu Afriky. První courtneyovské semínko, z něhož později vyrostl strom s jedenadvaceti obdivuhodnými větvemi. Zatím jsem přečetl sedm z nich, tahle mi připadá skoro dokonalá.
Angličani, Búrové, Zuluové: spolupráce, konflikty, podrazy, postavy si jen těžko získávaly mé sympatie, zato je docela rychle ztrácely.
Zlato, diamanty, obchody na burze, zabíjení slonů. Několik malých lásek a jedno velké přátelství v sérii obrovských dramat a dobrodružství.
90 % (zatím 217 hodnocení s průměrem 89 %).

P.S.
Totožné s Na život a na smrt.

55 04.03.2023

Své kreslířské limity jsem pochopil už na prvním stupni základní školy, když mi soudružka družinářka, poté co jsem odevzdal kresbu tulipánu, s trpkým výrazem vyčinila, že jsem zkazil drahou čtvrtku formátu A4. O to víc obdivuji ty, co kreslit umí. Max Švabinský byl jedním z nich. Kniha, kterou mi koupila dcera pár dní po společné návštěvě NG Praha, kde jsme obdivovali Chudý kraj, obsahuje na kvalitním papíru 80 kreseb a třicetistránkový odborný text.
Malíře Švabinského mám ale o něco raději.
90 % (třetí hodnotící, jsme na průměru 93 %).

59 03.03.2023

Válka v přímém přenosu, dokumentární detaily, ryzí krutost, deformace normálního života. Při čtení podobných knih si stále kladu otázku: Proč?
95 % (zatím 249 hodnocení s průměrem 89 %).

P.S.
Proč si to ti válkuchtiví politici nevyřeší mezi sebou? Proč nejdou sami do první linie?
Sláva? Peníze? Víra? Ideologie? Národ? Šílenství? Fanatismus? Imaginární čára zvaná hranice, často kdysi nesmyslně načrtnutá?
Německé tanky před Moskvou, za tři a půl roku sovětské tanky v rozbombardovaném Berlíně. (Před tím Napoleon s armádou 675 000 mužů ve spálené Moskvě, z nich přežilo 10 000 bojeschopných, když za rok Rusové obsadili Paříž). Snad se to nebude opakovat, snad někdo dostane rozum, tentokrát by to s prémiovým závěrečným velkolepým ohňostrojem neřízené řetězové reakce dopadlo mnohem hůř.

69 22.02.2023