mi-380 komentáře u knih
Znovu (už po šestnácté) mě svět Harryho Bosche dokázal hned od začátku chytit na 100 %. Odhalování dvacet let starého zločinu je dobře promyšlené a prostředí LA znázorněné jako bych šel prstem po plastické mapě, s nejednoznačnými postavami po obou stranách zákona navíc. Bál jsem se jen autorem obvykle přepáleného konce, i tentokrát oprávněně, takže za plný počet to nebude, ale i tak – Bosche jsem se nebál doporučit nikdy a platí to i tentokrát.
85 % (zatím 203 hodnotících s průměrem 88 %).
P.S.
V důležité roli tentokrát i Harryho dcera Maddie
Hrdě se hlásím k nemnohým ctitelům Erlendurova staromilského přístupu k vyšetřování. První příběh série - autor stál na rozcestí, kde jedna cesta mířila přes Růži pro Algernon k sci-fi, druhá k studené realitě ostrova na severu. Výměny názorů Indriðasonových postav, které mnozí tak kritizují, považuji za originální literární perličky, těším se na ně a nacházím v nich realitu všedního dne a spoustu skrytého humoru. I při četbě tohoto románu, kterým autor sérii uváděl občas trochu kostrbatě do chodu, který ovšem chronologicky patří až na čtvrté místo, a který byl u nás vydán jako jeden z posledních, jsem se nenudil.
...
„Nemám už víc co říct, takže půjdu. Jestli mě budeš znovu potřebovat, můžeš se mi kdykoliv ozvat.“
„Moment, moment,“ brzdil ji Erlendur. „S ohledem na vyšetřování jsem to já, kdo určuje, co bude dál, a ne ty. A myslím, že nám toho musíš říct víc.“
„A co jako?“ chtěla vědět Guðrún.
„Ty to víš samozřejmě lépe než já.“
„Cože? O čem to mluvíš?“...
75 % (aktuálně 91 hodnocení s průměrem 69 %).
P.S.
Erlendur - chronologicky (zdroj: pitaval.cz, doplněno, upraveno):
1. KamEinvígið (2011) - Duel
2. Reykjavíkurnætur (2012) – Noc nad Reykjavíkem
3. Kamp Knox (2014) - Vina
4. Synir duftsins (1997) – Synové člověka
5. Dauðarósir (1998) – Růže smrti
6. Mýrin (2000) – Severní blata
7. Grafarþögn (2001) – Dech smrti
8. Röddin (2003) - Hlas
9. Kleifarvatn (2004) - Jezero
10. Vetrarborgin (2005) – Mrazivá noc
11. Harðskafi (2007) – Seance smrti
12. Myrká (2008) - Oběť
13. Svörtuloft (2009) - Propasti
14. Furðustrandir (2010) - Chlad
Rakouský mistr světa v lyžování a také příslušník SS vypráví. Na začátku války zajat Angličany před horolezeckou výpravou v Indii, postupně absolvoval několik pokusů o útěk a pak už nastal ten jeden VELKÝ útěk, napínavé putování, a tím také zdroj pro neméně velký cestopis z krajů pro Evropany dlouho odlehlých a neznámých. Cestopis zajímavý, přibližující svéráznou tibetskou společnost a její zvyky, časem ovšem (po zakotvení autora s přítelem Peterem Aufschnaiterem ve svatém městě) sklouzávající k popisné monotónnosti s minimálními dramatickými amplitudami.
Film mě minul, asi se po něm podívám.
75 % (zatím 477 hodnotících s průměrem 88 %).
Po dvou letech přečteno/poslechnuto podruhé. To jsem minule jasně neviděl/neslyšel ten úžasný švih, vtip, nápaditost a nedokázal ocenit tu dokonalou četbu Kristýny Podzimkové? Přidávám 10 % a pátou hvězdu.
90 % (aktuálně 645 hodnotících se stabilním průměrem 88 %).
