ParallyShawy komentáře u knih
Klasika z dětství, oškubaná a zmuchlaná, místy podpořena izolepou a jiným "drž" materiálem. Sbíral jsem k Dračáku vše co bylo možné i nemožné a ještě dnes mám tyto pravidla a všechny svoje deníky - ano i ten úplně první. V dnešní době je nástupců her na hrdiny spousty, a já sám se spíš přikláním k D&D, ale s Dračákem by snad mohlo začít každé dobrodružství chtivé dítě narozené na území Čech, Moravy a Slezka. Škoda, že se dnes už nedá prakticky sehnat, ale takový dotisk z nostalgie by nezaškodil.
Tak si říkám, jestli mám komentovat každou knihu z Děsivých dějin. Když už jsem si dal tu práci se čtením všech dílů a v některých případech i vícekrát, tak proč si nedat práci se psaním a hodnocením. Ano, moje cancy nejspíš nikdo číst nebude, ale Terryho Dearyho doufám číst budete. Dospělí už asi moc ne, ale pro mladší ročníky rozhodně doporučuji.
Pátý příběh Lone Wolfa Vás vezme do světa plného písku, exotiky, ale také krutosti, zoufalství i naděje. Práci s mapou tentokrát pořádně využijete a u starší verze gamebooku se možná u ní trochu zapotíte. Příběh krásně graduje a nenechá vás knihu jen tak odložit. Joe Dever očividně s každým dílem rostl a rostl. Nemohu nic než doporučit a také doufat, že většina čtenářů/hráčů postupuje díl po dílu. Dost možná by se totiž ošidili a ve finále se také znevýhodnili při hraní (mrk, mrk).
Příběh obsahuje jak putování, boje i bitvu a tak má vše co si člověk od knihy tohoto žánru může přát. Souboje jsou už druhým dílem lehčí, ale to neznamená vždy stoprocentní úspěch. Navíc zde miluju soubojový systém, který odsýpá oproti systému ze série FF a jim podobným. Čeká mne tedy další dobrodružství Lone Wolfa a já se nemohu dočkat.
Dřív než jsem začal vůbec číst první díl z Pohraničí, tak jsem posbíral téměř všechny knihy a řekl bych, že jsem neudělal hloupost. Kniha mě bavila od začátku až do konce. Vyprávění surových událostí panu Šlechtovi jde velice dobře. Místy vložená geografie a historie Pohraničí mi také sedí.
V tomto momentě, kdy píši tento komentář mám rozečtenou povídku z tohoto světa a baví mě nacházet místa, která jsem již v knize objevil a také lidi, orky, půlelfy a jiné tvory, kteří zabarvují tento svět, a o kterých vím už nyní, že se s nimi setkám v dalších dílech.
Za mě super počin. Posledním kouskem z tohoto světa je kniha Hraničář a tak nějak doufám, že to nebude doopravdy poslední.
Mrakoplaš, Dvoukvítek a jeho (to se ještě uvidí) zavazadlo, Bethan a Cohen.
Každý si snad vybere svého favorita a na každém z nich je něco co si oblíbíte.
To celé zabalené do příběhu, kde hvězda ohrožuje celou Zeměplochu a vy máte na výběr - zbláznit se nebo s tím něco udělat.
Tak mám za sebou první hru, která bohužel skončila neúspěchem. Říkáte si, co to ten lojzin mele... hru? Ano, tato kniha je gamebook. Pokud někdo neví co to znamená, tak na internetu najdete spoustu definic. Ve zkratce se jedná o knižní příběh, který svým konáním můžete ovlivnit.
Zarputilý pařani gamebooků by možná nad tímto počinem ohrnuli nos, jelikož zde vás nečekají souboje a jiné statistiky jako u jiných titulů. Čarodějův odkaz si prostě jde svou cestou. Kniha je tvořená tak, aby si v ní našla každá věková kategorie to své a i tak si nemyslím, že by to měla být procházka růžovým sadem, dojít k úspěšnému konci.
Nečekejte nijak zvlášť originální příběh. Přesto se budete bavit a navíc na cestě za dobrodružstvím nebudete sami. Budete se pohybovat spíše v pohádkovém světě, než abyste řezali hlavy apod. Jako vstupní gamebook pro nováčky tohoto žánru určitě doporučuji.
Tak a já jdu na další pokus a snad už konečně úspěšný...
U tohoto "Gamebooku" si odpočinete od zapisování poznámek a kreslení mapy. Občas si hodíte mincí, a to v podstatě taky nemusíte... ale pro tu interaktivitu, proč ne (já si házel). Ze začátku to má takový humorný nádech a čtení je svižné. Poté začnete bloudit v prastarém městě no a následně si přejete, aby už byl konec. S klasickými Gamebooky to nemá co dočinění.
Už si ani nepamatuji samotná pravidla pro pokročilé, jako spíš výčet bestií v knize. To bohužel bez výjimek platí u DrD+ a DrDII, ale to odbočuji. Hrdina se dostává z kobky ven na světlo a může se rozhlédnout po dobrodružství v blízkém okolí. Stejně jako vše ostatní co bylo ukováno pro Dračí doupě je i tohle krásná nostalgie. I když dle těchto pravidel už nějakou chvíli nehraji, tak se v nich rád prohrabuji... hlavně ve zmíněném bestiáři samozřejmě.
