Mindy komentáře u knih
Brečela jsem skoro pořád, ať to bylo z pohledu Augusta, jeho sestry nebo maminky,moc pěkné a dojemné
Kniha byla zajímavá, dobře se četla, mám ráda postapokalyptické příběhy, otevřený konec, ale dvojka asi nebude
Tak to byla hodně zvláštní knížka. Věřím, že hlavní hrdinka byla v těžké a složité situaci, ale řešit to zrovna takto? Celé se mi to zdálo těžko uvěřitelné. Včetně závěru.
Název knihy a její obal budí dojem, že se jedná o knihu zábavnou plnou veselých příhod z cestování po Americe. Proto je asi tolik čtenářů zklamaných a proto tak nízké hodnocení. Je to ale celkem smutná kniha, která se týká velmi vážného tématu. A za ten optimistický konec dám o jednu hvězdičku víc, než jsem původně chtěla.
Velmi silný příběh. Je neuvěřitelné, co všechno jeden člověk stihne prožít, a to má ještě velký kus života před sebou.
Zajímavé jsou taky "zpovědi" ostatních členů rodiny. Je dobré, že autor dal všem prostor k vyjádření svého názoru, jak to kdo vidí ze svého pohledu. A přiznám se, že rozhovor s matkou jsem měla velký problém dočíst až do konce.
Kniha byla celkem fajn, ale časem mi začala vadit ta natvrdlost obou hlavních hrdinek. Děj byl předvídatelný, závěr zdlouhavý. Je to takové odpočinkové čtení, u kterého nemusíte nějak zvlášť přemýšlet.
Knížka pro mládež, v níž mladí fotbalisté pomáhají policii při hlídání parku, aby byli dopadeni vandalové, kteří zde ničí sochy. Zároveň se připravují na pohár, kdy kromě fyzické přípravy je neméně důležitá fair play.
V dnešní záplavě domácích i zahraničních fantasy se jedná o výjimečnou knihu.
Krásně popsané smýšlení lidí té doby, krásný příběh. Taky jsem si chvilku zvykala na jazyk, jakým je kniha napsaná, však je taky z roku 1873. I po tolika letech má své čtenáře. Mnohonásobně lepší než leckteré současné "bestsellery".
Tak to byla největší kravina, co jsem kdy četla. Skoro půlka knihy (tzn. 170 stran!) jeden velký zmatek - jedna zápletka střídá druhou, spousta osob, vůbec jsem se v tom nemohla vyznat, myslela jsem, že s tím praštím. Až ve druhé půlce se to začalo trochu prolínat. Ani jedna postava mi nebyla sympatická a ten závěr byl naprosto šílený. Moje první kniha od této autorky a musím říct, že mě vůbec neoslovila.
Útlá knížečka, kterou jsem si půjčila v hangáru CK Victoria v Brně a po návratu z dovolené poctivě vrátila, ať může zpříjemnit dovolenou ještě někomu dalšímu.
Na Nové Guinei je objeven neznámý kmen, dochází k pozorování, ochočování, snaze o komunikaci, prvním pokusům - vše směřuje k jedné zásadní otázce: jak zní definice lidské bytosti? Co je ještě opice a kdo už je člověk? Moc zajímavé.
Arthur Hailey opět prokazuje velkou znalost prostředí, o kterém píše, jak je u něj zvykem. Přesto se mi zdá, že je to jedna z jeho slabších knih. Celou dobu je to vlastně popisování chodu různých nemocničních oddělení, do toho občas střípek osobního života někoho ze zúčastněných, až na závěr děj vygradoval.
Hezky vypracované charaktery postav.
Moje seznámení s tímto autorem a možná jsem čekala i trochu víc. Ovšem námět výborný, k tomu příběh toho psa a správně nechutný závěr, jo, časem si od něho zase něco přečtu.
Knihou jsem se musela dost prokousávat, ale v průběhu čtení jsem si uvědomila, že je velmi milá, láskyplná a moudrá, plná laskavého porozumění, optimismu a jemného humoru.
Konečně, konečně přečteno. Nutila jsem se až do strany 200, pak se to trochu rozjelo a nakonec jsem se nemohla dočkat, až to skončí. Dávám jednu hvězdičku za tu dřinu vytvořit takovou slátaninu.
Příjemná změna proti ostatním Cookovým knihám. Líbilo se mi to, dobře se to četlo, zajímavý konec.
Krásná kniha, četla jsem ji už dvakrát a myslím že ne naposled
Moje první knížka od této autorky a po dalších už nešáhnu. Zdlouhavé, pak se to docela rozjelo, ale na konci už jsem se nemohla dočkat, až to skončí. Taky ta přezdívka Blecha je hrozná, mohla to být normálně Phoebe.
Moje seznámení s autorem a jeho inspektorem Rebusem. Všechny tři příběhy se dají zhodnotit podobně : hodně postav, možná až příliš, děj hodně propracovaný, několik zápletek se odehrává najednou. Postava Johna Rebuse je sympatická, ale další díly ze série už číst nebudu. Třetí příběh (Příčiny smrti) mě bavil nejvíc.
V knize se prolínají dva příběhy - jeden ze současnosti a druhý z roku 1830. Dovídáme se mimo jiné, jak tenkrát fungovalo zdravotnictví, žádná sláva to tedy nebyla. Ze začátku mě kniha moc bavila, ale postupně nadšení trochu opadávalo, děj ztrácel spád. Ta romantika tam už byla tak nějak navíc.