Sérioví vrazi – těch je v literatuře mnohonásobně víc než ve skutečnosti. Při honbě za jedním z nich nás autor seznamuje s panoptikem postav, které, doufám, současné Norsko nereprezentují. Pokud ano, blížil by se tragický konec, pád do propasti dějin, kolaps. Feťáci, alkoholici, kriminálníci, dealeři, asociálové, transvestiti, hackeři, chudina, bezcitní pěstouni, liknaví policisté, sektářští fanatici, šikana, křehká a vystrašená generace Z. Autor dlouho přeskakuje z osoby na osobu, z místa na místo, a čtenář čeká a čeká na spojovací články, které se vynořují pomalu a neochotně. Jenže osoby stále přibývají, jsou jich desítky, některé se jen mihnou dějem a mizí. Jak se tohle spojí? Nakonec ano, spojilo, muselo se to nějak spojit, alespoň něco.
Skoro patnáctihodinová audiokniha, čtená sladkým hlasem Petry Špalkové, čekala doma dlouho na využití. Získal jsem ji v době, kdy už jsem měl severských detektivek dost, ale na každého jednou dojde, a tak došlo při boji se sněhem a během likvidace přebytečných krámů ze sklepa po letech i na tohoto hromadného vraha.
70 % (už 3393 hodnotících s průměrem 85 %).
I pošesté jsem využil autorovu pozvánku do polozapomenuté historie a jeho objevitelské, zajímavé, tu a tam i humorné texty, si užíval se spokojeným úsměvem zvědavce.
90 % (zatím 20 hodnocení s průměrem 87 %).
V prostoru Čechy – Rakousko – Itálie se tedy ale dějou věci, stejně jako v mém názoru na moderní českou SF. Autor zamíchal časoprostorem, rozlepil, protřepal a slepil devět časových rovin, a protože ve většině z nich se tou dobou pohybovaly hlavně vojenské skupiny, dochází k zajímavým a nekompromisním konfrontacím. Ale i mimo válčení dokázal vytvořit přesvědčivě působící postavy a vztahy, kdy v centru napínavého a nápaditého dění většinou exceluje Toňa (Antonie, Augusta), dívka naší doby.
...
„Čína přečkala dobu temna?“ vrátila se Toňa k důležitějším otázkám.
„Ze všech velmocí se díky absenci demokracie udržela nejdéle,“ odpověděl poněkud arogantně Neffi
90 % (zatím 497 hodnotících s průměrem 86 %).
P.S.
Pro přehled (možná trochu spoiler):
*Kmen doby kamenné – primitivní
*Kmen doby kamenné - chytřejší
*Římské legie, 2. století
*Rakouské jednotky, Budějovice, 1755
*Tankový oddíl SS, 1944
*Rekreanti s ROH, Jižní Čechy, 1983
*Antonie – současnost, 2015
*Bojovnice s válečným strojem z roku 2330
*Číňan z daleké budoucnosti, 2731
Isola/New York a 87. revír na jaře 1995. Autor si s námi znovu pohrává. Zápletku tentokrát vymyslel ďábelsky zapletenou, až překombinovanou, kdy se vyšetřování velmi podobá ději divadelní hry, jejíž tvůrci se střídavě objevují na scéně v rolích obětí i podezřelých. A autor si se čtenářem pohrává i v dalších úrovních sdělení, kdy smutně konstatuje, že vytvořit úžasný americký národ se evidentně nepovedlo, rasismus ani v devadesátých letech neustupuje, spíš naopak, což pociťují mimo jiné i Kling a jeho krásná lékařka. A co neomylný tlustý Ollie, bude i tentokrát velkým pomocníkem Steva Carelly? Příjemně působí i McBainovo kouzlo, kdy svou partu chlapců z revíru 87 prohání městem už 40 let a jim je stále něco přes třicet a klobouky z hlavy sundávají jen výjimečně.
...
