Černé lekníny
Michel Bussi
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345984/bmid_cerne-lekniny-leB-345984.jpg
4
391
391
I malebná města skrývají temnou tvář a nebezpečná tajemství z minulosti. Francouzské městečko Giverny je domovem zahrad, kde maloval své obrazy Claude Monet. Koloběh města, přes den plného turistů, navždy změní nejen tři vraždy, ale i záhadně zmizelý obraz černých leknínů. Kdo zabil školáka, starého malíře a úspěšného očního lékaře? Kam zmizely obrazy z Monetova domu, zejména Černé lekníny, o nichž se povídá, že je slavný malíř namaloval těsně před smrtí? Policistům znesnadňuje vyšetřování mnoho matoucích stop, zamlčovaných faktů, ale také láska a ničivá vášeň. Uprostřed dění, v němž se prolíná přítomnost s minulostí, jsou tři ženy: velice talentovaná jedenáctiletá dívka, nebezpečně svůdná učitelka a stará vdova, která všechno pozoruje z věže svého mlýna. Pouze ony znají pravdu. Co všechno skrývají?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2017 , MottoOriginální název:
Nymphéas noirs, 2011
více info...
Přidat komentář
Je to moje druhá kniha od Michela Bussiho a zápletka byla opět skvěle vymyšlená. Tentokrát jsem skoro od začátku tušila, jak by to všechno mohlo být, ale nemohla jsem přijít na to, jak to chce autor vysvětlit, aby vše působilo věrohodně, ale povedlo se mu to. Navíc jsem měla pocit, že se po Giverny procházím s postavami tohoto románu. Dávám čtyři a půl hvězdičky.
(SPOILER)
DO-KO-NA-LÉ!
Skvěle napsaná kniha, vykreslena atmosféra, pořád tapete nad tím, kdo je vrah a rozhodně nepodezirate toho, na koho to nejvíc míří. Říkáte si, co ten Bussi zas vymyslel za zápletku..
Bude to Fanette matka? Bude to samotná Stephanie? Bude to stará čarodějnice?
Do poslední chvíle tapete... A já taky.
Závěr je ve finále neskutečně smutný, protože ona s tím monstrem strávila a ztratila celý život. :/
Jaký nechutný anděl strážný.
Jo a v den, kdy jsem to dočetla, jsem byla v muzeu ve Francii a viděla jsem tam čirou náhodou Lekniny od Moneta, boží.
Pro mne je autor jeden z těch, k nimž se ráda vracím ....
.... V městečku žily tři ženy ....
.... Třetí, nejmladší, ve skutečnosti hledala otce....
.... Druhá hledala lásku ....
.... Ta první, nejstarší, věděla hodně o těch dvou ....
Znovu jsem se ponořila do tajemství kouzelného městečka Giverny ... a do propletených vztahů jednotlivých postav ....
Starý mlýn, vodní jezírko a lekníny ... ale i smrt ....
Já mám prostě ráda originalitu u tohoto autora - a tuto knihu považuji za jeho nejlepší.
A doporučím.
Složitá kniha. Propracovaná zápletka, složité postavy, měnící se styl vyprávění, spousta informací o malířích a jejich dílech, pátrání v současnosti a i v minulosti - promítání myšlenek hlavních postav. Celý děj mi připadá natahovaný - proto průměr. Věřím, že spousta čtenářů knihu bude považovat za jednu z nejlepších, jiná skupina čtenářů ji zanechá nedočtenou.
Pokud bych se považoval za černý střed terče, byl jsem románským autorem zasažen naprosto přesně, ač jsem podle genealogie slovansko-germánsko-ugrofinsko-keltský bílý Středoevropan. Tajemné postavy, střídání vypravěčů, střídání forem, záhadná úmrtí, starofrancouzský šarm, to vše ještě ke všemu soustředěno do Giverny, jedné z nejvýznamnějších líhní impresionismu s proslulou vodní zahradou Clauda Moneta. Prostě dokonalý terč s pěti dobře mířenými trefami uprostřed.
95 % (zatím 364 hodnotících, průměr je 80 %).
