Opilý koráb
Pavel Halama , Arthur Rimbaud
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413950/bmid_opily-korab-whr-413950.png
4
322
322
Málokdo jako Arthur Rimbaud dokázal vtisknout svým veršům natolik silnou poetiku, že ovlivnila další literární generace, proudy a směry. Rimbaud naplnil tuto vizi nejen svým tvůrčím úsilím, ale i rezolutním postojem k tehdejší společnosti. Uměl například prosadit zcela původní strukturu verše, odmítl módní romantická snění a vzpurným tónem vyjádřil rozpory, které cítil mezi osobností umělce a nejvýše postavenou elitářskou vrstvou. I ve verších, obsažených v této antologii, zaznívá Rimbaudova revolta proti "sešněrovaným" tradicím, duchu doby či šlechtické nadřazenosti. Rimbaud jde však ještě dále, dovoluje si dokonce napadnout tabuizované hodnoty, o nichž se dosud nikdy nepochybovalo a v centru jeho pozornosti se objevují pojmy jako víra a rodina, vlast, národ nebo práce. I proto je autor nazýván "prokletým" tvůrcem, pro něhož se každé téma stávalo možnosti postavit se na odpor zbabělosti, pokrytectví, povrchnosti či křivé morálce. Právě tímto způsobem se Rimbaud zařadil mezi průkopníky moderní francouzské poezie, který svými formálními i obsahovými postupy inspiroval nastupující surrealistické a symbolistické hnutí... celý text
Přidat komentář
Dekadence nejspíš mým šálkem kávy nebude…Měla jsem problémy se ztotožnit s básníkovým pohledem na svět. Hodně mi pomohl doslov Aleše Pohorského, který mi trochu umožnil nahlédnout do umělcova života. Stejně jako přečtení si životopisu Rimbauda na Wikipedii. To jakým způsobem Rimbaud témata uchopil na mě působí dost depresivně. Překlad Nezvala je výborný.
Rimbaud - Opilý koráb, prokletý básník, vizionář a neznaboh žijící přímo skandálním způsobem života, ve svých nejednoznačných verších otevírá své citlivé nitro a nechává nás nakouknout do své rozervané duše. Nadarmo se o něm neříká, že je básník mnohočetných výkladů, protože každý čtenář jeho verše pochopí jinak, pochopí-li je vůbec...
"Však svaté studium a černá alchymie
se příčí ponurému znalci hrdosti
a cítí samotu, jež na dveře mu bije,
však bez opovržení k lidské marnosti,
nechť věří v širý svět, jenž nalíčil se pestře,
nechť věří v pravdu, uštván jako chrt,
až tiše zavolá po milosrdné sestře,
jež plna tajemství má prostě jméno Smrt."
"Básník se stává vidoucím dlouhým, nesmírným a rozumným rozrušováním smyslů. Všechny způsoby lásky, utrpení, šílenství; hledá sám sebe, zkouší na sobě všechny jedy, uchovává si z nich tresť. (...) Přichází k neznámu; a i kdyby zešílel a skončil ztrátou rozumu a nevhápal už své vidiny, přeci je viděl! Ať zdechne ve svém hnusu nad neslýchanými a nepojmenovatelnými věcmi: přijdou jiní hrozní pracovníci; začnou na obzorech, kde on se zhroutil!"
- Je to Rimbaud ve svém dopise Paulu Demenymu, kdo podává slova tolik vystihující báseň Opilá loď. Loď, osvobozená od posádky, plující bez cíle řekami i oceány poznává na nekonečném obzoru nejfantastičtější úkazy přírodní všemocnosti, exotické ostrovy, skvělé úsvity, vše se přelévající se zběsilostí moře, občas vyvolávající nejhnusnější nevolnost. Nakonec je loď příliš zpitá, její trup plný solné vody, a v té chvíli touží než zmizet v hlubinách.
"Však příliš plakal jsem. Úsvity vždycky drtí.
Vždy slunce kruté je a z luny vždy jde strach."
(Překlad F. Hrubína)
Přečteno jako povinná četba. Báseň jsem četla již dříve a byla jsem více nadšená, nyní mě verše již tak neoslovily. Ovšem cením věk autora, když báseň vznikla.
Četla jsem celou sbírku, některé básně mě chytily více, některé méně.
Nezbývá mi než Rimbauda obdivovat za to, v jak mladém věku dokázal napsat takto nádherné verše plné smutku a vnitřní rozervanosti. Úplně ho vidím, jak proplouval životem stejně, jako se ta smutná loďka v jeho básni plavila po moři a byla zmítaná stovkami bouří, nikam nepatřila a nakonec toužila jen po návratu domů a do dětství... Báseň Opilý koráb je bolestně nádherná a já jsem neskutečně ráda, že jsem knihu sehnala, měla možnost si ji přečíst a jako poklad si ji uložila do knihovny.
