Nibiru komentáře u knih
Knihu jsem poprvé četla jako teenka, a potom ještě několikrát, naposledy nyní. Nemůžu si pomoct, ale přestože vznikla v 50. letech min. století, je geniálním způsobem doslova nadčasová a svými zásadními psychologicko-morálními otázkami musí na každého citlivého čtenáře hluboce zapůsobit. Hlavní hrdina, biolog Bill Masen, se probouzí po úspěšné operaci očí do tragického, strašnou katastrofou změněného světa. Většina lidí na planetě oslepne a těch pár desítek, možná stovek, kteří v rámci celého světa přežili a neoslepli, je rázem uvržena do situace, jež má analogii možná jenom v dobách, kdy hrstka lidí kdysi dávno přežila potopu světa. Aby toho nebylo málo, musí se vypořádat se všudypřítomnými nově vyšlechtěnými olejnatými rostlinami, zvanými trifidi, kteří, obdaření jakýmsi dosud záhadným projevem inteligence, začínají neobvykle agresivním způsobem likvidovat jak nevidomé, tak vidoucí lidi. Boj proti zákeřným trifidům se stává, na pozadí pomalu se hroutících ,dosud však využitelných civilizačních výdobytků, nedílnou součástí jejich nových a nikoli bezstarostných životů. Bill nalézá v rozloženém Londýně nové přátele, ale i nepřátele a musí čelit nejen samozvaným "strůjcům nového řádu", ale i svým pocitům marnosti, výčitkám svědomí, melancholie a osamělosti, jakož i zásadním otázkám morálním, etickým a sociálním. Kniha popisuje velmi surrealisticky bezútěšnou skutečnost zanikající civilizace, kdy hlavní hrdinové ve svém dennodenním boji o holé přežití zjišťují, jak jsou tzv. "výdobytky civilizace" ve skutečnosti nepodstatné, a jak je sama civilizace nesmírně zranitelná a subtilní při konfrontaci s nějakým agresivním zásahem "vyšší moci" anebo třeba jen "hloupou nedbalostí, která se vymkla kontrole". V knize přes všechnu svou syrovost nechybí situace, v nichž autor dá průchod svému smyslu pro suchý anglický humor, což vnímavý čtenář jistě ocení.
Když si odmyslíme někdy poněkud naivní ódy některých postav, upínajících své bláhové naděje ke "spasitelské Americe" (něco takového se přece Američanům nemůže stát...) a všudypřítomnou nepostradatelnost cigaret, jež provází jinak velmi sympatickou image hlavních postav, hodí se román svým námětem zcela do situace dnešního globalisticky řízeného světa. Až na to, že my nebojujeme s trifidy, ale proti covidu19. A nikdo neví, jak tento boj nakonec dopadne....
Velmi působivé, čtivé dílo, napsané formou strhující reportáže.
O této záhadné tragédii jsem se poprvé dozvěděla z dokumentu v TV a pak četla všelijaké kompilace, kolující po netu. Kniha čtenáře doslova vtáhne do děje, že se stane jakoby součástí té skupiny mladých turistů, odvážných a možná i trochu z dnešního pohledu lehkomyslných mladých lidí, kteří se nebojácně vypravili do stovky kilometrů odlehlé divočiny. A že to v Rusku divočina opravdu je, o tom není pochyb. Rozlehlé územní celky, kde nepotkáte živáčka celé dny, navíc v zimě.... Prostřednictvím psaných deníků jednotlivých členů skupiny se člověk stane prakticky svědkem jejich putování "v přímém přenosu". A událost, stará 60 let, před očima děsivě ožívá.....
Člověk čte se zatajeným dechem a s mrazením v zádech a opravdu neví, co si o tom myslet, a co za tím je. Mně osobně nejvíce zaujala ta různá barva jejich těl (zprávy z pitevních protokolů se čtou jako horor) a fakt, že od stanu neutíkali , jak je mnohde uváděno na netu, ale naopak šli normální chůzí a jakoby v rojnici.... to je doslova absurdní.
Vyjde pravda vůbec někdy najevo? Přála bych si to už kvůli nim, rozhodně si nezasloužili zemřít za tak hrůzných okolností.