P.S.
Příspěvek číslo 1000
Zajímavá kniha, odehrávající se v malebném městě Giverny. Je hodně atmosférická, úplně jsem měla pocit, jako bych tam byla také. A policejní vyšetřování tomu dodalo napětí. Konec byl skvělý, přesto mi tam něco nechtělo sednout, proto za mne jen čtyři hvězdy.
Znovu jsem se vrátila k Černým leknínům a znovu jsem žasla nad tím, jak nás autor tahá za fusekli. Tentokrát jsem četla o prázdninách a měla velké přestávky, tak jsem ocenila i to, když se autor občas vrátil k dějovým zkratkám.
Pravda je ovšem taková, že kniha nepatří k obvyklému detektivnímu žánru a může některé čtenáře odradit způsob vyprávění, který je velmi osobitý.
Pro mne je Michal Bussi jeden z nejoblíbenějších a jeho styl mi prostě sedí.
(SPOILER)
Zajímavá knížka. Prostředí, Giverny, Monet, impresionismus, lekníny, to všechno je krásné. Ta občasná poetika se mi taky líbila.
Zápletka a děj - hmm, nás autor malinko vodil za nos, že? Ještě jsem se nerozhodla, jestli mě to naštvalo nebo ne, ale trochu oklamaná si připadám.
SPOILER! V druhé polovině už jsem čekala nějaké rozuzlení a la Čas odejít - a ono nakonec skoro jo. Co mi vadí, je že je to detektivka a tak všichni přemýšlíme, kdo je pachatel. A jak to asi uhodnout, když je datace v názvu kapitol nespolehlivá a autor neřekne, co je vzpomínka a co je realita? Navíc ten zmatek s jmény a přezdívkami, to bylo nefér. 70 %.
Skvělé prostředí, Giverny nemůžou zklamat, Monetovy obrazy, zahrada krajina... Kdysi jsem je navštívila a jsou kouzelné. I tak mám pocit, že tady se nějak zvláštně odděloval děj právě od popisů, místo aby mě vtáhly do děje. Nevím... Detektivní linka mě nebavila a ani rozuzlení mě neohromilo. Zbylo jen to prostředí. Zklamaní. Bussi asi nebude můj autor.
Naprosto souzním s komentářem SBH.
(SPOILER)
Četl jsem kvůli Monetovi. Městečko, kde žil, je kouzelné, však si ho vygooglujte. Příběh trochu nastavovaná kaše, i když propojení překvapivé. Ovšem, je tu porušeno pravidlo č.3 z Twenty Rules For Writing Detective Stories (viz Škvorecký Nápady čtenáře detektivek):
Nesmí se vyskytovat láska. Jde o to dostat zločince za mříže, ne o to, dostat tokající párek k oltáři.
Tedy: když už nedostanete pachatele za mříže.... ale zase to má slušnou impresionistickou atmosféru.
Fakta o Monetovi jsou prý pravdivá, to ostatní je autorova fabulace.
Přibližně od poloviny tušíte, že ne všechno je tak, jak nám to pan Bussi servíruje. Závěr přesto ohromí. Je to milé, dojemné, nadějeplné. Něco jako když si v poklidu skládáte puzzle s Monetovými lekníny, dokud i ten poslední dílek nezapadne tam, kam patří.
Chvíli jsem uvažovala nad tím, zda udělím plný počet, ale vzhledem k tomu, že i po 12 hodinách po dočtení mám přiblblý úsměv na tváři při vzpomínce na Fanette, je to jasné!
Jo a dávejte si prosím pozor na své anděle strážné! ;-)
Mám prostě ráda knížky, kde se něco trochu dotýká malířství, a impresionisté jsou moji nejoblíbenější malíři. Proto, i když jinak bych to viděla tak na 4*, nechávám plný počet za prostředí a spol.
Jako detektivka jo, budiž, ale vykreslení prostředí mnohé vylepšilo. Je možné, aby byla detektivka i s nějakými těmi mrtvolami poetická? Asi jo.
Sama si z toho odnáším to, že ať už byly osudy malířů jakékoli, zbyla nám po nich jejich díla, která můžeme obdivovat.
