miska98 komentáře u knih

(SPOILER) Celkově poměrně čtivá kniha, což je nepochybně dáno i tím, že není zrovna dlouhá. Problémů v ní však vidím celou řadu.

Co do formy:

Na můj vkus z každé kapitoly této knihy příliš svítilo, že autorkou je žena pokoušející se napsat příběh z pohledu může - ženské uvažování mi k postavě novináře absolutně nesedělo - rozpitvávání vztahů, pitomoučké rozhovory, co by spolu heterosexuální muži /muž s kamarádkou/ ve středním věku nikdy nevedli, atd. Principiálně by mi to nevadilo, kdyby to dávalo v kontextu smysl, takhle to akorát rušilo.

Dále celková koncepce, kdy k hlavnímu (tj. Michalovu) příběhu se dostáváme až v polovině knihy, přičemž tento příběh je i dále silně ředěn vztahovými problémy (v širokém smyslu) hlavního hrdiny. Jako by se autorka nemohla rozhodnout, co má být tím, o čem chce psát. Dozvěděla jsem se tak spoustu informací o novinářově minulém i současném životě včetně jeho studentských let, nepoměrně méně ale pak o Michalovi, o kterém to celé mělo asi primárně být. Což by nevadilo, kdyby novinářův background měl jakýkoliv vliv na zápletku s Michalem - což neměl. Celkově tak bylo cca 75% knihy o vztazích Gia, a jenom 25% o "lásce a zločinu a absolutní spravedlnosti".

Co do obsahu:

Když už jsem u zločinu a absolutní spravedlnosti - tohle je další velký problém knihy. Nějak jsem nepochopila, v čem má být ta kontroverze - jak jako absolutní spravedlnost?Vlastně, obecně jsem nepochopila, co se kniha snažila sdělit. Že Michal seděl za něco, co nespáchal, ale přesto si to vlastně trochu zasloužil? Celé to moc nedává smysl: chlap se chce rozvést se svojí ženou a vzít si milenku (tj. veřejně se přiznat k poměru), na druhou stranu odmítá komukoliv cokoliv říct v momentě, kdy je jeho milenka mrtvá - proč? Protože cítí vinu za to, že ji vysadil nejde u cesty? Vinu za vysazení u cesty TAK VELIKOU, že nechal jejího skutečného vraha uniknout bez potrestání a nechat si napařit 25 let, ale ZÁROVEŇ NE TAK VELIKOU, aby si nechal dát doživotí? Nebo si jenom nechce zničit manželství, když už není proč ho ničit? Jasně, čtvrtstoletí by přece počkala každá. Navíc to jako ta myšlenka ohledně nechání skutečného vraha bez potrestání nikoho (možná včetně autorky) nenapadla? Divné. Celé.

A poslední poznámka k tomu, co mě celou dobu zaráželo, a to jsou reálie. Velká část postav má buď neutrální (tj. ne typicky slovenská) nebo vyloženě cizí jména - Giu svojí pitomou výslovností praští do očí nejvíc. Přesto se francouzskému nabíječi Jany říká Kuba - proč? Nechápu. Jako by se autorka nemohla rozhodnout, jestli chce psát pro slovenské čtenáře nebo si chce nechat otevřená vrátka pro snadný překlad. Totéž s místními názvy, resp. jejich absencí - hlavní město? Krajské město? Proč to není Bratislava nebo Košice? Kvůli překladu a čitelnosti pro zahraniční publikum? Oki, ale proč tam pak rozebírá, že je hlavní postava skoro napůl Maďar? To se vám běžně nestává, pokud zrovna nejste Slovák, takže ta snaha o internacionalizaci vyznívá tak nějak hloupě... Každému dojde, že jde o Slovensko a ježdění do "krajského města" tak akorát ruší plynulost textu.

K právním reáliím se radši vyjadřovat nebudu, pro sebe jsem si to vysvětlila tak, že Slovensko je tak trochu haluz. ‍️

Suma sumárum - přes všechny moje výhrady musím říct, že se to nečetlo úplně špatně. Na další díl ani další knihu této autorky to ale určitě nevidím.

01.01.2023

Na téhle knize vás jako první zaujme jazyk a forma vyprávění. Bohatá slovní zásoba, barvité popisy, odbíhání od dějové linky, které ale neruší celkový dojem (naopak je to součást kouzla). Minimálně první část je až rozkošně poetická - právě tak akorát, aby z toho nebyl kýč. Trochu zvláštní, až možná lehce rušivé, je členění do dloooouhých odstavců, osobně by mi vyhovovalo rozsekání na menší, už jen kvůli orientaci v textu.

