NGC6715 komentáře u knih
Navzdory obrázku na obálce nejde jen o podporu afrických zemí. Problém s dluhy měli a mají i mnohé vyspělé Evropské státy. Dluhy Německa také sehrály svoji roli při vzniku druhé světové války. Stejně, jako mají možnost řízeného bankrotu, omezeného ručení a ochrany před věřiteli podnikatelé (ačkoliv údajně podnikají na vlastní odpovědnost), mají ji mít i státy. Obzvlášť když lidé mnohdy nevědí, co jeho zástupci činí.
„Kdyby existovalo mezinárodní insolvenční řízení, které by mohlo problém předluženosti vyřešit, pak by to byl přesvědčivý signál odpovědného utváření globalizace.“
Kniha ukazuje dohody a diskuse velkých politiků a odborníků, které lze všechny vystihnout stejně: „Bohužel, jak vyplývá z podrobné kritiky řady občanských organizací, naděje a očekávání vkládané do této konference byly z velké části promarněny.“ Tedy jinak řečeno, všichni ví, co se má udělat, nikdo neví jak, a proto nebudeme nic dělat, ale musí to vypadat, že něco děláme, nebo alespoň musíme dělat něco, co nefunguje. U každého návrhu však velmi přesně víme, proč nejde uskutečnit – uskutečnění totiž odporuje kapitalismu.
odkaz na knihu:
http://www.skolaalternativ.cz/wp-content/uploads/2015/11/0220_EA_PSA_brozura_TTIP_Hilary_160x220.pdf
O smlouvě TTIP se už naštěstí příliš nemluví. Je ale ukázkou toho, jak trh může omezit demokracii a jak jsou někteří lidé schopní tato omezení nadále zvětšovat. Něco podobného se ještě vrátí. Kniha však mohla být napsána mnohem tvrději i logičtěji.
Kniha se zabývá využitím participativních rozpočtů v minulosti a ukazuje jejich příklady. Teorie není úplně dobře propracovaná.
Studie obsahující spoustu statistik, občas ukazující nějaké nesystémové řešení. Zabývá se chudobou ve třetích zemích, emancipací žen, problémy menšin. Je to zajímavé, ale praktické řešení se nenabízí.
Odpůrce nepodmíněného příjmu to nepřesvědčí. Nicméně i kdyby nepodmíněný příjem z určitých důvodů nefungoval, jeho řešení mnoha dalších problémů může být inspirací. Minimálně si při čtení uvědomíte, kde také jsou v kapitalismu další problémy.
Spíše delší článek než kniha - 16 stran. I tak to bylo celkem zajímavé.
"Na konci 90. let se Česká republika stala jedním z nejvýznamnějších center výroby počítačů pro západoevropský trh. V posledních několika letech byli k sestavování konečných produktů rostoucí měrou najímáni pracovníci z řad migrantů, často prostřednictvím agentur práce. Situaci však změnila ekonomická krize v roce 2009."
Kniha trochu připomíná učebnici. Zabývá se jak kladnými (ekonomický růst), tak (hlavně) zápornými dopady globalizace (ekologie, chudoba, terorismus, organizovaný zločin, dopady na národní státy, omezení demokracie). Řeší i situace některých jednotlivých států či nadnárodních uskupení (Čína, Indie, Latinská Amerika, Afrika). Zmíněny jsou i dopady některých rozhodnutí a „doporučení“ vyspělých států a jejich globální důsledky (například Washingtonský konsensus).
Kniha si všímá toho, že družstevnictví je ve svědě daleko běžnější než u nás (dokonce i v USA), nicméně minulý režim tento způsob podnikání u nás poněkud zdiskreditoval. Kniha vysvětluje základy družstevnictví a ukazuje jeho historii v ČR i ve světě.