Krásné a zábavné završení celého cyklu Ravenelovi. Prostě a jednoduše, ačkoliv je to Červená knihovna, paní Kleypas píše neuvěřitelně čtivě a poskytne člověku pár hodin čistého potěšení z toho, že se může odpoutat od té drsné a chmurné reality, v níž teď žijeme. Oba hrdinové byli opět dokonalí, velmi mě bavily pasáže, kdy si dojednávali "osobní manželskou smlouvu" a také postava malého Bazzleho byla dojemná a příběh obohatila. Tom Severin - úžasný sympaťák, který pod vlivem mocných citů ke Cassandře zcela nevědomky a spontánně přešel od svých původních, zarytě uznávaných pouhých "pěti emocí" k celé té široké škále lidských citů, které dělají pravého člověka člověkem a utvářejí jeho ryzí charakter.
Po pár letech jsem tuto romanci otevřela znovu, protože mě na ni navedla nová série "Ravenelovi", kde v jednom příběhu už vystupuje syn Evangeline a Sebastiana St.Vincenta, Gabriel. Je stejně charismatický jako kdysi v mládí býval jeho otec. Musela jsem si proto jejich příběh znovu "osvěžit". A vůbec mě nezklamal, "dostal" mě stejně, jako před časem. Dnes můžu s klidem potvrdit, že tento díl je opravdu nejlepší ze všech "Čekanek". Zajímavý děj, unuděný vikomt s tváří padlého anděla a ďábelským charisma, který si myslí, že ho nic v životě už nemůže překvapit a dostat, nakonec s úžasem musí přiznat sám sobě, že svoji zákonitou manželku Evi miluje tak, že by pro ni i zemřel. Z ryze strohé, pragmaticky uzavřené "manželské dohody", která jim oběma má svým způsobem pomoci vymanit se ze svých problémů, se postupně stává strhující a místy moc dojemný souboj o lásku toho druhého. Tato kniha se opravdu povedla!
Pouze si musí čtenářka "svého Sebastiana" vytvořit sama ve vlastní fantazii, protože "ten z přebalu" knihy nemá se zlatovlasým vikomtem nic společného.
Pro mě jednoznačně nejlepší ze všech dílů o Čekankách. Nádherná romance o emancipované a hrdé Lilly a největším sympaťákovi ze všech šlechticů viktoriánské Anglie, Markusi Westcliffovi. Jestli L. Kleypas něco umí, pak vystihnout to přímo hmatatelné erotické napětí mezi dvěma hašteřícími se subjekty, kteří zatím netuší, co se svými pocity a pěkně nechtěně zaměňují lásku za nenávist. Doporučuji k přečtení!!
Série Ravenelovi je zatím velmi povedená, musím konstatovat po přečtení 2. dílu. Je stejně svěží, romanticko-erotický (hodně), příjemně dějově vzrušující a humorný jako první díl. Hlavní hrdinové, Helen a Rhys jsou mi oba sympatičtí, každý svým způsobem. Zápletka je tentokrát spojena s hlavní hrdinkou a je dost stěžejní, protože na tom, jak se Helen rozhodne, závisí celá její budoucnost. Vyrostla v citově chladném prostředí, ale přesto se z ní stala morálně silná, čestná a odvážná žena, žádná "husička", schovávající se pod křídla mocného a bohatého Rhyse Winterborneho. Místy jsem při čtení byla i dost naměkko, a Rhys by opravdu stál za hřích. Jeho mužná, divoká krása (Welšan) ve spojení s bohatstvím, co víc si přát, že??:-)
Postava lady Berewickové, náhradní matky Kathleen a strojené gardedámy dvojčat a Helen, mě hodně bavila. Pandořina prostořekost a bezprostřednost byla osvěžující a Cassandra s ní jako dvojče statečně "drží basu". Vítám postavu Dr. Gibsonové, jako prototypu moderní emancipované ženy, které to jako průkopnice tehdy vůbec neměly lehké. Ostatně, žena, když se chce uplatnit v důležitých profesních funkcích, to nemá lehké ani dnes, a to jsme v čase o 200 let později.
Už se těším na další díly série.
