petrpospa komentáře u knih
Dvě hvězdy, možná tři. Amerika jak vyšitá. NSA ví všechno a to navíc o celém světě. Beze stresu a s prstem v nose. O víkendu mají ty nejlepší mozky volno, odhaduju to na pracovní 40i hodinový týden, jenom samé ranní šichty. To přece musí stačit, hekři i hackeři se určitě taky nepředřou. No a pak se něco stane, něco blbyho, hodně blbýho. Ti dobří jsou špatní a naopak. Skoro nejmocnější úřad Ameriky se řídí sám a podle toho to vypadá. A tak zatímco v Evropě neúspěšně honí profi zabiják učitele, za oceánem to bouchá, hoří, hroutí se... Finále s last coundownem, blikajícím displejem označujícím konec lidstva (naštěstí i konec knihy) a s dojemným I love you, baby, celých 400 stránek hodí a několik levelů dolů.... Je přece jedno, jestli jsme přemohli vraha, konspiraátora, živelnou pohromu nebo dinosaura, hlavně, že nakonec pláčem dojetím ze štěstí těch našich mladých, a radostí, že to Amerika zase zvládla.
Já taky slzel. Radostí z toho, že už je konec...:-(
...a neuběhl ani týden a všechno je jinak! Naposledy jsem se tady zastával autorky a v jejím jiném díle se snažil bránit prvních nudných 300 stran ve dvaceti sedmi kapitolách... "Jenže teď už ale jinde jsme, toto je jiná vesnice."
Nikoli Ztracené duše, ale ztracená autorka. Čachtická paní, hrabě Drákula, americká high school...Snad už jen Uncle Sam s krvavou hubou, roztleskávačky, cola a kýbl popcornu... Větší slátaninu jsem už dlouho nečetl. Beru to tak, že autorka měla zrovna v hlavě prázdno a vzala dva historické příběhy a doufala, že je spousta lidí nezná. Smíchala je v jeden, který posadila do prostředí školních lavic, zaplněných nádhernými studentkami, hodícími se spíše na kalifornské beaches než k převážně černošskému New Orleans!!! Já to vidím jako ideální scénář pro céčkový film vysílaný v televizi kolem druhé hodiny ranní. A to ještě na placeném tv kanálu - takovém, kde dostanete pár doláčů, když to vydrzite až do konce.
Doufám, že knihu už četli i potomci Joža Nižňanskeho a Brama Stokera a zažalovali autorku za porušení autorských práv, plagiátorství, citovou újmu a podobné hovadiny, ze kterých by průměrná americká advokátní kancelář vytřískala nějaký prachy.
Ode mne tentokrát jedno velký minus.
A to mám tu babu celkem rád...
Autorka románu pro ženy? To bude něco pro metrakovyho padesátníka...
Nikdy nečtu recenze před vlastním čtením, vždycky až po. A to bude zřejmě velká výhoda. Aspoň jsem tento pocit získal po přečtení několika názorů a kritik na tuto Lisiinu knihu. A vlastně si uvedomuju, že ani tak nemám potřebu napsat pár slov o čem ta kniha je. To si musí každý čtenář vychutnat či vytrpět sám. O tom knihy jsou - o čtení. A tak přemýšlím, jestli nepíšu proto, abych bránil autorku. Což je blbost, protože ta ženská píše tak dobře, že žádnyho ochránce nepotřebuje.
Tady se dlouho, pro někoho zbytečně dlouho, hrabe v palici hlavní hrdinky. Jenže jsme v kategorii psychothrilleru, a ta potřebuje daleko více prostoru pro pochopení situace. To samozřejmě zabere čtenáři více a času a jak je známo, čas jsou peníze. Proto sáhne po dvěsta strankovem paperbacku od jiného autora a za odpoledne zná oběť i vraha a je vymalováno. Lisa jde víc do hloubky a nestačí ji jednoduché konstatování, že hrdinka je cvok. A pro mnohé je pak největším překvapením, že tomu tak není...
Velmi dobře a poutavě napsáno, logicky vývoj bez zmatků a násilných zvratu, kdy děj z úvodní klidné hladiny získává spád a stejně jako vír graduje a vtahuje čtenáře. A stejně jako v životě se někteří utopí hned na začátku, zatímco jiní tím proplavou bez úhony, naopak posílení o vzrušující zážitek.
Tak, jako já...
Doporučuji...
Po knize jsem sáhl jako po tutovce. Koontz má v mé paměti hodně zářezů. Dobrých, pochopitelně. Slabé knihy a autoři si zářez nezaslouží. A bude tomu tak i v tomto případě. Jako materialistu, který studoval exaktní vědy, mě tento příběh, balancujíci na hranici reality a mystiky, nenadchl. Pejsci dobrý, psí útulky OK, zachraňování týraných, opuštěných nebo jen momentálně nehodících se psů - jsem pro (a těm páníčkům, co to všechno mají na svědomí, bych zkopal pr...). Ale tady toho bylo moc, zejména pro thriller. Knížku jsem dočetl do konce, abych ocenil práci, kterou si s tím autor dal, a protože to tak dělám vždy. Ale teď, když píšu svůj názor, jsem si při vyhledání jejího názvu musel pomoci s rejstříkem Databáze. Tak moc mě (ne)zaujala.
