miss_nothing komentáře u knih
Cam si zasloužil v celé sérii i vlastní příběh, tak tady je... Samozřejmě se jedná jen o menší doplnění celé série, která byla dávno ukončena.
Čtivé vysvětlení toho, proč se vlastně člověk (ne)má bát schizofreniků. A co víc, jedinečná možnost pohlížet na svět očima jednoho z nich. Teď začínám pochybovat, který složky mýho života jsou skutečný.
Překvapena délkou hry, ale naplno vtažena do vln romantismu, jsem nakonec přišla na chuť i delším monologům-úvahám.
Autenticita, nostalgie a především důkaz toho, že pokud žijete svým zájmem, tak se může dít cokoliv.
Leonce a Lena má jednoduchou zápletku, malý nádech romantismu. Vojcek je ojedinělou divadelní hrou, jejíž dotek čtenáře navždy poznamená. Navíc se čte velice snadně a přitom je v něm víc, než se dá přečíst.
Pod optimistickou obálkou slova plná teskné melancholie s přítomností tajemné postavy na irských útesech, kterou by mohli závidět i autoři z dob romantismu. Musejí však všichni takoví hrdinové skončit ZkLÁMÁNI city?
O jednom životě, o závislosti, o novinařině... A především: o ošemetném ověřování vzpomínek.
Ač s předvídatelnými závěry, povídky jsou zahaleny do takového poetického krásna, že se smutnější útržky jeví jako samozřejmost a zůstávají pominutelnou šmouhou na jinak dokonalém obraze.
První polovina sice nabádala k pokračování ve čtení, ale teprve ve druhé se každou stranou hromadily jednotlivé nečekanosti dávající až mrazivý smysl, které začaly nutit k okamžitému dočtení celého příběhu.