Dodávám ke své recenzi vzhledem k níže uvedeným komentářům, které znehodnocují věrohodnost a fakta, uvedená v knize: V úvodu je jasně napsáno, že je kniha napsána na základě skutečných událostí, které její protagonistka prožila, a důsledkem toho trpí disociativní poruchou. Jenom chci zdůraznit, že ohavnosti, v knize popisované, se dnes opravdu dějí, a celý globalistický politicko-hospodářský systém dneška je na této satanské filozofii doslova založen. V těchto praktikách jedou všechny mocensko-politické, ekonomické a show-byznysové elity dnešního světa. Stačí se porozhlédnout a objektivně sledovat, kam svět spěje a co se dnes ve světě děje. Ale nahlédnout do králičí nory je drsné a někdo na to není připraven, proto se také spousta lidí "neprobudí" a zůstane dále uvězněna v "Matrixu" iluzorního světa. Vše naší historií počínaje a školním vzděláním konče je zmanipulované a vylhané, lidstvo je tísíce let zotročeno a jeho skutečné psychické schopnosti jsou systémem potlačovány, což se děje vymýváním mozku. Uvažujte, nevěřte božské bedně, hledejte souvislosti a moudrost tam, kde se "lacině nenabízí".
Úžasné čtení! Nechápu, jak někdo níže mohl napsat, že kniha není tak poutavá, jako první díl. Naopak!! Myslím si, že kdyby se pan Wyndham mohl vyjádřit, byl by na svého pokračovatele S. Clarka hrdý, jak si s námětem více než výborně poradil a poslal ho na další, vyšší level! Za mě má kniha vše, co mít má: Sympatického protagonistu, syna BIlla Masena, Davida, který si nehraje na žádného superhrdinu, ale vystupuje jako normální chlápek, jenž však vlivem souhry okolností sehraje v dalším vývoji lidstva jednu z rozhodujících rolí. Přiznám se, že jakmile jsem přečetla první stránky knihy, nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem nedočetla poslední kapitolu. Prostě to nešlo, četla se sama. Vždy, když si člověk myslel, že je vše OK, přišel zvrat, a docela zásadní, takže je čtenář vlastně od začátku udržován ve stavu stálého napětí. O akční momenty také není nouze, a samozřejmě, že se nejedná o žádné pozvolné stoupání až ke "šťastnému konci". Příběh je pojatý realisticky, autor nikterak přeživší lidstvo nechválí, naopak, spíše poukazuje na to, že mezi lidmi nikdy nebude jednota, i když se jedná o tak fatální situaci, jako je přežití zbývající populace nebo podlehnutí v boji se všudypřítomnými trifidy, kteří navíc získali schopnost mutovat. Vždy stačí, aby se v rozhodující okamžik chopil moci psychopat s vůdčími schopnostmi, a vývoj lidstva rázem upadne v další z mnoha forem totalitního řádu, kde navíc nechybí prvky rasové a sociální diskriminace. Torrence je zde vylíčen jako takový postapokalyptický "Hitler", který si na troskách starého světa chce vybudovat ten "svůj, nový". A jeho prostředky jsou opravdu zrůdné - plánuje obětovat mladou dívku jako pokusného králíka pro to, aby její vaječníky posloužily k vynuceným oplodněním a mnohačetným porodům dětí, které by byly imunní vůči trifidímu jedu. Autorovo memento je jasné: Zlo a Dobro budou existovat věčně, a za jakékoliv situace. A pokud na planetě Zemi budou žít lidé, bude tento boj demonstrován jejich prostřednictvím.
Kniha má takový otevřený konec.....dočkáme se pokračování?
Série Čekanky je moc povedená a tento díl rovněž nezklamal. Sice se mi nejvíc líbí Kouzlo podzimu, ale I příběh Simona a Annabell je pěkný. Vtipný, eroticky dráždivý, ale vkusně a i napětí tam je, prostě kniha se čte sama a má pěkný spád.
Hodně se mi líbila ta část , kde je použito analogie s rozehranou šachovou partií, která jakoby vystihuje skutečný gradující vývoj milostného vzplanutí mezi Simonem a Anabell. Dobrý nápad, neotřelý!
Díky této a dalším podobným knihám, které jsem v poslední době přečetla, jsem si uvědomila, jak jsou na tomto světě (bez ohledu na právní vyspělost toho kterého státu) pošlapávána a ignorována základní lidská práva. A zejména pak práva žen a dětí. Je to prostě katastrofální stav, a to, že jsme jako technokratická civilizace v této problematice naprosto selhali, je více než zřejmé. Islám je v tomto ohledu opravdový extrém a rozhodně nejhorší ze všech ideologií.
