PanPredseda komentáře u knih
Soudruh Polevoj napsal poutavý příběh, který je založený na skutečných událostech. Jen s tou propagandou to malinko přehnal (případně musel rád dobrovolně přehnat), taková holt byla doba. Domnívám se, že právě kvůli přemíře propagandy si postava Meresjeva našla cestu i do lidového humoru (známá položka křížovkářského slovníku "Zimní plaz na osm", případně pionýrská hra "Na Meresjeva", která začíná v poloze vleže s nohama na kolejišti a startovním signálem je projetí vlaku).
Pokud nad propagandou přimhouřím oko, zůstává poutavý příběh. A ten si čtyři hvězdičky zaslouží, už kvůli Alexeji Petroviči Maresjevovi.
Přestože Bulat Okudžava patří mezi mé oblíbence (i když Vysockého mám ještě radši), dal jsem této sbírce "pouze" čtyři hvězdičky. Nesedí mi totiž překlad Okudžavových básní od pana Kovaříka. Ne každý se mnou bude souhlasit, ale já mám radši Okudžavu v překladu a podání pánů Nohavici či Dvořáka, případně v překladu pana Daňka v knize Koně k nezkrocení. Navíc mi vadí typografie a rozložení básní ve sbírce, kdy je mnohdy na další straně, na kterou čtenář musí otočit, osamocená poslední sloka básně. Kladně naopak hodnotím ilustrace a velkou radost mi udělala příloha - gramofonová deska.
Některé povídky v knize jsou naprosto vynikající, některé jsou nadprůměrné a pár je jich průměrných. Co mi ovšem u některých povídek vadilo byl fakt, že povídka byla rozjetá naprosto vynikajícím způsobem a potom přišel rychlý konec s pointou, která mi přišla oproti povídce slabá a nevýrazná (možná je to jen tím, že nejsem Rus).
Kniha tedy ode mne dostala na nárameníky čtyři hvězdičky kapitána (vizte vynikající povídku Dobrá věc), ale k majorovi má jen krůček.
Autor neznámý - neuveden a přitom všichni víme, že tuto knihu napsal šílený Arab Abdul Alhazred.
Ucelený přehled letounů a vrtulníků používaných Četnickými leteckými hlídkami, Sborem národní bezpečnosti a Policií v Československu a ČR.
Obsahuje množství fotografií, popis historických souvislostí, informace o jednotlivých typech letounů a seznamy strojů ČLH, SNB a PČR.
Kniha obsahuje 19 povídek, z nichž některé do žánru horroru rozhodně nezapadají. Většina povídek není ani zábavná, ani napínavá. Pasáže, ve kterých je zmiňováno násilí a erotika či sex jsou až na čestné výjimky nezáživné a neschopné probudit ve čtenáři jakékoliv emoce.
Nejlépe z celé knihy vyznívají tyto povídky: horrorová Setkání o Filipojakubské noci, psychologická Tisíc dní a atmosférická Blinsett, které onu špetičku kvality dodává fakt, že se mermomocí nesnaží být povídkou horrorovou.
Tři zmíněné povídky pak přečnívá ještě Hrůzný věštec, ale pouze do té chvíle, než si uvědomíte, že originál povídky znáte a je z pera dávno zesnulého Spisovatele s velkým S.
---
edit: Další povídkou, která je až nepřirozeně podobná jiné, dříve vydané, je povídka Matně sametový povrch. Srovnejte její text s povídkou Lidé od vedle autorky Pauline C. Smithové.