„Už z historie ovšem víme, že otrok si neuměl představit společnost bez otrokářů (kdo by mu poskytl živobytí?), nevolník si neuměl představit život bez krále a svého pána (kdo by mu poskytl půdu pro jeho živobytí?) a dnešní námezdník, občan, zcela osvobozený od jakéhokoliv produkčního majetku, si neumí představit život bez svého zaměstnavatele (kdo by mu platil mzdu, nezbytnou k jeho živobytí?“
Kniha si všímá toho, že finanční sektor se poněkud utrhl z řetězu a je třeba jej regulovat. Požadavky: regulace spekulací, derivátového trhu, ratingových agentur a daňových rájů, zavedení Tobinovy daně, participace, rozvoj komunitního, obecního a družstevního vlastnictví, více lokální ekonomiky (pokud se věci budou vyrábět na místě, bude ekonomika stabilnější (méně centralizovaná) a ekologičtější (menší potřeba dopravy).
Hlavní motto knihy: zneužívání dávek je politicky zneužíváno. Je to druhý pohled na věc. Přestože kniha obsahuje příliš statistik (což je celkem nudné), a dívá se na věc příliš jen z jedné strany, nejsou tyto názory úplně mimo.
Navrhované alternativy nejsou příliš dobře rozpracovány. Mnoha jejich chybám autoři nevěnují pozornost – přesto však bych byl nerad, aby se kvůli těmto chybám zavrhovalo vše, co dané alternativy obsahují. Kniha se zabývá tématy jako ekonomická demokracie, participace, sociální stát, socialismus, krize. Kniha není příliš originální. Autoři textů: Jiří Silný, Ilona Švihlíková, Marek Hrubec, Milan Smrž, Milan Kreuzzieger.
Velmi jednoduchá kniha, nejde příliš do hloubky. Za zmínku stojí požadavek na oddlužení chudých zemí, požadavky na Fair trade (jsou zde hezky popsány jeho principy, ale to je jen pár odstavců) nebo připomenutí toho, že největší platy v poměru k HDP byly v 70. letech a od té doby klesají. Podstatná část knihy se také zabývá emancipací žen.
„Na jedné straně bere stále méně lidí spravedlnost a demokracii vzhledem k míře korupce vážně. Přesto se na ní podílejí, účastní se jejích procedur a věří ve spravedlnost a demokracii, protože se domnívají, že fungují, i když oni sami jim žádnou váhu už nepřikládají.“
„Stamiliardy dolarů jsou totiž vynakládány nikoli na řešení konkrétních problémů, které lidi trápí, ale k léčení „krize důvěry“, tj. k tomu, aby lidé změnili své mínění, aby znovu začali ve svobodu (trhů) věřit.“
Jedná se v podstatě o odpovědi z dotazníků, které nejsou nijak zvlášť propracovány, a jejich grafy. Otázky typu: „Současnou příjmovou situaci pokládáte za...“. Žádné hlubší souvislosti s psychologií, sociologií nebo dalšími obory nečekejte.Žádné větší rozbory nebo jiné texty. Je to spíše studentská práce než kniha. Možná se někomu podobné statistiky hodí, ale mě to nic nedalo.
O
Pečlivě zdokumentované růsty a poklesy nerovnosti. Kniha je vyprávění o dějinách, ekonomické teorie jsou zde jen velmi okrajově. Podobné knihy jsou potřeba. Nicméně po zajímavé exkurzi do pravěku (kniha nám ukáže například to, že vynálezy jednoduchých zbraní použitelných na dálku, jako oštěp, umožnily, aby se slabší jedinci nemuseli nechat utiskovat od silnějších, podobně působil i vznik nejrůznějších koalic mezi jedinci žijícími ve skupině – to jsou první poklesy nerovnosti v dějinách), se velmi často opakuje stále tentýž scénář. Je důležité si uvědomit, že v dějinách se jisté věci opakují, ale zároveň je to, obzvlášť při zabíhání do detailů, trochu nudné. Scénář je takový, jaký asi očekáváte: díky instituci dědictví a malému počtu vzácných zdrojů, které někteří jedinci ovládnou, roste nerovnost, s ní roste i vliv známostí a snaha elit o úpravu zákonů tak, aby nerovnost rostla ještě rychleji. Pak přijde katastrofa, obsazené zdroje se uvolní, nebo nejsou obsazeny tak nedobytně, a po nějakém čase soupeření o tyto zdroje se vytvoří elita nová. Uznávám, že pro ukázání tohoto opakování je možná trochu nudy zapotřebí. Kniha je zajímavá, ale přesto bych se příliš nedivil, kdyby některé věci vykazující opakování hodně čtenářů přeskakovalo. Obzvlášť vzhledem k velkému objemu knihy.