Kling si všiml, že zatím se ani jeden reportér nezeptal, jaké barvy pleti byl ten útočník. Třeba se novináři po tom ptát nesmějí. On a Carella jako policisti položí tu otázku, jen co ostatní vypadnou.
85 % (zatím 92 hodnotících s průměrem 77 %).
Nebyl jsem schopen přenést se přes prostoduché seznamovací konverzace.
Den Trifidů – už dlouho hledám něco podobně originálního, chytrého a zároveň zábavného. Právě jsem našel, s doporučením mých spřátelených uživatelů.
I já se nechal vtáhnout do cesty postapokalyptickým světem. Je přehledná, napínavá, a, přestože jde o katastrofický horor, vyvolala ve mně, paradoxně, pocit světa naprosto reálného. Vznik zombie je založen na přírodou ověřených jevech, polopatického vysvětlování je naštěstí pouze nezbytné minimum a postavy, které postupně vyjevují své třinácté komnaty, se chovají s přiměřenou logikou.
...
A pak našli tu mrtvolku, tělo dítěte ještě mladšího, než je ona sama, s odříznutou hlavou.
Myslí si, že mu hlavu možná uřízla doktorka Caldwellová, protože takovéhle věci ona dělává.
90 % (zatím 537 hodnocení s průměrem 86 %).
Carella a spol., spolu s delikventy různých kategorií, se stávají účastníky milé a vtipné vánoční hry, a to vše se tentokrát vešlo na pouhých 46 stran.
...
„Budete potřebovat horkou vodu?“ zeptal se Hawes.
„To máte z kina, co?“ zeptal se lékař.
„Chce to nějakou horkou vodu, ne?“ přidal se Carmody.
„Já nepotřebuju horkou vodu!“ řekl lékař. „Teď potřebuji pro ni místo, aby si měla kde lehnout.“ Chvíli přemýšlel a potom připustil. „Možná, budu potřebovat přeci jen trochu vody.“
80 % (zatím 62 hodnocení s průměrem 85 %).
Už jsem zvládl první třetinu, stále mám ale pocit, že čtu slušně ubíhající středoškolskou slohovou práci snaživé studentky. Nedá mi to, kouknu do životopisu autorky: 2021 – 1996 = 25. To mnohé vysvětluje, mladá Kristýna je těsně za startem své spisovatelské kariéry a jde do toho zostra, zkombinováním dnes už klasických šablon: hnusné vraždy s nesourodou dvojicí vyšetřovatelů. K tomu využívá dobře známé studentské prostředí na pozadí rodného města.
Ale ano, šikulka, s detektivní linií si pěkně pohrála, zkusím další díl a budu doufat, že začátečnická popisnost a frázovité obraty časem zmizí.
70 % (už 882 hodnotících s průměrem 85 %).
Poplach ve Škodovce. V roce 2018 krize zažehnána, to ale ještě netušili, že v roce 2023 bude hůř, a to v celém VW koncernu. Jen místo souboje s magickými silami se rozjíždí tvrdý obchodní boj s Čínou.
Pro autora i čtenáře malá jednohubka.
60 % (zatím 163 hodnocení s průměrem 62 %).
Kronika dobrodružného úseku jednoho života, kronika dramatické a pro mnohé kruté doby deseti poválečných let.
Stožec, Nové Údolí, Soumarský Most, Lenora, Kvilda, Borová Lada, Dobrá, Boubín, České Žleby, Trojmezí atd. atd. Ano, tady všude jsem byl, dokonce jako student - brigádník při stavbě jezu ve Stožci ještě před revolucí, kdy jsme byli pod stálou kontrolou mladých mužů se samopaly přes rameno. Každoročně na Šumavě strávím alespoň jeden týden, přečetl jsem pár Klostermannů, ale že jsem tam nezažil divoká poválečná léta, která autor tak pečlivě na příkladu Josefa Hasila popsal, to mi vůbec nevadí. Kdoví jak bych dopadl. Sám hlavní hrdina knihy, skutečná postava, v jednom z rozhovorů přiznal, že takových Králů bylo mnohem víc, on je výjimečný tím, že přežil, přestože jeho vývoj po čáře: příslušník SNB - pohraničník - převaděč - vězeň - agent chodec moc nadějí na přežití nenabízel. Po cestách mezi pomníčky obětí z obou stran, s partou přátel, kteří všichni knihu četli, si každoročně tuto postavu i dobu připomínáme a nezapomínáme.
