Ministr komentáře u knih
Nebudu lhát, prvni třetinu, možná i polovinu knihy jsem umíral nudou a prokousával se tím dost na sílu. Je to samá zeměpisná šířka, názvy, který mně nic moc neřekly, a to mám zeměpis rád. V druhé půlce se ale děj rozjede naplno a zase je to ta Verneovka, kterou člověk nemůže odložit. Scéna s nedostatkem vody je až naturalisticky hororová. Takže i když první půlka je nuda, tak druhá to fakt vynahradí a čtenáře skvěle odmění.
Asi trochu míň zábavný než první díl, ale děj je určitě rozmanitější a hlavně připravuje půdu pro třetí knížku, ve které už se děj rozjede naplno.
Nechápu zdejší hodnocení. Vzhledem k tomu, že tahle knížka žánrem naprosto vybočuje z Verneových klasik, tak moje očekávání fakt vysoký nebyly. Ale nakonec mě příběh od první kapitoly naprosto pohltil. Jeden zvrat za druhým, výborná práce s postavami. Knížku jsem přečetl za jeden jedinej den. To se mi ještě nikdy s žádnou jinou knížkou nestalo. Mrzí mě, že Verne nenapsal víc detektivek, protože tady jednoznačně dokázal, že i v tomhle žánru je geniální.
Technické popisy mě tak nebaví jako ty popisy přírody z jiných verneovek, takže i takhle krátká kniha mě chvílemi nudila.
Taky Verneovo vykreslení Francouzů jako nejlepších a nejhodnějších lidí mě celkem otravovalo. Nutno ale říct, že rozpínavost a povahu Německýho národa vzhledem k historickým událostem, který následovaly po vydání této knížky, odhadl poměrně dobře.
Boccaccio byl evidentně génius. Vymyslet sto různých povídek, to je sousto, který by málokdo zvládl. Někteří píšou, že se některý povídky opakují. To úplně nebyl můj pocit, některý povídky jsou určitě slabší, ale většina mě okamžitě chytla a zajímala. Některý jsou smutný, nepříjemný, zatímco u některých jsem se nahlas smál. Ano, dřívější poměry a pohledy na ženy atd. samozřejmě v současné době nejsou příjemné, ale člověk si musí uvědomit, že kniha je 700 let stará a nemůže čekat pokrokové názory.
Toto je mistrovský dílo, zatím nejlepší Verneovka, kterou jsem četl. Mně, jako milovníkovi přírody a zvířat dlouhé popisy vůbec nevadily, naopak mě fascinovaly.
Co se týče děje, člověk nemá ani chvíli čas se nudit. Mimochodem postava kapitána Nema není náhodou legendou, o které někdy slyšel snad úplně každej.
Výborná Verneovka, trochu jsem se asi nudil jen v části s Nellou nad zemí. Jinak Atmosféra hlubin v dole byla vynikající. Verne nás hodně dlouho nechává čekat na vysvětlení záhad, odehrávajících se téměř od začátku knihy, ale vysvětlení, byť bylo poměrně jednoduchý, na mě zapůsobilo dobře. Určitě fanouškům Vernea tuto málo známou knížku doporučuju.
Mně se knížka líbila, jasně, je to brak. Ale je to prostě to, co to má být. Postupný objevování mně známých monster ze hry mě fakt bavilo, člověk ta monstra přestal brat jako kostičkovaný strašidýlka. I když se děje víceméně pořád to stejný, tak to autoři zvládli pojmout fakt zábavně, mimojiné mně i sedl jejich styl humoru a několikrát jsem se i úpřimně rozesmál nad popsanou situací. Myslím, že pro fanouška hry je to povinnost :). Ted čtu druhej díl a zatím ho hltám podobně, jako jedničku.
Tuhle knihu rozhodně doporučuji vybrat k maturitě. Je krátká, dobře se o ní mluví a je až neuvěřitelně atmosferická. Myslím, že každého Stevenson přiměl si uvědomit, že i on v sobě někdy toho pana Hyda vidí, že tam někde vážně u každého z nás je ...
Jak to všichni říkají, některé lepší, některé horší. Ale všechny mě bavily :) ... Strašně příjemné a naučné čtení ...
Výborná kniha. Čtivá, příjemná, nádherně je v ní schována kritika vyšší společnosti. Moc nechápu některá nízká hodnocení. Myslím, že ne nadarmo je Velký Gatsby jedna z nejčtenějších knih v historii ...
Skvělé romaneto ... Napínavé, svižné ... Chvílemi je až neuvěřitelné, jak si Arbes se čtenářem pohrává ... Docela dlouho jsem nad tímto dílem po jeho přečtení ještě musel přemýšlet ...
Mně se Čelakovského sbírka víceméně líbila. Některé básně byly lepší než druhé, ale čtivé a svižné to rozhodně bylo. Přečetl jsem sbírku jedním dechem ...
Když jsem se na internetu dočetl, že Oscar Wilde také vydal sbírku básní, rozhodl jsem se, že se k ní musím dostat. Nakonec jsem ji po dlouhém hledání objevil v jedné knihovně. No a dneska báseň Requiescat, z této sbírky, patří k mým nejoblíbenějším básním ...
Vždy mě mrzelo, že Oscar Wilde psal tak zoufale málo poezie. K jeho básním z rané tvorby se tak špatně dostává, a to jsou tak skvělé. Jsem rád, že aspoň ke konci, kdy v jeho životě bylo nejhůře, se k poetické tvorbě vrátil a napsal tuhle překrásnou působivou poemu...
František Gellner a jeho Po nás ať příjde potopa!... Pro mě možná nejsilnější dílo, jaké jsem kdy četl...
A přece zdráhám se...