MMacicekk komentáře u knih
Autor vás vtáhne do děje od první stránky. Budete chtít vědět, co zlého se skrývá v blízkosti nádrže Shadow Sands, a i když se vám bude zdát zápletka v závěru trochu průhledná, nic to nemění na čtivosti a celkovém stylu psaní autora, díky němuž si získal přízeň svých čtenářů.
Škoda jen, že knížka byla celkem krátká, dala bych si klidně o sto či dvě stě stran více. Potěšil mě závěr a poslední věta, díky které se už nemůžu dočkat dalších dílů a jsem ráda, že se Kate s Tristanem k tomuto rozhodnutí dopracovala.
I když v tomto thrilleru řádí smrtící chřipka se smrtností až šedesát procent, nic to nemění na tom, jak autor dokázal velmi věrně vylíčit možný stav. Všudypřítomné roušky, ochranné rukavice či odstupy zná teď jistě každý z nás. Přesně do tohoto světa autor zasadil svůj detektivní příběh, který bude ozvláštněn právě probíhající pandemií, ale také tím, že se odehraje prakticky během jednoho dne. Autor se v této knize s ničím a s nikým nemazlí – není se však čemu divit. Tísnivá a vypjatá atmosféra tryská snad z každé stránky. Zajímavé jsou rovněž postavy, bohužel některých se nicméně dotklo obvyklé klišé. Přesto dle mého názoru příběh jako celek funguje výborně a jedinou vadou na kráse je nerealistický závěr, který působí přehnaně a je jak vystřižen ze zahraničních akčních filmů. Pokud autorovi odpustíte pár klišé, užijete si příběh, který je předobrazem aktuální situace, jen v mnohem horším měřítku. Jestliže současný stav neprožíváte příliš dobře, této knize se raději vyhněte.
Při čtení budete mít určité představy, co se v knize vlastně odehrává, jaký děj bude asi následovat, a budete číst se zatajeným dechem. Tato kniha, resp. její děj se může tvářit všelijak. Nic, opravdu nic zde není takové, jaké se může zdát. Mysteriózní horor s nádechem tajemna a velmi tíživou atmosférou se změní v detektivku, detektivka se promění v pořádné psycho, aby vám nakonec vyplivla závěr, o jakém se vám nesnilo. A nejde tu jen o míchání mezi žánry. Děj se čtyřikrát zvrátí a vy si stále nebudete jisti, jestli se jedná o konečnou verzi. Garantuji vám, že takové zvraty, jaké se v této knize odehrají, jste ještě v žádné jiné knize nečetli. Doporučuji!
Jednoznačně nejlepší autorčina kniha! S tolika tajemstvími a lžemi jsem v knize už dlouho nesetkala. Připravte se na napínavý thriller odehrávajícím se v uzavřené sousedské komunitě na jednom newyorském předměstí, kde si každý vidí do talíře a o druhém něco ví. Sám však taky toho spoustu tají. Jeden z nás je čtivý příběh plný napětí, který si po celou dobu dokáže udržet vaši pozornost. Tip na vraha budete měnit snad s každou kapitolou a s každou přibývající stránkou. Tempo knihy je opravdu vražedné a nenechá vás ani na okamžik vydechnout, a to až do strhujícího finále, které vám vyrazí dech.
Autor má můj obdiv za originalitu a neotřelost, ale především za to, že se jedná o jeho prvotinu! Neskutečné. Věřím, že mu kniha dala velmi zabrat a já se klaním tomu, že napsal příběh, který má hlavu i patu a nemá téměř hluchá místa, ač čtenář může mít pocit, že se některé situace opakují několikrát (stejné situace jsou však viděny vždy z pohledu jiné osoby).
Mnoho situací vás překvapí, ohromí, nadchne, ale i šokuje a vyděsí. Knize nechybí vtip, napětí, akce, ale především skvělé rozuzlení, které nebudete ani v nejmenším čekat.
Z pohledu mě samotné se jedná o bezkonkurenčně nejlepší a neoriginálnější knihu, kterou jsem v roce 2019 četla. Doufám, že se od autora dočkáme dalších podobných příběhů.
Knihu vřele doporučuji všem čtenářům, kteří by si rádi přečetli něco neuvěřitelného v tom nejlepším možném slova smyslu.
Skvělá kniha, která vás už od prvních stránek vtáhne a nepustí do poslední stránky. DNA byla skvělá, ale že ji Černá díra na plné čáře předčí? Stalo se. Autorka to se čtenáři umí. Atmosféra mrazivého Islandu je skvěle vykreslená už od prologu, který byl až strach nahánějící. Téma bylo smutné, nejhorší pro mě bylo pomyšlení na to, že se to děje pořád. Závěr byl excelentní a epilog? Po jeho přečtení se mi až zastavil dech. Brilantní kniha! Oblíbila jsem si i ústřední dvojici Huldara a Freyju a jsem moc zvědavá, co přinese závěrečný díl.
