petrpospa komentáře u knih

Advokátní thriller? Proč ne. Sice trochu jednoduché a s hodně sladkým koncem, ale amíci to tak prostě občas mají. Četlo se to dobře a svižně, příjemné bylo vrátit se do doby, kdy lidé necourali městem s mobilem v ruce... Naštěstí jsme v byli ušetřeni vlhkých pohledů na vlající americkou vlajku a i to je důvod, proč nějakého Grippanda ještě zkusím... Tři a půl hvězdy

20.10.2019

Další z knih náhodně sebraných ve veřejné knihovně. Překvapivě dobrý začátek a hodně zajímavé prostředí. Výrazy, které dokážu zařadit (Friuli, Soča, Terst, Rakousko-Uhersko..) a nepřipadám si tak úplně ztracený. Sympatický detektiv s normálním myšlením, spořádaní občané, běžný život s kriminální zápletkou. Až sem dobrý. Ale pak už jen to, co zrovna nemusím. Nevadí mi víra ani náboženství,ale církev mě nebere. Když se k ní přidá islám, muslimové, džihádisti a vše končí víceméně nijak, připadá mi posledních padesát stran nekonečných.

16.06.2019

200 knih!!! To je nejzásadnější informace, která mi utkvěla v paměti po přečtení této knihy. Netýká se obsahu díla, ale je to jen číslo z přebalu knihy odkazující na autorovu literární plodnost. Jak bývá zvykem, kvantita se většinou s kvalitou nekamarádí a přesně tento pocit ve mně zůstal po přečtení poslední stránky. Příběh na pozadí turecko-řecké války je šitý horkou jehlou a se zbytečnými popisy se autor nezdržuje. Až příliš rychle propluje celou poválečnou Evropou a to je dle mého škoda. Nepamatuji se, že bych kdy četl nějaký příběh z tohoto období a tady bych při větší autorově pečlivosti uvítal i pár stránek navíc. A určitě zvolnil tempo... Avšak i přes svůj poměrně kritický postoj musím říct, že Kessler ode mě dostane ještě minimálně jednu šanci...

10.06.2019

Jsou autoři, kteří se ve svých vymyšlených příbězích snaží zaujmout a nalákat čtenáře na co nejvíc brutální a perverzní týrání a vraždy, detailně popisují všechny nechutné scény, až se zdá, že se v nich vyžívají. A čtenáři jim to žerou, knihy čtou, kupují a dělají z nich bestsellery... Tento příběh nic takového vymýšlet nemusí, tady je to prostě realita. Mrazivá, těžko pochopitelná, smutná. A je dobře, že tady žádné detailní popisy všech těch hrůz nejsou. I tak to totiž úplně stačí...

07.05.2019

Když jsem četl Pomstu, remcal jsem nad tím, že si Reacher vzal na pomoc parťačku. Že měkne. Že více než metrákovýho a 190 cm vysokýho chlapa hraje filmový Tom Cruise.... Že jsem tenkrát nedržel hubu! Ale jak jsem mohl tušit, jaké následky mé naříkání bude mít?! Lee Child si očividně mou recenzi přečetl, ale místo toho, aby se z mých dobře míněných rad poučil, udělal pravý opak! Tentokrát už má někdejší solitér parťačky dvě. A navíc s jednou z nich i morálně poklesne s frekvencí 1 pich/100 stran textu, tedy celkem třikrát!!! Kde to jsme?!!!
Jack už prostě není, co býval. Dříve všechno vymyslel sám a kdo se mu nelíbil, dostal přes hubu. Teď mu pomáhá kompletní bezpečnostní aparát USA včetně tiché podpory prezidenta a Jackovi se už moc mlátit nechce. Dříve řešil malá a trochu větší lidská bezpráví, se kterými se při troše štěstí, či vlastně smůly, může setkat každý z nás, a to mu dávalo snáze uvěřitelné rozměry. Dnes řeší Mega problém a zachraňuje celý svět a chce, abych mu to sežral. Fakt už jsem čekal jen závěrečné stříhání červeného (nebo zeleného? ) drátu (...určitě modrého) na nastartované atomové bombě s přístrojem pro zelenobílé noční vidění... Aby aspoň ten závěr dostal ty správné grády, které kdysi mívaly Jackovy lapálie. Pevně věřím, že při filmovém zpracování tohoto počinu to rejža zachrání závěrečnými záběry na vojenské medaile, na třepetající se americkou vlajku a na lesknoucí se slzu v oku Jackovy parťačky (samozřejmě té druhé, co si s ním díky své dotekofóbii ani jednou nevrzla)....
Promiň Lee, ale více jak dvě hvězdy určitě ne :-(

