Sedm let v Tibetu: Můj život na dvoře dalajlámy
Heinrich Harrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137080/bmid_sedm-let-v-tibetu-muj-zivot-na-dvor-2Bx-137080.jpg
4
526
526
Od dob křesťanských misionářů, kteří se první začali zajímat o tajemný horský stát v klínu Himaláje, usilovali mnozí slavní cestovatelé proniknout na jeho území. Jen několika vyvoleným se to podařilo. Čelné místo mezi nimi zaujímá především Čech Oldřich z Pordenone, jehož cestopis patřil k nejčtenějším knihám své doby. V předválečných letech se o průzkum Tibetu zasloužil zejména Sven Hedin, ledacos jsme se také dozvěděli od neúspěšných britských výprav na Mount Everest a z několika málo přírodovědeckých expedic. Když vyšla kniha Heinricha Harrera Sedm let v Tibetu, vzbudila proto pravou senzaci. Podává totiž nejzasvěcenější a nejúplnější obraz země. Během několika let dosáhla celkového nákladu přes dva milióny výtisků jazyků. Heinrich Harrer prožil svá léta v Tibetu šťastnou náhodou. Cestou z horolezecké expedice k Nangá Parbatu byl při vypuknutí druhé světové války internován v britském táboře, odkud se mu spolu s Peterem Aufschnaiterem podařilo uprchnout do Tibetu. Dlouhé měsíce putuje o hladu ledovými pustinami, až se po mnoha dobrodružstvích dostane v převlečení do Lhasy, kde se stává učitelem a přítelem mladého dalajlámy. Rakušan Harrer začal životní dráhu jako úspěšný sportovec. V roce 1937 dobývá titulu akademického mistra světa ve sjezdu na lyžích, jako první vystupuje severní stěnou na Eiger, stává se přeborníkem své země v golfu. Avšak záhy se věnuje pouze cestování. Kromě asijských velehor navštěvuje Novou Guineu (překlad knihy Přicházím z doby kamenné vydala Olympia 1967), Jižní i Severní Ameriku. V roce 1965 je jmenován řádným profesorem geografie ve Štýrském Hradci, kde také zřídil vlastní muzeum bohatých sbírek z cest. * Jen nemnoha Evropanům se podařilo proniknout do tajemného Tibetu a poznat tamní život a zvyky. Tím cennější je svědectví rakouského alpinisty, jenž prožil v Tibetu druhou polovinu 40. let a dokonce působil jako učitel mladičkého dalajlámy v době, kdy se připravoval k výkonu své funkce. Autor shromáždil množství zajímavých postřehů o životě této vzdálené země v době těsně před začleněním Tibetu do ČLR. Český doslov přináší stručný přehled vývoje událostí v Tibetu v 50. letech.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1970 , OlympiaOriginální název:
Sieben Jahre in Tibet: Mein Leben am Hofe des Dalai Lama, 1952
více info...
Přidat komentář
Mých pocitů po přečtení této obdivuhodné a nadmíru čtivé knihy je opravdu spousta. Když to shrnu kolem a kolem obecně, klidně bych začal číst znovu. Kniha v sobě snoubí dobrodružné povídání, nejzásadnější etapu života Heinricha Harrera a obrovské množství historických, zeměpisných, kulturních a především náboženských faktů o jedné z nejmystičtějších zemí světa. Výtečný film od francouzského režiséra J. J. Anauda s Bradem Pittem v hlavní roli se knihy drží spíše rámcově a není samozřejmě tak obsáhlý. Doporučuji určitě všem dobrodruhům a tibetologům, ale i milovníkům asijského světa. Dle mého názoru určitě také jedna z mnoha knih, které obohatí všeobecný rozhled. V mých očích jedna z nejlepších knih, které jsem četl.
Velmi dobrá kniha !!! ale asi prvá a jediná khina ktorú prekonala filmová adaptácia !!! V knihe síce bolo toho opísaneho viac ale film mal podľa mna lepší spád !
Skvělá kniha, hlavně pro mě milovnici Tibetu a celkově Dálného východu...
Četla jsem jí ale velmi dlouho :/ Není bohužel napsána moc čtivě, je vidět, že autor není spisovatel.
Brzy se vrhnu na film :)
Myslím, že díky své zvídavosti ohledně Tibetu jsem k této knize poněkud mírnější, než kdyby jí nebylo. Námět je ohromně zajímavý, jedinečný a o to více fascinujícíc tím, že je autentický. Ale bohužel je na stylu vypravování znát, že autor není vyloženě spisovatel. Bylo to dle mého názoru dost popisné, nedovedlo to ve mně vyvolávat jiné pocity, než zaujetí fakty. Ale faktograficky je to ohromně zajímavé dílo, to nepochybně.
Na tuhle knihu jsem náhodou narazila v knihovně a řekla jsem si, že to zkusím.. neviděla jsem film, o knize jsem nic neslyšela.. naprosto mě překvapila, pohltila a rozšířila mi obzory.. pěkná kniha
Děj příběhu, který (myslím si) dnes už prakticky nemůžeme zažít, navíc z kouta světa, kam se ne každý podíváme. Kniha má exotickou atmosféru, cítím se jejím přečtením kulturně obohacen. Jedinou vadou pro mě je skutečnost, že určité stránky se poněkud vlekly. Určitě ale stojí za přečtení, obzvlášť milovníci cestopisů a cestování si přijdou na své.
