mi-380
komentáře u knih
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Přečteno (no, viz dál) potřetí a můj druhý komentář. Jedna z celosvětově nejprodávanějších knih s více než sto milióny prodaných výtisků za to stojí. Mrtvých je tu tolik, že si jejich hříchy a způsoby smrti snad není možné dlouhodobě zapamatovat. Vladimír Čech mi je tedy během osmihodinové četby audioknihy dokonale připomenul a já bez pochybností nechal pohromadě na svém místě všech pět hvězd. Nebyl to ztracený čas.
To veliké zlé město
Ed McBain
I v roce 1998, po dvaačtyřiceti letech v revíru 87, je autor stále ve formě. Stejně jako Carella a spol, chlapci, kterým město stárne, hrubne, zločiny jsou stále odpornější, ale oni si udržují klobouky na hlavě a trvalou svěžest Eliny Makropulos - jejich věk je nižší než dosavadní stáří téhle knižní série. Autor znovu předvádí své obvyklé přednosti – na malém prostoru výstižně, poutavě a zároveň vtipně popisuje současně hned tři případy. Nuda nehrozí.
85 % (zatím 108 hodnotících, průměr 87 %).
…
„Jednou jsme zatkli chlapa, který se jmenoval Ernest Hemingway a nebyl to Ernest Hemingway.“
„A kdo to teda byl?“
„Ernest Hemingway. Abyste rozuměl: nebyl to ten Ernest Hemingway, ale někdo, kdo se náhodou jmenoval taky Ernest Hemingway.“
„A kdo to je?“ zeptal se Schwartz. „Ten Ernest Hemingway?“...
Vianočná nádielka
Dominik Dán
Občas mám chuť udělat Vánoce nějak jinak, vyjít z obvyklé rodinné šablony. Hanzel to udělal, pro něj to byl logický krok, jenže autor mu připravil místo vánoční pohody v kanceláři ďábelskou noční jízdu Bratislavou. Pro mě je nová kniha DD znovu úžasný vánoční dárek, který jsem předčasně rozbalil a až moc rychle si ho s Martinem Mňahončákem vychutnal. Znovu, už po devětatřicáté, oceňuji styl s přesně namíchanými ingrediencemi: napětí, humor, smutek, civilnost, citovost, a perfektně popsané (skoro)domácí prostředí a vztahy.
100 % (jsem patnáctý hodnotící, průměr zatím 89 %).
…
„Au! Doriti! Fakt ma varuješ dosť skoro,“ Mayor si cucal prst.
„Si zaočkovaný proti tetanu?“
„Nie, len proti besnote a syfilisu, každý sa dá zaočkovať len proti tomu, čo mu v robote naozaj hrozí.“...
…
Vieš, prečo sa po hlavnom meste jazdí cez sviatky celkom dobre?“
„Nie.“
„Lebo polovica obyvateľov hlavného mesta čučí doma. Na východe.“
„A vieš, prečo sa všetci tlačia do roboty tam k vám?“
„No?“
„Bo u nas na vychodze šicko hotovo!“
„Konečne som pochopil, prečo máme ulice preplnené šoférmi, čo ani netušia, že červený trojuholník znamená daj prednosť v jazde.“
Legie prokletých
Sven Hassel (p)
Černí baroni/Švejk v (dánsko)německém podání, okořeněno některými příspěvky tohoto národa naší civilizaci: zdokonalenými koncentračními tábory a nejkrvavější válkou v dějinách. Psáno jednoduchým dokumentárním stylem, ovšem v krátkých válečných epizodách je čtenář víc a víc utvrzován v protiválečné náladě a v nesmyslnosti zdánlivě velkolepých bitevních masakrů. Při podobné četbě mi pravidelně naskakuje jeden citát, zapomněl jsem od koho:
Ve válce se vzájemně zabíjejí lidé, kteří se neznají a nic proti sobě nemají, ve jménu lidí, kteří se velmi dobře znají, ti ale proti sobě nebojují a nezabíjejí se.
80 % (zatím 181 hodnocení se průměrem 85 %).
…
Než jsme opustili Charkov navždy, naši technici ho naprosto zničili. Charkov byl veliké město; rozkládal se na ploše veliké stejně jako Kodaň a při vypuknutí války měl dobrých osm set padesát tisíc obyvatel. Charkov byl jedním z nejpůvabnějších měst v Sovětském svazu a měl to samé renomé jako Moskva nebo Oděsa.
