Mirka.K
komentáře u knih

Trošku slabší než Město mrtvých a Sonáta pro Azazela, ale stejně mě kniha chytla tak, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Část s Klaudií byla výrazně zajímavější než trochu překombinovaná část s Felixem a Walterem. Akorát by z ní autor nemusel dělat tak zoufalou alkoholičku.
Malé mínus za to, že z Felixe byl chvíli dost nesympatický hajzlík.


Moje první a asi i poslední setkání s Hellboyem. Příběhy vycházely ze zajímavých námětů, ale myslím, že bez hlavního hrdiny bych si je užila víc. To bylo asi dáno i délkou, kdy u tak krátkých příběhů jako Baba Jaga nebo Železné boty jsem si k hrdinovi nestihla vytvořit žádný vztah. Očividně byla chyba začít se třetím dílem.
+ zajímavé náměty
- délka některých povídek, většina záporáků je příliš snadno poražena
Nejlepší povídka: Spoutaná rakev.
Nejhorší povídka: Železné boty.
3,5*


Příběh o tajuplných údálostech v Nové zemi.
Kniha se četla velmi dobře. Autorovi se daří ve čtenáři celou dobu udržovat napětí a příběh hladce odsýpá. Zejména bych vyzdvihla část odehrávající se v ponorce. Ta byla asi nejzajímavější i díky postavě sympaťáka Gomelskiho.
Četbu mi trochu znesnadňovalo velké množství ruských jmen, která mi hodně splývala.
Doufám, že se dočkáme pokračování.


Super počtení. Českým a slovenským autorům se spíše vyhýbám, ale tady jsem udělala výjimku a jsem za to ráda. Autor skvěle popsal atmosféru tajuplných hor a po celou dobu jsem se bála spolu s hlavními hrdiny. Knihu jsem musela číst přes den, večer to nešlo.
Trochu problém jsem měla pouze s hlavním hrdinou, docela nepříjemným hajzlíkem. Povedené lekačky to však vyvažovaly.
Už se těším na další knihy od Kariky.


Po akčním nářezu přišla podivná detektivka. Což by mi ani tolik nevadilo, kdyby to s sebou nepřineslo i vyměknutí hlavních postav. Nejmarkantnější to bylo u Vincence, ze kterého se stal chudáček, který dostane ránu a lehne. A ostatní taky ztratili jiskru.
Předchozí díly mě bavily víc i díky záplavě vtipných hlášek. Humor Ondřeje Nečase mi bohužel nesedl. Detektivní část příběhu také moc nefungovala. Felix a ostatní prostě šli na správná místa a zeptali se správných lidí, kteří jim všechno potřebné řekli.
Kdybych nečetla předchozí dva díly od Pavlovského, asi bych knihu hodnotila lépe, ale takhle nemohu dát více než 2*. V sérii ale každopádně budu pokračovat.


Po přečtení prvního příběhu jsem měla z knihy trochu rozpačitý pocit. Tato pověst je nejslabší z celé sbírky a víc by jí to slušelo někde uprostřed knihy, ale pak už to bylo jenom lepší a lepší. Oceňuji hlavně fakt, že příběhy jsou lehce propojené a je tu určitý vývoj příběhu v pozadí (osud kouzelných bytostí). Některé příběhy měly až hororovou atmosféru, což je pro mě další plus.
Ke knize bych se ráda ještě vrátila, probudila ve mně zájem o irské mýty.


V knize bylo postav jako v telenovele, ale všechny byly jenom načrtnuté, takže mi trvalo skoro polovinu knihy, než jsem se zorientovala, kdo je kdo. Navíc se příběh rozjížděl hodně pomalu, skoro až do poloviny knihy to byl stále jenom úvod. Kromě toho na mne kniha působila, zejména co se týče popisu soubojů, jako dílo začátečníka a ne zkušeného autora. (Autor už za sebou v době napsání tohoto příběhu několik knih měl.) Vytkla bych také malé využití fantastického prvku v podobě draků, kteří byli přidáni spíše za účelem zvednutí prodejů.
Ačkoliv jsem knihu zatím spíše kritizovala, nejedná se o vyloženě špatné dílo. Stále se něco děje a hlavní postavy nejsou nesympatické. Jako oddychové čtivo knihu mohu doporučit, o žádný velký čtenářský zážitek se ale nejedná.


