Sedm let v Tibetu: Můj život na dvoře dalajlámy
Heinrich Harrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137080/bmid_sedm-let-v-tibetu-muj-zivot-na-dvor-2Bx-137080.jpg
4
521
521
Od dob křesťanských misionářů, kteří se první začali zajímat o tajemný horský stát v klínu Himaláje, usilovali mnozí slavní cestovatelé proniknout na jeho území. Jen několika vyvoleným se to podařilo. Čelné místo mezi nimi zaujímá především Čech Oldřich z Pordenone, jehož cestopis patřil k nejčtenějším knihám své doby. V předválečných letech se o průzkum Tibetu zasloužil zejména Sven Hedin, ledacos jsme se také dozvěděli od neúspěšných britských výprav na Mount Everest a z několika málo přírodovědeckých expedic. Když vyšla kniha Heinricha Harrera Sedm let v Tibetu, vzbudila proto pravou senzaci. Podává totiž nejzasvěcenější a nejúplnější obraz země. Během několika let dosáhla celkového nákladu přes dva milióny výtisků jazyků. Heinrich Harrer prožil svá léta v Tibetu šťastnou náhodou. Cestou z horolezecké expedice k Nangá Parbatu byl při vypuknutí druhé světové války internován v britském táboře, odkud se mu spolu s Peterem Aufschnaiterem podařilo uprchnout do Tibetu. Dlouhé měsíce putuje o hladu ledovými pustinami, až se po mnoha dobrodružstvích dostane v převlečení do Lhasy, kde se stává učitelem a přítelem mladého dalajlámy. Rakušan Harrer začal životní dráhu jako úspěšný sportovec. V roce 1937 dobývá titulu akademického mistra světa ve sjezdu na lyžích, jako první vystupuje severní stěnou na Eiger, stává se přeborníkem své země v golfu. Avšak záhy se věnuje pouze cestování. Kromě asijských velehor navštěvuje Novou Guineu (překlad knihy Přicházím z doby kamenné vydala Olympia 1967), Jižní i Severní Ameriku. V roce 1965 je jmenován řádným profesorem geografie ve Štýrském Hradci, kde také zřídil vlastní muzeum bohatých sbírek z cest. * Jen nemnoha Evropanům se podařilo proniknout do tajemného Tibetu a poznat tamní život a zvyky. Tím cennější je svědectví rakouského alpinisty, jenž prožil v Tibetu druhou polovinu 40. let a dokonce působil jako učitel mladičkého dalajlámy v době, kdy se připravoval k výkonu své funkce. Autor shromáždil množství zajímavých postřehů o životě této vzdálené země v době těsně před začleněním Tibetu do ČLR. Český doslov přináší stručný přehled vývoje událostí v Tibetu v 50. letech.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1970 , OlympiaOriginální název:
Sieben Jahre in Tibet: Mein Leben am Hofe des Dalai Lama, 1952
více info...
Přidat komentář
Kromě základních bodů se to od filmu liší poměrně výrazně. Mnoho zásadních věcí z filmového zpracování se v knize VŮBEC nevyskytuje, a to ani vzdáleně. Neočekávejme od knihy nějaký román, je to do knížní formy upravený přepis deníku. Jsou to fakta, žádná romantika, a o to je to možná lepší.
Pozoruhodné, čtivé vyprávění, které popisuje putování krásnou přírodou a předává mnoho zajímavých informací o způsobu života v Tibetu. Bavilo mě to.
Poslechnuto jako audiokniha. Mě to velmi oslovilo, první půlka je dobrodružnější, druhá spíše popisná, ale autor ji stále prokládá zajímavými historkami. Pěkný vhled do tibetské kultury, mentality a historie očima Evropana.
Kdysi dávno jsem viděl film a velice se mi líbil. Chtěl jsem tedy vědět co bylo jeho předlohou.....no, prostě cestopis... upřímně jsem zklamaný. Měl jsem vysoké očekávání které se nenaplnilo. Ono ani v podstatě nebylo co popisovat....ledovce, skály, hory, osly, jaky, bídný život..... Neoslovilo mě to. 60%
Také konstatuji, že kniha je lepší než film. Je to příběh rakouského horolezce příslušníka NSDAP, kterého události 2. světové válka "zadržely" v Indii při chystané horolezecké výpravě. Chápu jeho pohnutky, že v zajetí nezůstane. Na základě těchto události autor napsal krásný příběh, o Tibetské kultuře a způsobu života, se na pozadí odehrává příběh o muži jenž při útěku za svobodou, poznává nejen krásu nádherných Himalájí ale i srdečnost místních obyvatel a nalézá nečekaná přátelství, které ho poznamenají na celý život.