...
„Myslíš, že to všechno mělo nějakej smysl?“
„Jo, určitě jo.“
„Já ti nějak nevím. Převedli jsme fůru lidí, to je pravda, zachránili jsme jim krky. Ale spočítej si, kolik našich zavřeli, kolik jich popravili. To jsou, kamaráde, jasný počty. Odsralo to daleko víc přátel, sousedů, bráchů a sester, než kolik lidí bylo zachráněnejch. Američani nás masírovali, že bude třetí světová, a ono zatím velký kulový. Vždyť jenom proto jsme pro ně začali pracovat. Chtěli jsme se domů vrátit. A teď jsou z nás emigranti. Dva blbci, co nedovedou pořádně anglicky.“
90 % (zatím 426 hodnocení, aktuální průměr 92 %).
P.S.
Slyšel jsem i vyprávění samotného Josefa Hasila, kde, už v pokročilém věku, smutně komentuje a vyvrací většinu scén ze známého filmu, některé části Žákovy knihy, a dokonce pochybuje i o významu svého tehdejšího počínání.
Aberdeen – město nejen žulové, ale i studené, vlhké, špinavé, v tomto příběhu skoro šílené. Gangsteři, úchylové, násilníci, absence presumpce neviny, lynčující davy. Z klopotných vyšetřovacích postupů často dětinsky jednajících policistů (kombinace myšlenek puberťáka, trvalého přísunu sladkostí a hospodských tahů) byla pro mě nejnapínavější linie vývoje vztahu mezi seržantem a konstáblem.
...
Situace začínala být dost napjatá.
Lidé vykřikovali hesla a hulákali nadávky směrem k budově soudu: muži, ženy, rodiče, prarodiče, všichni se tu sešli, protože prahli po krvi. Chyběly už jen vidle a planoucí pochodně.
A pak dav ztichl.
70 % (zatím 210 hodnotících, průměr je 87 %).
K očekávané vesmírné střílečce ve stylu Hvězdné pěchoty k mému překvapení přibylo pár bonusů:
- příběh vůbec nebyl prostoduchý ani jednoduše přímočarý
- docela přesvědčivě jsou popsány povahy vojáků a napětí mezi nimi
- a pro mě nejzajímavější byly náhledy do myslí a jednání druhé strany, do velení, zázemí a mocenských struktur nepřátelské rasy.
...
Vytáhla malou smyčku spletené šňůry, na které viselo šest tmavých kožnatých kroužků.
Věděl, že by bylo lepší se neptat, ale musel to zjistit.
„Co to je?“
„Kočičácký uši,“ řekla příslušnice pěchoty, „sama sem je uřízla. Jedna sada eště drobet smrdí, tu mám z Vukaru, ale ty druhý dvě sou vydělaný a v pohodě, padesát za kus. Prima dárek na poslání domů.“
Chtělo se mu vybuchnout, ale věděl, že si ho žena dobírá.
„Nechme toho, vojíne,“ vykročil dál a nevšímal si výbuchu tichého smíchu.
Sakra. Bylo mu z toho zle. Co to s námi tahle válka dělá? Stáváme se snad stejnými jako oni?...
75 % (zatím 35 hodnocení, aktuální průměr 85 %).
Typické cobenovské záhady a hlavolamy řešené tentokrát skrytou kamerou a rázným vojenským stylem.
85 % (zatím 483 hodnocení, aktuální průměr 86 %).