Nikdá jsem si nepomyslel, že bych se pustil do čtení cestopisného románu. A že by mne snad i mohl bavit? Taková myšlenka kolem mne ani neproletěla.Nu a tak oznamuji, že jsem četl, přečetl, líbila se a bavila mne. Poznat kouty vzdáleného Tibetu v letech během druhé světové války bylo naprosto ohromující. A tak teď pomýšlím na to, že bych jednou rád poznal nějakého tibeťana, tibeťanku, dalajlámu.. prostě člověka s takovou náboženskou mentalitou. Konec bezdůvodného opovrhování cestopisy, hurá na výlety do světů, kam se fyzicky zřejmě nedostanu.
Děkuji ti Henrigu, žes vyškolil také mne!
Němec se za 2. světové války dostane na úprku před britským zajatectvím do Tibetu, o kterém v té době v Západním světě nikdo moc nevěděl. Harrer popisuje 7 let překvapení a poznávání této unikátní kultury.
Dobře napsaná kniha. Jak už to tak bývá zfilmovat se dá pouze část knihy, proto by si ji měl přečist každý koho láká dovědět se o Tibetu něco vic. O tom jak utikaly před "tibetskými cikány", zvláštni zvyky tibetanů nebo o tom co vše může být v Dalajlamově paláci.
K téhle knize mě dovedlo několik náhod - nejdříve jsem si knihu půjčila z knihovny, ale vůbec jsem se k ní nedostala a musela ji vrátit, abych neplatila upomínku. A potom jsem prošla kolem televize, kde mě zaujal zajímavý film. Netušila jsem, jak se jmenuje, ale už z děje jsem měla podezření, že to znám. A nakonec mi knihu do ruky přihrála další náhoda, kdy mělo nakladatelství Academia zajímavé slevy, takže jsem neodolala a knihu teď dokonce vlastním.
Je to jedna z perel mé skromné knihovničky. Dalajlama je pro mě vzor, osobnost, která mě nikdy nepřestane bavit, takže mě příběh Heinricha Harrera neskutečně zaujal. Vědomí, že člověk ještě ve dvacátém století narazil na místa, která byla pro většinu lidí neznámá a vlastně neprobádaná... tak nějak to pohladilo moji duši dobrodruha.
Byla jsem ale mírně zklamaná, protože jsem se těšila, že se dozvím více o vztahu Heinricha a dalajlamy, ve filmu bylo tomuto tématu věnováno mnohem více času. Ale na druhou stranu kniha poskytla o tolik více informací o zvycích a mentalitě Tibeťanů, že to moje zklamání dokonale vyvážilo.
Známější bude nejspíš filmová adaptace, ale Harrerova kniha určitě stojí za pozornost. Narozdíl od filmu je v knize věnováno méně prostou přátelství s dalajlámou, ale není to nijak na škodu, i když by bylo jistě zajímavé, kdyby se o tom víc rozepsal. Harrer popisuje útěk z internačního tábora v Indii, kam se dostal po vypuknutí 2. světové války, pokračje strastiplnou cestou Tibetem, často ve výškách nad 5 000 m. n. m., přičemž musel odolávat silným mrazům a neodstatku potravy. Cesta to byla vskutku drsná. Poslední část knihy je věnována pobytu ve Lhase. Ačoliv nebyl Harrer nijak excelentním spisovatelem, přesto napsal velmi zajímavou a poutavou knihu.
Pri čítaní tohto dokumentárne písaného príbehu, som miestami nechcel uveriť, že to dokázali naozaj celé prežiť. Zvlášť v prvej polovici . Utekajú a putujú krajinou. Je pre mňa až nepochopiteľné ako sa to dalo celé absolvovať a nezahynúť. Druhá polovica miestami trochu slabšia, ale pasáž o učení dalajlámu a jeho útek ma znovu vrátil tam kdesi do ríše snov a fantázie ktorá sa naozaj stala.
Ačkoliv psaná jednoduchým strohým stylem, kniha mě naprosto pohltila. Myslím, že se jedná o velmi poučný cestopis, který se na Tibet dívá nejen z pozitivní stránky, ale popisuje i množství jeho nedostatků. Velmi mě překvapilo, jak málo má společného se stejnojmenným filmem.
O celé knize a povaze autora vypovídá nejlíp tenhle malý úryvek:
Tady je měřítkem rychlosti tempo jaka, stejně jako tomu bylo před tisíci lety. Byl by Tibet šťastnější, kdyby se to změnilo? Již postavení silnice do Indie by beze sporu o mnoho zdvihlo standart národa. Do země by však vtrhlo ,,moderní tempo“ a připravilo by ji o klid a volný čas. Národu se nemohou vymoženosti vnucovat, pokud ještě neodpovídají stupni jeho vývoje. V Tibetu mají pěkné přísloví: ,,Kdo nezačal v přízemí, do pátého patra Potály nevystoupí!“
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) buddhismus Tibet Čína náboženství zfilmováno Himálaje autobiografické prvky dalajláma horolezciAutorovy další knížky
| 1998 |  Sedm let v Tibetu |
| 2002 | Bílý pavouk |
| 1991 |  Návrat do Tibetu |
| 1967 | Přicházím z doby kamenné |
| 1973 | U jezera blaženosti |
Kniha mě vůbec nebavila, věřím, že film bude lepší.