Elly Conway tento svůj literární debut napsala v době, kdy pracovala jako servírka v restauraci. Kdyby se v té době raději věnovala zákazníkům, leštění příborů, talířů a skla, udělala by mnohem lépe...
Slátanina na entou. Je tu vše z Jamese Bonda i z Mission Impossible, chybí uz jen opice a raketoplán....
Tak to je tentokrát velká nula s vykřičníkem 0! To opravdu není nic pro mě. Pár hororů jsem viděl kdysi dávno na VHS a už tenkrát mě více než samotný děj těchto stupidních příběhů děsila spíše kvalita několikanásobných kopií, které se dostávaly na hladový trh pirátskou distribucí. A za těch 40 let se toho fakt moc nezměnilo. Děj se odehrává v noci, v přítmí a v šeru, neustále vrzají dveřní panty, otevírají a zavírají se dveře v celém domě (samý od sebe, pochopitelně), praská dřevěná podlaha, hlavní hrdina si stále něco představuje a vypadá to, že mu brzy hrábne... A to se opakuje pořád dokola, dokud to na straně 240 neskončí. Já jsem to ukončil přesně v polovině a zbytek jsem jen namátkou proletěl, abych se ujistil, že ta blbost pokračuje pořád stejně a že mi nic neuteklo. Neuteklo!
Předpokládám, že i ostatní knihy této autorky jsou úplně stejné slátaniny, což ostatně popisují mnozí čtenáři, a tedy do téhle řeky už nikdy ani jednou nohou nevstoupím.
Při čtení se mu občas stává, že se mrknu, kolik stránek mám ještě před sebou. Někdy proto, abych se ujistil, že dobrá knížka ještě nekončí, jindy se zase netrpělivě těším, až to skončí. Dnes to byl ten druhý případ. Omyl. Špatná volba. Už samotný, tak trochu kolotočářský obal knihy mě měl varovat. Něco jako James Bond, ale 000007. Místo Seana Conneryho v hlavní roli zcela neznámý ochotník, určeno pro vysílací čas někdy po půlnoci na TV Barrandov. A to už naštěstí dávno spím... Tož tak!
Tak to byla vážně jízda. Začátek vypadal celkem zajímavě, krimi z Jižních Čech, domácí autor, tři hvězdy by neměly být problém. A pak to začalo. Akce střídá akci, hodní rodinní gangsteři se střídají s těmi zlými, drogy se vaří ve velkém, holky se prc...í, kojenci se propichují, a když se zjistí, že můj táta nebyl můj táta, a moje máma mi tajila, že mám dceru, dozvím se tu radostnou zprávu, že budeme mít miminko. A to se přece musí oslavit! (v tomto okamžiku už jsem na mínus čtyřech hvězdách). Nejlépe tak, že vezmeme kvéry a baterky, luk a šípy a jdeme zastřelit pár loupežníků. Kam? No přece do podzemí v Jindřichově Hradci....
...si ze mě děláte prdel, ne???!
O pejskovi a kočičce, jak pekli dort a dali do něj úplně všechno včetně velryb, dámských kalhotek, zmrzlych eskymáků, krkavců a ledu. A aby toho nebylo málo přidali i trochu Cimrmana - bratr je strýc své sestřenice, která spí s dědou svého vnuka, který zneužívá babičku... A to všechno v mínus deseti a na hromadě sněhu.... Brrrr
Nejásám. Připadá mi, že se jedná o kombinaci otřepaných a stále se opakujících amerických hororů a filmů z Prima Love. Přál bych si, aby hlavními hrdiny nebyly ženy, ale muži. To bych si pak směle, bez výčitek a bez obav z nařčení z diskriminace mohl směle položit otazku: Proč jsou ti chlapi tak blbí?
Opět Martina Cole. Proč? Byl jsem zvědavý, zda-li to bude stejná slabota jako vždy nebo jsem doufal v nárůst kvality? Možná obojí, ale hlavní důvod - ležela v knihovně úplně nahoře (...někde vespod by ji zřejmě nikdo nehledal).
Co se dá vymyslet na spojení mafián na penzi a policistka v důchodu? Nic. Jen další sériový vrah, vševědoucí policistka, spravedlivý boss podsvětí, který pro odreagování sem tam někoho zmasakruje bejsbolkou a při tom vroucně miluje svá právě objevená vnoučata. A k tomu spousta keců a stále se opakujících obrazů natažených do 113i kapitol.... Nic se nezměnilo, typická M. Cole.
Proč?....dobře mi tak!
