Pavliczech
komentáře u knih
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Tak dlouho mě lákala a já ji neoprávněně podceňoval. Její hloubka je až překvapující a věřím, že jsem ji nečetl naposledy. Je mnoho jejích částií, co přinutili mě přemýšlet. Za všechny pak jedna poplatná zejména dnešní zrychlené době “ Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. “
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
Ta kniha je jako infekce. Jak se Vám dostane pod kůži, pomalu rozežírá vše, co jste si do té doby mysleli o brutalitě a syrovosti venkova a jeho obyvatel během války. Během četby zažijete mnohokrát mrazení na těle vyvolané jak děsem, tak místy i vlastními nejnižšími pudy spojenými se scénami s erotickými kontextem. Je celkem pochopitelné, že byla kniha dlouho zakázána v některých zemích, protože pouze čas dokáže dostatečně otupit vnímání tehdejší reality.
Hana
Alena Mornštajnová
Třídimenzionální vnímání rodinných paralel, s rozuzlením až v třetí části, je velmi čtivé. Škoda, že samotný konec knihy je oproti celému tělu pojat velmi krátce a s hlavními postavami se tak čtenář nestihne ani “rozloučit”.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Asi mi nikdy dostatečně nepojmou moje šedé buňky mozkové fakt, že pouze na na základě vyprávění a investigace, bez možnosti vlastního prožitku, napíše mladý člověk tak silný příběh. Smrt, jako vypravěč, je pouze třešničkou na pomyslném dortu u příjemně lineárního příběhu s velmi silným koncem. Lehkou vadou na kráse jsou místy lehké odskoky z časové posloupnosti příběhu, odvádějící pozornost od hlavní dějové linky, byť s obsahovou relevancí a upřesňující funkcí.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Druhá válka přinesla zlom do života mnoha milionů lidí. Tento příběh je však výjimečný tím, že nepopisuje přímé zážitky z míst postižených boji, ale věnuje se genocidě části populace mimo hlavní pole všeobecného zájmu.
Kniha jako celek působí komplexním dojmem a díky realisticky popsaným scénám dokáže čtenáře dostatečně vtáhnout do života deportovaných litevců a reality života v sibiřských gulacích.
Dojem z knihy však kazí místy nerelevantní “živé” vzpomínky hlavní aktérky do doby před deportací a konec knihy, který je bez ambice ukončit rozvíjející se příběh.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Kdybych měl menší trpělivost, tak po úvodních kapitolách představujících jednotlivé osoby, jsem knihu zaarchivoval k věcem určeným k recyklaci. Po nešťastně chaotickém úvodu je příjemným překvapením přechod k samotné hlavní dějové části s příjemnou gradací a nápaditými úmrtími. A pak přijde konec. Prapodivně naroubovaná teorie snažící se objasnit celý děj je jak dopsaná jiným autorem a zabíjí jinak nadprůměrnou knihu tak drastickým způsobem, že by bylo lepší ušetřit lesy a prodávat knihu bez těchto nešťastných stran.