Autorka této knihy doslova překročila vlastní stín, když se dokázala z této odporné komunity osvobodit, i když ji
í to trvalo více jak 16 let!! Tak dlouhá doba neuvěřitelného utrpení ze strany příslušníků vlastní rodiny, otce a matky!! Ta kreatura, která byla jejím otcem, to byl přímo precedens typického pokryteckého tupého fanatika, hlásajícího islám. A navíc sadistický pedofil. Odporná kombinace. Ale uvnitř své komunity si hrál na světce, oddaného rodině a koránu! Nenáviděl všechny bělochy, ale žít v jejich státě jako parazit a bez práce využívat štědrého sociálního systému, to považoval "za správné"! Na této osobě je jasně vidět, jak zvrácená ideologie to je. A navíc: každý správný věřící musí umět číst 600 stran koránu v arabštině, ačkoliv neumí jediné slovo arabsky!! Další obludnost, která se vymyká zdravému rozumu. Pro mě je islám, jak je praktikován a vykládán v dnešní podobě, jenom manipulativní zvrácená ideologie, zaměřená na jediný účel: totální vymývání mozků a absolutní poslušnost vůči jakémukoliv příkazu. A přestože korán není rasisticky zaměřen, vyzývá islám ke svaté válce proti bělochům, takže navíc schvaluje rasismus v té nejhorší podobě.
Je jisté, že tak jako Bible, tak i Korán byl svého času zmanipulován, ale zatímco křesťanství jako takové prošlo historickým vývojem a dosáhlo určitého pokroku, islám se zradikalizoval do té nejhorší možné podoby - a tou je genocida ostatních odlišných vyznání a jejich vyznavačů.
Další romanticko-erotická romance z dob viktoriánské Anglie z pera slavné autorky. Lisa Kleypas, to je sázka na jistotu, že se při čtení člověk nebude nudit ani minutu:-). Mám radši romance ze středověku, ale u knih p.Kleypas dělám ráda výjimku:-). Říct, že její knihy jsou čtivé, je zkrátka málo. Protože ony se čtou samy, zapomenete u nich na čas, aspoň mně se to stává pořád:-) Nemůžu se soustředit na nic, dokud knihu nepřečtu. Vztah Devona a Kathleen byl vzrušující, podmanivý a eroticky jiskřivý. Oba jsou výstižně popsaní, včetně jejich vnitřních rozháraných pocitů. Nemám hl.hrdince za zlé její kolísavé chování. Byla vychována prudérně, jak bylo tehdy v té době zvykem u vyšších vrstev, bez přímé mateřské lásky a okleštěná konvencemi škrobené doby. Navíc na ní po šoku ze svatební noci a událostí následujících zůstalo břímě péče o své švagrové, ač sama byla de facto stejně stará jako ony. Do toho přijde Devon se svým bratrem a jejich bezohlednými, sobeckými móresy rozmazlených nezodpovědných šlechticů. Líbil se mi pozvolný přerod Devona v zodpovědného a morálně statečného muže, snažícího se zachránit zadlužený majetek, který mu "spadl" do klína; přičemž lví podíl na tom má samotná Kathleen, do níž se zamiloval, aniž by si toho byl hodně dlouho vědom. Kathleen je pro mě prototyp ženy, která sice podléhá postupně svým hlubokým citům k Devonovi, ale zároveň se vší silou brání jakékoliv citové manipulaci z jeho strany. Rozkošná byla scéna v koupelně, kdy jí nahý a mokrý Devon stojí za zády:-) A prasátko Hamlet, to celý příběh krásně koření.... Slovní půtky a vůbec dialogy mezi Kathleen a Devonem jsou prostě dokonalé, jiskřící humorem (bavila jsem se moc) a zároveň dvojsmyslně erotické.
Shrnutí: krásné, zábavné čtení a romantika na jedničku!
