Sharpova pomsta a povídka Sharpovy Vánoce
Bernard Cornwell
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256888/bmid_sharpova-pomsta-a-povidka-sharpovy--iEv-256888.jpg
5
87
87
Píše se rok 1814 a Evropou se šíří zvěsti, že Napoleon kapituloval, byl zavražděn nebo uprchl. Ale předtím, než válka definitivně skončí porážkou Francouzů a Sharpe bude moci svůj palaš odložit, dojde k jednomu z nejkrvavějších bojů celé války, k bitvě o město Toulouse. Avšak Sharpův boj se neodehrává pouze na bitevním poli, neboť je nucen bojovat o svou čest a o to, aby se očistil od falešného obvinění, které proti němu zkonstruoval neznámý nepřítel. Sharpovi se podaří uniknout britskému válečnému soudu a musí svého zákeřného nepřítele odhalit a pomstít se mu. A jeho pomsta je důmyslná a drtivá.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 2015 , OldagOriginální název:
Sharpe's Revenge / Sharpe's Christmas, 1989
více info...
Přidat komentář
Povídka Sharpovy vánoce se odehrává ještě ve španělských horách na hranici s Francií, takže časově zapadá ještě před děj předchozí knihy Sharpovo obležení. Je to už Cornwellova klasika, kdy Sharpe musí stát proti přesile, ale svým důvtipem opět zvítězí. Příjemné je i to, že přestože dojde k bitvě na vánoční svátky, pointa má v sobě i kus vánoční atmosféry.
Sharpova pomsta je už slabší. První kapitola pojednává o velké bitvě, která je popisována velmi podrobně a má vše, na co jsme u bitev se Sharpem zvyklí. Následné „mírové období“ mi ale přišlo dost otravné. Občas mám pocit, že Cornwell má nějaké problémy se ženami, protože z většiny z nich dělá nevěrné coury. Asi tedy nepřekvapí, že Sharpe má zase problémy se ženami. Pokud Sharpe na něco zemře, tak asi na ženy.
Příběh se zlepší až poté, co se Sharpe a jeho přátelé vydají pro konečnou pomstu Sharpova současného hlavního nepřítele Ducose. Konec knihy pak vyznívá, jakoby se jednalo o poslední díl série.
Sharpovy Vánoce se odehrávají v prosinci 1813 v horách na hranici mezi Španělskem a Francií, kde Sharpovi muži stráží ve ztracené vesnici cestu do Francie, kterou chce použít tisícovka francouzských vojáků prchajících domů. Na scéně se objevuje francouzský plukovník Gudin, Sharpův velitel z indického dobrodružství, který se může těšit na jedinečný vánoční dárek.
Sharpova pomsta bezprostředně navazuje na události z obléhání pevnosti Teste de Buch. Začíná bitvou o Toulouse o Velikonocích 1814. Znovu se setkáme s jejím velitelem Henrim Lassanem a neúspěšným oblehatelem generálem Calvetem. Ducos na Richarda svede krádež Napoleonova pokladu a vystaví ho tak vojenskému soudu. Sharpe za pomoci Sweet Willyho a Harpera musí očistit své jméno. Pátrání po Ducosovi ho zavede do Normandie a do Neapolského království, kde proběhne zúčtování. Také musí řešit manželčinu nevěru a vyřešit, co bude dělat, když válka skončila.
"Manželství je jako chutný kus pečeně, ale jakmile si člověk pochutná na mase, zbudou mu jen holé kosti."
Až na klišé jako z červené knihovny uprostřed knihy jsem byl opět spokojen. Nesmrtelný smrtelník Richard Sharpe i se svými druhy Harperem a Frederiksonem mě opět pobavili. Je až k nevíře jak nepřátele až za hrob v době války mohou spolu vycházet v době míru, ale tak je to správné tak to má být. No nic je čas na Sharpovo Waterloo.
