nik@82 komentáře u knih
Mám před sebou holý pozemek, ze kterého jen trčí naše novostavba a před sebou předsevzetí něco s tím udělat. Kdyby mi na účtu něco zůstalo, tak bych si od pana Leflera hned nechala udělat návrh a svěřila mu realizaci. Bohužel si musím vystačit s jeho knihou. Krásné fotografie, nápady a názory, které se shodují s mým vkusem. Listuji knihou často a jsem ráda, že jsem si jí pořídila.
Knihu jsme četli na základní škole někdy v páté třídě a většina jí moc nechápala. V té době jsme druhou sv. válku ještě neprobírali. Kdyby jsme jí dostali k četbě někdy kolem té osmé třídy a v hodinách dějepisu se zároveň probíralo toto téma, tak by to dávalo mnohem větší smysl. To, že je hlavní hrdince 11 let ještě neznamená, že se do ní současní vrstevníci dokáží vcítit. Jak my před 25 lety, tak naše dnešní děti, jsou úplně jiné než generace našich babiček a prababiček. Nezažili jsme válku, bídu, neměli jsme takové povinnosti, třeba kolem hospodářství atd.... mohli jsme si užívat dětství. Ke knize jsem se vrátila v nějakých těch 14 letech. Vzpomněla jsem si na ni právě, když se válka probírala v dějepisu. Zanechala ve mě úplně jiné pocity a prožívala jsem ji úplně jinak. Mám ji doteď ráda, četla jsem ji jako dospělá a zasáhla mě zase jinak, jako mámu. Už tenkrát jsem si řekla, že do povinné četby je zařazena ve špatném ročníku. Bohužel se nic nezměnilo... dcera je v páté třídě a aktuálně ji má na řadě ve čtenářském deníku. Kniha ji nebaví, hlavní hrdinku nechápe a čte to doslova na sílu. "Vtipné" je, že doteď měli číst samé pohádky, pověsti, bajky a najednou bum takový příběh. Takhle školy dětem to čtení akorát znechutí. A to mě jako milovnici knih hodně mrzí. A tato kniha si to vůbec nezaslouží.
PS: v dnešní napjaté době je to o to horší. O válce na Ukrajině se baví ve škole, obě dcery dostali do třídy nové spolužáky, vidí zprávy a pak ještě tato povinná četba. Na doraz rodičů, jestli by se nedala zařadit jiná kniha, byla odpověď taková, že je součástí osnov a hotovo.