Sedm let v Tibetu: Můj život na dvoře dalajlámy
Heinrich Harrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137080/bmid_sedm-let-v-tibetu-muj-zivot-na-dvor-2Bx-137080.jpg
4
526
526
Od dob křesťanských misionářů, kteří se první začali zajímat o tajemný horský stát v klínu Himaláje, usilovali mnozí slavní cestovatelé proniknout na jeho území. Jen několika vyvoleným se to podařilo. Čelné místo mezi nimi zaujímá především Čech Oldřich z Pordenone, jehož cestopis patřil k nejčtenějším knihám své doby. V předválečných letech se o průzkum Tibetu zasloužil zejména Sven Hedin, ledacos jsme se také dozvěděli od neúspěšných britských výprav na Mount Everest a z několika málo přírodovědeckých expedic. Když vyšla kniha Heinricha Harrera Sedm let v Tibetu, vzbudila proto pravou senzaci. Podává totiž nejzasvěcenější a nejúplnější obraz země. Během několika let dosáhla celkového nákladu přes dva milióny výtisků jazyků. Heinrich Harrer prožil svá léta v Tibetu šťastnou náhodou. Cestou z horolezecké expedice k Nangá Parbatu byl při vypuknutí druhé světové války internován v britském táboře, odkud se mu spolu s Peterem Aufschnaiterem podařilo uprchnout do Tibetu. Dlouhé měsíce putuje o hladu ledovými pustinami, až se po mnoha dobrodružstvích dostane v převlečení do Lhasy, kde se stává učitelem a přítelem mladého dalajlámy. Rakušan Harrer začal životní dráhu jako úspěšný sportovec. V roce 1937 dobývá titulu akademického mistra světa ve sjezdu na lyžích, jako první vystupuje severní stěnou na Eiger, stává se přeborníkem své země v golfu. Avšak záhy se věnuje pouze cestování. Kromě asijských velehor navštěvuje Novou Guineu (překlad knihy Přicházím z doby kamenné vydala Olympia 1967), Jižní i Severní Ameriku. V roce 1965 je jmenován řádným profesorem geografie ve Štýrském Hradci, kde také zřídil vlastní muzeum bohatých sbírek z cest. * Jen nemnoha Evropanům se podařilo proniknout do tajemného Tibetu a poznat tamní život a zvyky. Tím cennější je svědectví rakouského alpinisty, jenž prožil v Tibetu druhou polovinu 40. let a dokonce působil jako učitel mladičkého dalajlámy v době, kdy se připravoval k výkonu své funkce. Autor shromáždil množství zajímavých postřehů o životě této vzdálené země v době těsně před začleněním Tibetu do ČLR. Český doslov přináší stručný přehled vývoje událostí v Tibetu v 50. letech.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1970 , OlympiaOriginální název:
Sieben Jahre in Tibet: Mein Leben am Hofe des Dalai Lama, 1952
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha s pravdivým, poutavým, ke konci smutným příběhem o překrásné zemi a úžasných lidech.
popis cesty do Lhasy jsem přečetla jedním dechem, pobyt v Lhasy už mi tak strhující nepřišel
Kniha se mi moc líbila, je poznat, že autora velice ovlivnila zdejší kultura a krajina. Ve většině případů nemám ráda popisné pasáže, ale zde jsem poctivě četla bez přeskakování. Určitě doporučuji si přečíst v rámci obecného přehledu.
Zvažuji ještě přečíst jeho další knihu Návrat do Tibetu.
Možná se mnou nebude někdo souhlasit, ale pro mě Sedm let v Tibetu není kniha k ... souvislému čtení ... Zjistila jsem, že mi vyhovuje ji číst po "pár" stranách denně ... Což nijak neovlivnilo mé hodnocení, protože to je 5* a kdyby byla možnost hodnotit 10*, bude hodnocení 10* :) Upřímně jsem nikdy cestopis nečetla, není to typ knihy, která by mě lákala, ale po přečtení Sedmi let v Tibetu už se nebudu jejich čtení tak bránit. Osobně mi styl jakým je napsaná naprosto vyhovoval a jsem nesmírně ráda, že jsem překonala vlastní nechuť a začala číst knihu, kterou jsem se domnívala že přečíst nedokážu.
Opravdu krásně napsaná kniha. Začátek mě překvapil svojí dobrodružností, tím mě kniha ihned vtáhla do děje.
Styl psaní nemusí být pro každého, ale vzhledem k tomu, že se jedná o cestopis, mi to nevadilo.
Putování přes Tibet do Lhasy se mi líbilo a s občasnou pomocí strýčka Googla jsem místy procházela spolu s autorem. V hlavě se mi tvořily typické tibetské výjevy (přiznávám, občas dost zidealizované).
Vysoce hodnotím popis všech okolností cesty - radost, bolest, okouzlení přírodou i netečnost k ní v závislosti na aktuálním rozpoložení. Strach, neočekávaně lehké rozuzlení problému nebo naopak neúspěch, hlad a zima, únava, trable se zvířaty (občas poněkud komické).
Oceňuji příhody s místními lidmi, popis jejich myšlení a běžného dne.
Část ze Lhasy pak krásně vykresluje každodenní život Tibeťanů i jejich slavnosti, dále se čtenář dozvídá o náboženství, pokrmech, zákonech, léčení atd.