Cestopisnou knihu jsem dosud žádnou nečetl. Musím se přiznat, že bych si sám od sebe takový žánr nikdy nevybral a tak jsem měl předem lehké obavy, jestli mě kniha zaujme. Rozdělil bych jí pro sebe do třech částí. První část, kdy se rakouský horolezec Heinrich Harrer při druhé světové válce ocitl v táboře v Indii a pokoušel se o útěk, mě zaujala tak moc, že jsem jí přečetl „jedním dechem“. Druhá část, která pojednává o jeho cestě za svobodou a dovede ho až do Tibetu, mi přišla pro mě chvílemi zdlouhavá a již jsem se těšil, kam se kniha s dějem posune dál. Třetí část, která nás přivádí konečně do vytouženého Tibetu, mě osobně nakonec bavila nejvíce. Zde se můžeme hodně dozvědět o životě, kultuře, umění a zvyklostech zdejších obyvatel. Autor svůj skutečný příběh v knize popisuje velice hezky a přesvědčivě. Jsem rád, že jsem si jako svůj první cestopis vybral zrovna tento. Četl se mi nakonec úplně sám, až mě to samotného ve finále velice překvapilo. Kniha byla zfilmována pod názvem Sedm let v Tibetu, určitě se na tento film pro porovnání rád podívám.
Rakouský mistr světa v lyžování a také příslušník SS vypráví. Na začátku války zajat Angličany před horolezeckou výpravou v Indii, postupně absolvoval několik pokusů o útěk a pak už nastal ten jeden VELKÝ útěk, napínavé putování, a tím také zdroj pro neméně velký cestopis z krajů pro Evropany dlouho odlehlých a neznámých. Cestopis zajímavý, přibližující svéráznou tibetskou společnost a její zvyky, časem ovšem (po zakotvení autora s přítelem Peterem Aufschnaiterem ve svatém městě) sklouzávající k popisné monotónnosti s minimálními dramatickými amplitudami.
Film mě minul, asi se po něm podívám.
75 % (zatím 477 hodnotících s průměrem 88 %).
Táto kniha vo mne vyvolala veľmi rozporuplné reakcie. Na jednej strane zaujímavé čítanie o neznámej krajine a o doslova neuveritelnej púti rakúskych horolezcov. Na druhej strane frustrujúce pohľady do pomerov v miestnej spoločnosti, ktorá žila ešte v roku 1945 ponorená v poverách, spútaná mocnou mníšskou klikou, odmietajúcou akýkoľvek pokrok. Pôsobilo to na mňa ako rozprávanie z ríše faraónov. Tak som si aspoň mohla spraviť názor na súčasné súvislosti.
Harrer za svůj život zažil tolik, co sto jiných. Prvovýstup na Eiger, tenhle útěk do Tibetu... Si říkám, kolik takovýchhle dobrodruhů v historii existovalo, a my o nich nic nevíme, protože nenapsali knihu. Harrer ji naštěstí napsal. A tak můžeme porovnat jeho informace s těmi, kterými nás před lety krmil ten náš vrchní tibetolog, alias ožrala z Hradu. Kdy tvrdil, že v Tibetu existovala otrokářská společnost a provinilcům mniši vylupovali oči. A jak je tedy dobré, že čínská armáda Tibet osvobodila. Je zajímavé, že Harrer žádné vylupování ani otroky neviděl. A i ten nejhorší tibetský feudalismus bude zajísté lepší než svoboda na čínský způsob, která Tibetu přinesla milióny mrtvých při Maově "kulturní revoluci" a nucené přesídlení mnoha Tibeťanů do vnitrozemské Číny.
Zaujimavá kniha, zaujímavé informácie. O Tibete som vedel asi toľko, ako priemerný američan o Európe - vedel som kde je a to je všetko. Vďaka tejto knihe, som sa super zorientoval a popri čitaní dohladal a naštudoval aj dalšie informácie z iných zdrojov.
Je neuveriteľné, že človek, ktorý tak miloval Tibet a Tibeťanov a stal sa blízkym priateľom dalajlámu, bol nacista.