Ve své době velmi převratná kniha, která má hodně co říct i dnes a je napsaná velmi čtivě. Bavila mě a hodně jsem se z ní poučil. Modernější evoluční teorie bohužel takto hezky zatím rozpracovány nemáme. Pokouší se o to kniha Evoluce³, kterou doporučuji jako doplnění těchto starších základů, ale bohužel není zdaleka tak dobře napsaná.
Naprosto souhlasím s předchozím příspěvkem (a to se mi často nestává). Kniha ukazuje určité trendy v evoluci (vývoj komplexity, mezidruhové a vnitrodruhové disparity). Rozvíjí model přežití stabilnějších a jeho důsledky pro tradiční darwinistické přežit nejzdatnějšího. Dále se zabývá zamrzáním některých konkrétních věcí, například tělních plánů, které zamrzají snadněji. Zajímavá je i zmínka o teorii Gaia, kterou však autor zdaleka nebere jako fakt, ale spíš jako zajímavou úvahu. I přes jisté nedostatky (některé pojmy autor vysvětluje teprve, když je několikrát před tím použil), je kniha cekem srozumitelná a vysvětluje mnoho zajímavých problémů v evoluci. Na jednom místě mě dokonce autor pobavil, ale nevím, zda šlo o vtip úmyslný nebo ne. Popisuje jeden test ve dvou formulacích a píše zhruba toto (strana 165): „V této formulaci … … vyřeší úlohu každý. Zkušenost dokonce ukazuje, že po kratším či delším zaučení je podobného výkonu schopná i většina policistů.“ Takže úlohu vyřeší každý (předpokládám že každý člověk) i bez zaučení, ale policisté potřebují zaučení, a někteří to nezvládnou ani pak? Existuje pro to nějaké evoluční vysvětlení?
Kniha o teorii zamrzlé plasticity. Druhy se nevyvíjí průběžně, ale většina z nich se vyvíjí jen poměrně krátké období po svém vzniku. Poté ve většině případů zamrznou. Podle Flegra je to způsobeno frekvenčním výskytem alel (alela je konkrétní varianta genu). Některá alela je pro jedince výhodná v závislosti na tom, jak často se vyskytuje v genofondu daného druhu – čím méně se daná alela vyskytuje, tím je výhodnější. Frekvenčně závislé alely postupně vytlačují ty, které reagují na reálné prostředí. Ačkoliv mi kniha hodně dala, tento hlavní důkaz mě v podání Flegra nepřesvědčil. Nicméně v knize Evoluce³ je tato teorie popsaná o něco lépe a přináší i více důkazů (i když je méně čtivá a také to není úplně ono). Druhy mohou rozmrznout, pokud se oddělí malá skupina od zbytku populace, což umožní vyšší genetický drift a tím se vytvoří možnost pro eliminaci nebo ukotvení frekvenčně závislých alel. V knize se mi mnoho věcí líbilo, například zdůvodnění, proč supermyš bude poražena myší chcípáčkem (viz odkaz). Nicméně kniha se také snaží ze všeho dělat příliš velkou senzaci, což je někdy až trochu na škodu.