Knihu mohu doporučit všem, kteří jsou fascinováni Tibetem. Pro mě osobně to byl jeden z mála cestopisů, který jsem četla a tak mi občas trochu táhlý děj vůbec nevadil - přece jen, autor chtěl čtenáře seznámit s Tibetem a Tibeťany, nechtěl vykreslit román s umělými zvrtay a absurdnostmi - s touto myšlenkou by se podle mě mělo k dílu přistupovat.
Zpočátku zajímavá kniha, která provází čtenáře únikem ze zajetí, cestou přes Himaláje a příchodem do Svatého města. Zde dochází k detailním popisům života ve Lhase, které jsou chvílemi zbytečně dlouhé a nudné. Závěr opět navrací původní poutavost.
Náhled do života na střeše světa - ANO, akce a spád - NE.
Kniha je to krásná, ale film byl po pravdě řečeno o chlup lepší. I tak dávám plný počet bodů, protože si to kniha zaslouží.
Pro mě je to nádherná a pravdivá kniha o kráse Tibetu a poznávání tamní kultury. Je zde zachycena zlomová doba, která je neopakovatelná a pan Harrer ji podal jemně, klidně, odevzdaně a krásně čistě..
Nečekejte beletrii, je to zkrátka "cestopis a deník" jednoho člověka, který neměl potřebu si nic přikrášlovat. Film jsem viděla jako první (když mi bylo nějakých 13, 14 let) a nadchl mě tak, že jsem se pídila po knize a dopídila jsem se k ní až ve svých 19 letech, kdy mě naplno strhla. Vracím se k ní velmi ráda, je to jako poslouchat dědečkovy vzpomínky...
Na knihu jsem se docela těšila ,ale musím s lítostí konstatovat, že pro mě je zklamáním. Kdyby se zpracování chopil spisovatel jistě by to byl trhák . Takhle je to jen lepší slohová práce. Útěk z tábora, chycení , nový útěk z tábora , nekonečné putování , obavy z nového chycení , putování , zima , hlad a konečně Lhasa . A pro mě konec cesty .
Prostě mě styl psaní nezaujal a tak jsem knihu nedočetla .
Pokud to začnete číst a nebude Vás to bavit, tak přeskočte první třetinu knihy. Jako vážně. Nalistujte až tu část, kdy dojde do hlavního města Tibetu Lhasy. Pak je to super. Tak super, že začnete řešit, jak vlastně proběhl vpád do Tibetu Číňany a co se stalo s Dalajlámou a tak.
Takže doporučuju a vůbec se nestyďte na začátku listovat dopředu dokud Vás to nezačne bavit. Podle mě je pořád lepší si přečíst část knihy než jí celou po pár stránkách zahodit.
Pohled evropana na Tibet i celou jeho problematiku. Velice zajímavá a poutavá kniha, která vám zemi tak odlišnou od té naší přiblíží. Tomuto tématu se věnují mnozí, málokdo z nich ale prožil v této zemi tak dlouhou dobu, aby mohl říci, že ji skutečně poznal. Rozhodně doporučuji.
Pro milovníky cestopisů jistě zajímavá kniha. Já jsem ale čekala více dobrodružství a více dramatičnosti, takže jsem trochu zklamaná. Pokračování už číst nebudu.
Zajímavá kniha, pokud se chcete něco dozvědět o zvycích v Tibetu, já ale v tomto případě dávám přednost televizním dokumentům. Pro mě osobně byla kniha dost nudná.
Viděla jsem dříve film a lákalo mne si přečíst literární předlohu, přestože autor není spisovatelem z povolání. Asi je to tak, že když někdo prožije něco, co ho velmi ovlivní,ovlivňuje i vyprávnění o tom. A prožít několik let na střeše světa a dokonce vedle mladého Dalajlámy muselo být silným prožitkem. Proto i kniha byla silným čtením.
Mám doma takovou malou prosklenou knihovnu a tam mám všechny skvosty, které jsou mi nejmilejší. A mezi nimi je i tato kniha. Prostě skvost, co na to říci.
Už jen to, co Heinrich Harrer - jako horolezec - překonal a pak.. je blízkým přítelem Dalajlamy..
Tohle je vlastně poprvé, kdy jsem si po shlédnutí filmu řekla: Ano, tuhle knihu chci mít. A také jsem hned šla a knihu si koupila.
nádherný životní příběh sepsaný do skvělé knihy.. jedna z nejlepších knih ever..
Kniha se mi moc líbila. Viděla jsem dříve i film, knížku jsem ale četla až nedávno. Je psaná více "sušše", ale je moc zajímavá. Je to kniha autobiografická, autor popisuje svoje zážitky, v knížce je hodně informací, takže člověka i obohatí o nové poznatky a souvislosti. Moc pěkná kniha, která mě zaujala a po ní jsem si ještě přečetla volné pokračování "Návrat do Tibetu."
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) buddhismus Tibet Čína náboženství zfilmováno Himálaje autobiografické prvky dalajláma horolezciAutorovy další knížky
| 1998 |  Sedm let v Tibetu |
| 2002 | Bílý pavouk |
| 1991 |  Návrat do Tibetu |
| 1967 | Přicházím z doby kamenné |
| 1973 | U jezera blaženosti |
U tohohle příběhu je velká škoda, že ji napsal Harrer sám, a že raději nespolupracoval s nějaký spisovatelem, protože knize chybí určitý spád. Děje se toho tam velmi mnoho, ale při tomto stylu psaní to čtenáře příliš "nevyburcuje", nevtáhne do děje a spíš to celé působí jako slohová práce. Cestopis samozřejmě má být hodně popisný ale dobrodružství a dramata, které zažili, by si, myslím, zasloužilo propracovanější styl psaní.