petrpospa komentáře u knih

Jsem rád, že máme autora (autorku), která umí napsat román s detektivním nádechem a tedy tak nějak normálně bez brutálně zdevastovanych mrtvol. On je to v podstatě jen celkem obyčejný příběh o tom, kdo je máma, kdo je táta, a takové příběhy nás, kteří jsme vyrostli ve standartní rodině, přitahují. Dobré a čtivé, prostě Klevisová

26 11.01.2023

"Ty vole, já čtu už i dívčí romány!!!"
Někdo ji právě v půjčovně vrátil a ležela úplně nahoře, navíc s nápisem USA TODAY BESTSELLER na přebalu. No co, tento laciný prodejní trik jsem sežral i s navijákem. Nicméně stačilo pár úvodních stran, abych udiveně a sám sobě pronesl větu, kterou jsem tento příspěvek začal.
Vysoké hodnocení 91%!!! No jo, ale taky to hodnotily samé baby a zdá se, že budu jediný chlap s komentářem. Tak tedy na mě to bylo místy hodně sladké a navíc z prostředí, které moc nemusím. Navíc se jako jako správný antifeminista, šovinista, egoista, macho, narcis a kdo ví, co ještě, vlastně ani nemůžu přiznat k tomu, že jsem to vůbec četl. Takže uvádím na pravou míru: knihu četl můj nejmenovaný kamarád, zvládl to během jednoho dne, celkem se pobavil, líbil se mu styl psaní, vtipné dialogy, děj a i když si v erotických pasážích do trikotu necvrnknul, byl rád, že to dobře dopadlo.
A tu jednu hvězdu ubírám jen proto, že jsem opravdu chlap...

21 28.09.2019

Tvl, já jsem to přečetl celý!
A teď navíc zjišťuji, že prvních 300 komentářů je od děvčat, holek, ženských, možná i babičky se najdou... Tak tedy nevím, jestli to není na ostudu a proto si právě otevírám flašku Jacka Daniels a jdu ze sebe zase udělat chlapa...
A teď vážně - svižné, vtipné, reálné, trochu moc americké, s odvoláním na svůj pobyt v USA tvrdím, že fyziognomicky nepravděpodobné (štíhlých, vypracovaných a luxusně pěkných je tam jako šafránu), tak trochu Červená knihovna (ale to asi mají holky rady, že?), což je pro mě, jako bsdmnekropedofilníhozoofila fakt slabounký čajíček
Autorka si zřejmě svá ocenění z přebalu knihy zaslouží a za mě ta jedna hvězda chybí opravdu jen proto, že jsem fakt chlap.
P. S. Nikomu neříkejte, že jsem kdysi viděl pár dílů Beverly Hills 90210, Melrose Place i Sexu ve městě

15 14.02.2023

To se může stát jenom v Americe. Aspoň v to doufám. Dobře napsané, o pár stránek méně by neškodilo. Zajímavý příběh bez happyendu, jinými slovy: když je ženská mrcha a chlap hňup, dobře jim tak. Přejme jim, ať jim to dlouho vydrží...
Možná mě jen mrzí, kolik má toto (ale i jiné) dílo komentářů a tím pádem i čtenářů. Stačí jen uvést úžasné prodeje, bestseller, přidat trochu reklamy a marketingu a lidi to zblbne. Přitom je tolik lepších knížek...

15 07.01.2018

Některá hodnocení fakt nechápu. Připadá mi, že lidi chtějí rohlíky a jdou si pro ně do drogerie. A ještě se diví... Podobně je to i s Larsem. Přebal knihy mi sliboval přesně to, co jsem dostal, jednoduchou a svižnou akci bez zbytečného kudrlinkování a vaty. Nabízí se srovnání solitera Larse s hlavními hrdiny stejného typu od jiných autorů, ale porovnávat je nechci. Lars (i jiní) mě pobavil, nenudil a dopadlo to podle očekávání. A prohlášení typu "pachatele jsem uhodla na straně 122 a pak už to byla nuda" mě lehce iritují, protože při takto minimálním počtu postav to jde prostě jen tipnout. A to s velkou pravděpodobností úspěchu.
Netvrdím, že by se nedalo nic vytknout, ale domácím autorům fandím a jako jednodenní zábava hodně dobrý.