P.S.
Na TV obrazovky se chystá podle této knihy právě dotočený seriál. Netflix tak vytrvale pokračuje v převodu autorových thrillerů do seriálové podoby s tím, že filmaři vždy děj přenesou z Ameriky do Evropy:
2020 – Cizinec (The Stranger) – britský seriál
2020 – Temné lesy (The Woods) – polský seriál
2021 – Nevina (The Innocent) – španělský seriál
2021 – Nadobro ztracený (Gone Forever) – francouzský seriál
2021 – Drž se blízko (Dont Walk Away) – britský seriál
2022 – Drž se (Hold Tight) – polský seriál
2023 – Smrt v zádech/Podruhé mě neoklameš (Fool Me Once) – britský seriál
Před Netflixem ještě:
2015 – No Second Chance – francouzský seriál
2018 – V bezpečí – britský seriál
Jako by se náš milý Ota Fink posunul o sto let v čase (což by podle jedné z povídek šlo) a o 15 000 km v prostoru a znovu s humorem a grácií začal strkat nos do cizích problémů, které zarputile řeší a vyřeší. Dobrodružství plné zběsilé akce, očekávaných hlášek, všudypřítomné politiky a nové Antarktidy.
...
Nato jsem vyhrabal ze šuplete gas-gun nula čtyřku; sebral jsem ji kdysi jednomu grázlovi a nechal si ji pro všechny případy.
"Mám o pána starosti," řekl Wang, když to viděl.
"Vymaž si informaci, že jsem byl doma," řekl jsem. "Od dnešního rána jsem neznámo kde."
"Pán by si měl vzít tlepangové chlebíčky."
Mohl jsem mu říct, aby si je snědl sám. Naneštěstí to nebyl pravý Číňan a nejedl.
75 % (zatím 33 hodnotících, průměr je 84 %).
Pokud bych se považoval za černý střed terče, byl jsem románským autorem zasažen naprosto přesně, ač jsem podle genealogie slovansko-germánsko-ugrofinsko-keltský bílý Středoevropan. Tajemné postavy, střídání vypravěčů, střídání forem, záhadná úmrtí, starofrancouzský šarm, to vše ještě ke všemu soustředěno do Giverny, jedné z nejvýznamnějších líhní impresionismu s proslulou vodní zahradou Clauda Moneta. Prostě dokonalý terč s pěti dobře mířenými trefami uprostřed.
95 % (zatím 364 hodnotících, průměr je 80 %).
P.S.
Příspěvek číslo 1000
Isola/New York, prosinec 1992, leden. Ve městě přituhuje poklesem teploty a stálým nárůstem kriminality. Autor se vrací k relativně prostým motivům zločinů. Napínavé pátrání, kterého se účastní většina známých postav, je tentokrát v poměru 50 na 50 prošpikováno komplikovaným soudním dramatem, které se přímo dotýká Steva Carelly.
...
Město upadalo. Taxikář to věděl, protože je projezdil křížem krážem, znal každý kout.
Viděl rozházené odpadky a potrhané matrace a travnaté svahy kolem dálnic zaneřáděné zbytky umělých hmot, v ulicích mimo hlavní čtvrti viděl jámy jako krátery po bombách, viděl černá slepá okna v opuštěných činžácích a telefonní budky bez telefonů, viděl veřejné parky bez laviček, které někdo rozmontoval a dřevo odnesl domů na topení, slyšel bezdomovce, jak vykřikují nebo pláčou nebo prosí o smilování, slyšel sirény ambulancí kvílet ve dne v noci, ale nikdy, když jsou zapotřebí, všechny slyšel a všechno viděl a všechno věděl, ale všechno míjel a jel prostě dál.
Policie taky věděla, co se s městem děje.
Jediný rozdíl byl v tom, že policisté nemohli jet prostě kolem a dál.
85 % (zatím 127 hodnocení s průměrem 83 %).