miska98
komentáře u knih

(SPOILER) Celkově poměrně čtivá kniha, což je nepochybně dáno i tím, že není zrovna dlouhá. Problémů v ní však vidím celou řadu.
Co do formy:
Na můj vkus z každé kapitoly této knihy příliš svítilo, že autorkou je žena pokoušející se napsat příběh z pohledu může - ženské uvažování mi k postavě novináře absolutně nesedělo - rozpitvávání vztahů, pitomoučké rozhovory, co by spolu heterosexuální muži /muž s kamarádkou/ ve středním věku nikdy nevedli, atd. Principiálně by mi to nevadilo, kdyby to dávalo v kontextu smysl, takhle to akorát rušilo.
Dále celková koncepce, kdy k hlavnímu (tj. Michalovu) příběhu se dostáváme až v polovině knihy, přičemž tento příběh je i dále silně ředěn vztahovými problémy (v širokém smyslu) hlavního hrdiny. Jako by se autorka nemohla rozhodnout, co má být tím, o čem chce psát. Dozvěděla jsem se tak spoustu informací o novinářově minulém i současném životě včetně jeho studentských let, nepoměrně méně ale pak o Michalovi, o kterém to celé mělo asi primárně být. Což by nevadilo, kdyby novinářův background měl jakýkoliv vliv na zápletku s Michalem - což neměl. Celkově tak bylo cca 75% knihy o vztazích Gia, a jenom 25% o "lásce a zločinu a absolutní spravedlnosti".
Co do obsahu:
Když už jsem u zločinu a absolutní spravedlnosti - tohle je další velký problém knihy. Nějak jsem nepochopila, v čem má být ta kontroverze - jak jako absolutní spravedlnost?Vlastně, obecně jsem nepochopila, co se kniha snažila sdělit. Že Michal seděl za něco, co nespáchal, ale přesto si to vlastně trochu zasloužil? Celé to moc nedává smysl: chlap se chce rozvést se svojí ženou a vzít si milenku (tj. veřejně se přiznat k poměru), na druhou stranu odmítá komukoliv cokoliv říct v momentě, kdy je jeho milenka mrtvá - proč? Protože cítí vinu za to, že ji vysadil nejde u cesty? Vinu za vysazení u cesty TAK VELIKOU, že nechal jejího skutečného vraha uniknout bez potrestání a nechat si napařit 25 let, ale ZÁROVEŇ NE TAK VELIKOU, aby si nechal dát doživotí? Nebo si jenom nechce zničit manželství, když už není proč ho ničit? Jasně, čtvrtstoletí by přece počkala každá. Navíc to jako ta myšlenka ohledně nechání skutečného vraha bez potrestání nikoho (možná včetně autorky) nenapadla? Divné. Celé.
A poslední poznámka k tomu, co mě celou dobu zaráželo, a to jsou reálie. Velká část postav má buď neutrální (tj. ne typicky slovenská) nebo vyloženě cizí jména - Giu svojí pitomou výslovností praští do očí nejvíc. Přesto se francouzskému nabíječi Jany říká Kuba - proč? Nechápu. Jako by se autorka nemohla rozhodnout, jestli chce psát pro slovenské čtenáře nebo si chce nechat otevřená vrátka pro snadný překlad. Totéž s místními názvy, resp. jejich absencí - hlavní město? Krajské město? Proč to není Bratislava nebo Košice? Kvůli překladu a čitelnosti pro zahraniční publikum? Oki, ale proč tam pak rozebírá, že je hlavní postava skoro napůl Maďar? To se vám běžně nestává, pokud zrovna nejste Slovák, takže ta snaha o internacionalizaci vyznívá tak nějak hloupě... Každému dojde, že jde o Slovensko a ježdění do "krajského města" tak akorát ruší plynulost textu.
K právním reáliím se radši vyjadřovat nebudu, pro sebe jsem si to vysvětlila tak, že Slovensko je tak trochu haluz. ️
Suma sumárum - přes všechny moje výhrady musím říct, že se to nečetlo úplně špatně. Na další díl ani další knihu této autorky to ale určitě nevidím.


Určitě se nejedná o špatnou knihu, jen se nedostavilo ono "wow", které jsem naivně očekávala vzhledem k tomu, kdo je autorem a čím byl. Navíc je zde krásně popsáno, proč konkrétně je Rusko špatné, ale o Američanech jako takových prakticky nepadne zlé slovo. Ona ta propaganda funguje na obou stranách :-). Docela ráda bych si teď přečetla něco podobného, jen napsané Rusem. Věším, že by se v jiném světle ukázala i druhá z velmocí.
Abych ale Matthevsovi nekřivdila - příběh je napsán velice čtivě, na několika místech dokázal dost překvapit a rozhodně celkově nenudil. Snad jen ty recepty byly opravdu navíc... Po nějaké době jsem je začala přeskakovat, jen abych si na konci jeden přečetla a přesvědčila se. že do nich v průběhu nezačal vpisovat nesmysly typu: "Přidejte roh z jednorožce.".