Co se děje týká, samotný příběh je součástí něčeho, co si naplno uvědomíte až v poslední (čtvrté) části knihy, ale probublává to pod povrchem celou dobu. Nechci vyloženě spoilerovat, ale po přečtení komentářů mi to nedá, abych alespoň nepodotkla to, co mi po dočtení přišlo zřejmé. To, že je první část psaná z různých úhlů pohledu, má svůj důvod. Vlastně všechno, co v té knize je, je součást brilantního záměru autora. Mohu jen doporučit.

10 01.09.2021

Za mě další kniha ze série, která dokonale zapadá do kontextu zbytku. Samozřejmě, je psána jiným stylem, ale to vlastně každá z Nadací (a ještě výrazněji jsou tyto rozdíly patrné v celém universu)... což je přesně něco, co bych očekávala od popisu událostí celých staletí - vždyť Asimov vlastně psal příběhy lidí z období různých důležitých milníků tisíců let historie jedné galaxie.

1 06.03.2021

Jako kdyby tuto knihu napsal úplně jiný člověk, než který byl autorem Velkého Gatsbyho, ale po jeho vzoru. Přestože lze vidět některé společné znaky (jazyk, některé motivy), to hlavní zde chybí - děj plný podtextu a skrytých významů, který dohromady tvoří epický příběh. Možná je to jen mnou, ale jako milovník Gatsbyho jsem byla opravdu zklamaná... čekala jsem víc.

4 27.12.2020

Asimov v Nadaci předvádí svůj talent vyprávět epickou historii budoucnosti skrz větší množství velkých, důležitých momentů, které posunuly galaxii zase o kousek dál ve vývoji, což ovšem dělá prostřednictvím příběhů zúčastněných můžů, které by samy o sobě tak epické nebyly.

Série o robotech sice časově předchází Nadaci, ale je psaná výrazně jinak. Což ovšem na kvalitě Asimovova vesmíru nijak neubírá.

Samozřejmě některé popsané technologie začínají být lehce úsměvné, především pokud jsou založeny na atomové energii. Ovšem co my víme... Možná to tak jednou bude. Na druhou stranu, Asimov pracuje s malými výkonnými počítači v kapse, hologramy a hi-tech šperky. V podstatě kdyby některé používané technologie nazval jinak, nikdo by dneska nepoznal, kdy bylo toto dílo napsáno.

Příliš mnoho postav svým způsobem z tohoto díla vytváří to, díky čemu se stalo kultem, zároveň ale ztěžuje orientaci, čemuž nepomáhají ani časové skoky. Proto není dobré číst tuto knihu v dlouhém časovém horizontu, lepší je zvládnout ji na jeden nebo dva zátahy.

8 17.02.2020

Stále skvělé pokračování příběhu. Dozvídáme se zde některé další podrobnosti a věci se stávají ještě složitějšími. Jedinou vadu na kráse spatřuji v tom, že protův/Robertův příběh ztratil svoji ambivalentnost... Minimálně já mám totiž jasno v tom, jak to celé bylo. I když mnozí se mnou zajisté nebudou souhlasit.

Poznámka na závěr: napadlo mě, jestli se to celé vlastně nedá vykládat úplně jinou optikou. Třeba jako příběh doktora, který si je svojí pravdou tak moc jistý, že odmítá vidět to, co mu leží přímo před nosem. A to navzdory jasným důkazům. Ačkoliv... i doktor Brewer nakonec vzhlížel ke hvězdám.

2 04.01.2020

Nosná myšlenka těchto dvou knih je jednoduchá: do psychiatrické léčebny je přijat muž, který o sobě tvrdí, že je bytostí z jiné PLANETY. Až potud nejde o nic zvláštního, ovšem prot se kromě tohoto svého bludu neprojevuje jako blázen. Navíc se začínají množit situace, které nejsou nijak jednoduše vysvětlitelné... tedy pokud by jeho příběh byl skutečně jen výplodem choré mysli pozemšťana.

Zkrátka a jednoduše: Gene Brewer napsal úžasné knihy, které vás po celou dobu dokáží udržovat ve schizofrenním stavu ohledně toho, čí příběh vlastně vypráví. Blázna nebo návštěvníka z VESMÍRU? Obě varianty jsou podložené, obě varianty se zdají být teoreticky možné. Záleží jen na vás - chcete-li uvěřit, pak budete do konce života s nadějí vzhlížet ke HVĚZDÁM. Protože co kdyby přece...?