Nejsem zas takový znalec, takže jsem si v průběhu i něco málo pohledala na internetu. Například obraz Camille Monet na smrtelném loži. Netušila jsem, že něco takového Monet namaloval. Tak jsem zase o něco chytřejší a tím pádem kniha splnila i vzdělávací účel.
Za mě krásný umělecký počin. Kniha se četla skvěle od začátku do konce, vyhovovalo mi její pomalé loudavé tempo, využití básnických prostředků, láska k umění, hra barev, líčení situací, snění a tajemno. Také je to po dlouhé době detektivka, ve které jsem neodhalila vraha, ani motivy, to oceňuji velice. Autor mi nedal příležitost si vše v hlavě uspořádat, a proto jsem byla na konci opravdu překvapena. Odpouštím spisovateli těch pár nelogických záležitostí, jsem z knihy uchvácena.
Není to má první kniha od tohoto spisovatele. Dlouho jsem čekala co se z té knihy vyklube. Až skoro na závěr na mě vytrysklo rozuzlení, které jsem absolutně nečekala. Za mě super kniha na dlouhé večery či na cestování. :-)
Ani neviem, čo na to napísať. Dej bol pre mňa nudný, nezáživný. Rozuzlenie príbehu bolo síce prekvapujúce, ale celkovo na mňa príbeh neurobil žiadny dojem.
(SPOILER)
Začala jsem číst nanicovatou detektivku, krátce před koncem došlo na mrazivou hrůzu, abych skončila otázkou: Co to sakra bylo?
Ohňostroj, došlo mi dnes. Krátký překvapivý záblesk něčeho rádoby uměleckého. Předtím tma, potom tma. Ta ještě rozhněvaná. A moje zlost se stále prohlubuje.
Ale začnu popořadě. Vyšetřování záhadné vraždy dvojicí kriminalistů mi lezlo na nervy, připomínali rozverné skautíky hrající bojovku, nikoli seriózní pracující dospělé osoby. Jak se ukázalo, hodně jim křivdila autorova manipulace, stavba příběhu nejdřív dělala blbce z nich, abych se nakonec jako idiot cítila já (čtenářka). Jenže i tak, když jsem si všechna fakta srovnala, pátrali špatně. Například výslech klíčového svědka bylo možno provést ještě v době, kdy by to mělo smysl, a rozhodně s menšími potížemi. Samotné uzavření případu bylo vyloženě teatrální a nesmyslné, ale to už se dostávám k druhému závažnému problému.
BTW kdo nahrál historickou fotografii na ten internet? (Autor, já vím.)
Postavy mi byly kompletně nesympatické, což se po závěrečném výbuchu změnilo v čirou nenávist. Hlavní hrdinka, pro potřeby tohoto komentáře ji označím jako Maruš (to jsem se naučila od autora), se celou dobu chovala jako pitomá husa. Svůj osud mohla sama změnit mnohokrát, dobrá, potřebovala, aby ji nějaký švarný chlapík při tom držel za ručičku, už to mi nevoní, ale budiž, byla přece krásná. Například proč se třeba vracela z vysoké domů? A tak dál. Navíc v blízkém vztahu odhalíte poměrně brzy spoustu závad, takže její skuhrání ohledně bestiální zrůdy po desítkách let soužití je pokrytecké a falešné. Zjevně jí nic nebránilo situaci vyřešit podstatně dřív.
S tím souvisí otázka, co se dělo v mezidobích mezi časovými rovinami A – B – C? Obzvlášť ten druhý interval mě zajímá. Maruš hnila doma a skuhrala, líná zvednout zadek a postarat se o sebe. Inspektor, pro potřeby tohoto komentáře označený jako Laudon, po krátkém bu-bu-bu uprchne a... taky nehne prstem, ačkoli už s tou svou geniální intuicí dobře tuší, která bije.
A na závěr nejhorší literární zločin vůbec – naplnění osudového vztahu za pět minut smrt. Romantické? Jo, jo, asi jako hemoroidy nebo kuří oka.