Další z velmi povedených knih autorky historických romancí. Děj pěkně a nenásilně plyne a čtenář si nádherně vychutnává přerod hlavní hrdinky z prudérní, konvencemi svázané šlechtičny ve vášnivou milující ženu a hlavního hrdiny z neotesaného bouřliváka v zamilovaného a láskou trpícího muže. Autorka pěkně vystihla fakt, že za peníze se dá koupit v našem hmotném světě jenom něco, a že právě láska a zdraví mezi tyto hodnoty vůbec nepatří. Velmi poutavě a dojímavě je vylíčen Hollyin nadpozemský zážitek na rozhraní života a smrti, kdy hlavní hrdinka vybojuje svou bitvu vpravdě největší.
Velmi sympatičtí oba hrdinové, velmi se mi líbilo, jak se navzájem doplňují. Krásná romantika
i vášeň. Ačkoliv romance z viktoriánské Anglie moc nemusím, od Lisy Kleypas si je vždy ráda přečtu, protože ona prostřednictvím svých hrdinů dokáže tuto suchopárnou a konzervativní dobu velmi zpříjemnit. Jestliže je Markus Westcliff (jak už poznamenala jedna čtenářka) nejsympatičtější šlechtic této doby (Kouzlo podzimu), pak z "neurozených" mužů je to zcela jistě Derek Craven, hrdina knížky Sním o tobě.
Knihu už mám v původním vydání jednou přečtenou, ale když vyšlo vloni toto nové, doplněné a rozšířené vydání, samozřejmě mi nemohlo uniknout. Četla jsem celé dílo autora, všechny knihy, které u nás vyšly. Někteří "sisyfovci" ho napadají kvůli tomu, že jeho překlady ze sumerštiny nejsou přesné, a že jsou překroucené. Ale žádný z jeho kritiků nenapsal takto ucelené dílo, logicky vysvětlující trhliny v dávnověké historii lidstva, zahrnující celou planetu. Až si přečtu od těchto "kritiků" podobné rozsáhlé dílo, obsahující nějakou smysluplnou teorii, tak budu pochybovat. Ale jelikož nic takového doteď NIKDO nenapsal, naopak, objevují se nové a nové důkazy, že dávná historie v podání Z.Sitchina se takto mohla odehrát, zůstávám klidná. A jelikož výskyt UFO v posledních 20 letech rapidně narůstá, věřím, že to něco znamená. Rovněž je známo, že NASA už ví, že se do naší Sluneční soustavy ze vzdáleného vesmíru blíží velké těleso, ale hraje "mrtvého brouka". Na veřejných fotografiích NASA je toto těleso retušováno. Co to je? Uvidíme. Pakliže je tak velké, jak píše Sitchin, pak bude mít jistě na svědomí nemalé změny ve Sluneční soustavě, a taky bude mít vliv na naši planetu. (Změny počasí, velká přírodní kataklyzmata....? 3600 let je z hlediska lidského života velmi dlouhá doba, možná, že naše civilizace zanikne dříve, než se planeta přiblíží na dohled. Nebyli bychom první ani poslední civilizace, která na Zemi žila a nezbylo po ní skoro nic.
Atlantida, Hyperborea, Lemurie, Šťastná Arábie, to jsou ty dávné.
Po ostatních, jako je Sumer, Egypt, Čína, Řím, Řecko, atd, nám aspoň něco zbylo. Ale co zbyde po nás? Neumíme vyrobit ani tak pevný beton jako Římané, o zvedání těžkých mnohatunových bloků, jaké tvoří např. Baalbek, ani nemluvě.....Myslím, že po nás zbyde pouze zaneřáděná příroda a tisíce tun plastového odpadu, který se bude rozkládat další tisíce let.....Ubíráme se špatným směrem a možná musí přijít Někdo Mocnější, aby nás ukáznil.....
Tak tahle knížka ze série Čekanky byla jedním slovem: úžasná! Dala bych jí více než 5 hvězdiček,kdyby to bylo možné! Lisa Kleypas je nekorunovanou královnou tohoto žánru,protože dokáže povýšit "červenou knihovnu" na umělecké dílo a každý její příběh je originální. Zimní naději bych postavila na stejnou úroveň s Kouzlem podzimu ze stejné série, ale zápletka této knihy mě oslovila více, snad proto, že mám ráda padouchy,kteří se změní díky inteligentní dívce,která není zrovna královna krásy podle společenských měřítek. Zatímco lord Westcliff je krásný svou mužností, Sebastian St. Vincent je krásný svým charisma a šarmantností, které jsou mu dány do vínku, a on je jenom sobecky využívá, než mu Osud připraví tvrdý oříšek, spočívající ve shledání s Evií Jennerovou. V téhle knize tu vnitřní rozháranost a citový zmatek hl. hrdiny dovedla autorka přímo k dokonalosti!!!