Po krvavé bitvě o Toulouse, vylíčené v první části románu, nastává mír a hrdiny série čeká těžké rozhodování, co budou dělat. Jako vojáci nic jiného než bojovat neumí, ale každý má své sny. Sharpe má rozhodování jednodušší, musí si ještě vyřídit účty s francouzským majorem Ducosem, který na něj navíc nachystal rafinovaný podraz, aby zakryl svou zradu Napoleona. Takže Sharpe ani v míru ještě nemůže odložit pušku a palaš, a vydává se s Harperem a Fredericksonem do Normandie a pak až do Itálie, aby naplnil svou pomstu. Ani tady nechybí osudové ženy, které mu komplikují život, ale nejde o žádnou červenou knihovnu, vše logicky vyplývá z románových charakterů postav.
Přidaná povídka Sharpovy vánoce sice podle chronologie děje patří mezi díly Sharpův regiment a Sharpovo obležení, ale to není nijak na závadu. Osudy a charakter postav nemění, jde spíš o skutečně vánoční, pohodové čtení, kterému nechybí akce, ale ani laskavý humor.
Sherpe opět nezklamal,vyhrabal se z průseru a zase má další ženskou. To je prostě neuvěřitelný co to je za skokana.
Tak já jsem s pokračováním dobrodružství Richarda Sharpa maximálně spokojený... Pěkně popsaná bitva o město Toulouse... Poté Sharpův problém s proradným Pierrem Ducosem, zajímavě se vyvinul i vztah Sharpa s manželkou Jane.... v jeho životě se objevuje Francouzka Lucille... Nudit, se tedy určitě nebudete, určitě si i tento díl přečtěte... Mně nezbývá, než se těšit na poslední dva díly...
Jak autor na začátku zmiňuje - postavy si začaly žít vlastním životem :-). Bohužel. Tak nějak už mi to přišlo jako červená knihovna. To, že se Sharpe zamilovává do každý sukně, je nějaká jeho přirozenost, ale Frederickson?
Také mi docela vadila ta povídka na začátku. Teda povídka sama ne, ale to, že časově patřila jinam. Vydavatelé se sice omlouvají, ale co naplat. Mrtvý zase ožil. To bych snad radši změnila jméno, protože je jen na začátku a s dějem nemá nic společného.
Ach jo, už jen dva díly... :-(.
Připadalo mi, že tento díl je trochu jinačí než ostatní. Roztáhnutý do delšího časového údobí. A možná v tom mi přišel tak zvláštní. Nějak jsem se nemohl do něj začíst, jako do ostatních Sharpů. Celkově mi přišlo, že se autor vypsal a není tento díl tak napínavý, jako předchozí. Ale pořád je to Sharp. Ale stojí to opět za to. Řežba, krev, Sharpovy ženy :D Teď jen počkat na dva poslední díly :(
Autorovy další knížky
| 2017 |  Poslední království |
| 2007 | Bledý jezdec |
| 2004 | Lučištník |
| 2010 | Hořící země |
| 2006 | Sharpův tygr |
1914 – bitva o Toulouse, krvavá a zbytečná. Sharpe se znovu musí vyhrabat z „nejhlubšího bahna“. Jeden z nejlepších dílů, také proto, že ta blbá válka konečně končí.
90 % (zatím 85 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Na své nejlepší kresbě - protože do ní vložil vlastní utrpení - zachytil (kapitán Frederickson, spolu s Sharpem hlavní hrdina knihy) nedokončený a opuštěný Vítězný oblouk, který se měl stát grandiózním pomníkem Napoleonových vítězství, ale teď to byly jen dva pahýly holých zdí, jež stály jako ruiny na blátivé pláni. Kolem tábořili vojáci ruské armády a jejich ženy si mezi sloupy natahovaly šňůry a věšely na ně vyprané prádlo.
Město bylo plné vojáků vítězných spojenců. Na Champs-Élysées byli Rusové, v Tuileriích Prušáci a na velkém náměstí, kde sťali Ludvíka XVI., dokonce tábořilo několik britských jednotek.