Nik Tureckova komentáře u knih

Řekla jsem si, že si udělám knižní maraton knih od Colleen Hoover, ačkoliv mou knihovnu zdobí i spoustu jiných autorů. Tohle byla sedmá kniha v pořadí a musím říct, že jsem si místy připadala jako bych dělala rešerši na Colleen stejně jako Lowen na Verity. Colleen se mi s každou další přečtenou stránkou, kapitolou a knihou po kousíčku vykreslovala. No a u Verity se vykreslila v naprosto jiném světě - jako autorka thrilleru.

Zjistila jsem, že CoHo má zaručený funkční recept na psaní bestsellerů, protože když smícháte esenci jejího čtivého stylu vyprávění, tu a tam přidáte nějaký sociální problém a do toho zamícháte hezky vybarvené postavy, tak ono to někdy víc, někdy míň svůj účel plní pokaždé.


Místy se můžou motivy i opakovat - Verity i Listopad sdílí biografický rukopis, Odvrácená tvář lásky s Verity pak vyobrazuje důsledky autonehody a téměř v každém příběhu hrají velkou roli knihy - a ačkoliv se Vám někdy dostaví pocit déjà vu, tak máte stejně potřebu dočíst její knihy do konce. Jak sama Verity napsala Někdy budete mít ze čtení pachuť v puse. Bude se vám chtít odplivnout si, ale nakonec ta slova spolykáte a ona se stanou vaší součástí, součástí vašeho nitra. Budou vás zraňovat. A přece i přes moje varování budete dál číst moje slova, protože takoví jsme všichni. Zvědavost. Je tak lidská. Čtěte dál.

Kniha Pravda, nebo lež je čtivá, ale jak jsem již zmínila, Colleeniny vzorce znám už tak dobře, že jsem věděla, co můžu očekávat a to i dostala, a proto se u mě žádný odstřel do stratosféry nekonal. Mínus bych dala především za postavy, kterým jsem nedokázala přijít na chuť a jejich chování mi místy přišlo fakt iracionální. Za mě by se CoHo měla držet svého řemesla - psaní romantických příběhů.

3 24.05.2023

"Každá chyba si nezaslouží následek. Některé si zaslouží jen odpuštění."

Hlavní hrdinka Merit se odměňuje trofejemi, které nevyhrála, za každou zpackanou životní situaci. Její táta koupil starý kostel, kde přízemí obývá se svoji novou manželkou Viktorií, zatímco v suterénu žije jeho první žena, taky Viktorie...asi aby se to nepletlo. Sagan, ať už to jméno vzniklo jakkoliv, Merit pod dveřmi posílá morbidní kresby. Jedna divnost za druhou a stejně vás to pohltí. Nakonec Vám vlastně ani vůbec nevadí, že se příběh primárně odehrává ve zrenovovaném kostele, protože je vám tam tak dobře.

Příběh byl fakt od samého začátku zvláštní...bizarní a stejně jsem se do něj začetla a kupodivu jsem se při čtení necítila nijak nepříjemně, ačkoliv v knize najdete snad každý vážný motiv - depresi, lži, nevěru, zneužití. A i když jsem vystřídala snad všechny emoce od radosti až po znechucení, z knihy si po přečtení odnáším spíš pozitivní pocity a i nějaké to ponaučení.

Tohle je opravdu ten typ knihy, kde se vyplatí dočíst až do 10. kapitoly, protože po ní to začne být teprve jízda. Skryté poselství, že absence komunikace vytváří mezi lidmi špatné vztahy a její přítomnost často pročistí stojaté vody ztrouchnivělých vztahů, se mi moc líbilo. A podle mě je Na Obtíž ideální literaturou pro dospívající, kteří jsou často svými domněnkami daleko od pravdy.

"Čekal jsem na tebe celých jedenáct let, takže s tebou půjdu, kam budeš chtít."

Kniha na mě dlouhou dobu vyskakovala na TikToku, a jelikož knížky daleko častěji vybírám na základě doporučení úplných cizinců než podle vlastní intuice, musela jsem si ji pořídit.
Hned po první kapitole, kde Macy odhalila několik bodů ze seznamu její maminky a hubeného šprta Elliota Petropoulose, jsem věděla, že se ke mně kniha dostala právem. Příběh toho v sobě skrývá spoustu - dospívání, postupnou tvorbu silného přátelství, první lásku, dvě spřízněné duše, tragédii, melancholii - a celou dobu si připadáte, jako byste jej četli na podlaze v knihovně (šatně?) Macy.

Příběh ve mě probouzel vzpomínky na mou první lásku, první přečtené knihy a také vůbec první zlomené srdce. Elliotova postava byla opravdové pohlazení po duši, jak by taky ne, když miluje čtení a nosí Vansky. Ocenila jsem také vyprávění ve dvou časových rovinách a já si za mě, až na některé části, užívala obě dvě.

Jde o oddychové čtení, které bych doporučila zejména mladším čtenářům. A ačkoliv mi občas nevyhovovalo pomalé tempo příběhu, setkání po letech ve mě ty správné emoce vyvolalo, stejně jako vztah Macy s jejím otcem, a proto dávám čtyři hvězdy.

1 08.05.2023

"Zvláštní, jak se váš život může úplně změnit mezi tím, když vstanete z postele, a chvílí, kdy do ni zase zalehnete."