Tahle kniha je úžasná, nadčasová záležitost, díky které si uvědomíte, že neliberální demokracie existuje, že je ještě větší hrozbou, než by se na první pohled mohlo zdát. Když se mluví o demokracii, svoboda je brána jako její samozřejmá součást - Zakaria ukazuje, že tomu tak nutně být nemusí - přibývá demokracie, ubývá svobody. Rozhodně doporučuji.


Je to Fitzgerald, což samo osobě značí potenciální dokonalost. Bohužel jsem právě proto měla až přílišná očekávání, která tato sbírka nedokázala naplnit. Ke knize se asi vracet nebudu, i když některé příběhy vůbec nebyly špatné. Jen jsem měla dojem, že kvalitativně má celá kniha sestupnou tendenci. Zároveň jsem si znovu potvrdila, že povídka není mým oblíbeným žánrem.


O trošku slabší než první díl, ale myšlenka v tom stále je a nikam se neztrácí. Chvílemi trošku zdlouhavé, ale stejně jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Za mě spokojenost. Jen doufám, že trojka tomuto příběhu dá důstojný závěr.


Omlouvám se, tentokrát obsahuje SPOILERy.
Je mi to líto, ale zvrhlo se to do typické teen-romance, kdy se na pozadí budoucího světa odehrává osobní drama malé holky, která se nemůže rozhodnout, koho teda vlastně miluje.... A když už to náhodou ví, tak bác... vše je jinak, protože...
Jak už jsem psala u prvního dílu, potenciál tu byl. Pro mě však zoufale nevyužitý. Autorčina koncepce vedlejších postav je zřejmě taková, že každá má jasně daný účel, protože zmiňuje jménem jen ty, kteří a) zemřou, b) zamilují se do Davy, c) někam posunou příběh. Navíc jsou všechny postavy zoufale odhadnutelné od prvního okamžiku, kdy se objeví na scéně. Prostě jsem vypozorovala vzorec, a pak už mne nemohlo nic překvapit. Škoda.
Co se týká Hostitele, se kterým jsou tu Nespoutaní často srovnáváni.... nepřišlo mi to stejné. Jistě, podobnosti tu jsou a dost možná se autorka nechala v detailech inspirovat, ale ta podobnost mě do očí nijak zásadně nebila. Možná proto, že si na Hostitele nenechám sáhnout. Nebo proto, že o tajných bunkrech a životu v nich už jsem četla vícekrát. Podle mě jsou tyto dvě knihy nesrovnatelné.


Nebylo to špatné, svět byl přestavený dobře, hlavní hrdinka také. Nápad byl za mne neotřelý a v rámci možností poměrně originální. Problém jsem měla pouze s celkovou... jednoduchostí příběhu - šlo zde pouze o Davy, vedlejší postavy dostaly zoufale málo prostoru. Plusové body si u mě kniha ovšem získala vsunutými články / rozhovory / nařízeními atd. - i když ani ty nedokázaly Davyin svět rozšířit. Škoda, potenciál v tom byl.


Kdo čeká nějaké převratné informace nebo konkrétní závěr, bude zklamán... Konkrétní příběhy lidí jsou jistě zajímavé, bohužel některé další kapitoly už méně...


Vskutku kombinace Hunger Games, Hry o trůny a dalších profláknutých knih. Příběh ovšem funguje mimořádně dobře. V knize nenajdete jediné hluché místo, vše je ze zpětného pohledu naprosto logické, avšak děj není předvídatelný. Za mě moc pěkná kniha, těším se na další díl!


Předně je třeba říct, že Krásku a zvíře jsem milovala už jako malá holka. Ano, je to naprosto nechutná, přecukrovaná romantická blbost. A já jsem patetická a sentimentální, to se prostě občas stává. Za mě tedy, s přihlédnutím k výše uvedenému, 4*.


Ne, tohle tedy nedávám. Nikdy, nikdy bych nezničila žádnou knihu. Ale tohle je výjimka. Zničte to dřív, než si to nějaký chudák pořídí! Ještě štěstí, že mám krb a budu moci knihu (+druhý díl) obřadně spálit za dlouhých zimních večerů stránku po stránce. Jiný důvod v jejím vlastnění nevidím.