James Bond na druhou. Nebo spíše na třetí? Žádná těžká literatura to opravdu není, jen oddechové čtení a zábava. Ale proč ne? Není na škodu občas vypnout, přestat být vážnými, uvědomělými a seriozními, zbytečně nepřemýšlet a prostě se jen bavit...
Jako vždy. Nesmíte tomu věřit, ale dobře se to čte. Obecně americké konspirace nemusím, míchání CIA, FBI, DEA, policie a politiky a vždycky to nějak přežiju, ale víc takových knih po sobě, to by byla faaakt velká dřina.
Chcete detektivku? Chcete cestopis? Chcete trochu historie? Tohle všechno vám May naservíruje "tři v jednom" tak, jak to dělá Kaufland každou středu ráno koupěchtivým seniorům. Pečlivě setřídit, označit, vystavit, aby se prodalo i to, pro co si starouši vlastně ani nepřišli, co nepotřebují a o čem dodnes neměli ani tušení, že vůbec existuje. A tak zatímco drandí s vozíky mezi regály, nakládají staré osvědčené kousky, zvědavě prohlížejí novinky a zkoumají popisky, pomalu a jistě se vozíky plní a míří k pokladně, která se dá považovat za vyvrcholení úspěšného nákupu. Někteří možná při pohledu na účtenku lehce zaváhají , ale celkový dojem je dostatečně silný na to, aby se už při skládání zboží z vozíku do kufru své Felicie těšili na příští středu, na další nášup zážitků.
...a přesně tak to May dělá svým čtenářům.
O 100 stran méně a čtyři hvězdy by byly víc zasloužené. Ale to je obecný problém psychothrillerů. Popsat například dům tak, aby si ho čtenář dokázal živě představit, se dá na pár stránkách. Popis psychiky člověka je mnohem složitější, obzvláště člověka jakkoli vybočujícího z normálu. A v tomto případě bylo těch nezcelanormálních více. Každopádně na prvotinu poměrně dobrá práce
Je to jen komentář, můj osobní názor, žádná recenze a hodnocení... Bourneův příběh me kdysi bavil, dokonce ani filmové zpracování jsem nezavrhl. Jenže to už je dávno, dnes to už to nejsou příběhy pro mne...
Tentokrát říkám kategoricky NE, Ne, NE! Všechno šlo mimo mě, doba, děj, hrdinové, studená válka, FBI, CIA, KGB...
Nebavilo, nebavilo, nebavilo...
S ohledem na to, že se jedná o prvotinu, přidávám hvězdu navíc. Jinak by to byly jen tři. Neomdlévám, neusínám nudou, ani nejásám nadšením. Prostě jen další, naštěstí celkem slušně napsaný příběh o sexuálních úchylácích...
Nakonec přece jen tu hvězdu beru zpět. :-(
"Grant je brácha Childa? Tak to bude určitě hodně dobré!" To jsem si řekl po přečtení pěti řádků na přebalu knihy. Bohužel jsem se zmýlil. Krutě zmýlil...
Grant začíná na úrovni, kde Child po letech končí. Doby, kdy Reacher byl skvělý osamělý lovec, jsou ty tam a teď už se jen plácá v překombinovaných sračkách, které stojí maximálně za tři hvězdy. A teď tu máme dalšího hrdinu, překombinovaného, geniálního, nesmrtelného a především neuvěřitelného. Začal slušně, jako osamělý hrdina v nočním městě, ale to bylo maximum, čím mě oslovil. Nic nefunguje, vše je vycucané z prstu, nic neříkající dlouhé dialogy, minimální šance o popisy a vysvětlení, náhody si podávají ruce s neuvěřitelnými fantasmagoriemi, když přeskočíte dvacet stran, nic se nestane. A nebo naopak se toho stane tolik, že to hlava stejně nepobere... Už dlouho jsem nečetl nic tak ubohého...
První kniha Svědomí mi přišla moc jednoduchá, Mrtvá je zase zbytečně překombinovaná. Nápad s prodejem pojistky vlastní smrti vypadal hodně slibně, ale asi bych raději uvítal divoký hon mafiánů za Jessi, která ne a ne umřít, než Jackovo honění se za vlastním ocasem.
Jediné, co se autorovi podařilo, je nasrání čtenářů postavou Cindy. A to je trochu málo...
Že to "tak nějak" dopadne, jsem tipoval už po přečtení prvních pár desítek stran. Těch kombinací tam nakonec bylo až zbytečně moc a s každou další se příběh zase o kousek více vzdálil možné realitě. Ještě pár stran, a už by to bylo na hranici sci-fi. Obecně tyto těžce uvěřitelné příběhy nemusím, jenže Grisham je Grisham. Skvěle píše a stejně tak se i čte. A Čecha při tom potěší, že bordel mají i v Americe...
P. S. Dnes obvinili Jakeše a Štrougala! Po třiceti letech! Amíci jsou přece jen o fous akčnější... :-)