7 01.01.2020

Krásné, depresivní sci-fi o droze, která vás dokáže přenášet v čase, o lásce a nenávisti, politikovi schopném čehokoli, alternativních realitách, a hlavně o jednom doktorovi, který postupně zjišťuje, že svět je složitější, než bychom si vůbec dokázali představit.

P. K. Dick rozhodně není autorem pro každého, a zvlášť není autorem pro ty, kteří jednu knihu čtou měsíc. Děj není závratně složitý, ale je třeba si pamatovat podrobnosti.

5 23.12.2019

Velká škoda, že Asimov se ke hvězdám vypravit nemohl, tahle jeho touha totiž tryská i z knihy, která se tvářila, že je o něčem jiném. Za svoje nestárnoucí dílo by si to bezpochyby zasloužil.

Konec věčnosti (aneb za vším hledej ženu) je geniální, velkolepý příběh. Podobně jako Ani sami bohové však neprávem stojí ve stínu Nadace a Robotů. Věčná škoda.

Tato kniha vypráví o spoustě věcí - o tom, že inteligence neznamená citovou vyzrálost, že naše chování je determinováno minulostí i přes to, že si ji (ne)pamatujeme, že ztráta sebe sama je jednou z nejhorších věcí, co se nám může stát, že mezi námi existují propasti, jež se těžko překonávají, a že všichni jsme především lidé. Hlavně je ale o tom, zda je lepší být idiot nebo génius. Charlie Gordon na tuto otázku odpovídá prostřednictvím deníkových záznamů velice obsáhle, ale zároveň nechává každého, aby si odpověděl sám.

Námět sám o sobě je velice jednoduchý, ač nepochybně originální. To, čím je tato kniha výjimečná, je zpracování. Charlie se vyvíjí před vašima očima a s tím jak roste, řeší i čím dál pokročilejší problémy lidské existence. Naneštěstí, nic netrvá věčně. Ovšem i pak vyvstávají nové otázky.

Růže pro Algernon není ani tak sci-fi, jako jedna velká alegorie, psychologická studie a geniálně vyprávěný příběh. Všem vřele doporučuji k přečtení.

Z nějakého důvodu jsem tuto knihu četla netypicky dlouho - přes půl roku, což se mi obyčejně nestává. Vždy jsem přečetla pár kapitol, pak jsem přečetla jiné knihy a následně se vrátila k této. Nejsem schopná říct, čím to bylo. Příběh jako takový se mi líbil, styl psaní mi přišel až neobyčejně dobrý, postavy různorodé a mimořádně realistické. Zkrátka mi tato kniha něčím hodně připomněla jednu absolutně nesouvisející - Na větrné hůrce, která ve mě vyvolala podobně rozpačité pocity. Rodinné ságy zřejmě nejsou nic pro mne, přesto dokážu ocenit kvalitní literaturu - 4* si bezpochyby zaslouží.

4 01.07.2019

Naprosto se ztotožňuji s názorem většiny komentujících - téhle knize by rozhodně prospělo méně pohledů, méně "hlavních" postav a delší kapitoly. Nevadilo mi to tolik, protože jsem knihu přečetla na třikrát, ale přesto jsem to vnímala jako největší problém téhle jinak uspokojující knihy. Chápu, že záměrem autora bylo podat komplexní obraz, v tomto provedení však k neprospěchu věci.

Na druhou stranu je Blackout výjimečný kvalitou zpracování - musím přiznat, že o výrobě a distribuci elektřiny nevím absolutně nic, kniha mě ale dokázala přesvědčit, že takhle nějak by to skutečně mohlo fungovat - a to mi úplně stačí, víc nežádám.

Původně jsem to zmiňovat nechtěla, protože chyby se zkrátka občas vyskytnou, ale tady už jde prakticky o hrubou nedbalost... Omega by si měla buď zaplatit korektora nebo vyhodit stávajícího, počet překlepů je totiž astronomický.

6 30.05.2019

První díl série, který je napsaný odlišně, než ty předcházející - najednou je cítit, že se něco děje, najednou je něco jinak... začátek toho, co má teprve přijít.

Srdcovka jako žádná jiná.

2 23.01.2019

Z téhle knihy mám silně rozporuplné pocity. Místy výborné, místy logika lehce pokulhává.

