oliverjunior
komentáře u knih
Deset malých černoušků
Agatha Christie
I když čteno už po několikáté, stále si kniha uchovává to nesmírně osobité napětí jako napoprvé.
Zápletka je tak prostá, a přitom tak záhadná a spletitá. Člověk neustále dumá nad pachatelem a jeho motivem. Neustále se objevují nové důkazy a přitom až samotný konec prozradí skutečnost (kterou vám ale nepovím ... možná když tady budete pročítat dost dlouho, narazíte na nějaký spoiler).
Příběh graduje a napětí roste. Atmosféra je hustší než mlha a i když vše vidíte (nebo spíš čtete) tak jasně, nevidíte tak daleko, abyste uhádli skutečnou pravdu. Jeden po druhém pak umírají lidé na ostrově, a vám v tu chvíli přijde, jako byste tam byli s nimi. Slyšíte jejich neustálé hádky, ve vás samotných to vře. Počítáte porcelánové figurky černoušků a odhadujete, kdo bude další. A při tom všem vám na krk dýchá to nelítostné očekávání tragédie, že i vy si v tu chvíli připadáte, jako by na ostrově nebylo jen deset malých černoušků - ale jako kdyby to vy jste byl ten jedenáctý.
A závěr - člověk zůstává v němém úžasu nad rozuzlením celého příběhu a zároveň si klade otázku "Jak to, že mě to nenapadlo už předtím?"
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Chyba není v autorovi - ale nejspíš ve mě. K Hemingwayovi jsem přistupoval až s přílišným prvotním respektem, a proto se zážitek z četby nesetkal s vysokými očekáváními, které jsem o knize zprvu měl.
Děj je sice jednoduchý, ale to není žádný nedostatek. Nejsem z těch, kteří slovo "jednoduchý" vnímají jako "špatný". Příběh má i velice hlubokou a silnou myšlenku, kterou jsem - doufám - z knihy pochopil.
Nicméně mám rád trochu víc barvitý jazyk, to mi nemůže mít nikdo za zlé. Mám rád umělecký, až lyrický sloh, který každou větu příběhu vykreslí díky své osobité obrazotvornosti. Tady mi to zkrátka chybělo.
Hemingway celkově - nejen v této knize - píše velice stroze a přímočaře. Přesně to se stalo jeho autorským rukopisem, díky tomu je nezaměnitelný. Mě ale mnohdy přijde čtení jeho děl jako číst nějakou zprávu, oficiální hlášení nebo závěr protokolu. Chybí mi tam ten třetí rozměr, ten aspekt spisovatele-básníka, který by text oživil.
Tuto knihu - stejně jako jejího autora - respektuji, ale nevyhledávám. Hemingway je vyhledávaná klasika, ne však pro mě.
Timon Athénský / Timon of Athenas
William Shakespeare
Jedna z mých nejoblíbenějších Shakespearových tragédií vůbec - ano, tragédií. I když je sice hra velmi cynická, komicky jízlivá a někdy až satirická, jedná se o opravdovou sociální tragédii v pravém slova smyslu.
Autentický a důvěryhodný příběh velkorysého člověka, jehož dobromyslnost se setkává s pravým opakem - je konfrontována s lidskou hamižností, prospěchářstvím a sobectvím.
Pomocí nenucených a plynulých dialogů postav a vnitřních monologů sledujeme dramatický přerod hlavního hrdiny z filantropa na mizantropa.
Příběh má sice zprvu velmi jednoduchou myšlenku - zato velmi silnou - ale kniha se postupně rozvíjí a tragický zvrat v závěru úderně vyvrací možné očekávání konce ve stylu klišé (člověk se domnívá, že již ví, jak příběh skončí, aby ho poté autor v poslední části knihy překvapil).
Nejlepší na tomto díle je jeden z typicky shakespearovských znaků - jeho nadčasovost. Příběh, zasazený do antických Atén, se stejně tak může přihodit kdykoliv a kdekoliv jinde. A v tom tkví i síla tohoto příběhu.
Hamlet, dánský princ / Hamlet, the Prince of Denmark
William Shakespeare
Jedna z nejznámějších literárních tragédií - jedno z nejznámějších Shakespearových děl - a také moje první Shakespearovo drama vůbec. Čtyři staletí stará klasika, která bude klasikou i za dalších čtyři sta let ...
Nádherným jazykem - tak typickým a osobitým pro tvorbu Williama Shakespeara - je zde vylíčen tragický příběh s ještě tragičtějším závěrem, plný zvratů, které dramaticky posouvají děj, který prudce a nečekaně eskaluje.
Klasický výrok "Být, či nebýt," - na otázku, zda "Číst, či nečíst," odpovídám jednoznačně, že mohu jen a jen doporučit.
O myších a lidech
John Steinbeck
Bezpochyby můj nejoblíbenější příběh vůbec.
Silná a zároveň smutná klasika od Johna Steinbecka zachycuje krásu a neobyčejnost lidského přátelství, sen, který se skoro stává skutečností, jen aby se v poslední chvíli rozpadl na prach.
To vše bravurně vykresleno v kontextu s dobou a prostředím - americký venkov 30. let - do kterého je děj zasazen. Příběh vyvolává pocity, navozuje myšlenky a vytváří atmosféru, která čtenáře pohltí.
I když je filmová adapce - ve které zazářil John Malkovich coby Lennie Small - brilantní, i tak vřele doporučuji přečíst si knihu. Tato klasika nikdy nezklame.
Tramvaj do stanice Touha
Tennessee Williams (p)
Můj první Williams - první, a rozhodně ne poslední ... Nezapomenutelné drama o krizi mezilidských vztahů, rodinných i partnerských. Příběh o tíživých životních osudech prostých lidí s vypjatým koncem a krásně-smutným nádechem po celou dobu čtení. Na takovouto hru se zkrátka nedá zapomenout.
Kočka na rozpálené plechové střeše
Tennessee Williams (p)
Neobyčejné drama o životě obyčejných lidí, které jejich problémy přerůstají a rozdělují zároveň. Krásný sloh, dynamická spádovost a barvitost postav v kontrastu s pokrytectvím, sobectvím a proradností.
Nejsilněji působí to, co zůstalo nevyřčeno.
