Nell.Montenegro
komentáře u knih

Hodnocení: 10 z 5
Na autorčin první díl Pozdravy záhrobí jsem již chválu pěla a u druhého dílu Ozvěny záhrobí tomu také jinak nebude. Nestává se to často, druhé díly často bývají slabší, ovšem u Veroniky Fiedlerové se ničeho takového rozhodně bát nemusíte. Ba právě naopak – všechno je kupodivu ještě lepší! Opět – v rámci spokojeného čtenářského uslintnutí – nemůžu nezmínit: propracovaný, čtivý text, skvělé (opravdu skvělé!!!) dialogy, mrazivé pasáže i silná místa odkrývající Benediktovu minulost. Ke známým postavám z předešlého dílu přibydou další a příběh tak obohatí o ještě víc srandy, ale také o notnou dávku napětí a akce. No… Co říct ještě k tomu všemu? Už jsem to četla třikrát a přečtu si to zase. Kdybych mohla, dám deset hvězd z pěti. Díky, Verčo, perfektní prácička. Víc takových knih!


Pokukujete-li po nějakém hororu, vřele doporučuji Blackwellovy Ukradené jazyky. Nejedná se o žádnou úchylárnu, bezduchou vyvražďovačku (krve je tam vskutku pomálu), a dokonce se v knize nezpracovává ani žádná surová sado-maso tematika, za což dávám všechny palce nahoru.
Kniha naopak zpracovává témata poruch spánku, nočních můr a indiánského folkloru. Jde o klasický strašidelný příběh, citlivý paranormální horor, u něhož mě velmi příjemně mrazilo až do samotného konce. Pro někoho možná trochu klišé, ale jestliže se chcete dětsky bát, není nutné být za každou cenu originální.
Felix Blackwell umí!
„Řekl bych, že když dostatečně dlouho hovoříte do prázdnoty, někdo nevyhnutelně začne poslouchat.“
(A pokud je vám indiánský folklor blízký, přidávám tip na Crotu od Owla Goingbacka.)