14 02.09.2020

Štvanici napsal Emilek Zolů. Ale to už hoooodně dávno a taky o něčem jiném. I tak jsem byl zvědavý, koho bude štvát Goffa a jestli bude stejně dobrý. A byl.
Český detektivní rybník není moc velký a malá se tentokrát autorovi zdála i česká kotlina. Proč ne? Dominik Dán taky v jednom ze svých příběhů zavítal za hranice Slovenska, ale Goffa si to na rozdíl od něj nezamířil na rakouský břeh Dunaje, ale do Jižní Ameriky. Dána nezmiňuji náhodou, oba dva autoři se mi hodně líbí, těžko říci, který více.
A proto nehledejte senzace za oceánem nebo kousek od polárního kruhu! Skvělé autory detektivek máme i doma - v Československu.

14 09.10.2019

Překvapení! Mám rád severské krimi a nedivím se, že je už delší dobu poměrně v kurzu. Mám rád Norsko a rozeklanymi fjordy i drsným prostředím nahorních planin, kde kromě sobů, Sámů a lišejníků nic není. A teď díky skvěle napsané detektivce od české autorky, což mi hlava taky moc nebere, je mám rád zase o kousek víc.

13 06.06.2020

Těch 500 stran mě trochu vyděsilo. A druhým dechem dodávám, že zbytečně. Ze zásady nikdy nečtu příspěvky čtenářů dříve, než si knihu přečtu sám. Proč bych se měl nechat předem ovlivňovat slinty jak je to dlouhé, jak je to málo dynamické, jaký je Aleš tragéd, že byl Prvok lepší.... Kecy, z kterých se snažím představit si osobnost přispěvatelů a téměř okamžitě přecházím do opozice nikoli proto, abych bránil Hartla, ale proto, že nesnáším zjednodušování. A tady se píše hlavně o běžném životě normálního chlapa, který zjednodušit prostě nejde. V tomto případě bylo mnohem šťastnější přistoupit na reálnost příběhu, než se nechat vtáhnout do světa fikce. Předpokládám, že ty, kteří děti nemají, kniha bavit nebude a dost možná ji ani nepochopí. Ano, někomu to může připadat trochu telenovelovské, ale co je to proti osmi tisícům dílů Ulice? Starosti, radosti, strachy i nadšení, to všechno chápu, odvaze Aleše tleskám a výdrž obdivuji. A za poslední stránku jako životní optimista a hrdý otec dvou dcer děkuji.

12 12.02.2023

Už dlouho jsem neměl pocit, že těch hvězdiček pro hodnocení je na tomto webu proklatě málo...
A taky si nevzpomínám, kdy jsem se u detektivky nahlas smál...
A stoprocentně jsem nikdy nedočítal poslední stránky příběhu, ve kterém se manipuluje, znásilňuje, pedofilně a brutálně vraždí, s takovým dojetím, jako u tohoto Dominika Dána....
Fakt jsem měl radost z toho, jak to všechno dopadlo...
Dán je sázka na jistotu. Tentokrát trochu netradičně, na třech linkách vystavěný příběh, kterému není co vytknout, dospěje k rozuzlení, jaké bych při pohledu na posledních pár desítek popsaných stránek určitě nečekal. Kniha chytí a nepustí, čte se jedním dechem. Chlapský humor možná ne každý pochopí, u mně je to naopak trefa do černého. A protože mám rád skandinávské detektivky od nejednoho Švéda či Nora, musím mít rád i ty od Dána... :-)

12 24.10.2019

Vysoké hodnoceni a tentokrát oprávněně. Smith je mladý kluk, který si musí všechno nastudovat, protože si nic nemůže pamatovat z doby, ve které se příběh odehrává. A nastudoval to na jedničku. Na základě historických skutečností poskládal příběh, jaký se dlouho nepovedl. Bez nesmrtelných hlavních superhrdinů, bez snahy šokovat čtenáře co nebrutálnějšími a nejperverznějšími popisy zločinů, bez těžko uvěřitelných zvratů. Tady stačil popis reality, která není nijak neskutečně vzdálená.
O represích, teroru, vraždění a zvěrstvech páchaných ve Stalinově Rusku jsem toho četl spoustu, protože mě to téma vždy přitahovalo. Příběh zasazený do této doby je neuvěřitelný sám o sobě a věřím, že spousta touto dobou nepolíbených čtenářů sáhne po dalších dílech uznávaných autorů (Solženicyn, Applebaumová...), aby se o těchto neuvěřitelných činech dověděli více.
Přečteno jedním dechem během jedné neděle. Naprostá bomba!

