Nigol komentáře u knih
Básně Villona jsou tím pravým pro toho, kdo v básni hledá rým, radost i potřebu sdílet chmurnou náladu.
Gladiátor dobře mapuje starověký Řím jako společnost, hůř už na tom jsou samotné gladiátorské souboje. Děj mě velice bavil, takže se kniha četla snadno.
Autorka využila dílo Ervinga Goffmana "Všichni hrajeme divadlo – sebeprezentace v každodenním životě" a aplikovala jej na téma své disertační práce, kterým je osud řádu služebníků Mariiných. Práce je dobře čtivá, autorka pracuje s širokým výběrem zdrojů.
Závěrečný díl není tak špatný jako druhý, ale první a třetí u mě nepřekonal. Autor se příliš věnuje určitým slibům, ke kterým se zavázal v předchozích dílech, ale jiné naprosto opomíjí. Závěr mi připadá nesmyslný a odfláknutý (Murtagh).
Druhý díl je pro mne nejslabší z celé série, vím, že "Eragona" jsem doslova zhltnul, "Eldest" měl naopak pasáže, kde jsem se vyloženě nudil a zdálo se mi, že autor jimi jen zabíjí prostor. Z toho plynulo i zapojení Rorana, jakožto jedné z hlavních postav, jeho dějová linka byla mnohem živější a poutavější než Eragonova, samozřejmě s výjimkou závěru. Druhý díl a myslím, že i zbytek série nenaplnil potenciál, který nastínil "Eragon" - například věštění Angely zůstane dle mého názoru silně potlačené a naplněné jen "z části" až do samotného konce.
Tenhle díl mezi ty nejlepší nepatří, pro mě také díky tomu, že chybí originální vyprávění šedého věštce Thanquola, rozbor postavy Kriegera Kingovi dle mého názoru zas tolik nešel. Na druhou stranu se jedná stále o velice zábavnou odpočinkovou četbu.
Já tenhle díl považuji za velice zdařilý. Cituji, s. 210: Najednou se desítky tisíc nájezdníků, bestií a válečníků Chaosu daly do pohybu. Hnaly se sněhem k hradbám. Jejich jekot a řev rval uši. Vzduchem se rozléhalo hromové dunění jejich bubnů a troubení rohů. Vítr přinášel puch síry a nečistot. "Řekněte jim, ať se trochu ztiší. Snorri má trochu kocovinu," ozval se Snorri. Konec citace. Pro ThePetinka - tu odpověď na to, proč je Gotrek trolobijce, najdeš právě v tomhle díle, ukáže se Arekovi ve věštbě Kelmaina a Lhoigora.
Četl jsem poté, co jsem viděl film. Obojí mě zaujalo a má ode mě palec nahoru.
Parádní kniha, která mě donutila číst další díly, z nichž některé tuto překonaly.
Gulášovka, šlechtická společnost, noblesa, mutace, obří sekera a pižmo strachu Lurka Rozeklaného Jazyka, to jsou ingredience této skvělé knihy.
V tomhle díle jsem si zamiloval Maxe Schreibera, kterému jsem fandil, aby získal Ulričino srdce na úkor Felixe. Úžasné jsou znovu hlášky Snorriho Nosohryze... Napsat to ve stylu, kde Gotrek říká: "Drak je můj'!" a Snorri reaguje: "Je Snorriho!" To je prostě tak zábavné, jak jen může být, někdo v tom může vidět hádky mezi bratry doma...
Jeden z nejlepších dílů. Souhlasím s Boldrickem - Snorri Nosohryz je postava, která mě opravdu bavila od začátku do konce. Gotrekovo volání: "Snorri, ty idiote, na něj platí jen runové zbraně." a to, jak Snorri i přes to toho démona mlátil obyčejným kladivem a sekerou, to je Don Quijote v boji s větrnými mlýny jak vyšitý. Parádní, parádní, parádní.