"Ale já nechci pohodlí. Chci Boha, chci poezii, chci skutečné nebezpečí, chci svobodu, chci to, co je dobré, a chci hřích."
"Zkrátka," pravil Mustafa Mond, "požadujete právo být nešťastný."
"Tak tedy ano," pravil divoch vzdorně, "požaduji právo být nešťastný."

"Chci se dívat v klidu na moře," pravil. "Při tom zatraceném rámusu z toho člověk nic nemá."
"Ale ta písnička je pěkná. A já se nechci dívat."
"Ale já já chci," trval na svém. "Připadá mi," zaváhal a hledal vhodný výraz, "jako bych byl více sám sebou , víš-li, co mám na mysli. Více svůj, a ne jen součást něčeho jiného. Nikoli jen pouhá buňka sociálního organismu. Nepociťuješ to také, Lenino?"

Huxley dokázal vytvořit celý jiný svět, který stojí na jiných hodnotách než ten náš, a přesto s ním má společného víc, než bychom si přáli. Dokázal sepsat myšlenky, které jsou dnes aktuálnější než kdy dřív. Všechno popisné a filozofické zvládl bravurně. Některé části jsou zajímavé i literárně - jedna z počátečních kapitol, kde se v každém odstavci střídají různé roviny vyprávění, se mi opravdu velice líbila. Přesto mi jedna věc velice vadí - vývoj postav, který je překotný, nelogický, nevysvětlený. Co se stalo s Bernardem? A proč John reagoval tak, jak reagoval? Vysvětlení mě sice napadá, ale mám pocit, že jde o pouhou mojí konstrukci, kterou nic konkrétního nenaznačovalo... škoda, plastičtější postavy by tomuto příběhu daly úplně jiný rozměr.

7 22.01.2019

Znovu a poučeně. Neuvěřitelné, kolik je zde náznaků... právem uctívaný začátek kultovní série.

Příkladná ukázka Asimovova daru vyprávět epický příběh skrz v zásadě banální zápletku. Geniální záležitost.

1 30.12.2018

Geniální ve své jednoduchosti.

6 26.12.2018

Ani sami bohové je úžasnou ukázkou toho, jak by kvalitní žánrová literatura měla vypadat. Kniha je dokonale nadčasová, dechberoucí, vypointovaná a nepředvídatelná. Vřele doporučuji každému, komu je sci-fi alespoň trochu blízké.

Pořád jsem přemýšlela, jak je možné, že někoho, koho povídky absolutně nebaví, přitahuje veškerá Asimovova tvorba jako magnet. Příčina bude nejspíš v tom, že jeho příběhy nejsou jen krátkými povídkami, jsou něčím daleko větším, přesahujícím sama sebe - jsou záznamem, výpovědí svědectvím. Něčím, co sice není pravdou, ale mohlo by jí z fleku být. Asimovovy příběhy jsou jako realita - shluk jednotlivostí, které z širšího pohledu tvoří těžko uchopitelný, komplexní a nečernobílý celek. A přesto se tímto celkem vždy vine něco, co to celé drží pohromadě, například to, že proti hlouposti ani sami bohové nic nezmohou.

7 21.11.2018

Lolita je zřejmě jednou z těch knih, které vás buď učarují a dlouho nepustí ze svých spárů, nebo je bez jakéhokoliv hnutí mysli přečtete, vrátíte do knihovny a nevěnujete jim další myšlenku. Musím přiznat, že ačkoliv chápu nadšení, které panuje ohledně Nabokovova úžasného lyrického, a poněkud náročnějšího stylu psaní, absence jakéhokoliv podstatnějšího děje v celé knize je zde pro mě silně na závadu, takže se řadím spíše ke druhé zmíněné skupině čtenářů.

Pro mě po přečtení této tolikrát vychvalované knihy Humbert Humbert zůstal obyčejným, ač (možná skutečně?) zamilovaným mužem, který by byl v zásadě stejným, i kdyby nebyl pedofilem a Lolitě bylo v době jejich seznámení třeba dvacet. I atributy příběhu by zůstaly totožné - slepá a neopětovaná láska (nebo jen posedlost?) k ženě, která nemá kam jít; žádné výčitky nad tím vším, co bylo spácháno. Nemohu se tedy zbavit dojmu, že jediný důvod pro ono zbožné nazírání na tuto knihu je ten, že příběh, ve kterém se starší muž nešťastně zamiloval do malého děvčátka, budí pochopitelně protichůdné pocity v člověku a kontroverzi z hlediska společnosti... a to mi pro dobrý příběh zkrátka nestačí.

6 20.10.2018