Tři sta tisíc jeho obyvatel bylo zabito. Generál Zeitzler napsal do denního hlášení hrdě: Zničeno beze zbytku.
Via Mala
John Knittel
Jedna z těch vzorových historek o souboji spravedlnost A versus spravedlnost B, svědomí A versus svědomí B, s výsledkem nejistým. Celý tenhle psychologicko – kriminální příběh o zločinu a trestu poblíž těžko přístupných oblastí kolem legendární cesty Via Mala jako by navíc naznačoval tvrdý a nesnadný vývoj švýcarské společnosti, úspěšné a zároveň u nás přeidealizované, během dvacátého století.
Absorbováno prostřednictvím velkolepé dramatizace ČRo Plzeň z roku 2012.
90 % (aktuálně průměr 85 % od 112 hodnotících).
Sharpova pomsta a povídka Sharpovy Vánoce
Bernard Cornwell
1914 – bitva o Toulouse, krvavá a zbytečná. Sharpe se znovu musí vyhrabat z „nejhlubšího bahna“. Jeden z nejlepších dílů, také proto, že ta blbá válka konečně končí.
90 % (zatím 85 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Na své nejlepší kresbě - protože do ní vložil vlastní utrpení - zachytil (kapitán Frederickson, spolu s Sharpem hlavní hrdina knihy) nedokončený a opuštěný Vítězný oblouk, který se měl stát grandiózním pomníkem Napoleonových vítězství, ale teď to byly jen dva pahýly holých zdí, jež stály jako ruiny na blátivé pláni. Kolem tábořili vojáci ruské armády a jejich ženy si mezi sloupy natahovaly šňůry a věšely na ně vyprané prádlo.
Město bylo plné vojáků vítězných spojenců. Na Champs-Élysées byli Rusové, v Tuileriích Prušáci a na velkém náměstí, kde sťali Ludvíka XVI., dokonce tábořilo několik britských jednotek.
Zimní oheň
Anders de la Motte
Jaro, léto, podzim, a zima je tu. Byl jsem zvědavý na příběh, stejně zvědavý jsem ale byl na dodržení (už počtvrté) autorovy šablony: žena středního věku, chytrá, bystrá, krutě poznamenaná životem, se objeví ve švédském zapadákově a rozkrývá staré tajemství, o jehož vyjasnění někteří místní moc nestojí. Ano, Anders de la Motte splnil zadání - i tentokrát jsem si užil jeho dílko, znovu mírně detektivní, chytře vymyšlené, zručně napsané, sympaticky překombinované, a hlavně - velmi čtivé.
85 % (zatím 605 hodnocení s průměrem 91 %).
…
„A co se teda stalo?“
Hedda pokrčila rameny.
„Zamilovala jsem se.“
„Do koho?“
„Do kluka s kytarou. To je klišé, co?“...
Čas pro hvězdy
Robert A. Heinlein
Zase jedna heinleinovská mladá hvězdná pěchota, ovšem s telepatií místo smrtících zbraní. Z výpravy ke hvězdám sálá (jako obvykle u tohoto autora) optimismus z technického a celkově úžasného vědeckého pokroku, které lidstvo jistojistě v dohledné budoucnosti (napsáno v padesátých letech dvacátého století) prodělá. No, v neděli jsem v koši horkovzdušného balónu nad Konopištěm trochu zapochyboval. Ale i tak: pěkně popsané vztahy v rodině i v komunitě na kosmické lodi, do extrému dotažené nápady s telepatií a časovým paradoxem. I na drama na cizí planetě dojde, i když víc soubojů se tentokrát odehrává ve vztazích než s pomocí zbraní.
85 % (zatím 42 hodnocení s průměrem 82 %).
…
„Na světě je moc lidí. Proč podporovat nové kolonie? Matematik by přelidnění dokázal vyřešit v okamžiku. Stačí zastřelit každého druhého.“
Pan OToole se ozval, aniž by zvedl oči od terminálu. „Nejvíc se mi na vás líbí, Babcocku, že máte takové vřelé srdce.“
Dobytí severního pólu
Zdeněk Svěrák
Tenhle text mám už od léta před očima několikrát týdně. Nacvičujeme další Cimrmany, takže o zábavu je postaráno.
