MissBlack
komentáře u knih

Název knihy znám samozřejmě už roky, stručně obsah také. Ale přečetla jsem ji až teď kvůli povinné četbě. Byla moc hezká, pro mě je to krásný příběh o přátelství.
Mimochodem - pasáž Malého prince s liškou se mi líbila nejvíc, tam byly opravdu skvostné myšlenky!


Autorka má hodně knih, osobně jsem jako malá četla pouze sérii o princezně Mii a po dlouhé době mi mamka koupila tuhle knížku. A překvapila mě. Byla vcelku originální, taková svěží a rychle se četla. Byla jsem nadšená a určitě sáhnu i po pokračování.


Pro mě bomba. Byla to úplně první kniha takového žánru, kterou jsem si přečetla a vlastně úplně náhodou.
Čítávala jsem většinou před spaním a vždycky jsem pak problém měla jít někam z pokoje, mě to vážně děsilo:-D Vůbec nejvíc ten konec, ale beru to jako plus, protože málokterá kniha si takhle dokázala pohrát s mou hlavou, emocemi - už kvůli tomu patří do mých TOP.
Co já vím, možná jsou lepší (a už se těším, až se k nim dostanu), ale u mě to zatím vyhrála tahle.


Máme to v četbě a i přestože všichni ostatní kroutili hlavou, proč si vybírám něco "tak tlustého" (pro ně), nelituju ani trošku. Fakt je, že ze začátku se mi to trošku táhlo, ale pak už to šlo líp a opravdu jsem z ní byla nadšená.


Líbila se mi moc, ale zase mě úplně nenadchla. Pravda je, že žádnou knihu, ve které by hrála roli opakující se ztráta paměti, jsem ještě nečetla, tudíž se to pro mě stalo originálním.
Abych z ní ale byla nadšená, prostě sedla na zadek, tak by musela mít asi o něco akčnější, dramatičtější zakončení, které by si hrálo s mojí psychikou a emocemi. Zkrátka trošku větší grády aby to mělo.


Ne, ono to fakt není špatná kniha, špatné myšlenky, naopak. Špatná je jen její forma. Vleje vám to (nebo alespoň mě) jakousi pozitivní energii do žil už po dvou třech stránkách, to je dobře. Ale když už jste na straně 150, najednou už nevíte, co s takovou dávkou dělat a začne se vám to zajídat, případně máte pocit, že bouchnete.
Podle mě by si každý v knize měl najít tu "svou" kapitolku a rozhodně to nečíst (i když to zní divně) na jeden zátah. Doporučila bych spíše intervaly a během toho si vyzkoušet zda to opravdu funguje či ne.
Já jsem to zkoušela, někdy to vyšlo, jindy ne, ale to proto, že jsem se nedovedla úplně zbavit pochybností. Neskončila jsem u Tajemství, taková témata mě baví a opravdu existuje mnoho knih, které jsou kvalitněji napsané a rozebrané. Přesto za myšlenky, ne formu dávám 4 hvězdičky.


Bavila jsem od začátku do konce, zjistila jsem pár zajímavých věci. A vlastně, ono to s těmi muži opravdu není zas tak složité :) Jak už je napsáno v komentáři od Ilalaolala, kapitola o trofeji a kořisti perfektní.


Vishouse jsem si dost oblíbila. Myslím, že po přečtení knihy sesadil z první příčny Zsadista. Ta kniha byla opravdu zajímavá, vztah Vishouse k Butchovi byl opravdu kořením. Zase jeden o kapku povedenější díl.


Netuším proč, ale pro mě zatím nejslabší díl, Butche prostě moc ráda nemám. Ta kniha byla napsaná výborně, jako všechny ostatní, ale 3 hvězdičky dávám kvůli Butchovi, prostě ho nemám moc ráda.


Zsadist je jedním z mých NEJ bratrů a kniha mě nezklamala. Rovněž mě potěšilo, že jsem se dozvěděla víc o tom, co se Zsadistovi vlastně stalo, část knihy patřila i Phurymu a po tom všem, co jsem se o něm dočetla, u mě jako postava, zase stoupl.


Rhage je skvělá postava, bavící, přitažlivá, prostě Hollywood. Mary se mi taky líbila, jak svérázná byla, ale stejně jsem se nemohla zbavit pocitu, že Wrath s Beth byli lepší. Zkrátka se mi o něco víc vryli pod kůži.


První díl byl úžasný. U spousty sérií mi první díly přijdou nejlepší. Ovšem tahle série je parádní celá, některé díly jsou slabší, jiné lepší, ale to bude možná taky hlavními postavami, o kterých kniha zrovna je a o tom, jak je která pro nás zajímavá.
Ale Bratrstvo mám opravdu ze všech (prozatím) knih o upírech, které jsem četla, nejraději.


Příjemná, odpočinková, přesto se mi první díl líbil o trochu víc, ale to kvůli Kate, mám ji radši.


Souhlasím s prvním komentářem. Je to pohodová kniha, ideální na dovolenou, pobaví, byla jsem spokojená.