Knihu jsem přečetla za jediný den, a to tím způsobem,že jsem doslova zanedbala všechny ostatní denní povinnosti, což se mi u mnoha knížek prostě nestává. Příběh má i zápletku, související s ne zrovna košer minulostí Eviina otce a čte se jedním dechem a oba hrdinové , ať už ve svých kladech nebo záporech, jsou prostě úžasní!
Jediné, co bych důrazně vytkla nakladateli, ale to se týká i jiných přebalů knih, nejenom u Domina, je to, aby byly autorům kresby titulní obálky dávány přesné informace o tom,jak hl. hrdinové zhruba vypadají!! Jestliže je St. Vincent líčen jako muž s plavovlasou hřívou, pak je dost trapné, když na obálce je nakreslen s vlasy černými jako uhel....
Krásná a čtivá knížka, dobře mapující historické události z pohledu, který je učebnicím na hony vzdálen.
Desiréé, která se pak provdala za maršála Bernadotteho se tak stala součástí švédského rodokmenu královen.
Knihu jsem četla již velmi dávno, ale vzpomínám na ni dodnes.
Toto je velmi silná, šokující kniha. Napsaná, jak autor sám uvádí v doslovu, podle skutečné události, jež se stala ještě za doby socialistického Československa. Autor příběh zřejmě trochu pozměnil a zasadil jej do let po r. 1989.
Nicméně, protože jsem tu dobu zažila a dobře si na ni pamatuji, musím uvést pro ty, kdo snad pochybují, že za tzv. "totalitního režimu" by podobné kreatury, jaké vystupují v knize, stihl ten nejvyšší možný trest, myslím si, že i trest smrti. Protože ten tehdy ještě naštěstí platil. Pedofilové, vrazi a prznitelé dětí a sexuální devianti byli tou nejhorší spodinou, na které spravedlnost měla ten nejtvrdší metr. Proto tehdy byly také tyto krysy dobře zalezlé ve svých úkrytech. To až po "převratu" , v "demokracii", podpořené ještě zrušením trestu smrti, vylezli houfně ze svých doupat a začali zamořovat společnost. Jsou si vědomi toho, že v tzv. "právním státě" jim žádný hrozný trest nehrozí. Názorně to bylo doloženo nedávno uvedeným filmem "V síti". Kolik takových "strýčků" jenom v našem státě žije. Může to být klidně váš soused nebo vedoucí kroužku, kam chodí vaše dítě. Pamatujte na to a buďte obezřetní, protože v dnešní době "tzv. svobody" se musí člověk o svoji bezpečnost a bezpečnost svých dětí postarat sám. To je bohužel holá pravda.
Kniha se četla dobře, tedy v rámci otřesných podrobností, které uvádí, ale opět mi zde vadil příliš useknutý a uspěchaný konec, a pakliže autor řekl A, tak už neřekl B, totiž, jak byly tyto lidské kreatury potrestány, a co se stalo s těmi, kteří tu hrůzu přežili.....
Kniha si nebere servítky a s brutální syrovostí seznamuje čtenáře s jedním druhem zločinu, který bohužel ve světě nabývá stále větších rozměrů - sexuálním otrokářstvím, únosy dívek a žen za účelem donutit je provozovat prostituci za nelidských podmínek, aby na nich jejich pasáci mohli vydělávat obrovské peníze. Příběh je to otřesný a jenom pro silné povahy. Já snesu hodně, ale místy to i pro mě bylo "silné kafe". Především si myslím, že v reaálu by takové zacházení nemohla ani jedna dívka přežít, určitě ne ve zdraví, ať už tělesném nebo duševním. Jejich "ubytování" v katastrofálních podmínkách, neustálé zvrhlé mučení a bití ze strany "otrokářů", fakt, že byly buď neustále zraněné nebo pod drogami a bez přístupu k potřebným lékům, už to samo o sobě vylučuje jejich dobrý fyzický stav, přestože byly mladé. Byly vystaveny permanentnímu stresu a strachu, nadto několikrát denně znásilňovány různými mužskými devianty ,a všechny tyto faktory mají v dlouhodobém působení na organismus destruktivní vliv.
