Nohejlka22
komentáře u knih
Pavel Šporcl: Můj život (nejen) s houslemi
Václav Žmolík
Ač mám Pavla Šporcla moc ráda, cením si ho jako umělce a velmi se mi líbí, jak propaguje klasickou hudbu u dětí a mladých a dělá to oproti klasikům nově a netradičně, musím říct, že knížka se mi moc dobře nečetla.
Je velmi útlá, přesto jsem měla problém ji dočíst, místy mě to moc nebavilo. Myslím, že profesní dráhu a úspěchy šlo lépe propojit i s osobním příběhem, aby bylo čtivější. Více fotografií, které mohly doprovázet text by také neškodilo.
A upřímně, ač si myslím, že Pavel "klaďák" beze sporu je, myslím, že by v knížce vůbec neškodilo občas zmínit, že se také něco nepovedlo nebo nevyšlo. Z knihy mám dojem, že je Pavel Superhrdina se super talentem a ač je za tím mnoho úsilí, vše na co sáhne mu vyjde a vynese ho na přední příčky. Chybí mi tam trochu víc lidství a myslím, že pro začínající umělce by bylo inspirující vědět, že i ikony nějak začínají, dělají chyby a ne vždy je vše zalité sluncem.
Ale to je samozřejmě jen můj názor.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Nejprve jsem měla problém zvyknout si na styl psaní ve 3. osobě, to mi nevyhovovalo. Ale když si člověk zvykne je to poutavý příběh.
Ukazuje, že v životě není nikdy nic jisté a ačkoli se narodíte do prostředí, kde vám nic nechybí a žijete v luxusu, všechno se může rázem změnit a můžete se pohybovat na hranici života a smrti.
Celkově mě moc bavilo.
