Pavlína 64 komentáře u knih

Skutečnost, že volné pokračování se od Hrdého Budžese liší tak, jak se změnila vypravěčka, zůstává jednou z nejcennějších devíz tohoto textu. Mezi vynikajícími momenty bych uvedla obdiv ke skutečné ruské kultuře. Navzdory titulu i dobové propagandě. Miluju epizodu po maturitním plese, kdy anonymní pisatel do nepříčetnosti rozzuří zupáckou ruštinářku Krulerovou úryvkem právě z Oněgina ("Snad jednou díky vzdělanosti,/ až povolí ji ruský svět...") A u Helenina vznikajícího překladu neméně slavné Lermontovovy básně Plachta bohatě stačí citovat jen první sloku. Pravděpodobně konečná verze, vztahující se k emigraci Honzy, s nímž se Helena něžně míjela, čtenáře spolehlivě a naplno zasáhne. V neposlední řadě knížka, kterou často cituju jako doplněk vlastních vzpomínek, oslovila už i mou dceru.

Slova nejdůležitější – byť ne titulní – mužské postavy dodnes přitahují pozornost. Ve chvíli, kdy si myslí,že bude odsouzen k smrti, říká tento typicky romantický hrdina o svých soudcích: "Hrob bez kříže a kamene/ pro jejich nohy znavené,/ ač plni svatosti jsou dnes,/ nebude stupněm do nebes." Tato poéma se většinou neuvádí v základním kánonu Lermontovova díla, a přitom skrývá mj. mimořádně jímavý příklad situace, kdy místo postavy promlouvá autor.