…
Učitel: Takže nic nedrncá, nic neubíhá dozadu, všechno, co tady je, lékárník, zavazadla, sníh, ledy, všechno driftuje k severu.
Frištenský: A já?
Učitel: Taky driftuješ.
Frištenský: Takže podle tebe já tady stojím, nic nedělám a driftuju, jo?
Učitel: Správně.
Frištenský: V životě jsem nic takovýho nedělal a nikdo mě k tomu nedonutí.
95 % (aktuálně 597 hodnotících s průměrem 95 %).
Temná svatá noc
Michael Connelly
Ballardová se potkává s Boschem, to by nemělo dopadnout špatně. A nedopadlo. Connelly je Connelly, a ať už se zaměří na kteréhokoliv ze svých hrdinů, vždy je z toho perfektně a zevrubně popsané pátrání, zakončené typickým americkým blockbusterovým finále, kdy život visí na vlásku. I tentokrát si to během napínavé četby prožijeme s Boschem i Ballardovou naplno.
85 % (zatím 214 hodnocení s průměrem 88 %).
Inferium
Roman Bureš
Roman Bureš - mistr v popisu konfliktů mezi civilizacemi z jiných světů, sice stále ještě pozemských, přesto ale zcela odlišných. Tentokrát sledujeme sestup elitní jednotky německé třetí říše do samotného pekla a během jejich střetnutí s neméně elitní satanskou legií pozorujeme dokonale popsané reálie, napínavé vývoje bojových střetnutí, a také zevrubně vykreslené postavy z obou bojujících stran s jejich nejednoznačným zařazením do škatulek dobro/zlo, lidé/démoni.
Jak napsala Johana: Doporučuji i těm, kteří fantasy nečtou – tohle je totiž extra případ.
90 % (zatím 363 hodnocení se shodným průměrem 90 %).
Noční směna
Michael Connelly
Pracuje u policie jako Bosch, chová se jako Bosch, iniciálu má jako Bosch a není to Harry Bosch. Je to Reneé Ballardová. Jinak vše probíhá přesně ve stylu Connelly/Bosch, takže detailní sledování důsledné, nevděčné a zdánlivě nekonečné policejní práce je zaručeno. Autor si neodpustil vsunout velké téma doby: maximální vstřícnost k muži, co se cítí být ženou, jehož/jejíž konkurenci by ženy sportovkyně asi moc neocenily.
Na další pátrání s Reneé už se těším jako náš pes Harry na piškot.
85 % (aktuálně 268 hodnocení s průměrem 84 %).
…
Lístečky, které sepsali policisté s Ramonou Ramone, obsahovaly z velké části totéž a informace z nich už Ballardová měla. Z některých vyčetla víc o osobnosti policisty, který výslech vedl, než o Ramone. Jeden policista napsal: Doprdele, vždyť je to chlap!...
Říše
Roman Bureš
Část 1 - Zeď: Skvěle popsaný alternativní svět současnosti, rychlý spád děje, krátká životnost hlavních postav. Alexander. (95 %).
Část 2 - Říše: Bylo nebylo, padesátá léta pod Hitlerem, odsuny Slovanů na východ – splnění nacistického snu o vyčistění prostoru pro Germány. Klára. (85 %).
Po nadšení z trilogie Propast času velká spokojenost i tentokrát. Posílám autora mezi oblíbené a jdu se podívat po další jeho knize.
90 % (aktuálně 316 hodnotících s průměrem 84 %).
Konečně normální vražda
Dominik Dán
Chosé a jeho velký případ. Spolu s ním Krauz, mírně v pozadí ostatní chlapci ze stojednačtyřicítky a čtenář může krůček za krůčkem sledovat jejich vytrvalé a trpělivé odhalování pravdy. Tentokrát bez velkých šéfů podsvětí a bez tajných služeb. Humor naštěstí nechybí, stejně jako vysoká míra pravděpodobnosti a pocit, že tohle prostředí je domácí, pochopitelné, prostě Naše Město. V podstatě ale jde znovu o smutný příběh s tragickým osudem dívek, nasměrovaných jejich zářivou krásou na slepou kolej.