12 22.01.2018

Je těžké napsat o Harry Boschovi něco, abych neopakoval sám sebe ani ostatní recenzenty. Jako vždy skvělý příběh, tentokrát se dvěmi paralelními linkami, kde se čtenář neztrácí a kde ho děj žene dopředu. Brutality Connelly opět přenechává jiným autorům, protože on je k vynikajícímu výsledku nepotřebuje.
Nejsem slepý fanatik Connellyho, ale zase je to za plný počet hvězdiček...

11 12.05.2019

Hodnocení přes 90%??? Tak to tedy ani omylem! Skoro bych řekl, že to ani není kniha, ale deník čtyřicátníka, který něco podělal, ale přitom není úplný hňup. Žije průměrný život se starostmi, které jsou blízké čtyřem z pěti čtenářů, vlastně čtenářek. Pracuje, chlastá, řeší své rodiče, dvě děti, své spolupracovníky, vydělává slušné peníze a splácí dluhy, doma mu to neklape, s milenkou je to super...
Kniha nemá žádný vrchol, hned na začátku najede na určitou úroveň, řekněme průměr, a té se drží až do konce. Čtenář stále čeká na něco, co ho obrazně řečeno zvedne že židle, ale žádné něco se nekoná..
Knížka má 300 stran, ale klidně by jich mohla mít 500. Nebo tisíc. Nebo deset tisíc. Proč ne? Ordinace v růžové zahradě v knižní podobě. A promiňte mi, na to já se nedívám... :-(

10 07.11.2019

Drtivá většina komentářů k této knize je od ženských. Určitě se i pár chlapů najde, nepočítal jsem to. Budu tedy jedním z mála. Dívka ve vlaku mi za hodnocení, natož komentář, nestála. Objevila se autorka, která píše trochu jinak, zapracoval marketing, natočil se film a bestseller byl na světě. Četl jsem, viděl jsem....A stejně jako někteří diváci her Járy Cimrmana jsem byl zvědavý, jestli druhé dílo bude stejně slabé jako to první, a samozřejmě jsem současně litoval promrhaných peněz, v mém případě času, za tak málo zábavy. Mám rád příběhy, které někde začínají a jinde končí. Mám rád realitu, popisy, fakta, skutečnosti, děj, pohyb, vývoj, směřování, spád.... Nic z toho tady není. Hrabeme se v hlavách několika postav, tápeme v jejich životech, třídíme myšlenky, odhadujeme co by, kdyby.... Mám pocit, že případem pro psychiatra se časem stane sama autorka. Spíše než o knize, jsem většinu času přemýšlel o autorce. Co je to za babu, která píše tímto stylem? Pokud píše, co sama trochu i cítí (někteří autoři se rádi ztělesňují do svých hrdinů), pak bych s ní na kafe určitě nešel. A to především z obavy, že ze mě vysaje veškerou energii, protože ona sama tu svoji vlastní dávno ztratila.
Knížku jsem dočetl až do konce a bylo mi u pr....e, kdo je vrahem. Hlavně, že už je konec.
Ty dvě hvězdy, jsou za Dívku ve vlaku a Do vody dohromady. Psát komentáře ke každému dílu zvláště, to si ani jedno z nich nezaslouží...

10 20.03.2018

Tak jsem si dnes uplácal sněhuláka. Žádný velký monstrum, jen takovýho malýho. A ani trochu jsem u toho nemyslel na Harryho. Ani na zločinem prolezlé Oslo a už vůbec ne na nemanželské děti. O původ těch svých obavy nemám, jsou celý já, prostě boží. Stejně tak se netrápím tím, kdo je Sněhulák a je mi upřímně líto těch, kteří ho se stoprocentní jistotou odhalí na sté stránce. Pak už to pro ně musí být nuda, kterou zahánějí hledáním nedostatků v Harryho životě, v policejní práci celého osloského oddělení, v náhodách, které tu a tam příběh popoženou. Já mám Harryho rád a vydržel jsem s ním celou sérii. A mám rád Nesba, jinak bych neskočil po knihách, kde Harry chybí. Všechny jsou napsány výborně a napínavě, Sněhuláka nevyjímaje. A proto vím, že až se mi můj sněhulák rozpustí, postavým si novýho. A stejně tak i příští rok a roky následující. Sněhulák se totiž dostane pod kůži, vryje do paměti a zaslouží si místo v každé knihovně mezi nejlepšími detektivkami.
Doporučuji!

