Ministr komentáře u knih
Boccaccio byl evidentně génius. Vymyslet sto různých povídek, to je sousto, který by málokdo zvládl. Někteří píšou, že se některý povídky opakují. To úplně nebyl můj pocit, některý povídky jsou určitě slabší, ale většina mě okamžitě chytla a zajímala. Některý jsou smutný, nepříjemný, zatímco u některých jsem se nahlas smál. Ano, dřívější poměry a pohledy na ženy atd. samozřejmě v současné době nejsou příjemné, ale člověk si musí uvědomit, že kniha je 700 let stará a nemůže čekat pokrokové názory.
Toto je mistrovský dílo, zatím nejlepší Verneovka, kterou jsem četl. Mně, jako milovníkovi přírody a zvířat dlouhé popisy vůbec nevadily, naopak mě fascinovaly.
Co se týče děje, člověk nemá ani chvíli čas se nudit. Mimochodem postava kapitána Nema není náhodou legendou, o které někdy slyšel snad úplně každej.
Nebudu lhát, prvni třetinu, možná i polovinu knihy jsem umíral nudou a prokousával se tím dost na sílu. Je to samá zeměpisná šířka, názvy, který mně nic moc neřekly, a to mám zeměpis rád. V druhé půlce se ale děj rozjede naplno a zase je to ta Verneovka, kterou člověk nemůže odložit. Scéna s nedostatkem vody je až naturalisticky hororová. Takže i když první půlka je nuda, tak druhá to fakt vynahradí a čtenáře skvěle odmění.
Technické popisy mě tak nebaví jako ty popisy přírody z jiných verneovek, takže i takhle krátká kniha mě chvílemi nudila.
Taky Verneovo vykreslení Francouzů jako nejlepších a nejhodnějších lidí mě celkem otravovalo. Nutno ale říct, že rozpínavost a povahu Německýho národa vzhledem k historickým událostem, který následovaly po vydání této knížky, odhadl poměrně dobře.
Vždy mě mrzelo, že Oscar Wilde psal tak zoufale málo poezie. K jeho básním z rané tvorby se tak špatně dostává, a to jsou tak skvělé. Jsem rád, že aspoň ke konci, kdy v jeho životě bylo nejhůře, se k poetické tvorbě vrátil a napsal tuhle překrásnou působivou poemu...
František Gellner a jeho Po nás ať příjde potopa!... Pro mě možná nejsilnější dílo, jaké jsem kdy četl...
A přece zdráhám se...
Je to fakt naprosto vynikající. Chvíli jsem si musel zvykat na složitější jazyk, ale pak už se to četlo úplně samo. Je vidět, že lidé ve vztazích od pradávna řešili podobné věci, jako řešíme teď. Některé pasáže vážně nebyly příjemný, ale byly velmi realistický.
Mně se knížka líbila, jasně, je to brak. Ale je to prostě to, co to má být. Postupný objevování mně známých monster ze hry mě fakt bavilo, člověk ta monstra přestal brat jako kostičkovaný strašidýlka. I když se děje víceméně pořád to stejný, tak to autoři zvládli pojmout fakt zábavně, mimojiné mně i sedl jejich styl humoru a několikrát jsem se i úpřimně rozesmál nad popsanou situací. Myslím, že pro fanouška hry je to povinnost :). Ted čtu druhej díl a zatím ho hltám podobně, jako jedničku.
Výborná Verneovka, trochu jsem se asi nudil jen v části s Nellou nad zemí. Jinak Atmosféra hlubin v dole byla vynikající. Verne nás hodně dlouho nechává čekat na vysvětlení záhad, odehrávajících se téměř od začátku knihy, ale vysvětlení, byť bylo poměrně jednoduchý, na mě zapůsobilo dobře. Určitě fanouškům Vernea tuto málo známou knížku doporučuju.
Jak to všichni říkají, některé lepší, některé horší. Ale všechny mě bavily :) ... Strašně příjemné a naučné čtení ...
Výborná kniha. Čtivá, příjemná, nádherně je v ní schována kritika vyšší společnosti. Moc nechápu některá nízká hodnocení. Myslím, že ne nadarmo je Velký Gatsby jedna z nejčtenějších knih v historii ...
Jakožto hororovej fanatik bych fakt strašně rád podpořil českou hororovou scénu, ale bohužel nemůžu. Možná kdyby si autor odpustil svoje choutky a vynechal dohromady asi sto stran erotiky, která byla z 90 % v příběhu úplně k ničemu, mohlo to být lepší. Fakt nejsem žádnej asexuál, ale nejdu číst hororovou knížku kvůli tomu, abych četl nekonečný popisy koz, prdelí a stojícího péra. Nápad je slušnej, posledních sto stran mě docela bavilo, ale příběh si zasloužil asi být trochu rozvinutější...
Gellner je můj nejoblíbenější spisovatel, nechápu, že jsem nikdy doteď nezaznamenal, že napsal epickou poemu. Kniha je to celkově bych řekl smutná, plná těch Gellnerových obratů, které miluju a naskakuje mi u nich husí kůže. Je to podle mě taková jeho zpověď, věděl, že ženám ubližoval, zároveň toužil po pravé lásce, kterou nikdy nenašel a bojím se, že bezútěšný osud Dona Juana byla asi představa o své vlastní budoucnosti samotného Gellnera.
Nechápu zdejší hodnocení. Vzhledem k tomu, že tahle knížka žánrem naprosto vybočuje z Verneových klasik, tak moje očekávání fakt vysoký nebyly. Ale nakonec mě příběh od první kapitoly naprosto pohltil. Jeden zvrat za druhým, výborná práce s postavami. Knížku jsem přečetl za jeden jedinej den. To se mi ještě nikdy s žádnou jinou knížkou nestalo. Mrzí mě, že Verne nenapsal víc detektivek, protože tady jednoznačně dokázal, že i v tomhle žánru je geniální.
Tuhle knihu rozhodně doporučuji vybrat k maturitě. Je krátká, dobře se o ní mluví a je až neuvěřitelně atmosferická. Myslím, že každého Stevenson přiměl si uvědomit, že i on v sobě někdy toho pana Hyda vidí, že tam někde vážně u každého z nás je ...
Skvělé romaneto ... Napínavé, svižné ... Chvílemi je až neuvěřitelné, jak si Arbes se čtenářem pohrává ... Docela dlouho jsem nad tímto dílem po jeho přečtení ještě musel přemýšlet ...
Když jsem se na internetu dočetl, že Oscar Wilde také vydal sbírku básní, rozhodl jsem se, že se k ní musím dostat. Nakonec jsem ji po dlouhém hledání objevil v jedné knihovně. No a dneska báseň Requiescat, z této sbírky, patří k mým nejoblíbenějším básním ...
Asi trochu míň zábavný než první díl, ale děj je určitě rozmanitější a hlavně připravuje půdu pro třetí knížku, ve které už se děj rozjede naplno.