Skvělý psychothriller, dostatečně zvrácený na jednu stranu, ale ohromující na stranu druhou. Autorka píše velmi čtivě, Milly a její příběh vás doslova přikovají do křesla a knihu nepustíte z ruky do té doby, než ji budete mít celou přečtenou. Po přečtení poslední stránky budete zírat s otevřenou pusou dokořán a vstřebávat poslední slova. I přesto, že kniha je mnohdy předvídatelná právě těsně před odkrytím karet, užijete si ji a budete doufat, že vše je jen fikce a že autorka nečerpala ze skutečných událostí. (M)Učenice je totiž skutečně odstrašující příběh, na který jen tak nezapomenete a vryje se vám hluboko do kůže.
Autor má svůj specifický styl, děj svižně plyne s určitou přímočarostí a nezaobírá se zbytečnou omáčkou okolo. Vyvaruje se překombinovanosti zápletky a její zbytečné komplikovanosti. Bohužel tentokrát autor sklouzl k velké předvídatelnosti, která čtenáře ochudila o moment překvapení. Od poloviny je víceméně jasné, kudy se příběh bude ubírat a další strany to jen potvrzují.
I přesto si autor pořád drží svou úroveň a styl a budu se těšit na jeho další případy s Kate a Tristanem.
Tak mám také přečteno a musím říct, že mě to bavilo. Jasně, není to žádná složitá literatura, ale jako detektivka u mě obstála. V komentářích čtu, že dcery šéfinspektora Ketta byly otravné, ale já mám opačný názor. Bylo to osvěžující a takové ze života. Vtipné scény (a že jich bylo - a nejen s dětmi) vyvažovaly ty vážné a dohromady to fungovalo skvěle. Zápletka byla promyšlená a konec mě překvapil. Dočkáte se i napínavých a nervydrásajících scén a dokonce si autor připravil jednou zápletkou půdu pro další díly. Těším se a rozhodně si je nenechám ujít.
I když se nejedná o horor, nýbrž o duchařskou detektivku, byla jsem velmi spokojená. Je pravda, že začátek byl trochu rozvleklý a četli jste s pocitem, že se nic moc významného neděje, nenechte se však odradit. Příběhem vás provede sympatická hrdinka, která má smysl pro logické uvažování, postupně budete spolu s ní odkrývat tajemství jednoho sídla a jeho obyvatel, současných, ale i minulých. Duchové chtějí za každou cenu odhalit pravdu a vydat svá tajemství a jen tak se nevzdají. Ztraceni jsou autorčina prvotina a hned taková bomba. Pokud hledáte duchařinu s propracovaným dějem, logicky smýšlejícími postavami, navíc zasazenou do atraktivního prostředí 1. světové války a nevadí vám lehká romantická linka, směle do této knihy. Nebudete zklamáni.
Knížka čekala na přečtení celkem dlouho, což byla možná škoda. Líbilo se mi místo i doba, kde se děj odehrával a stejně tak mě fascinoval Tizianův obraz i části o umění. Příběh se četl dobře, svižně odsýpal a ani konec, který si každý může vyložit jinak, mě nezklamal. Fanoušci tohoto žánru by mohli být spokojení.
Už od prvních stránek jsme vrženi rovnýma nohama do případu, což musím na autorce opět ocenit. Musím jí však vytknout velké množství postav, ke kterým nejen, že jste si nedokázali vytvořit jakýkoliv bližší vztah, ale později vám dělalo problém si je byť jenom zařadit. S každou další stranou se objevila nová postava na úkor jiné, která zemřela. Více mrtvých se objevilo snad už jen v Midsommeru. Děj se více a více zamotával a stával se nepřehledným. S odkrýváním zápletky se příběh stával méně realistický, až převládla překombinovanost, která celkový příběh srazila o stupeň níže.
Autor napsal další skvělý psychologický thriller s ponurou atmosférou, kterou úžasně dokresluje místo, kde se děj odehrává. Tím jsou vřesoviště v Dartmooru, hluboké a krásné, ale ležící daleko od civilizace. Panuje zde nelítostná zima, která vás jen ubezpečí v tom, jak těžký je zde život. A nesmím zapomenout na nepropustnou mlhu, díky které nevíte, jestli vás šálí zrak nebo jen mlha sama. Myslím si, že jen samotné zasazení děje na toto místo, bylo skvělým tahem. Zápletka sem zapadá, je dobře promyšlená a hlavně nechává čtenáře na pochybách. Proč se Kath neměla vrátit mezi živé? Než jsem zemřela je výborné čtivo na ponuré zimní večery, které vás uhrane svou tajuplnou mystikou a tajemstvím a k jeho odhalení budete muset sáhnout do hluboké minulosti, kterou je potřeba odkrýt. Atmosféra je tísnivá, místy až hororová a dodává příběhu ten správný šmrnc. Konečné odhalení je překvapivé a nečekané. Doporučuji.
