PhoebePollard komentáře u knih
Velmi silná kniha, která mně, jakožto mladší generaci, přišla jen těžko uvěřitelná... Autorka použila velmi čtivý styl, ovšem některé části byly trochu těžké... Velmi působivé, velmi děsivé.
Mám rozečteno, kniha už docela dlouho leží na polici a já se nemůžu rozhodnout, jestli se k ní ještě někdy vrátím. Zatím se mi ale vůbec nelíbí, žádná ze zúčastněných postav není sympatická, nevzbuzuje soucit ani účast, vlastně mě ani nezajímá, co se s nimi stane... Zkrátka mě to neoslovilo...
Povinná četba, takže jsem to nakonec přelouskala... a stále si stojím za tím, že tohle patří ke klasice, kterou by měl každý znát. Ale to nic nezmění na faktu, že mi kniha přišla k zbláznění podivná, příliš popisná, zvláštní, cynická a zkrátka celkově nesympatická, než aby se dobře četla.
Neprozíravě jsem nečetla sérii od prvního dílu, což tady zrovna docela vadí...
Další oblíbený kus ze světa holčičího braku s koňmi, rozhodně velmi povedené.
Knihu jsem nečetla jako část série, ovšem to vůbec nevadilo, příběh dával smysl a rozhodně zaujal.
Jedna z mých nejoblíbenějších ponyclubových knih, příjemná oddechovka.
Rychle zaujme, šťastný konec je akorát na místě, "akce" tak akorát...
Pěkná oddechovka, s vcelku snesitelnými postavami a - co je nejdůležitější - s koňmi! Úspěch u dětí je tím pádem zaručen.
Podívejte, Ponyclub nikdy nebude vydávat filosofické eseje o nesmrtelnosti chrousta. Tohle jsou prosté příběhy, které přimějí malé holčičky, aby četly, a skvěle plní svůj účel. Já je milovala už od malička a vydrželo mi to.
Úžasně šílená kniha s opravdu pomalým rozjezdem, ovšem jinak je ten příběh tak nádherně přitažený za vlasy, že je zkrátka perfektní!
Nikomu neberu jeho názor, ale mně tohle přišlo jenom jako divná kniha podivně poslepovaná do neumělého celku, v němž jsem vlastně ani moc nechápala pointu.
Malé holky a koně... to je ideální kombinace, která mě před lety jako milovníka těch čtyřnohých zvířat zkrátka okouzlila.
Vcelku poklidný rozjezd, kniha je prakticky hned přečtená, ovšem žádnou hlubokomyslnou ságu nečekejte. Jednoduchá příjemná oddechovka.
Asi můj nejoblíbenější děj, protože naše drahá hlavní hrdinka Rosemarie - která mě osobně dost štve - se konečně projeví jako hrdinka, místo toho aby to o sobě jenom pořád tvrdila. Přesto se ale po většinu knihy chová jako uražené malé děcko, až se jeden Dmitrijovi diví, že to vydrží.
Děj je průhledný, předvídatelný a konec mě docela štval, především tedy Lisa, která se už od počátku nechovala jako moc dobrá kamarádka a tady akorát dokázala, že je to namyšlená sobecká Morojka, která myslí vždycky jenom na sebe.
Tohle je vlastně docela hezké pokračování, ačkoliv ten konec tak nějak smaže veškeré Roseino snažení po celou knihu... až má člověk pocit, že to vlastně bylo celé zbytečné.
Nevím, Rose mě docela štvala už v první knize a postupem času se to nezlepšilo... Kniha se sice dá přečíst i bez většího přemáhání, ale nic to nezmění na skutečnosti, že z ní nikdy nebude opravdový trhák, nebude li většinu populace tvořit skupina třináctiletých slečen se zálibou v upírech (prosím výše zmíněné slečny, aby toto nebraly jako urážku, sama jsme se k nim ne tak dávno řadila)
Docela hezký rozjezd nové série, rozhodně zajímavý nápad. A i výsledné provedení je dostatečně poutavé, aby si ho cílová skupina jako já dokázala jak se patří užít.