penthyn4419 komentáře u knih
Jak by řekl jeden klasik sovětské éry. Not great, not terrible. Mám ale jeden zásadní problém. Finální bitva, jakkoliv epická, mi spíš připomínala finále Flotily Země. Nechápete mě špatně, knížka to byla akční a vlastně i dobrá. Jenom jsem čekal něco jiného. Snad za to mohla volba prostředí, které se nakonec ukázalo jako nedostatečné pro nějakou složitější dějovou linii a neochota autora to měnit nebo snad jenom uspěchal vydání. Kdo ví, každopádně mi chybí minimálně zápisky z Willova deníku. Ale třeba knížka schválně končí dřív, než se dozvíme, jestli nakonec Erik vyhrál, nebo se Rubínový prostě bude muset nějakou dobu regenerovat a pak vše začne nanovo, schválně a dozvíme se to v další knížce, kterou bude právě Willův deník.
Tak tohle se mi vyloženě nepovedlo.
Dočteno už skoro rok zpátky a já až dneska zjistil, že jsem k ní nic nenapsal.
Po knížce jsem sáhl nedlouho poté, co jsem přečetl hvězdnou pěchotu a chtěl jsem od autora víc tvorby. Stejně jako u Hvězdně pěchoty, i zde byla příběhová linka podložena tlustou vrstvou myšlenek a ideí. Zpočátku převládal sice příběh, ale ke konci šlo už jen o ty myšlenky a idee. Některé byly velmi zvláštní, jiné naprosto logické, ale ze všech si pozorný čtenář mohl alespoň něco málo odnést.
Tahle knížka bylo jedno velké zklamání.
Na začátku autor čtenáře nadchl příběhem posádky lodi, jež se vrací z daleké pouti a kvůli docházející zásobě paliva to musí vzít zkratkou, která je nakonec málem stála život. I přes fakt, že jsem už tady narazil na spoustu logických nesmyslů, bral jsem je vzhledem ke stáří knížky a tehdejšímu komunistickému režimu s rezervou. Jenže pak se děj začal promíchávat s jinou dějovou linkou, která mi přišla nudná už od začátku, natož pak uprostřed, kdy se stala srdcem knížky. Je to škoda, protože kdyby byla knížkou pouze ta kratší linka, tedy ta ve vesmíru, knížce bych dal určitě plný počet bodů, ale takhle mě to stálo příliš mnoho úsilí se skrz ni prokousat.
Příjemné, oddechové, nenáročné, zajímavé čtení protkané hustou sítí zajímavých myšlenek a nápadů. Bylo to takové akorát. Ani moc ani málo. Dal bych 4,5, ale to tady nejde, takže dám pět a je to fér hodnocení.
Bylo to mnohem lepší, než bych si dokázal představit, číst znova to samé, jen z jiného pohledu. Opravdu to bylo jako bych četl něco úplně jiného, jen ze známého prostředí. Pokud se vám Enderova hra líbila, tohle bude něco pro vás.
Ačkoliv mi občas některé věci připadaly trochu moc zamotané, příběhu to neuškodilo a ubíhal velmi svižným tempem. Opět jsme se setkali s kapitánem plným protikladů, jehož reakce na některé události byly přinejmenším nepředvídatelné. Akorát bych rád věděl, jak vlastně vypadali Vruahnové. Mám takový pocit, že vlastně ani těla neměli. A taky bych možná do toho univerza přidal víc emzáků.
Knižka nestojí na žádné myšlence. Má za úkol zabavit a to se jí daří výborně. První půlkou knížky jsem se sice prokousával jen velmi obtížně (bylo to nezajímavé), ale zbytek byl prostě bomba.
Nikdy bych nevěřil, že budu knížku číst tak dlouho. Důvodů k tomu není moc a jsou celkem jednoduché. Kromě toho, že jsem neměl tolik času, jak u minulých titulů, byl hlavní důvod ten, že byla knížka protkána v celku nudnými pasážemi, kde hlavní hrdina popisoval, kde roste jaký keř a kam vede která cesta. Co se však týče samotného nápadu, ten si zaslouží uznání (zvlášť na tu dobu). Rozhodně nelituji, že jsem knížku dočetl, ale po další Wellsově tvorbě už asi nesáhnu.
Knížku jsem přečetl už kdysi strašně dávno a dneska jsem na ni narazil doma v knihovně. Po krátkém prolistování jsem si vzpomněl na spoustu z těch povídek i na ty pozoruhodné myšlenky v nich. A vzhledem k tomu, jak jsou jednotlivé povídky krátké, by tu knížku dokázal přečíst snad každý.
Bál jsem se hodnocení, které čtenáři téhle knížce dávali. V mnohém je jejich kritika oprávněná, ale i tak dám plný počet. Tahle knížka není jako ty předchozí. Nemá napínavý příběh od začátku až do konce. Vlastně většina knížky s příběhem moc společného nemá. Vývoj postav? No, přinejmenším nepředvídatelný.
To co mě na knížce tolik zaujalo je ta filosofická stránka. Otázky které si málo kdo z nás dnes klade, natož aby se na ně snažil odpovědět. Není to knížka na zabavení, ale na přemýšlení.
P.S. Chtěl jse ubrat hvězdičku za to, že překladatel užil jiná jména pro prasečíky, kterým navíc říkal vepříci, ale to není chyba autora...
Když jsem s knížkou začínal, nějak mi uniklo, že autorem je čech, ale tak nějak jsem na to vcelku rychle přišel sám. Patriotizmem a místy spíš naivními vizemi o obrovském úspěchu naší malé země se knížka jen hemží. Ale určitě to knížce nijak neuškodilo.
Co se týče knížky samotné, tak ta se v podstatě točila jen kolem jedné velmi vyrovnané bitvy. Spousta strategie, pár příběhů jednotlivých účastníků a místy i trochu humoru.
Moje jediná výtka by se týkala konce, který mi přišel možná trochu moc přitažený za vlasy. Ale i tak se jednalo o velice příjemnou zábavu.