Nejprve jsem si říkal, jestli nejsou hodnocení některých lidí až moc přísná. Pravdou je, že jsem párkrát narazil na nelogičnost (spíše v začátku příběhu), takže tomuto argumentu jsem se nedivil.
Příběh mě, ale vtáhl na 5h + čistého hraní. Začátek jsem si užíval, ale ten uběhně docela rychle a moc bojů jsem si neužil, což je možná díky tomu že jsem neobjedoval kdejakou uličku či chodbu. Poslední část knihy mi však zabrala nejvíce času a tam jsem se nedokázal ubránit, že jsem se tématicky přesunul jinam, nehledě na to že konec, a to jsem to zakončil asi nejpozitivněji jak to šlo, tak ten mě zklamal hlavně v tom, že nepřišla žádná zajímavá informační odměna. Spíš se sám sebe ptám jestli teda nemá přijít další díl???
Při psaní komentáře jsem si vzpomněl na film Hon na čarodějnice s Nicolasem Cagem, protože tam ten obrat děje byl taktéž, ale ve filmu mě teda naštval mnohem víc, nehledě na to jakej ten film je kravina, což o Klinice říci nemohu. Klinika je takovej zlatej střed a mě nakonec bavil slušně.
Další obrázková encyklopedie s obrázky Eduarda Wagnera, kde je vše pěkně vyobrazeno, ale i napsáno. Dozvíte se jaké bojové formace se používali, jak fungovalo vojsko při pochodu nebo jak se stavěli pevnosti své doby. Samozřejmostí je velká škála zbraní i oblečení vojáků jak před samotným tažením, tak i poté, kdy většina z nich vypadala spíš jako otrhaní žebráci.
Tento díl ve mě na delší dobu zahubil chuť hrát gamebooky. Je blbost postavit příběh o zloději na tom, že od jisté části jdete ze souboje do souboje a vaše bojové umění tomu neodpovídá. Jste přeci zloděj a ne bojová mašina.
U LW je to poprvé co jsem knihu dal na první pokus. Oproti dvěma předchozím dílům je v hratelnosti lehčí, ale minimálně na začátku jsem se zapotil a brzy na mě padl nádech trudnomyslnosti - asi to bylo tím sněhovým zoufalstvím. Ale to celé plnilo tu správnou atmosféru. Přemyšlím však nad jednou věcí a to než se pustím do čtvrtého dílu, jestli si neprojdu Kalte ještě malinko jinak.
Zajímavé, že vždy když hraji nějaký gamebook, tak až na čtvrtý pokus to dám. Tady jsem po druhém hraní měl jistý pocit, že to budu hrát tak stokrát než najdu to co mám.
Mimichodem ta několikrát zmiňovaná pasáž s kopím se dá malinko obejít skrze disciplínu kai. Svojí obtížností to dohání některý GB ze série Fighting Fantasy.
Každopádně parádní díl.
Pěkně napsaná kniha, kde ve vedlejší roli vystupuje Roger Schnirega. Při čtení si připadám trochu jako v české verzi Her o trůny. Ale co můžete čekat od knih s podtitulem Krvavé pohraničí. Trochu té krve tam bude :)
Ač je smrt poslední postavy popsána vcelku brutálně, tak jsem se neubránil vtipnějšímu vyobrazení ve své mysli.
Strašně rád bych se dočkal dotisku Nejlepšího den pro umírání. A to nejen proto, že mi jako poslední chybí v mé knihovně, ale prostě proto, že si to musím přečíst.
Jedná se o dobře čtivé fantasy, které vás vtáhne a nepustí. Stejně tak jako šílenství v onom lese Izironku.
Rozhodně moje první kniha, jelikož jsem jako malý kluk prostě potřeboval vědět co jsou to ti Keltové. A rozhodně jsem nebyl zklamaný jelikož kniha srší vtipem a s doprovodem ve formě ilustrací to vytváří ten druh čtiva, který si klučina představuje a mohlo by ho zajímat.
Dějepisné události s trochou toho humoru kombinovaného se zesměšňováním učitelů a školy. A stejně tak jak je tomu u Úžasné Zeměplochy, kde polovina úspěchu je pro mě ilustrace Joshe Kirbyho (v tomto případě pouze obálky knih), i zde a hlavně zde je polovina veškeré zábavnosti v ilustracích Martina Browna. Tento díl patří mezi ty nejlepší ze série.
Tak jsem moc rád, že jsem tyhle pravidla "zdědil".
Všechno podstatné už zmínil Eldar80. Každopádně kdo zná herní sérii na počítač, bavilo ho to a rád si zahraje "Dračák", tak pro něj je tohle jasná volba.
Učitel dějepisu a Děsivé dějiny ve mě vlastně vzbudili lásku a zájem o historii.
Jedná se o mojí první knihu od Eduarda Wagnera vůbec... a co jsem se jí nahledal. Ano, je to velká bichle s kvalitním zpracováním a v určitém počtu výtisků. Dnes už bude složitější kteroukoliv knihu ze svaté trojice někde najít ke koupi. Každopádně pokud se Vám dostane do rukou, tak nebudete zklamáni.