MiTro
komentáře u knih

Smekám nad autorým uměním napsat na 400 stran něco, co mohl v pohodě vměstnat do 50-ti stran. Spousta slovní vaty, autor se pravděpodobně řídí filozofií "čím víc, tím líp".


Totální pohlazení po duši. Ticho se stává jednou z nejluxusnějších komodit. Na druhou stranu většina lidí se ticha bojí a vyhýbají se mu. Ticho vyvolává otázky, vyplavuje na povrch nepříjemné věci a otázky, které odmítáme a nechceme řešit. Ke knize se opakovaně vracím a pokaždé v ní najdu další skrytou perlu.


Knihu předně doporučuji všem, co mají válečně choutky, idealizují si válku a patří do kategorie "válečných hrdinů od klávesnice". Ať už si přečtete "Stalingrad - Peklo na Volze" od Guido Knoppa nebo právě tuto knihu z dob Napoleonských válek, všude se prolínají tytéž motivy a otázky: proč tu vlastně jsme? Za co bojujeme? Čemu jste to podlehli? Co se z nás stalo? Jsme to ještě vůbec my? Podobné knihy by měly být povinnou četbou na druhém stupni základních škol a na gymnáziích. Věřím, že by byl náš svět o kousek mírumilovnějším.


Jestli je u nás někdo totálně posedlý tím, co dělá a čím žije, tak je to Broňa a jeho angličtina. Díky této knize (a dalším od tohoto autora) jsem se v padesáti letech naučil anglicky. Opravdu vřele doporučuji, je to úplně jiný zážitek a cesta než biflování v jazykových školách.


Kniha vlastně nepřináší nic závratně překvapivého - můžete si najít nové přátele, novou práci, nového partnera/partnerku, nový životní cíl nebo poslání, ale už nikdy nenaleznete jednou odžitý (nebo promarněný) čas. A o tom vlastně celá kniha je o nakládání s tím nejcennějším, co si nedokáže koupit ani ten nejbohatší člověk na světě.


Náročná kniha od jednoho z nejlepších porfolio manažerů investičních fondů v ČR. Určitě není vhodná pro někoho, kdo s investicemi začíná a kdo není zběhlý v odborných termínech. Pokud investicemi žijete a hluboce se o ně zajímáte, bude to Váš šálek (velmi chutného) čaje.


Svého času se mi podařilo sehnat vydání z r. 1969 ve špičkovém stavu a musím potvrdit předchozí komentáře. Kdybych si měl vzít na pustý ostrov jen jednu jedinou kuchařku (tedy knihu, nikoliv ženu :), byla by to bez jakéhokoliv přemýšlení právě tato. Vařily podle ní naše babičky a maminky a je to esence toho nejlepšího, jak receptů, tak postupů a návodů, jak na to. Jedním slovem KLENOT.