Otravovala jsem se s knihou několik večerů, ale pozitivní je, že tomuto autorovi se pro příště zdaleka vyhnu. Nemohu doporučit, spíš varuji.
Ja proste nemám slov.
Knižku som si vyhliadla na základe nadšeného komentáru spriaznenej duše tu, na Databáze kníh. A som ohromená a stále ešte spracovávam, čo som to vlastne dočítala.
Dej sa vinie okolo vraždy muža v rieke v dedinke Giverny, na severe Francúzska. V Giverny, kde svoje svetoznáme diela namaľoval Claude Monet. V Giverny, ktoré je v súčasnosti turistickou atrakciou.
Začiatok je taká kľudná detektívka. Niektoré časti príbehu sú snové, ako keby vystúpili z diel impresionistov. Ale stále máte pocit, že všetko je jasné, že všetkému rozumiete. Až zistíte, že nerozumiete vôbec ničomu.
Nebudem spoilerovať, tento príbeh si proste musíte prečítať!
Aj ja mám chuť sa do knižky pustiť odznova. Teraz, keď už viem...
"Ty tři nebyly stejně staré. Vůbec ne. První bylo přes osmdesát a byla vdova. Nebo skoro. Druhé bylo šestatřicet a nikdy nepodvedla manžela. Zatím. Třetí mělo být brzy jedenáct a všichni chlapci ze školy do ní byli zamilovaní.
Ta první se stále oblékala do černého, druhá se líčila pro svého milence, třetí si splétala vlasy, aby jí poletovaly ve větru."
"Řeknu vám, co chci tak úporně najít: je to obyčejná krabice, velká asi jako krabice od bot, plná starých fotografií. Vidíte, není to nic originálního.
Četla jsem, že dneska si můžete celý život ukládat fotky na USB velikosti zapalovače. A já hledám krabici od bot. Až vám bude přes osmdesát, budete hledat ve svém harampádí maličký zapalovač. Držím vám palce. Tomu říkám pokrok."
(SPOILER) Zajímavé prostředí městečka Giverny, dobrý námět a slušně rozjetý příběh, kdy jsem ani nepoznal, že se děj odehrává celkem ve 3 časových rovinách. Těch téměř 400 stran je moc a příběh díky tomu začíná v závěrečné třetině trpět, místy je tam několik ne moc záživných pasáží a závěr je sice zajímavý, ale až moc překombinovaný a místy nelogický - např. vražda Jamese a to jak by 11letý kluk dokázal po něm rychle odklidit veškeré stopy, když se James plazil po poli špinavý od krve a barev. A posledních pár stránek to zcela zkazilo - Fanette alias Stéphanie chce ukončit život skokem z okna a v tom okamžiku se po několika desítkách let objeví její potenciální velká láska z minulosti inspektor Sérénac - no tak to snad patří do Červené knihovny... Jinak dobrý styl vyprávění a prolínání časových os bylo zajímavé, ale v součtu jen lehký nadprůměr.
Štítky knihy
nevěra malířství vraždy detektivní a krimi romány Francie impresionismus sérioví vrazi francouzské malířství milostné vztahy psychologické thrilleryAutorovy další knížky
| 2017 |  Černé lekníny |
| 2016 | Vážka |
| 2016 |  Maminka neříká pravdu |
| 2018 | Nepouštěj se mé ruky |
| 2018 | Nikdy nezapomenu |
Tak nějak nevím jak hodnotit. Asi nechám na každém z vás zda a co ve vás dílo zanechá. Pamatuji si z první zkušenosti s autorem, že jsem odvázaná nebyla, po druhé už super, ale do třetice nemohu říct, že úžasné. Ztrácela jsem se jak v postavách, tak v ději, některé myšlenkové pochody a ostatně i chování samotné, některých postav lezlo dost na nervy a nějak jsem ho nechápala. Buď jsem nečetla pozorně nebo naopak až moc ... Zkrátka a dobře, rozpaky, rozpaky, rozpaky. Mám ještě jednu knihu od autora, ale asi si dám pauzu na zpracování. Takže zkuste a uvidíte.