Jako příklad toho, jak může tato "odvrácená strana naší reality" vypadat, jak funguje svět prostituce, násilí, mučení a zvráceností všeho druhu, je kniha poučná a je dobře, že ukazuje tyto děsivé věci, které si normální člověk jen stěží umí představit.
Mně osobně však nejvíce vadily dvě věci: příliš useknutý konec a příliš vulgární a drsná mluva zajatých dívek. Že tak mluvili jejich věznitelé. to beru, byli to nelidské hyeny. Ale ty dívky většinou pocházely z normálního prostředí a to, že mluvily hůř jak dlaždiči, to mi tam nesedělo.
Naopak mě zaujal nápad s podzemním labyrintem chodeb, které se nacházely pod domem, kde byly vězněny. Pokud je to z geologického hlediska možné, a pod Karlovými Vary se takové jeskyně nacházejí, jeví se mi myšlenka, zakomponovat tuto kulisu do příběhu, jako výborná.
Zatím poslední ze série Ravenelů, která u nás vyšla. Opět velmi zdařilé a svěží čtení, ale pro mě to byl zatím ze všech dílů ten nejméně zajímavý, co se zápletky týče. Naopak, velmi se mi líbilo zapojení ostatních postav, které zde zase účinkují nejvíce ze všech dílů, hlavně vévoda Sebastian St. Vincent, to je můj "božský hrdina" ještě z doby, kdy se zasnoubil jako mladý vikomt s Evií. Sebastian svými bonmoty dává dějové linii opravdu "grády". West jako mladší z Ravenelů je sice sympaťák a "odvaz", ale s tím svým "sebemrskačstvím" to už ke konci přeháněl a lezl mi trochu na nervy. Taky jsem jaksi moc neuvěřila hloubce citu mezi Phoebe a bývalým nemocným manželem Henrym. Nevím, přerod Phoebe ze submisivní a trpělivé manželky, obskakující neduživého, byť hodného manžela ve skutečnou erotickou dračici mi připadal trochu nevěrohodný. Ale asi podlehla kouzlu živočišného a bezprostředního Westona Ravenela:-). Protože jsem kočkomilka, moc se mi líbilo zakomponování polodivoké Galoše do příběhu, protože ho hezky oživila. A opravdu pěkně je vylíčen krásný a spontánní vztah Westona k Phoebeiným synkům, což mě až dojímalo. Tak teď si musíme počkat do podzimu, až u nás vyjde poslední díl série, v němž se završí osudy Pandořiny sestry Cassandry.
Série Ravenelovi je úžasná. I po přečtení čtvrtého dílu jsem nadmíru spokojená a moje romantická duše na tuto knihu dlouho nezapomene. Autorčiny knihy se mi líbí nejen proto, že vypráví poutavé příběhy, které mají hloubku a jiskru, ale její hrdinové nejsou tuctoví, a hlavně ženské postavy jsou veskrze inteligentní, nekonvenční a používají vlastní mozek, a toho si cením. Tato kniha se navíc inspirovala skutečnými událostmi tehdejšího Londýna a skutečnou postavou ženy -lékařky, první v historii Anglie. Oba hlavní protagonisté, Ethan i Garrett měli těžký osud a museli se s ním poprat, než dosáhli vytouženého cíle. Ethan má charisma a všechno, co má správný přitažlivý muž mít, a je mňam, prostě k sežrání. Líbí se mi vykreslení jeho charakteru a takového milence by si určitě přála každá žena:-)) Garrett statečně bojuje s konzervativními názory té doby, jako např. že usilovné přemýšlení způsobuje ženě "měknutí" mozku:-)), apod. Poctivou prací a svým lékařským umem si však postupně získává respekt a uznání i v nejvyšších kruzích. Moc se mi líbil její "majetnický" vztah, který dává najevo vůči Ethanovi, když je kvůli zranění upoután v horečkách na lůžku: "Ten je můj a jenom můj", říká si v duchu s rukou,položenou na jeho hrudi.
Příběh má detektivní zápletku, je napínavý, příjemně erotický a hodně romantický. Nakonec se ukáže, že Ethan má s bratry Ravenelovými společného mnohem více, než jen spolupráci v rámci svého pátrání po politických spiklencích.