Zápletka byla skvěle vymyšlená i zpracovaná, sice mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale pak jsem se nemohla od příběhu odtrhnout. Rozuzlení bylo překvapivé, ale konec mě mírně zklamal. Konečná scéna byla přehnaná až nereálná a domnělý happyend tomu také moc nepomohl. Psychothrillerem Stíny nad zálivem nasadila autorka laťku velmi vysoko a touto knihou se jí bohužel překonat nepodařila. I nadále zůstává autorka mou oblíbenkyní a na každý další její nový román se budu těšit a nenechám si ho ujít.
Přiznám se, že se mi dlouho nestalo, aby mě autorka takhle vodila za nos. Vše jsem jí „sežrala“ i s navijákem. Zápletka je tak neprůhledná, že ji odhalíte až na samém konci a věřte, že vám zůstane pusa dokořán. Svůj podíl na tom měla i chytře napsaná anotace. Celou četbu mi v hlavě vířily různé teorie, co by za Tomovým chováním mohlo být. Proč se najednou z hodného chlapce stane „chodící mrtvola“ s občasnými agresivními výpady? Čím více se blížíte závěru, tím více fandíte Lizzy, aby se nenechala jen tak odbýt. Stejně tak držíte pěsti Kate, která má ta správná vodítka, jen si je neumí poskládat dohromady. Pak přijde šok. Doslova. Při odhalení mnou projely doslova všechny nastřádané emoce, které jsem konečně mohla vypustit, ale nakonec úplně z jiného důvodu.
Tento příběh se četl velmi rychle a dobře. Dvě střídající se dějové linky vás pohánějí neustále vpřed a vy stále chcete vědět víc. Světlo spatřují tajemství, která jsou vždy o kousek blíž pachatelovi, ale zároveň zpochybňují váš osobní tip na pachatele, kterého jste nuceni neustále měnit. Ničím ani nikým si nemůžete být jisti, a to až do samého závěru, který pomalu odkrývá hrůzná tajemství.
Prostřední část příběhu může ztratit trochu na čtivosti, tempo se trochu zpomalí, ale vše vám vynahradí konec, který gradoval šíleným tempem. Napětím nebudete ani dýchat a nepřestanete číst až do velkého finále, které vám možná vyrazí dech.
Mám však dvě drobné výtky. V prvním případě se jedná o trochu nereálnou scénu v závěru, jejíž provedení si ve skutečnosti neumím představit. Tou druhou je epilog, který se hodí spíše do románů pro ženy a ne do mrazivého thrilleru. Působil nejen jako pěst na oko, ale vyzněl i dost lacině. Konečné hodnocení jsem tak nucena snížit.
Autorka opět stvořila napínavý, šokujícími zvraty nabitý příběh, který má neuvěřitelně rychlé tempo. Zápletka je velmi dobře vystavěna a vede ke strhujícímu závěru, který bude pro mnohé čtenáře velkým překvapením. K tomu nemám co bych vytkla. Bohužel mě trochu unavuje Katina záliba v alkoholu, která dle mého narušuje i její pracovní výkon. Chápu, že se potřebuje s hrůzami, které v práci vídá, nějak vyrovnat, ale čeho je moc, toho je příliš. Snad se v dalších dílech trochu umírní. Doporučuji.
Skvělý detektivní thriller z policejního prostředí. Od knihy a celého příběhu jsem měla velká očekávání a s potěšením mohu oznámit, že se naplnila. Jedná se o strhující thriller, který mě vtáhl hned od prvních stránek a už nepustil. Autorka píše velmi čtivě, do příběhu se ponoříte a nevnímáte okolí, jen hltáte stránku za stránkou. Nevěřila jsem, že mě knížka tak chytne, ale opak se stal pravdou. Příběh nemá žádná hluchá místa, takže ani na okamžik nepocítíte byť jen náznak nudy. Naopak. Napětí stoupá každou přečtenou kapitolou a vy jen s trnete, co přinesou další stránky. Nechybí hodně zvratů, které zamíchají s dějem a vy budete podezírat každého ze spáchání oněch brutálních vražd.
Skvělý psychothriller se skvělou psychopatkou v hlavní roli. Mnohdy vám zůstane rozum stát nad tím, čeho jsou lidé schopni, aby dosáhli svého. A ten konec! Doslova šokující. Na knihu jsem nemohla přestat myslet ani druhý den po dočtení, což se mi nestává zase tak často. Rozhodně doporučuji.
Čeká vás příběh plný tajemství, děsivých skutečností, odhalování pravdy a nejedné tragédie. Trhlina je mysteriózní thriller s prvky hororu, který vás bude strašit i ve snech. Pokud jste nikdy neslyšeli o Tríbečské záhadě, tato kniha vám ji odhalí dopodrobna a ze všech možných stran. Mě samotnou překvapilo, že tajuplné mizení lidí probíhá celkem nedaleko, u našich slovenských sousedů. Čtení Trhliny bylo mrazivé, na knížku jsem za tmy vůbec nesáhla a četla ji jen za denního světla. Často jsem slyšela tlukot vlastního srdce, ale přesto jsem na knížku myslela, kudy jsem chodila. Byla pro mě jakýmsi magnetem, stejně tak, jak pro Igora zamčený trezor.