Ktohovie, prečo do NSDAP vstúpil. V tejto knihe písal, že keď bolo po vojne, dostali sa mu do rúk obrázkové časopisy. Vraj keď videl nemeckých vojnových zajatcov na nútených prácach, bolo mu smutno. Aj predtým spomínal, že jeho vlasť prežívala ťažké chvíle. Ani ň o ťažkých chvíľach, ktoré prežívali iné krajiny, ani slabika o tom, čo spáchali nacisti. A je nepravdepodobné, že by sa k nemu nedostali i správy o ich zverstvách. Pritom o Tibete, obyčajných chudobných ľuďoch, o ich slobode, o ich práve rozhodovať sami o sebe sa rozpisoval veľmi vrúcne. Zo zmienok, ako Číňania zaobchádzajú s Tibeťanmi, je cítiť hlboký smútok. Mám z tejto knihy pocit, že si Heinrich Harrer ctil cudziu slobodu a právo na sebaurčenie. To mi ale nejde dohromady s jeho predchádzajúcim postojom. Keď vstúpil do NSDAP, mal asi dvadsať. Neskôr sa dostal do Tibetu po mnohých útrapách, dobré dva roky sa motal aj s kamarátom naokolo po zasnežených pláňach s minimom jedla, nedostatočnou obuvou a oblečením, kým sa im podarilo dostať do Lhasy. Častokrát im ľudia, ktorí sami skoro nič nemali, poskytli pomoc, správali sa k nim veľmi priateľsky, podelili sa o jedlo a odmietali za to peniaze. Možno to ním pohlo.
Krásná knížka, moc příjemně se četla. Z každé stránky jsem cítil autorovu lásku k Tibetu. Zároveň oceňuji, že se autor snažil být objektivní. Na jedné straně autenticita tibetského způsobu života, radost z každodenních věcí, opravdovost přátelství a bezmezná láska tibeťanů k dětem, na straně druhé všudypřítomný vliv náboženství, které, pokud se změní ve fanatismus, může způsobit úpadek země. Třeba zaříkávání bylo v Tibetu v pol. 20 stol. běžným způsobem léčení...
Vzpomínky rakouského dobrodruha na putování po daleké Asii, když svět nebyl ještě tolik globalizovaný a všichni tam na Evropana koukali jako na zjevení. Kniha obsahuje mnoho zajímavostí o tibetské kultuře a dobře se mně četla i proto, že je členěná do kratičkých kapitol.
Ze začátku jsem se do knihy nemohla vůbec začíst. Přišlo mi to stále dokola, ale jak začalo povídání o Tibetské kultuře (zvyky, náboženství, tradice…), tak to mě moc bavilo. Každopádně obdivuhodný výkon k přejíti tolik vrcholů.
Ač mě nikdy nelákalo audiobook znovu pouštět, když jsem to udělal, nakonec jsem si poslech užíval. Člověk se dozvěděl spoustu nového o tom, jak to v Tibetu kdysi fungovalo, nicméně nemůžu se ubránit pocitu, že přítomnost "Němců" byla dobrá záminka pro Čínu k obsazení Tibetu. Trochu mi vadila ta německá nadřazenost, kterou zejména v začátku knihy projevovali. Spoustu rozhodnutí jsem opravdu nepochopil. Ale počtení zajímavé a navíc se knížka hodí asi tak do poloviny letošních výzev.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) buddhismus Tibet Čína náboženství zfilmováno Himálaje autobiografické prvky dalajláma horolezciAutorovy další knížky
| 1998 |  Sedm let v Tibetu |
| 2002 | Bílý pavouk |
| 1991 |  Návrat do Tibetu |
| 1967 | Přicházím z doby kamenné |
| 1973 | U jezera blaženosti |
Krásná kniha mj. o velkém přerodu jednoho celkem zmetka na dobrého člověka, ke které mě přivedl stejnojmenný taky výborný film. Kniha je - jak už tradičně (kromě jedné vyjímky, která mě ohromně překvapila - Květ pouště - tam je film lepší, kniha sice nabízí něco málo navíc, ale je taková řídká, jednoduchá) ještě lepší než film.
"Kjirong znamená doslova Osada blaženosti. A opravdu si tento název zaslouží. Nikdy po něm nepřestnu toužit. Kdybych si mohl vybrat, kde bych chtěl strávit podzim svého života, zvolil bych Kjirong. Postavil bych si tu dům z červeného cedrového dřeva a svedl bych jeden z tisíců potoků řítících se z hor do své zahrady. V sadu by mi zrály snad všechny plody světa... Kjirong leží sice ve výšce 2770 metrů, ale téměř na 28. stupni zeměpisné šířky."