ModráLaboratoř komentáře u knih

Zelený ostrov je kouzelný sám o sobě a o magii se tam zakopává na každém rohu. Je všudypřítomná, hmatatelná a voní jako první jarní déšť. A zcela přirozenou a nezpochybnitelnou věcí je, že dýcháte stejný vzduch jako elfové, leprikóni a víly věštící smrt. Klidné zelené kopečky a nekonečné louky plné ovcí by mohly vyprávět příběhy, které tisíce let nikdo neslyšel. Kočičí zaklínání je plné příběhů barvy smaragdu, kouzel, zaklínadel a především úlomků, které jako celek tvořily Irsko až do současnosti. Kniha je opravdu skvost, člověk by si s chutí dal Guinnesse a v zašlé hospodě poslouchal mýty celé věky.

9 20.03.2017

Někdo příběhy vymýšlí, někdo příběhy vypráví a někdo na ně nevěří...

Daniel Wallace vsadil veškerý svůj um brilantního vypravěče na jednu postavu a jeden příběh, který je vším možným, jen ne obyčejným. Vtisknul svým vlastním způsobem příběhu punc originality a nádech lehké magičnosti, která je však čtenářovo vlastním dovětkem a v ději samotném o ní nepadne jediné slůvko. Do pavučiny života své hlavní postavy Wallace sesbíral ty nejkurioznější příběhy, aby jimi zakryl šedou realitu a jako mouchu chycenou na lepkavém vlákně pavoučí pasti příběhy zaobalil do ještě podivnějších báchorek. Druhotná dějová linka, rozhovor mezi umírajícím otcem a rozhněvaným synem, je pouhou kapkou emocí, která v kolotoči fantazie a příběhů představuje jen nepatrný element.

Nikdo, nikdo, nikdo neumí vykreslit svět v tak pochmurných barvách jako Thomas Hardy. Syrovost v jeho románech je víc než hmatatelná. Co nejopatrněji ji klade do každého slova i srdcí svých postav. Těm dává povahové rysy nevalného charakteru i nejnuznější společenské postavení a jen málokdy jim připraví životní cestu, ze které nevyjdou emočně pokřivení. Ani tentokrát nezůstává v pesimistickém smýšlení pozadu, větší důraz klade na spojení člověka s přírodou. Typicky hardyovská Marty Southová je důkazem toho, jak autor umí precizně pracovat s psychologickým pozadím příběhu.

Hardy je má srdeční záležitost a jeho romány skýtají neocenitelný literární zážitek. Píše hutně a složitě a po dočtení vždycky nevím, co si počít se svým životem. Lesáci jsou neprávem polozapomenuti, ale o to víc se tetelím blahem. Tohle je jednoduše skvost.

8 13.10.2019

Velmi čtivý a v poklidu ubíhající životopis jedné z nejslavnějších spisovatelek, kterým víc než cokoliv jiného rezonuje hledání skutečného domova. Cesta životem Jane Austen je, stejně jako u jejích literárních hrdinek, ovlivněna nejistým společenským postavením, rodinou i vrtochy bohatých příbuzných. Velice se mi líbilo rozdělení kapitol podle místa, kde zrovna pobývala a do jaké míry byl tím ovlivněn její život i literární tvorba. Ne vždy bylo čtení jednoduché, někdy zahlcené přemírou detailů, jindy, když neexistují historické podklady, doplněné jen autorčiným vlastním názorem. Ale od úmorného stěhování na steventonskou faru až po chmurné poslední dny v College Street je to vážně, vážně, vážně skvělá kniha a jeden z nejlepších životopisů.

Lucy Worsley je zárukou kvality. Zakládá si na precizním výzkumu, a tak je kniha plná zajímavých podrobností. Je to vstupenka, jak se zcela ponořit do časů regentské Anglie, naplno si vychutnat plesy i ohromná a bohatá panství, nebo ohrnovat nos nad malými, tmavými a až po strop vlhkými byty v Bathu. K dokonalému požitku doporučuji i dokument Jane Austen za zavřenými dveřmi, též od Lucy Worsley, nebo útlou knížečku Chawtonské dopisy.

