Pechule
komentáře u knih

Dnes dočteno a mám příběh velké bojovnice Jany stále v hlavě. Přála bych jí už jen samé šťastné dny...


Právě dočteno a jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky, že jsem měla možnost poznat skutečný příběh silného člověka. Několikrát jsem knihu odložila a rozdýchávala. Obdivuji všechny, kteří v sobě našli sílu na přežití, později i na odpuštění a na zvládnutí běsů, které je po válce stále pronásledovaly. Prostě si knihu přečtěte, stojí za to.


Kniha mě zpočátku hodně zaujala, postupně nadšení opadalo a na to jak je útlá, dala mi zabrat. Nevím, nevyhovoval mi styl, v postavách jsem se občas ztrácela a neustále se opakující popisování rozstřílených lidí na 120 stranách je víc než dost.


Přečteno v rámci Čtenářské výzvy, cestopisy opravdu běžně nečtu. jelikož Vojtu Hlásného znám z několika besed, kterých jsem se zúčastnila, padla volba na jeho knihu. Vojta je prostě dobrodruh a vypráví své zážitky skvěle. Ale pro mě je lepší si ho poslechnout než přečíst. A není to tím, že by kniha byla špatně psaná, jen to není můj šálek kávy.


Kniha se dobře čte a pro chvíle odpočinku správná volba.


Detektivky čtu čas od času, takže moc porovnávat nemám s čím, ale mně se tato líbila a četla se i dobře.


Co ke knize říct? Čte se dobře, neměla jsem problém se do ní začíst, ale není to žádný velký trhák.


Chtěla jsem se doopravdy bát, ale to bych si musela vybrat nějakou jinou knihu. Tato mě nijak nenadchla.


Některé rozvláčnější pasáže jsem jen "přelétla", ale jinak jsem ráda, že jsem se k takové knize dostala. Je to opravdu silný příběh milující a silné matky.


Čtivý román pro ženy vystihující mnohé dnešní problémy, neshody, životní hodnoty.


Super kniha, čte se jedním dechem, není to klasická červená knihovna a má v sobě ukryto mnoho moudrých myšlenek. Eva Urbaníková opět nezklamala!


Knihu jsem přečetla na jeden zátah, je to skvěle napsaná oddechovka, která i lehce přinutí zamyslet se nad životem, jaký žijeme...


Kniha dobrých i slabších povídek. Souzním s níže napsaným komentářem, víceméně bych opakovala, co už @katerina0952 napsala.


Od knihy jsem neměla žádné velké očekávání a tudíž mě ani nezklamala. Četla se velice dobře a rychle. Na začátku mě pouze nezaujaly dopisy paní Patris.


Některé pověsti super, u některých pár dní po přečtení ani nevím, že v knize jsou.


Kniha se mi líbila, ale chvílemi mi i lezla na nervy svou přílišnou "sluníčkovostí". Vhodná pro někoho, kdo momentálně potřebuje nalít silnou dávku optimismu do žil.


Přečteno v rámci výzvy na doporučení a kniha mě mile překvapila, byla čtivá a obraz jednotlivých dědiců Žlutého domu byl zajímavý.


Knihy od Táni Keleové - Vasilkové se mi čtou velmi dobře, ani tato nebyla výjimkou. Jen jsem se nemohla zbavit pocitu, jako bych něco z toho už někde četla...