Kniha trpí hodně odbytou redakční prací, pokud vůbec nějaká byla. Časté překlepy znepříjemňují čtení a někdy jsou jejich výsledkem i faktické chyby, kdy je vyhraná bitva označena za prohranou, Sulejman I. je zaměněn za Sulejmana II. a perly typu: "roku 1975 odešel do Západního Německa, kde roku 1973 zemřel".
Navíc si myslím, že je diskutabilní zda všechny uvedené bitvy skutečně patří mezi "nejdůležitější" bitvy v českých dějinách. Některé bych snad ani v rámci českých dějin nezmiňovala.
Jako základní přehled bitev českých jednotek by se kniha asi dala použít, ale méně pozorný čtenář bez hlubších znalostí daného tématu by si z ní mohl odnést nesprávné informace.
Nedoporučuji.

Kniha má jenom 170 stran, ale i tak se autorka začala brzy opakovat a psát to samé stále dokola. Navíc je kniha plná překlepů, což můj dojem z četby ještě více zhoršilo.
Pro manažery, kteří chtějí komunikaci ve firmě zlepšit, by tato kniha mohla být užitečná, protože obsahuje i případovou studii k interní komunikaci konkrétní firmy, ale mně přišla dosti nudná, nudnější než běžné učebnice.


Přišlo mi to strašně roztahané. Kdyby Gibson místo více jak tří set stránkové knihy napsal tak padesáti stránkovou povídku, udělal by lépe.


Neobvyklý pohled na Tintina. Jsem zvyklá, že vždy vystupuje jako sympaťák, který všem pomáhá, ale tady byl občas nečekaně zlý. Jednak se choval nadřazeně vůči domorodcům a ke zvířatům byl dost krutý. Jít na nosorožce s dynamitem je pěkně hnusné. Ani příběh za moc nestál, byly to spíš takové epizodky slepené do hromady. Po skvělém Tibetu a Pokladu Rudého Rackhama mě to hodně zklamalo.


Začátek byl trochu těžkopádný a hlavní postavy si mě získávaly pomalu, ale když princezny konečně vyrazily na zachránnou misi, příběh konečně dostal spád. Autor vytvořil skutečně zajímavý svět, který sice nepřináší nic moc nového, ale je tak svižně a dobře napsaný, že to ani moc nevadí. Rozhodně oceňuji, že vycházel z původních a nepodětštěných verzí pohádek. Co mi však vadilo, byla hlavní hrdinka. Popelka byla stále tak hodná a ochotná odpouštět, že jsem občas spíš fandila jejím zlým sestrám. Ale i tak už se těším na další díl.


Série o Johnu Sinclairovi nikdy nepatřila mezi extra inteligentní četbu, ale měla jistou sympatickou naivitu, která lákala k přečtení dalšího dílu. Tohle už ovšem překročilo hranici naivity a vrhlo se do proudu čisté blbosti. Hodně tomu pomohl i překladatel (sice je tam uveden člověk, ale vypadá to spíš na překladač od Googlu) a redaktorka, která se zřejmě vůbec neobtěžovala s nějakou kontrolou.
Tuhle knihu jsem sehnala za 10,-, další už bych nechtěla ani zdarma.

Na tuhle knihu jsem se hodně těšila, protože v záplavě elfů a podobných stvoření se Vlčice a Mandragora zdála být osvěžujícím mixem slovanských a antických mýtů. Bohužel, autor si to zřejmě nemyslel a tak tento motiv odsunul až na druhou kolej. A na první dal potřebu hlavních postav mít neustále sex. Na mě to působilo jako by se pan Žemlička bál, že jeho kniha nebude zajímavá a snažil se ji vycpat nějakou atraktivní vatou. Ovšem ony pasáže jsou napsány absolutně bez citu pro věc, a já si jenom říkala : Sex? Už zase? Knihu jsem horko těžko dočetla a po pokračování jsem raději nepátrala.


Ze všech tří knih o Vědě na Zeměploše je tahle asi nejpřístupnější, co se vědecké části týče. Přiznám se, že u prvních dvou dílů jsem četla pouze příběh o mázích, ale tady jsem zvládla i vědeckou linii, která byla tentokrát skutečně zajímavá a občas i vtipná.
