Pechule komentáře u knih
Klasická pohádka, kde vítězí dobro nad zlem. Jen nevím, jestli má šanci dnešní děti zaujmout.
Kniha je čtivá, “pohádková”, kde takřka všem všechno vyjde a projde. Vzala jsem si knihu jako čtení pro zábavu a ne poučení, tak mě nezklamala a moc se mi líbila.
Přečteno už cca 3 roky zpátky, je to takové milé čtení o době dávné. Předčítala jsem knihu v domově seniorům a líbila se jim, zavzpomínali si na vlastní příhody z dětství, ty veselé, i ty smutné. A já takovéto knihy mám také ráda.
Půjdu proti proudu oslavných komentářů, ale tahle kniha mi absolutně nešla číst. Druhou novelu jsem po pár stránkách vzdala a číst už nebudu. Kniha je napsaná stylem, který mi nevyhovuje, opakovaně jsem se musela vracet, abych věděla, o čem vlastně čtu. Nehaním knihu samotnou, téma první novely bylo zajímavé, jen mě bohužel nevyhovovalo, jak je napsaná.
Číst se kniha dá, nějaké nové informace jsem se také dozvěděla, ale žádná hitparáda to není.
Co k této knize napsat? Knihu jsem měla půjčenou a po přečtení jednoho opravdu jednoduchého příběhu o vztahu moderní lady s krasavcem ze Skotska ji opět s lehkým srdcem vracím majitelce... Na další vztahy a konce zvědavá nejsem, natolik mě kniha nezaujala.
Jedna z těch povedenějších knih, co autorka napsala. Ze života, nic dramatického... je fajn si uvědomit chyby a zapracovat na nich.
Dobře se čte, hodně oddechová, nenáročný děj, zajímavé téma vztahu mezi nevlastními sourozenci.
Ke knize jsem se dostala náhodou. Na to, že jsem se teď delší dobu nemohla do ničeho začíst, tato kniha mě od začátku chytla a bavila.
Parádně zpracované téma Vánoc. Nosím ji každým rokem na předvánoční čtení do MŠ a s úspěchem čteme a prohlížíme i v oddělení těch nejmenších.
Přečteno na jeden zátah a spokojenost, mám tyhle příběhy o běžném životě a ze života ráda. A líbilo se mi i zpracování - pohled více osob na konkrétní situaci.
Dnes dočteno a mám příběh velké bojovnice Jany stále v hlavě. Přála bych jí už jen samé šťastné dny...
Právě dočteno a jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky, že jsem měla možnost poznat skutečný příběh silného člověka. Několikrát jsem knihu odložila a rozdýchávala. Obdivuji všechny, kteří v sobě našli sílu na přežití, později i na odpuštění a na zvládnutí běsů, které je po válce stále pronásledovaly. Prostě si knihu přečtěte, stojí za to.
Kniha mě zpočátku hodně zaujala, postupně nadšení opadalo a na to jak je útlá, dala mi zabrat. Nevím, nevyhovoval mi styl, v postavách jsem se občas ztrácela a neustále se opakující popisování rozstřílených lidí na 120 stranách je víc než dost.
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy, cestopisy opravdu běžně nečtu. jelikož Vojtu Hlásného znám z několika besed, kterých jsem se zúčastnila, padla volba na jeho knihu. Vojta je prostě dobrodruh a vypráví své zážitky skvěle. Ale pro mě je lepší si ho poslechnout než přečíst. A není to tím, že by kniha byla špatně psaná, jen to není můj šálek kávy.
Kniha se dobře čte a pro chvíle odpočinku správná volba.
Detektivky čtu čas od času, takže moc porovnávat nemám s čím, ale mně se tato líbila a četla se i dobře.
Co ke knize říct? Čte se dobře, neměla jsem problém se do ní začíst, ale není to žádný velký trhák.