Báseň Opilý koráb jsem četla ve vydání z roku 1958 v překladu Františka Hrubína.
Sbírka skvělých počinů skvělého prokletého básníka! V tak mladém věku propůjčit svým veršům takovou hloubku? I když už mi místy přišlo, že se to lehce opakuje, i tak klobouk dolů. Nejvíce se mi rozhodně líbíl ,,Novoroční dárek sirorků". Po přečtení jsem knihu odložil a řekl si wow, tak to bylo úžasný leč depresivní zároveň
U všech knih, ale u básní ještě o dost více, záleží na překladatelovi, jak se dokáže do básníka vcítit a jak je poté schopen tyto pocity interpretovat. A pokud mu snad zrovna životem rozervaný Rimbaud nesedl, tak potom...ta poezie nesedne ani českým čtenářům. Originál je pro mě nekonečné širé moře zmatků, kolébám se na jeho vlnách jako malá loďka...
Český překlad pana Nezvala mě nikterak neoslovil, a to ani jeho překlad Baudelaire, zato pan Hrubín! Kloubočky a pukrlátka...
Opilý koráb
Báseň. Bouře. Proud myšlenek. Oceán rozbouřených emocí. Zrcadlo Rimbaudova rozervaného života. A především neklidný vrak plující skrze nekonečné útoky vln nepochopení či pohrdání.
Nejsem prokletý básník, necítím tolik obdivu či okouzlení k úpadku a zkáze jako Baudelaire a ostatní. A tím spíš nejsem velikým zastáncem či milovníkem dekadentní poezie...
avšak tyto verše nedokáži nemilovat.
Ony obrazy rozbouřeného moře a nebohého korábu, který se mezi nimi neobratně komíhá, jsou natolik silné, dechberoucí a trefné, že nemohu než hodnotit kladně.
Nemusíte totiž jít cestou vášnivé sebedestrukce jako Rimbaud, aby vás do sebe vtáhl tento vír slov, myšlenek a pocitů.
A byť po dočtení nejspíš nezačnete žít jako zhýralec z přelomu minulého století, nezměnění a nepolíbení můzou též nebudete.
Stačí se nechat strhnout tím, čím Rimbaud. Když ne v životě, tak alespoň v poezii. A přesně to jeho verše dokáží, necháte-li se jimi unášet jako je koráb vždy nakonec unášen proudy moře.
Prokletí básníci … koho by nefascinovali? Rimbaud mi byl vždy nejbližší. Šel si svou cestou, měj názory, za něž se nestyděl, umělecké cítění, jež dodnes udivuje svou originalitou ...
Můj nešťastný Arthur Rimbaud, můj Božský rošťák, buřič a vizionář...ty přívlastky nejsou z mé hlavy, přiznávám, ale jsou zrcadlem v mé duši.
Možná jsou jeho slova i o nás:
"Zahálko mladosti,
jež ke hříchu svádí,
z přílišné jemnosti
ztratil jsem své mládí."
Další prokletý básník. Toto dílo napsal ve velmi mladém věku a je originální svým pohledem na příměr rozbouřeného moře s kolébající lodí, což je asi on sám zmítající se mezi zlobou a nepochopením. Jako dospělý muž se již odmlčel a nepsal.
Nikdy jsem neměla v lásce básně a veršované knihy, ale musím říct, že tuhle jsem přečetla za jediné odpoledne. Ty verše v sobě mají cosi, co nedokážu slovně popsat, ale co mě k sobě nesmírně přitahuje.
"Viděl jsem opilá a hvězdná souostroví
s nebem, jež třpytí se jak velký paví chvost,
zdalipak v noci spí pod jejich mdlými krovy
ohniví letouni, jimž patří budoucnost?"
Nádherné obrazy, spôsob akým je popísané zmietanie v kymácajúcom sa živote je výsostne poetický a originálny, sloh je zložitý a komplexný, poskytuje odmenu v podobe množstva možných interpretácií a neotrelosti metafor.
"Když plul jsem po Řekách, jež nelítostně pádí,
tu jednou musil jsem dát sbohem lodníkům:
křiklaví divoši k nim vpadli v lodní zádi
a nahé přibili je k pestrým kolíkům."
Báseň odráží bohémský život Arthura Rimbauda, jednoho z nejznámějších představitelů takzvaných prokletých básníků. Dílo je krátké (16 stránek) a čte se doslova jedním dechem.