10 15.01.2017

Další skvělá jednohubka, kdy 200 stran bylo velmi příjemným vyplněním upršené soboty. Jednoduchý děj, který smrdí realitou ze všech úhlů, směřuje k nezadržitelnému konci. Na to, že bude překvapivý, autor upozorňuje už dlouho před ním a to slovy klasika "Sovy nejsou tím, čím se zdají být"...

9 26.12.2023

Přečteno v noci z 23. na 24.12., tedy tak, jak název knihy nabádá. Goffa nemá moc slabých míst a ani tady se nebudou hledat snadno. Thriller, psycho, krimi.....? Já bych řekl že je to reportáž z běžného života, která všechny tyto prvky obsahuje. I po deseti letech je spirála dluhové pasti stále nebezpečná a stále se najdou tací, kteří k ní mají nebezpečně blízko. A právě ti by si tento příběh měli přečíst.

9 24.12.2023

Sázka na jistotu. Opět skvělé, napsané tak, že mě těch 550 stran textu neděsí. Při hodnocení čtyřmi hvězdičkami mám trochu výčitky, že snad autorovi křivdím, ale Údolí hodnotím těsně pod pět hvězd, pět opravdu dát nemůžu. A to především za to závěrečné polopatické vysvětlení. Nějak se mi příčí, když se rafinovaný všemi mastmi mazaný záporák v závěrečné scéně obnaží a detailně popíše kdy, kde, kdo, proč, jak.... Nemusím vědět všechno, většinu pochopím, něco si domyslim a pokud zůstane trochu tajemna a nezodpovězených otázek, zbude i čas na zamyšlení..

8 18.12.2023

Tentokrát trošku komplikovanější, ale opět se správnou dávkou humoru a sarkasmus. Tentokrát jsem si jako kulisu pouštěl z YouTube písničky, který poslouchal Lars, knížku zvládl na jeden zátah a ve finále jsem k tomu přidal o skleničku Jacka. A to nutně znamená plný počet hvězd!

8 04.01.2023

Příjemné čtení. Žádná strhující akce, spíše příběh pomalu se vlekoucí několika desetiletími. Příběh je logický, bez kopanců a neuvěřitelných zvratů, prostě uvěřitelný. Připomenutí pro ty, kteří rudou dobu zažili i pro ty, kteří Island navštívili. Policejní vyšetřování na ostrově se jeví spíše jako maratón než 200m překážek, ale právě to poklidné tempo mi dalo prostor občas vyguglovat nějaký islandský název a připomenout si týden dovolené v této jedinečné destinaci.

8 24.05.2020

Je třeba zrýt záhony...
My, starší lidé se probouzíme brzy ráno a tak než mi začne pracovní sobota na zahradě, něco si přečtu. A Bryndza vůbec není špatný...
Příběh ze zamlženého Londýna má spád hned od začátku a nese sebou i jasné československé stopy - babu od Tatier a kufry z Kazeta.
...ještě pár stránek, než se zvedne podzimní mlha i u nás a pak jdu rýt ty záhony...
Musím uznat, že Bryndza píše fakt dobře. A podle hodnocení to netvrdím jen já. Má to logiku a takový spád, ani jsem si nevšiml, že už je poledne. Oběd. Halušky s brynzou a slaninou....
Takhle prežraný nemůžu rýt, to bych to hodil do brázdy. Takže jen pár stránek, než mi slehne...
Fosterová je skoro normální ženská a navíc má čich policajta a správně prořízlou hubu, pardon, pusu. Jediné co mě na ni štve je to, že je workoholička. Stejně jako ta známá paní s hráběmi, co jí vidim oknem na zahradu...
Vůbec jsem si neuvědomil, jak brzy se v této roční době stmívá. Naštěstí se dá rýt i při světle žárovky na garáži. Fosterová mezitím dostane lekci a samozřejmě dotáhne případ do vítězného konce. Ten je sice trošku efektně filmový, ale to je snad jediné drobné minus této knihy.
A přitom ještě není ani půlnoc!
Je třeba zrýt záhony...

8 24.10.2019