mone komentáře u knih
První polovina knihy mě upřímně moc nebavila, druhá půlka byla výrazně lepší. Oceňuji, že mě autorka dokázala hned několikrát překvapit, a smekám klobouk předtím, že dokázala vymyslet takovou zápletku. Jsem ráda, že jsem to četla.
Možná to bude znít legračně, ale rozhodla jsem se v rámci určité duševní hygieny přečíst pár knížek na téma životní filozofie, leadership, motivace, úspěch, osobní rozvoj, sebedůvěra a tak. Jedna z pro mě nejtěžších věcí, s nimiž jsem dlouhodobě konfrontovaná, a zároveň můj největší strach, panická hrůza, husí kůže a já nevím všechno, je to, že se stanu součástí šedivýho korporátního davu a že přestanu být já, protože vás ti lidi, s nimiž mnohdy ani nesouhlasíte a nevážíte si jich, zválcujou. Že budete jako oni, takže nic, co si myslí, že je něco, protože je součástí výzev a cílů. Pokrytectví na cestě za prémií.
Tahle knížka mě nastartovala a vrátila mi chuť znovu dělat věci na víc než sto procent, a co především, lidem, nad kterými jsem dávno zlomila hůl, dát druhou šanci. Stoprocentně se k ní ještě v budoucnu několikrát vrátím. Po věcné stránce k ní mám dvě výhrady: 1) nelíbí se mi obálka a osobně bych název knihy určitě takto otrocky nepřekládala z angličtiny 1:1... za mě by se to mělo jmenovat spíš: Vůdce, který nepotřeboval žádnou funkci - lépe by to korespondovalo s obsahem knihy... to, proč jsou slova "vůdce" a "který" na obálce každé na vlastním řádku, moc nechápu, celkově to na mě působí, jako že se grafikovi moc nechtělo, škoda 2) fakt, že jedna ze dvou hlavních postav skončí tak, jak skončí, knihu trošku degraduje, protože ji staví na úroveň podbízivých barevných knih Paula Coelha.
Jinak ale nad očekávání dobré a doporučuju!
Nebylo to vůbec zlý. Taková ta knížka na dvě odpoledne u vody...
Škoda, že má člověk velmi brzo jasno, kdo je vrah. Je jasné, že to musí být některá "propracovaná" a "prokreslená" postava, ideálně ta, do které byste to -žeano- nejmíň řekli. Těžko to bude některá z holek, o nichž se v knize hovoří jen okrajově. Jinak super práce, za mě to splnilo všechno, co jsem od knižního thrilleru jako čtenářka očekávala.
Téma jako hodně nepovedená Rosamunda Pilcher, ale těžko to mít autorce – vzhledem k jejímu věku – za zlé. Tohle je povídka, která se píše pro rodiče, kamarády, známé… ale nevydává se, protože za deset let na ni Tereza Čierníková určitě nebude pyšná.
Martina na Lomu intenzivně pracovala několik let, šlo o každý verš, o každé jedno slovo... proto je výsledek takový, jaký je. Slovenština, která je krásná sama o sobě, je ve spojení s Lomem ještě o něco krásnější (klišé v komentáři, protože ve sbírce na něj nenarazíte). Jednoznačně všechny palce nahoru!