14.12.2018

Právě jsem okomentoval Kongo. Vycházející slunce jsem četl asi před pár lety a tak zkusím vzpomenout, co mi zůstalo v paměti. Nejvíc asi to, že v hlavní roli byl Sean Connery. Až mám pocit, že to Crichton napsal pro něj. Potom taky moc zajímavě popsané vztahy USA - Japonsko, opět všechno už před několika desítkami let, pro mě retro. Ale díky za něj...

25.03.2018

První knihy Martiny Cole jsem přečetl jedním dechem. To bylo před mnoha lety. V tomto případě jsem dýchal hodně, abych to vůbec rozdychal. Velmi laciné schéma se sériovým vrahem, krásnými topmodelkokurvami, zabitými co možná nejperverznějšími způsoby je zvoleno asi proto, aby nalákalo k přečtení. Děj se táhne jako smrad, zločinci pláčou nad promarněným životem a dojímají se navzájem. Zkorumpovaní policejní hlavouni úřadující více v bordelech než v kancelářích a do toho stará policejní důchodkyně, která ví všechno a vlastně nic, má krámy z toho že nemá krámy, což se odráží na vztazích s nejbližšími podobně i jinak cáknutými kolegyněmi. Naštěstí jsou tu gangsteři, kteří se už na ty sračky nemůžou dívat a de facto vraždícího maniaka dovlečou na policejní stanici a předají vratnýmu.... Strašná slátanina, velmi povrchní a furt dokola. Kdo má zájem o M.Cole, pak určitě některou z jejich prvních knih.

07.01.2018

Patterson už není co býval. Nebo snad ani nikdy nebyl? Možná je vše OK a závada je na mém přijímači. Ale nemohu se zbavit dojmu, žePattersonovy počiny posledních deseti let mají kvalitativně klesající tendenci. Velmi jedoduchý děj, spousty mrtvol, nesmrtelný Alex, který je jako doma už i v Africe a vždy lehce najde vše, co hledá. A když nenajde, pomůžou druzí klaďasové. Ano, má to spád a čte se to rychle a skoro samo. Ale postrádá to hloubku, rafinovanost, něco, co nutí čtenáře aspoň trochu přemýšlet. Já bych dal přednost volnějšímu tempu s poctivěji vykreslenými reáliemi, s reálnějšími postavami a reálnějšími vztahy... I za cenu toho, že to zabere 500 plnohodnotných stran textu namísto stávajících ošizených třech stovek. Ale to budu muset sáhnout po jiných knihách (a od jiných autorů)...:-(

Uz dlouho jsem Pattersona nečetl. Alex Cross mě kdysi bavíval, ale raději z knihy než z filmu. Neznámý soupeř byla jednohubka, bohužel nevalné chuti. Až příliš rychlý spád nikterak komplikovaného děje. Sto kapitol o průměrné délce 2,2 strany se širokými okraji a decentní linkou v záhlaví dokázalo knihu natáhnout na 300 stran! Připomnělo mi to mé studijní roky, kdy jsme podobným způsobem prodlužovali a uměle natahovali nejrůznější referáty a ročníkové práce, abychom snadněji dosáhli požadovaného objemu. Jenže my jsme na rozdíl od Pattersona museli! Neznámý soupeř mi připadá jako filmový scénář. Nepropracovaný scénář, spíše námět. Ale mám pocit, že na hlavní roli by Stevena Seagal určitě neukecali....:-(

21.11.2016