petr.houzar
komentáře u knih
Pád titánů
Ken Follett
Dobrý začátek, ovšem brzy po rozpoutání 1. světové války začala kniha dost upadat. Cílovou skupinou (nic ve zlém) historických románů jsou lidé, kteří si pamatují něco málo z dějepisu na základní škole, pak znají pár klišé - a všechna jim autor potvrdí, aby byli spokojení a nemuseli moc přemýšlet. Tak se například dozvíte, že každý prostý voják byl daleko chytřejší než všichni důstojníci. První světová byla dle autora celou dobu stejná. Neuvěřitelně ploché postavy. Levičáci dobří, pravice špatná, čtyři nohy dobré, dvě... atd. Pravici autor kritizuje za výsledky (tím už hodnotím celou trilogii). Úspěchem levičáka je, když ho někam zvolí.
Postavy byly u všeho, asi jako Forrest Gump, aby se čtenář taky trochu vzdělal. Ovšem pro toho, kdo události zná, jsou jejich objevné předpovědi zajímavé asi jako včerejší noviny ("Proboha, snad nepůjdou do Evropy bojovat ještě naše děti!")
Když se narodí v Německu mentálně postižené dítě, dá se tušit, jak dopadne. A bohužel, přesně tak to skončí, bez jakéhokoli překvapení a dozvíme se to jen plochou zprávou. Mne třeba u Akce T4 zaujalo, že do ní byli zařazeni i lidé, kteří celý život pracovali a u kterých se duševní choroba projevila až prakticky v důchodovém věku, ale tohle si nechme na literaturu faktu, s tím nemůžeme historické romány zatěžovat.
Trilogie napsaná jednoduchým jazykem se dala snadno číst v angličtině, tzn. je dobře přístupná např. pro školní mládež, ovšem to asi neukazuje vysoké literární kvality... U Stephena Kinga jsem musel po slovníku sahat mnohem víc. Ještěže tu erotiku nepřekládal Vondruška, jinak by na každé druhé stránce někdo zvedal suknici.
Po přečtení jsem se od historických románů vrátil k literatuře faktu, kde je děje a zajímavostí mnohem víc.
Přepište dějiny
Michal Stehlík
Přestože podcast Přepište dějiny poslouchám rád, knižní podoba ukázala, že zase tolik obsahu v něm není (ale do knihy se nevešlo všechno). Je to taková moderní literatura - barevné lesklé stránky (mnoho z nich prázdných), fotky, minimum textu, zjednodušená forma, aby to dnešní čtenáři zvládli. U žádného tématu se dlouho nezdržíme, nebojte se, skáče se z jednoho na druhé velmi rychle...
Přesně jak tu někdo uvádí "stručné, snadno vstřebatelné". Tedy pokud vám toto stačí, třeba se bude líbit.
Měl jsem knihu z knihovny, nechtělo se mi do ní po prvním dojmu a nakonec jsem ji přečetl poslední den lhůty asi za hodinku...
V zajetí stalinismu
Čestmír Jeřábek
Knihu jsem také objevil prostřednictvím citací ze seriálu Rudí prezidenti. A také ji sehnal jen z knihovny. Bonusem byly připsané komentáře propiskou od jakéhosi nespokojeného příznivce minulého režimu na mnoha stránkách. Na závěr dodal, že autor knihy tedy moc netrpěl a komentující se měl daleko hůře.
Zpět ke knize. Jako deník funguje skvěle. Události světové i lokální jsou prokládány pasážemi o životě obyčejných lidí a nedostatku základních věcí. Je znát, jak rychle se životní úroveň zhoršila a ne válkou, nastalo to až po ní s uchopením moci komunisty.
Jediná smutná pasáž je ke konci, kdy asi kolem roku 1957-58 pan spisovatel komentuje jakýsi návrh na menší autonomii Slovenska. V celé knize je asi nejčastější slovo "svoboda", kterou nám stalinismus upírá. Ovšem Slováků se nějaká svoboda asi netýká. Autor se nad tímto návrhem úplně rozohnil a jasnozřivě usoudil, že jakmile by Slováci mohli, opět se odtrhnou! Takže žádná autonomie nesmí být. (Pro neznalé, tehdy bylo Československo unitárním státem řízeným z Prahy, slovenské orgány měly minimální pravomoce.).
Ale pěkně tato část ukazuje tehdejší vztah Čechů ke Slovensku... Československo jako unitární stát chtěl jeden můj učitel na ZŠ ještě začátkem 90. let.