90 % (zatím 172 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Krauz sa obliekal najtichšie, ako vedel, ale uši policajtovej ženy sú možno ešte tenšie než policajtské.
„Ideš?“ zašomrala, pomrvila sa.
„Akcia.“...
„Keď sa budeš vracať, niekedy na budúci týždeň, zastav sa v potravinách, tiež tam majú akciu, kúp si niečo na jedenie, ja odchádzam k mužovi, ktorý ma bude milovať.“
„To som bol ja pred chvíľou, a ak mi neutečieš, budem aj ďalej, až do smrti.“
„Rozmyslím si...“ otočila sa mu zadkom, ale nočnú košeľu si nezabudla vyhrnúť, aby videl, o čo prichádza.
Ženská na odstřel
Martin Goffa
Pěkně umí autor vyprávět příběhy lidí, kteří jsou u konce s dechem, možná už na konci cesty. S empatií, s lehkou sebeironií, s nenápadně budovaným napětím. Tentokrát jsem si pomohl audioknihou, kterou mi během nedělních individualistických aktivit přečetli na střídačku Jan Maxián a Jitka Ježková.
80 % (zatím 223 hodnotících s průměrem 88 %).
Lepší být mrtvý
Lee Child
Krátké. Krátké věty. Velmi krátké. Úderné. Styl zůstává, bratři autoři jedou na podobné vlně. Že vymáhání spravedlnosti bude ve stylu soudce Dredda by mělo být každému jasné, že pravděpodobnost zápletky se procentuálně blíží k nula celá nula zrovna tak, že vyváznout z kritických situací vyžaduje nejen pořádného chlapa, ale také pořádnou dávku štěstí, to je snad také jasné. Hlavně, aby se čtenář po přečtení nacházel s pocitem zadostiučinění ve stavu spokojeně vrnícího kocoura. U Reachera se to pokaždé nepovede, i tentokrát mám pocit kocoura, co se tu a tam nespokojeně zavrtí a ostražitě rozhlédne. I pro reacher-followera mého ražení přicházejí podobné pocity jako už na jaře vyjevila hankamol (minimum napětí, vyčerpané nápady, sice zběsilý, ale přesto podivně roztahaný děj).
65 % (zatím 113 hodnocení s podprůměrem 71 %).
…
O chvíli později se otevřely přední dveře. Oboje. Vystoupili dva muži.
Na tom jsme se nedohodli.
Otevřely se oboje zadní dveře. Vystoupili dva muži.
Na tom jsme se rozhodně nedohodli.
Změřil jsem si ty muže. Měli něco mezi sto osmdesát pěti a sto devadesáti centimetry. Každý vážil tak devadesát kilo. Nic, čeho bych se musel bát.
Kruhy na vodě
Dominik Dán
A znovu volám radostně: DD se nám vrátil! A s ním i Naše Bratisla, pardon Mesto. Krauz tentokrát v téměř sólové akci kličkuje mezi podsvětím, podivnou policií, a ještě podivnějšími hrami tajných služeb. V první polovině jde hlavně o důkladný vhled do situace, takže rozhovory, vysvětlování a znovu rozhovory a vysvětlování. Nějak moc, ale naštěstí i tohle autor umí podat přesvědčivě a s přiměřenou dávkou černého humoru. V druhé půli už se vše zrychlí, rozjede, mírně rozpačitý dojem mizí, a nakonec převládly obvyklé pocity z dobře využitého času, k čemuž znovu přispěla dokonalá četba Martina Mňahončáka.
85 % (zatím 82 hodnotících s průměrem 88 %).
P.S.