Moc se mi líbí, jak s každou další knihou od Colleen zjišťuju, že opravdu každá poukazuje na nějaký důležitý problém týkající se naší společnosti. U Námi to končí to bylo domácí násilí, no a tentokrát jím jsou děti, které propadly mezerami v systému.

Líbí se mi metafora s kostmi v srdci a myšlenka, že tak jako každá zlomenina může srůst zpátky, tak i zlomeným lidem se můžou jejich zlomené duše zahojit. Místy jsem si přišla, jako že si dostatečně nevážím všeho, co kolem sebe mám a upřímně se nemůžu dočkat nějakého letního východu či západu slunce, protože s každou další přečtenou stránkou jsem měla pocit jakoby se mě moře a sluníčko dotýkalo. A všechny ty maličkosti, co Samson pro Beyah dělal (nastavení budíku, povzbuzování) mi opět posunuly hranice ideálního vztahu. A fakt, že by jí dal i to, co sám nejvíc potřeboval, se mi vpil pod kůži.

Krásně vykreslený je také vztah mezi Beyah a jejím otcem Brianem. Beyah sama na začátku knihy vyčetla své mámě, že vždy hledala v lidech jen to nejhorší, že když se sami chováte ničemně, tak hledání špatností v ostatních je pro vás taktikou přežití. A na konci knihy si uvědomila, že celý život to samé dělala ona. Opravdu moc krásný a hluboký příběh!

5 01.05.2023

Právě jsem knihu na 329. straně zaklapla a nedá mi to se k ní nevyjádřit ihned po přečtení, protože - nerada to přiznávám - možná bych ji s odstupem času zhodnotila jinak. Jak níže píší někteří uživatelé, jde sice o nereálný příběh dvou mladistvých lidí, avšak veškeré pocity, které jsem s Fallon i Benem zažívala...jakoby reálné byly.
Stejně jako Fallon občas postrádám sebedůvěru, miluju fiktivní romance a někdy mi trvá déle připustit si svou chybu. S Benem pak sdílím své nadšení pro psaní, jeho lehkovážnost i fakt, že taky beznadějně věřím, že někdy dva lidi spojí osud. A právě možná všechny ty malé i velké detaily, které jsem s postavami i příběhem sdílela, vedou k tomu, abych knize dala pět hvězdiček. I přes všechny absurdity, nejasnosti a kýče mě kniha zasáhla pěstí přímo na solár a jsem vděčná, že jsem si za čtyřiadvacet hodin mohla vychutnat další knihu od Colleen, která mě opět rozplakala.

5 25.04.2023

Pláču při jakékoliv vzpomínce na tuto krásnou knihu. Je jedničkou v mém žebříčku nejvíc proplakaných knih, které jsem četla. Tahle kniha jen dokazuje, jak je život těžký.
Lou je obyčejná - když nebereme v úvahu její pestrý šatník – dívka, která život ani nestačila zakusit a už se ocitá v zažitém stereotypu. Will je neobyčejně charismatický muž, který život zakusil a skončil připoutaný ke kolečkovému křeslu jako kvadruplegik. Příběh se vám už od začátku zdá poněkud pochmurný, ale pravda je opak. Will a Lou vedou spousty krásných dialogů, navzájem se naučí jeden druhého chápat a vy si je jednoduše zamilujete. Jenže od chvíle poznání s čím se Will vlastně vypořádává, a nejen Will, ale celá jeho rodina…od té chvíle se všechno změní. Najednou se ocitáte v kůži Lou a snažíte se za každou cenu najít pro Willa naději.
Najednou si uvědomujete, že Will se snažil celou tu dobu najít naději pro Lou, kterou se nakonec stal on sám. Ačkoliv on chce ukončit svůj život v nejšťastnější době svého života s ženou, kterou hluboce miluje, a my bychom ho měli nechápat, respektujeme jeho rozhodnutí.
Kniha je napsaná realisticky a čtivě. Postavy jsou krásně vykreslené a jejich dialogy doslova hltáte. Pokud na světě existuje kniha, kterou by si všichni měli přečíst, aby začali žít svůj život, je to právě tahle.

8 29.06.2014

Čekala jsem typický dívčí román o lásce dvou teenagerů. Dočkala jsem se beznadějného příběhu o osudu a lásce dvou lidí, kteří se tváří tvář setkají s opravdovým životem.
Ze začátku jakoby spousta věcí nedávala smysl, třeba proč nemůže hlavní hrdinka používat jakoukoliv moderní technologii nebo proč je Holder tak výbušný. Nakonec, ale všechno dává smysl. Autorka píše opravdu čtivě a má všechno dokonale promyšlené. V hlavní hrdince jsem se několikrát viděla, Holder mi připomínal mou první lásku (zejména tím jak vážil slova) a dívat se na nebe najednou můžu celé hodiny.
Já věděla, že už po první třetince knihy spotřebuju nejméně dva balíčky kapesníčků, že Holder nenechá mé oči suché. Po pár stránkách tomu tak až do konce knihy bylo. Kniha byla hluboká, dojemná, silná, krásná, romantická, nespravedlivá, jedním slovem beznadějná. Kniha Bez Naděje je nadějí ve světové literatuře a především mou nyní nejoblíbenější knihou.

2 29.06.2014