michal8666 komentáře u knih
A já se na tuhle knihu tak těšil. Když jsem ji za vitrínou knihkupectví zahlédl, zajásal jsem. Konečně nějaká nová kniha o víně. Pevně jsem doufal, že bude psána ve stylu Labužnických historek od Vladimíra Poštulky. Těšil jsem se na knihu plnou příběhů, humoru, cestopisných zajímavostí a informací o moku králů. A ejhle. Nic takového se nekonalo. Už po třetí kapitole jsem nudou usnul. Po novém nastartování mého vědomí jsem sotva dal čtvrtou kapitolu. Text byl trpký, bez života, těžce popisný jak učebnice. A tak jsem posbíral pár pravopisných chyb (vede "by jsme"), jednu faktickou chybu a knihu odložil...
Útlá a čtivá knížka o troubovi, který má zmatek v mezi ušním prostoru a v poslední době vlastně vůbec nechápe sám sebe, okolní svět a chování některých lidí.
Jde o klasický příběh nepříběh zmateného evropana a "léčitele" z východu. Příběh o moudrém léčiteli, který mu ukáže cestu vedoucí ze zmatenosti a nepochopení k prozření. Nepotřebuje mapu, nepotřebuje léky, zaklínadla, abraka dabra. Nepotřebuje vlastně vůbec nic. Jen pochopit sám sebe.
Zápor? Příběh bez příběhu. Je to jen taková rychlá smršť informací. A když už se objeví nějaký ten příběh, začne se člověk vlastně nudit.
Podobných knih je v poslední době tolik, že v knihkupectvích padají z regálů. Defakto všechny mají podobný základ a všechny vycházejí ze stejných mouder. Což někomu může vadit. Ale na druhou stranu. Lidé čtou, žasnou, slibují si životní změny, ale jakmile zavřou knihu, zapomínají. Je dobré si občas vše připomenout. Kdyby nás každá podobná knížka popošoupla o drobný krůček k tomu být lepší a šťastnější člověk, tak to za to stojí....
Dost dlouho jsem kolem této knihy našlapoval po špičkách. Jsem tvor zvědavý, ale bál jsem se ji otevřít. Bál jsem se, že bude moc "pánbíčkářská".
Ale nedávno jsem se vyskytl u přátel v Lanškrouně. Courali jsme se večer po městě. A před farou stálo Mini - mám pro ně slabost.
A prý: "To je Zigiho".
Druhý den jsem letěl pro knihu.
Pro mě velmi inspirativní kniha. Kniha, kterou jsem musel občas odložit a zamyslet se. Není to určitě pámbíčkářské. Dle mého si tam kždý najde to své. To své k zamyšlení. Zigi je zkrátka moc zajímavý člověk.
"Před čím utíkáš, to tě zkrátka nakonec dožene."
Nejen tahle kniha, ale všechny knihy od Miguela mi postupně otevírají oči. Jsem rád, že se mi dostaly do rukou.
Vřele doporučuji.
Čekal jsem něco mnohem více. Začátek slibný a opravdu vtipný, ale pak se to změnilo v takovou zvláštní koláž. Slepenec všeho možného. Občas mi přišlo, že autor nevěděl, čím příběh přifouknout.