Naše Mesto chronologicky:
Po 38. knize (Kruhy na vode, 2024) to vypadá nějak takto (letopočet v přehledu znamená datování hlavního příběhu):
01. Uzol (1988)
02. Básnik (1988)
03. Nežná fatamorgána (1989)
04. List zo záhrobia (1990)
05. Mucha (1990)
06. Beštia (1990 - 1992)
07. V tieni (1991)
08. Bremeno minulosti (1991 s návratem do 1985)
09. Mucholapka (1991)
10. Rudý kapitán (1992)
11. Krv nie je voda (1992)
12. Tajomný závoj (1993)
13. Smrť na druhom brehu (1994)
14. Korene zla (1994)
15. Cigaretka na dva ťahy (1995)
16. Mačacia stopa (1995 s návratem do 1985)
17. Dáma kontra strelec (1996)
18. Popol všetkých zarovná (1996)
19. Nehanebné neviniatko (1997)
20. Kruhy na vode (1997)
21. Na podpätkoch (1998)
22. Jednou nohou v hrobe (1998)
23. Cela číslo 17 (1998)
24. Žiješ iba dvakrát (1999)
25. Nevieš dňa, nevieš hodiny (2000)
26. Nevinným sa neodpúšťa (2001)
27. Sára (2002)
28. Hriech náš každodenný (2002)
29. Studňa (2002)
30. Knieža Smrť (2003)
31. Kožené srdce (2003)
32. Kráska a netvor (2008)
33. Reminiscencie (2008 s návratem do padesátých let)
34. Konečne normálna vražda (2008)
35. Noc temných klamstiev (2009)
36. Venuša zo zátoky (2009)
37. Pochovaní zaživa (2009)
38. Klbko zmijí (2009)
Děvčátko
Martin Goffa
Krátké, čtivé, úderné. Signál déjà vu mě upozornil na podezřelou podobnost s filmem Jiřího Svobody Cesta do tmy z roku 2023. Goffův smutný příběh byl vydán už v roce 2020, takže jeho neuvedení jako předlohy scénáře (na ČSFD) považuji za… noo?! Autor každopádně znovu dokázal, že patří mezi naše nejlepší současné autory sociálních dramat s detektivní zápletkou.
85 % (zatím 337 hodnocení s průměrem 87 %).
Zima světa
Ken Follett
736 stran, vadí? Nevadí, ani trochu! Víceméně známá historická fakta kolem druhé světové války autor zabalil do napínavé kroniky vzdálených, ale zároveň i blízkých rodin ze zemí, které v té době tahaly za nitky světových událostí (USA, Velká Británie, Německo, Sovětský svaz). Jeho politické smýšlení zůstává i v druhé části epopeje v mantinelech: američtí demokraté – britští labouristé – němečtí sociální demokraté. Empatie s lidmi mimo elitu je u autora zřejmá, stejně jako jeho časté výlety do světa erotiky a sexu. Hlavní klady vidím nejen v dokonalých popisech významných politických událostí a osobností (například Hitler v Reichstagu, Pearl Harbor, reje tajných služeb, vývoj atomové bomby, válka ve Španělsku, bitva o Anglii, obrana Moskvy, řádění Němců v Sovětském svazu a podobné řádění Sovětů v Německu a Rakousku, Marshallův plán, Masarykova smrt atd.), ale i v dovedně (často až neuvěřitelně:) propletených osudech mnoha důležitých postav (ty jsou pro jistotu stručně charakterizovány hned před první kapitolou, takže čtenářův přehled je zaručen), no, a navíc autor umí psát a překladatelé umí překládat.
95 % (aktuálně 739 hodnotících s průměrem 93 %).
…
„Ovšem tvůj milovaný prezident Roosevelt,“ zasáhl Victor, „návrh zákona proti lynčování nepodporuje, co?“
„Ne, a to je velké zklamání,“ připustil Woody. „Vím, proč se tak rozhodl: obával se, že rozhněvaní jižanští kongresmani budou sabotovat Nový úděl. Přesto bych byl rád, kdyby je poslal k čertu.“...
Podzimní případ
Anders de la Motte
Do třetice jsem si dopřál autorovo dílko, znovu mírně detektivní, chytře vymyšlené, zručně napsané a hlavně velmi čtivé.
Očekávanou autorskou šablonu (nevítaná mladá žena s podivnou minulostí se objevuje na venkově a strká nos do staré nevyřešené záhady) jsem objevil i zde a přijal ji bez výhrad. Určitě dojde i na Zimní oheň.
80 % (zatím 684 hodnocení s průměrem 91 %).
…
Liza si povzdechne.
„Joe si myslel, že je ze všech nejchytřejší. Že by se mu svět měl přizpůsobovat. Já tyhle typy znám, v hudební branži nejsou nijak vzácný.“
Ironicky se zašklebí a Anně zacukají koutky.
„Mají tu společnou vlastnost, že mají dojem, že kromě nich jsou na světě samí blbci.“