6 01.08.2023

Tohle bylo krásné. Snové a jemné a poetické.

Jako najít mezi stránkami knihy vylisovanou květinu, zapomenutou, křehkou, tichou. Nemohu příběhu vytknout mnohokrát zmiňovanou rozvleklost. Jednak vytváří atypický aspekt, díky němuž je kniha jedinečná, jednak je právě ta "uloudanost" pro mě symbolem viktoriánské éry. Doba sešněrovaná přísnými společenskými pravidly, přesto pulzující životem, radostí a touhou. Několikrát jsem se vracela ke korespondenci mezi Christabel a Randolphem, znovu a znovu pročítala pasáže s poezií, hledala slova mistrně zahalená do metafor i slova lásky ukrytá za všednost.

Odměnou za náročnou četbu mi byl pocit, že v rukách doopravdy třímám starý, ohmataný deník se zapitým letitým rukopisem a spoustou inkoustových kaněk. Že z něj stírám prach, černý, hustý, přilnavý viktoriánský prach s příměsí kouře a popílku, který se na něm usadil ještě před přijetím zákonů o čistotě ovzduší. Skutečný literární zážitek.

6 19.04.2022

Mořská panna a paní Hancocková je pro mě velké překvapení. Magický realismus v nejčistší podobě v kombinaci se sociálním románem ze sklonku 18. století. Autorčin styl vyprávění je uhlazený a elegantní, připadáte si jako v románech Jane Austen, akorát tady se pohybujete v exkluzivních londýnských bordelech. Georgiánská éra, do které autorka příběh zasadila, je plná mušelínových šatů, krajek, napudrovaných paruk, plesů a vykřičených domů. Bájná mořská panna je sice ústředním motivem, ale v příběhu se objevuje jen okrajově. Větší prostor dostává příběh obchodníka pana Hancocka a prostitutky Angeliky. Krásné, barvité, dýchající životem. Nádhera!

6 04.12.2019

Moc milé a pohodové čtení, které se drží hřejivé a laskavé atmosféry tak typické pro knihy Jamese Herriota. Už na prvních stránkách jsem se vrátila zpět na zelená yorkshirská políčka a procházela se vzpomínkami na Jamese, Siegfrieda nebo paní Pumphreyovou a Tricki-Woo. A poznat je i jako skutečné postavy bylo úžasné. Mnohdy bylo vyprávění veselé a úsměvné, jindy zase smutné, ale ani jednou neztratilo na srdečnosti.

5 20.07.2023

Laskavé povídání o muži, který i v dobách největší slávy sám o sobě říkal, že je jen 'obyčejný malý venkovský veterinář'. Přesto na sklonku života získala mnohá uznání. Nejen jako spisovatel, ale i jako veterinář, který se o velké i malé pacienty obětavě staral desítky let.

Dlouhá cesta Alfa Wighta k Jamesi Herriotovi je líčením plným humoru, životních vzestupů i pádů, rozmanitých lidských povah a především nekonečného optimismu. Skýtá mnoho střípků a zajímavostí o prolínání reálných postav a příběhů s knihami. A to celé dýchá dávno zapomenutým životním stylem, který se dochoval už jen na stránkách Herriotovo knih a který máme všichni tak rádi.

3 13.07.2024

Jednohubka s nádhernými ilustracemi, ze kterých sálá teplo i pocit domova. Už po prvních větách mě to vtáhlo zpátky do dob, kdy jsem čekala na soví poštu s dopisem z Bradavic, kdy jsem četla do noci a říkala si 'ještě jednu kapitolu', kdy jsem ze všeho nejvíc chtěla navštívit vánoční Prasinky a v Medovém ráji koupit všechny čokoládové žabky.

Po přečtení se opět trochu toho dlouho zapomenutého kouzla přelilo i do mého současného šedivého a upršeného světa.

2 02.11.2024