Nynyana komentáře u knih

Žítkovské bohyně jsem si vypůjčila v knihovně na popud mnoha doporučení a ód, které na knihu pělo mnoho lidí v mém okolí. Několika prvními desítkami stran jsem se musela vysloveně prokousat a to především přes pasáže se spisy z archivů a všemožná udání. Když tyto jen pomalu děj posunující části prořídly, začala být kniha o něco čtivější. Občas jsem se ztrácela ve vztazích mezi jednotlivými bohyněmi, nicméně knihu jsem nakonec přečetla během několika málo dní a zhruba v druhé polovině už jsem měla problém se od čtení vůbec odtrhnout. Děj sice neeskaluje nijak převratně, zato autorka jednotlivé "záhady" odkrývá pomalu a postupně, takže ještě několik stránek před samotným koncem dokáže kniha překvapit. Taktéž musím ocenit zmínky o středověkých procesech, díky nimž si čtenář (alespoň já určitě), uvědomí, že něco dost podobného se dělo právě i v době, o níž kniha pojednává. Autorka si zcela evidentně dala nemalou práci při získávání materiálů a zjišťování faktů, které se zakládají na skutečných událostech. Osobně mě též potěšil samotný epilog, který, na rozdíl od závěru mnoha jiných knihy nebyl úsečný a strohý. Z mého pohledu poměrně vydařené dílo.

5 15.11.2019

K této knize jsem se dostala víceméně omylem a musím přiznat, že jsem za to vděčná. Je sice pravdou, že čtení je poněkud náročnější a často se mi stávalo, že jsem jeden odstavec musela číst více než dvakrát, abych pochopila, o čem vlastně je. Ovšem vzhledem k tomu, že jsem ke knize, ještě dříve, než jsem ji začala číst, přistupovala spíše jako k jakési "učebnici psychologie", nebyla jsem nikterak zklamána její náročností. Z mého pohledu se jedná o knihu, k níž musí jednoduše čtenáři dozrát, aby mohla být pochopena. Navíc téma této knihy, jež autorka zpracovala tak, aby bylo pochopeno i čtenáři, kteří se o psychologii příliš nezajímají, bude nejspíš věčné.

3 15.11.2019